2nd Global Conference of OIE Reference Laboratories and Collaborating Centres

21 - 23 June, 2010

Ve dnech 21. až 23. června 2010 se konala 2. konference referenčních laboratoří a spolupracujících center OIE Světové organizace pro zdraví zvířat. Tato organizace sdružuje 176 zemí, reprezentovaných jejich státními veterinárními představiteli. Rozvojem diagnostiky a metod tlumení více než 100 onemocnění zvířat pověřilo OIE 190 referenčních laboratoří,1 které působí ve 36 členských zemích. Kromě toho je pro 35 významných problémů zřízeno 37 spolupracujících center, které působí v 21 zemích.2 Na konferenci bylo celkem registrováno 239 účastníků ze 47 zemí.
V zemích střední a východní Evropy je pouze šest referenčních laboratoří (RL): v Polsku RL pro klasický mor prasat, RL pro enzootickou bovinní leukózu a RL pro respiratorní a reprodukční syndrom prasat, v Rusku RL pro slintavku a kulhavku a v České republice RL pro paratuberkulózu a RL pro aviární tuberkulózu.
Za nejzajímavější je možné považovat především přednášky, které se týkaly zoonóz.
Dr. Martine Dubuc z Kanady se zmínil o společných programech s humánními lékaři; vysvětlil, jak celý jejich systém funguje. V ústavu Canadian Science Center for Human and Animal Health se v jedné budově nachází Science Center for Exotic Zoonotic Diseases. Spolupráce je tedy značně usnadněna, i když zdůraznil, že její kvalita nezáleží na budovách a institucích, ale na ochotě lidí společně spolupracovat.
Dr. Stephan Monroe z USA demonstroval koncept „One health concept“, který byl již založen v 19. století Rudolfem Virchowem (1821 – 1902). Tehdy již bylo jasné, že mnoho závažných onemocnění je buď zoonotických, nebo je přenášeno vektory na člověka různými zástupci živočišné říše. K velké specializaci a separaci ve výzkumu došlo až během 20. století, kdy rychlý rozvoj diagnostických metod a dvě světové války zcela obě medicíny, tedy veterinární a humánní oddělily (two health concept in 20th century). Ovšem se šířením a stoupajícím významem např. HIV/AIDS, horečkou údolí řeky Rift, hantaviry a dalšími nemocemi se začaly objevovat snahy o navrácení se k původní myšlence, tedy „One World – One Health“. Proto s tímto názvem bylo zorganizované symposium v New Yorku (2004) a následně další konference ve Winnipegu (Kanada, 2009) s názvem: „One World – One Health: from ideas to action. V současné době je připravovaná další konference „Operating one health v Kanadě koncem roku 2010. V možnostech spolupráce mezi humánní a veterinární medicínou hrají významnou roli jak OIE referenční laboratoře (RL), tak spolupracující centra (Collaborating Centres; CC). Vytvářená síť schopných pracovníků zaměřených na výzkum významných onemocnění se zoonotickým a ekonomickým významem dává výborné předpoklady pro návrat k bývalé významné spolupráci.

Dr. Keith Monroe hovořil o možnosti rozšíření této existující sítě RL a CC v rámci dlouhodobého programu „Twinning“, který byl představen na první konferenci OIE RL v Brazílii v roce 2006. Snahou tohoto programu je usnadnit přístup k diagnostickým postupům používaných v OIE RL pro ostatní laboratoře v regionech, které jsou dosud bílými místy na mapě OIE. Vyškolení kandidáti později mohou žádat o statut RL, přičemž pracovníci OIE rozhodnou, zda a ve kterých regionech tyto laboratoře potřebuje vybudovat. Cílem ale je také šíření informací z jedné RL či CC do okolních laboratoří v regionu. Smyslem těchto akcí je podpořit vzdělání lidí v laboratořích, nikoliv jejich vybudování. Laboratoře musí již existovat a musí být schopné používat základní diagnostické metody. Tyto laboratoře musí být podporovány lokálními autoritami: např. Ministerstvem zemědělství, Ministerstvem vědy, Ministerstvem zdravotnictví, příslušnými státními veterinárními správami (SVS) apod. Od nich je nutné před požádáním o zřízení této „twinning“ laboratoře získat podporující dopis. Je vhodné, když se pracovníci jak v RL či CC osobně znají s pracovníky v přijímací laboratoři, není to však bezpodmínečnou podmínkou. Následující finančně podporovaná spolupráce spočívá ve výměnných pobytech a zaškolení v RL či CC a přenesení těchto metod z mateřské instituce do přijímající instituce. Tato školení mohou trvat dva až tři měsíce.

Horizontálními prioritami je šíření informací nejenom o specifických ekonomicky významných onemocněních, ale především o onemocněních se zoonotickým potenciálem. Zásadními prioritami je možnost studia epidemiologie těchto onemocnění v různých zemích nacházejících se na různých kontinentech a bezpečnost potravin a krmiv, na která se velmi často zapomíná.

Vertikálními prioritami je přenesení informací z OIE RL do praxe a umožnění a usnadnění realizace investic pocházejících z bohatých zemí do rozvoje diagnostiky a prevence onemocnění v zemích rozvojových. Toto umožní v následujícím období činnost těchto nově vyškolených laboratoří, které budou moci šířit znalosti vertikálně do dalších vlastních národních laboratoří, nebo do těchto národních laboratoří v sousedních zemích.

Finanční podpora, kterou je možné získat pro jeden projekt na jeden až tři roky je 100 až 130 tis EUR. Struktura projektu může být členěna ve třech až čtyřech krocích po jednotlivých letech: (1) seznámení se s kolegy na místě (v rozvojové zemi) a poznání jejich práce v laboratoři. To může být usnadněno realizací workshopu v přijímací zemi na začátku projektu. Na tento workshop mohou být pozváni i jiní pracovníci z přijímající země pro rychlejší šíření poznatků. (2) seznámit pracovníky z přijímající laboratoře s technikami v OIE RL po dobu dvou až tří měsíců. (3) po 10 až 12 měsících zrealizovat kontrolu v přijímající laboratoři. (4) zorganizovat závěrečný workshop v přijímající laboratoři pro demonstraci společných výsledků, které mohou vést až v žádost o zřízení OIE RL v této nové rozvojové zemi.

Ze současné statistiky „twinnings projektů“ vyplynulo, že jeden projekt je již úspěšně ukončen, 30 projektů běží a 20 dalších projektů je právě hodnoceno. Nejvíce projektů je zaměřeno na ptačí chřipku (8 projektů), brucelózu skotu (3 projekty) a vzteklinu (3 projekty). Zcela nedostatečné jsou aktivity OIE RL pro nemoci vodních živočichů, o které je velký zájem potenciálních přijímajících laboratoří. Projekty jsou hodnoceny dvakrát ročně v době, kdy zasedá komise pro hodnocení diagnostických aktivit. Hodnocení podávaného projektu trvá asi jeden rok. Tato komise hodnotí aktuálnost onemocnění, vybudovanou infrastrukturu v hostitelské zemi, možnost dalšího pokračování po skončení projektu a další faktory důležité pro úspěch investic. OIE podporuje dlouhodobost těchto projektů a trvalou existenci těchto laboratoří. Svou schopnost pracovat deklarují tyto nové laboratoře každoročním podáním zpráv OIE. Ta se bude snažit tyto projekty dlouhodobě podporovat i formou prodlužování stávajících projektů.

V dalších přednáškách jsme slyšeli různé praktické detaily o existujících programech.

Zdroji finančních prostředků jsou především Ministerstvo zahraničních věcí Kanady a Světová banka. Finanční zdroje OIE jsou velmi limitované. Podané projekty jsou po posouzení jejich kvality následně posílány na posouzení donorům (např. Světové bance nebo Ministerstvu zahraničních věcí Kanady), kteří je znovu hodnotí a posoudí jejich aktuálnost. Z projektu je možné zaplatit základní potřebné chemikálie na kruhové testy; není možné platit mzdy pracovníků, zařízení do laboratoří, chemikálie na rutinní vyšetření v rámci neexistujícího monitoringu apod.

Dr. Carl Grund se zmínil o zkušenostech z Německa, kde se nachází mateřská laboratoř (parent laboratory). Kandidáty na spolupráci je možné najít osobně, prostřednictvím OIE, nebo být o pomoc požádáni protistranou. Vždy však program vzniká v případě potřeby tuto spolupráci vybudovat. Např. ptačí chřipka je v Egyptě skutečný problém, proto Ústav virologie v Insel Riems se ujal této aktivity. Projekt je dělen do tří pracovních balíčků (organizace kruhového testu, seminář v Egyptě a zaškolení egyptských kolegů v Německu). Podobnou pomoc poskytla Česká republika v roce 1996 Mozambiku, Ugandě a Pobřeží slonoviny vybavením laboratoří pro imunoanalýzu nákaz zvířat a zaškolením jejich pracovníků.

Dr. Kekgonne Baipoledi z Botswany prezentoval přijímající laboratoř (Candidate laboratory). Ve své přednášce představil svoji zemi a její současné priority: rozvoj zemědělství, rozvoj chovu skotu (export hovězího), zapojení mladých lidí do diagnostické činnosti, podpora budování laboratoří apod. Již v roce 2007 začali v této oblasti s OIE spolupracovat. Ze seznamu OIE RL vyhledali priority a podaný projekt na ptačí chřipku byl přijat již v roce 2008. V současné době připravují další projekty na závažná onemocnění (plicní nákaza skotu, slintavka a kulhavka a další).

Ze závěrů konference je nejvýznamnější výzva ministerstvům členských zemí, aby pokračovaly v podpoře OIE RL.

Přínos České republiky k činnosti referenčních laboratoří je velmi kladně hodnocen. Provozovatelem RL pro paratuberkulózu a RL pro aviární tuberkulózu je Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v.v.i. v Brně. Pod vedením Prof. MVDr. Ivo Pavlíka, CSc. laboratoře dlouhodobě rozvíjejí diagnostické metody pro stanovení mykobakterií a jejich typizaci, využívají metody molekulární biologie pro kvantitativní stanovení mykobakterií v mase, v mléce a v různých vzorcích pocházejících ze životního prostředí. Tyto RL spolupracují s krajskými a okresními veterinárními epizootology, s praktickými veterinárními lékaři a s pracovišti Státních veterinárních ústavů při řešení problémů paratuberkulózy v chovech skotu a ve faremních chovech jelenů a daňků, mykobakterióz v chovech prasat, drůbeže a holubů. S laboratořemi Státního zdravotního ústavu a s klinikami nemocnic se podílejí na diagnostice příčin mykobakterióz u lidí. Velmi bohatá je publikační činnost pracovníků těchto dvou RL, kteří se podílejí na řešení výzkumných projektů, zadávaných Evropskou komisí, Grantovou agenturou České republiky i Ministerstvem zemědělství České republiky.3

Pracovníky těchto RL byly předneseny četné vyžádané přednášky o mykobakteriích na veterinárních i lékařských mezinárodních kongresech. Vedoucí těchto dvou RL se na pozvání zahraničních univerzit i vlád zúčastňuje hodnocení výzkumných a ozdravovacích programů proti paratuberkulóze a aviární tuberkulóze. Pracovníci VÚVeL Prof. Pavlík a Prof. Hruška3 se podíleli na vydání knihy o ekologii mykobakterií.4 Metodických kurzů, pořádaných referenčními laboratořemi pro paratuberkulózu a aviární tuberkulózu studijních pobytů se v roce 2008 a 2009 zúčastnili pracovníci z Estonska, Chorvatska, Makedonie, Německa, Spojeného království a ze Švýcarska.

V roce 2009 byla uspořádána v Brně Prof. Hruškou a Prof. Pavlíkem moderovaná diskuse o možné účasti mykobakteriálních spouštěčů autoimunitních chorob na vzniku Crohnovy choroby u lidí, které se zúčastnilo 36 vědeckých pracovníků ze 12 zemí. RL pro paratuberkulózu také udržuje databázi publikací o paratuberkulóze5 a ve spolupráci se sítí Biomedical Technology, Epidemiology and Food Safety6 (CENTAUR Global Network), zajišťovanou rovněž Výzkumným ústavem veterinárního lékařství, v.v.i. v Brně zasílá týdně informace o nových publikacích na téměř 2000 adres do celého světa.

Prof. MVDr. Ivo Pavlík, CSc.
Ing. Markéta Kabourková
Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v.v.i., Brno

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *