Agresivita koček – případy z praxe

Š. NAVAROVÁ Veterinární ordinace a poradna pro poruchy chování zvířat, Opava Veterinářství 2007;57:284-287.

SOUHRN
Navarová Š. Agresivita koček – případy z praxe.
Tato práce se zaměřuje na to, co agresí míníme a jak agrese zapadá do kočičího repertoáru chování a na dvou případech z praxe dokumentuje rozdílnost příčiny agresivního chování koček a následné terapie. V prvním případě zřejmě v důsledku kastrace vykazoval jeden kocour podřízené chování a druhý jej začal napadat a ve druhém případě byl agresivní projev kocoura v přímé souvislosti s říjí kočky ve skupině chovných zvířat. Z prezentovaných případů je zřejmý individuální přístup na základě získaných informací, pozorování chování zvířete a výběr doporučení či terapie, kterou je majitel schopen akceptovat.

SUMMARY
Navarová Š. Cats aggressiveness – the case reports.
This work is aimed on the meanings of aggressiveness and how aggressiveness joints into feline repertory behaviour where the author on two cases from practice documents the difference of cause of aggressive cats behaviour with following therapy. The first case deals with tomcat who probably due to neutering showed subordinated behaviour and was attacked, the other case cohere with aggressive manifestation of tomcat provoked cat´s heat in the group of breeding animals. From presented cases is evident an individual approach on the base of gained information, observation of animal behaviour as well as choice of recommendation or therapy that is an owner able to accept.

Úvod
Z behaviorálního hlediska můžeme agresi koček rozdělit do kategorií podle vnímané příčiny – naučená agrese, agrese vyvolaná hrou, přesměrovaná agrese, agrese vyvolaná strachem, stres jako příčina agrese aj. Agresivita je spojována spíše s chováním psů než koček a i díky medializaci je považována za vysloveně nežádoucí vlastnost. Podle definice ve slovníku je agrese nevyprovokovaný útok nebo napadení, což je ale výklad příliš zjednodušující. Každý živočišný druh má ve svém chování celou škálu běžných agresivních reakcí, které jsou nezbytné pro přežití.
Agresivní chování patří k závažným životním projevům a jeho etologickou funkci lze rozdělit na dvě části: útok a útěk.1 Právě útok patří do agresivního chování, které se často nazývá agonistické chování. Ovšem tyto termíny nemají stejný význam. Agonistické chování představuje nadřazený termín, který zahrnuje jak obě části agresivity (útok a útěk), tak projevy, kterými si soupeři navzájem hrozí. Agresivní chování je často typické pro určitý druh (vnitrodruhové), ovšem známe i mezidruhovou agresivitu. Původ útočného chování nemůžeme rozhodně hledat v motivaci pro lov kořisti. Lovící šelma nebo dravec není v žádném případě motivován agresivně, lov je jeho povoláním. O odlišném charakteru lovu a útočného chování svědčí i neuroetologické nálezy získané po podráždění určitých jader v centrální nervové soustavě nebo po aplikaci např. samčího pohlavního hormonu testosteronu. V uzavřených společnostech vedou vzájemné střety mezi jednotlivými příslušníky k ustálení sociální hierarchie, která představuje příznivý model soužití jednotlivých členů. Podobně jako komunikace i agresivní chování podléhá podmínce, že úspěch je zaplacen náklady. Z toho vyplývá, že se účastník souboje musí do jisté míry snažit, aby při střetnutí došlo k minimalizaci rizika zranění. Tento kompromis spočívá v ritualizaci samotného způsobu boje. K významným možnostem, jak průběh střetu příznivě ovlivnit, patří hrozba a imponující chování, dále pak usmiřovací a podřízené chování jednoho ze soků a nepřekročení individuální vzdálenosti. Zejména u savců hraje při hrozbě významnou roli mimika celého obličeje. Kočky při hrozbě přitahují ušní boltce dozadu tak nápadně, že se zdůrazňuje kulatost hlavy.2
Agresivita podléhá nervovému i humorálnímu řízení. Útočnost významně zvyšují androgeny, a proto se jejich intenzita mění během roku. Na útočnosti se podílejí i gonadotropní hormony hypofýzy a nadledvin. Biologický význam agresivity lze vidět především v teritoriálním a hierarchickém chování. V obou případech převažuje kladný význam útočného chování nad jeho negativními vlastnostmi.3
V posledních letech narůstá množství koček chovaných v domácnosti – obecně jsou považovány za méně náročné než psi, nevyžadují venčení, mohou několik dnů zůstat osamělé a navíc jsou milé, čistotné a hravé. I kočky však vyžadují uspokojování svých potřeb, například formou sociálního kontaktu, hry, škrabadla, aj.
Agrese je ve většině případů obrannou reakcí a kočka, která je ve své podstatě osamělým lovcem, se k ní uchyluje nejčastěji ve sporech o potravu a teritorium. V jejím zájmu není zaplétat se do rvaček, protože při každém takovém konfliktu riskuje zranění, které může potencionálně ohrozit její přežití. Nezávislá kočka je nucena spoléhat jen na vlastní lovecké schopnosti, nemá oporu smečky, a proto se snaží pomocí projevů řeči těla a zvuků konflikt odvrátit. Obranný mechanismus kočky se skládá za tří složek: znehybnění, útok a útěk, stejně jako u všech živočišných druhů. Pokud je kočka napadena, znehybní, a jestliže má tu možnost, tak volí útěk a konfliktu se vyhne. Když nemá možnost úniku, přicházejí na řadu drápy a zuby.4
Kočky žijící ve smečkách nebo skupinách nevykazují tak silnou hierarchii jako psí smečky, ale i v těchto společenstvích je často jednoznačná sociální struktura. A to bez ohledu na jejich životní podmínky – polodivoké kočky na venkově nebo v příměstských aglomeracích či kočky, které prakticky neopustí během svého života městský byt. Projevy dominance a případně i agrese u koček jsou nejčastěji podmíněné strachem nebo bolestí nebo se jedná o naučené chování vůči lidem, teritoriální agresi vůči novým členům smečky a také agresivitu mezi dvěma a více kocoury (v souvislosti s říjící kočkou).3

Případy z praxe

Případ 1 – Brouček, Max a Márinka
Charakteristika případu: Po kastraci kocourů došlo k závažné změně jejich chování, kdy starší z kocourů (Brouček) začal vykazovat úzkost až panickou bázlivost a mladší z kocourů (Max) naopak útočnost až agresivitu.
Anamnéza: Ve smečce žijí tři kočky: Brouček (siamský kocour, věk 12 měsíců, kastrovaný měsíc před vypuknutím problémů), Max (barmský kocour, věk deset měsíců, kastrovaný tři týdny před vypuknutím problémů) a Márinka (britská kočka, věk 11 let, kastrovaná ve svých dvou letech). Kocouři přišli do rodiny takřka zároveň, hráli si spolu, nevznikaly žádné konflikty. Starší kočka se do her koťat aktivně nezapojovala, byla spíše pozorovatelem. Situace ve smečce se začala komplikovat v období, kdy byl starší kocourek vykastrován hlavně z důvodů značkování teritoria. V tomto období začal mladší kocour napadat ostatní zvířata ve smečce. Ve většině případů k tomu došlo při hrách venku, tudíž majitelka začala omezovat společný pobyt zvířat na zahradě a zároveň nechala i druhého kocoura vykastrovat. Po tomto zákroku se celá situace významně zhoršila, Max při jakékoliv příležitosti napadá Broučka, dochází ke rvačkám doprovázeným mnohými zraněními (naštěstí ne závažným), Brouček se ve většině případů pomočí i pokálí. V důsledku konfliktů se stává i Márinka velmi nervózní, schovává se, často syčí, případně sekne nejen po kocourech, ale i po majitelce.
Diagnóza: Agresivní chování v důsledku ustanovení hierarchie ve smečce.
Doporučení: Konkrétní opatření k omezení vzájemného kontaktu zvířat. Vzhledem k tomu, že majitelka žije v rodinném domku, je schopna vytvořit oddělené prostředí pro jednotlivá zvířata. Ven je pouští rozděleně, stejně tak do obytných prostor. To jí tudíž také dává prostor k tomu, aby se individuálně věnovala každé z koček. Postupně byl jejich prostor změněn tak, že ve spojovacích dveřích bylo plastové okno a kocouři tak měli vizuální kontakt. Záleželo jen na nich, jak se k sobě přiblíží. Po asi pěti dnech, kdy se začali kocouři okýnkem prohlížet, jim začala majitelka místnosti střídat, aby si kocouři znovu zvykli i na pach toho druhého. Zároveň probíhala terapie homeopatiky a feromony. Majitelka důsledně do konfliktů ani do nově utvářených vztahů nezasahovala, nesnažila se kocoury sblížit. Po celou dobu se kočka Márinka distancovala od této situace, žila osamoceně, nenavazovala kontakt ani s jedním z kocourů.
Terapie: V místnostech obou kocourů byly použity syntetické feromony ve formě odpařovače Feliway (Ceva). Feliway elektrický difuzér navozuje u koček stav pohody a spokojenosti.Tento preparát je vyroben na bázi feromonů ze žlázek na bradě a tvářích koček, kterými si značí území, v němž jsou spokojené a cítí se bezpečně. Použití tohoto přípravku do určité míry přispívá ke zmírnění strachu a stresu v daném prostředí. Difuzér se zasouvá do zásuvky v místnosti, kterou kočka užívá a jedna náplň je určena pro čtyři týdny nepřetržitého používání. V místnostech obou kocourů byl Feliway elektrický difuzér umístěn po dobu dvou měsíců. Majitelka použila i stejný preparát ve formě spreje Felifriend ((Ceva), který si aplikovala na ruce při mazlení s jednotlivými kocoury.
Bázlivý kocour Brouček dostával dlouhodobě homeopatika (Ypsiloheel 2x denně po dobu tří měsíců, Heel), po kterých postupně odezněly záchvaty panické úzkosti.
V tomto případě se zhruba po měsíci terapie a konzultací kocouři začali stýkat nejprve za přítomnosti majitelky po omezenou dobu. Brouček během té doby přestal vykazovat poníženou bázlivost, kterou byl vždy Maxův útok vyvolán. Postupně nechávala majitelka na krátkou dobu otevřené spojovací dveře. Časový interval prodlužovala do doby, kdy se spolu naprosto přirozeně začali kocouři stýkat. Dnes žije skupina opět společným životem a ke konfliktům ani k napadání nedochází.

Případ 2 – Tibby
Charakteristika: Chovný kocour Tibby opakovaně zaútočil na svou majitelku. Útok byl pokaždé neočekáváný, bez varování, velmi agresivní – došlo k opakovanému vážnému pokousání majitelky.
Anamnéza: V chovné skupině somálských koček jsou kocour Tibby (stáří čtyři roky), kočka Mia (stáří tři roky) a kočka Mari (stáří dva roky). Všechny kočky jsou přítulné, hravé, zvídavé a aktivní. Jsou navyklé na cizí lidi, majitelka s nimi jezdí po výstavách. Kocour rád aportuje drobné hračky, je velmi mazlivý. První konflikt se objevil při pobytu v hotelu v době výstavy. Protože u mladší kočky začaly projevy říje, izolovala majitelka kocoura v koupelně hotelového pokoje. Obě kočky byly s ní v místnosti. Když vstoupila majitelka do koupelny, kocour nečekaně zaútočil a vážně jí pokousal v oblasti stehen. Majitelka tuto situaci přikládala nervozitě z cizího prostředí a z nucené separace. Celá situace se pak během roku opakovala vždy, když některá z koček měla říji a kocour musel být izolován z důvodů nežádoucího krytí.
Diagnóza: Přesměrovaná agrese.
Doporučená opatření: Majitelka má s chovem koček rozsáhlé zkušenosti, není to její první chovná skupina. Doposud však nezaznamenala žádnou podobně agresivní reakci. Navíc jakmile říje koček odezněla, kocour se opět choval vždycky jako dřív. Vzhledem k jeho atraktivnímu rodokmenu nepřipadala kastrace v úvahu (doporučení ošetřujícího veterinárního lékaře), stejně tak majitelka odmítla sedaci kocoura po období říje koček. Rodinný dům, který obývá, je přizpůsoben chovu koček a odchovu koťat, izolace jednotlivých zvířat je možná. Kromě výše popisovaných útoků nedošlo k žádné jiné změně chování. Kocour taky nikdy nezaútočil na jiného člena rodiny – manžel, dvě malé dcery. Vždy a výhradně dojde k pokousání majitelky, které si už opakovaně vyžádalo lékařské ošetření.
Terapie: Vzhledem k tomu, že k útokům dochází pouze po určité období říje koček, byla majitelce doporučena terapie přípravkem AmiQure – Stress (GEFA – France), tento nutriční doplněk není u nás ještě registrován, ale je k dostání na Slovensku (EJMI – Bojnice). AmiQure- Stress obsahuje whitanii a valeriánu. Indian ginseng (whitanie) výrazně přispívá ke zlepšení stylu života vlivem na psychické efekty stresu a úzkosti, podporuje imunitní systém a paměť, které jsou stresem zatíženy nejvíce. Kočka se pak mnohem lépe přizpůsobuje náročným situacím, které by jinak mohly vést ke stresovým stavům. Valeriána má uklidňující a antistresový účinek, který navozuje klidné chování, ale neotupuje smysly zvířete, není sedativní. Stejně jako Indian ginseng není ani valeriána návyková a právě proto je možné přípravek podávat dlouhodobě. Týden před očekáváným nástupem říje a po celou dobu jejího trvání až do odeznění všech projevů dostával kocour 1x denně přípravek AmiQure-Stress a už během prvního cyklu podávání nedošlo k žádnému útoku na majitelku. Od té doby je přípravek AmiQure opakovaně Tibbymu podáván po celou dobu říje některé z koček ze skupiny s výborným efektem.

Diskuse
V této práci jsou popsány dva případy z praxe, které si byly podobné vnějšími projevy, ale příčina agresivní reakce byla naprosto rozdílná. V prvním případě útočil jeden kocour na druhého v situacích, kdy tento kocour vykazoval jednoznačná gesta podřízenosti a zřejmě i strachu. Prognóza případů, kdy ve společenství koček dochází k agresivním napadením v souvislosti s novým ustanovením hierarchie ve smečce, bývá obecně dobrá. Velmi důležitá je role majitelů zvířat, kteří, pokud jsou schopni akceptovat a dodržovat jistá doporučení, významně přispívají k celkovému zklidnění situace.
Ve druhém případě lze dát do přímé souvislosti agresivní reakci kocoura s říjí kočky v omezeném prostoru a cizím prostředí. V podobných případech přenesené agrese je nutné zjistit, z čeho vlastně pramení, co je její příčinou a zároveň také spouštěcím mechanismem. V ideálních případech, jako je tento, se dá poměrně jednoduše dosáhnout změny pomocí podpůrné terapie a zároveň s chovatelskými opatřeními.
V obou případech se však kočka vrhla na svou oběť, přestože majitelky neshledaly žádnou vnější příčinu útoku. Přirozenou lidskou reakcí je odpovídat na agresi agresí s pocitem, že jsem větší, proto musím vyhrát. Když se majitelé ocitnou v souboji s kočičími zuby a drápy, nejsou schopni se zamyslet nad tím, z čeho výbuch agrese pramení. Je tudíž třeba pečlivě stanovit příčinu tohoto chování a teprve po zjištění, kdy, proč a jak k němu dochází, nasadit vhodný léčebný program.1

Závěr
Kočky jako takové žijí v těsném soužití s lidmi teprve poměrně krátce, asi 4000 let a na rozdíl od psů, kteří byli domestikováni před zhruba 120 000 lety, je jejich chování stále velmi rozdílné. Obliba koček chovaných v bytech vzrostla teprve v posledních padesáti letech a jejich počty se prudce zvyšují až v posledních letech. Kočky jsou zvířata lpící na svých denních rituálech, nemají rády změny, které jsou častým zdrojem stresu. Stres a úzkost jsou často prvotní příčinou agresivního útoku. Protože jsou kočky velmi individuální ve svém chování, nedají se dané přístupy a terapie jednoduše zobecnit. Úspěch celé léčby spočívá v pečlivém získávání informací a specifickém přístupu ke každému jednotlivému zvířeti, což platí dvojnásobně v případě kočičích společenství.

Literatura:
1. Heathová S. Co vyvádí vaše kočka? Praha; Mladá fronta, 2005:66-67.4.
2. Veselovský Z. Etologie – Biologie chování zvířat. Academia; Praha, 2005:239-241,258.
3. Atkinson R. L. Psychologie. Praha; Portál s. r. o., 2003:64-66,495.
4. Nemoci psa a kočky II.díl. Žertová H. Poruchy chování psů a koček. Brno; Noviko, 2001:1672-1675.

Adresa autora:
MVDr. Šárka Navarová
Veterinární ordinace a poradna pro poruchy chování
Hauerova 5
746 01 Opava
e-mail: sarka.navara@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *