Akutní onemocnění v chovech prasat

J. BERNARDY, J. DRÁBEK Klinika chorob prasat Veterinární a farmaceutické univerzity Brno Veterinářství 2007;57:640-646.

SOUHRN
Bernardy J., Drábek J. Akutní onemocnění v chovech prasat.
Autoři podávají přehled akutních onemocnění v chovech prasat, kdy se veterinární lékař musí rychle a správně rozhodnout jak zachránit desítky až stovky zvířat, kdy je navíc hodnocen za adekvátní finanční výdaje. Klinické příznaky většinou nevypuknou u všech zvířat současně,
proto autoři upozorňují na včasné rozpoznání příznaků a zahájení léčebně preventivních opatření. V článku jsou shrnuty obecně známé poznatky o konkrétních onemocněních, která mohou činit dojem náhlého vzplanutí pro praktické lékaře bez užší specializace na choroby prasat.

SUMMARY
Bernardy J., Drábek J. Acute disease in pig breeds.
The authors give an overview of diseases in pig breeds when a vet must quickly and promptly decided how to safe tens even hundreds of animals including adequate financial expenses. The onset of clinical signs does not usually appear simultaneously, that is why the authors call attention early diagnosis and inception of therapeutic and precautionary measures. There are summarised generally known knowledge on certain diseases that can cause acute onset without narrower specialization of practical veterinarians on pig diseases.

Úvod
Akutní hromadné vzplanutí onemocnění v chovu prasat je vždy alarmující pro všechny zúčastněné, majitele, ošetřovatele, veterináře soukromé a i státní. Kromě majitele a ošetřovatele je to právě veterinární lékař, který se musí rozhodovat pod tlakem událostí a jeho rozhodnutí mají velký dopad na ekonomiku chovu. Nesprávná diagnóza a nevhodný léčebný postup mohou vyústit v ukončení spolupráce soukromého veterináře s chovatelem.
Ačkoliv již staré přísloví praví, že gram prevence je cennější než kilo léčiv (volně převedeno do metrického systému), v obdobích horšího zpeněžení vepřového masa bývají preventivní programy vypouštěny a zvířata jsou tak ponechána na pospas své přirozené obranyschopnosti. Pro veterinárního lékaře je tento neutěšený stav prevence často důvodem k dysfunkcím důležitých orgánů1 se všemi neblahými důsledky.
Pojem akutní onemocnění v oboru chorob prasat je nutno chápat poněkud odlišně od termínu, kterým označujeme onemocnění jedince, trvající v rozmezí od několika dní po několik týdnů, odlišující se od perakutního průběhu na jedné a chronickým stavem na druhé straně. Ojedinělým příkladem pravého akutního hromadného onemocnění, které splňuje charakteristiky akutního stavu po všech stránkách, může být chřipka prasat, kdy v průběhu několika dnů onemocní najednou více než 90 % hromadně ustájených zvířat viditelnými příznaky těžké alterace zdravotního stavu,2 onemocnění kulminuje a pomíjí v průběhu několika dalších dní. Akutní hromadné onemocnění prasat ale ve většině ostatních případů zpravidla nevypukne u všech zvířat najednou a zpětně se při zkoumání epizootologických cest vzplanutí dochází k jednotlivým případům, která onemocnění s jistým předstihem signalizovala. Zde velmi záleží na včasném rozpoznání příznaků a zahájení léčebně-preventivních opatření. Sumarizací obecně známých poznatků o některých onemocněních, která mohou činit dojem náhlého vzplanutí, se zabývá tento článek, který je určen jako jistá forma opakování znalostní báze pro praktické lékaře bez užší specializace na choroby prasat.

Akutní onemocnění
Choroby povinné hlášením
Generace veterinárních lékařů druhé poloviny minulého století se ozdravovacími a preventivními programy přičinila, že nejobávanější z těchto chorob, mnohdy přenosné mezi více druhy zvířat a případně i na člověka, byly z našeho území buď zcela eradikovány, nebo byly eliminovány alespoň z faremních chovů hospodářských zvířat. Jedná se především o slintavku a kulhavku (SLAK), Aujeszkyho chorobu (AD), klasický mor prasat (KMP), tuberkulózu (TBC) a brucelózu (BAB). Přesto nejde o choroby zcela zaniklé a jistý stupeň bdělosti, udržovaný ve spolupráci soukromých veterinárních lékařů s orgány státní veterinární správy je na místě.

Produkční choroby virové
Soudobá nejobávanější infekční onemocnění v chovech prasat však neprobíhají podle obecných představ o hromadném vzplanutí infekční choroby, kdy hromadně onemocní většina zvířat v chovu za příznaků akutního vzplanutí onemocnění, které záhy přechází do charakterického obrazu nemoci, spojeného s teplotami, úhyny a tísňovým voláním ošetřovatele. Tyto choroby se projevují plíživým nástupem, nebo jejich původci jsou trvale přítomni v chovu a teprve ve spojení s jinou chorobou, nebo při oslabení zvířat ve stádě z jiných příčin nabývá převahu jejich patogenní povaha.
Anglický termín, kterým jsou tato onemocnění označována, Emerging and Re-emerging Diseases, nemá český doslovný ekvivalent; choroby, které zahrnuje, však bohužel většinou známe více než důvěrně. Nepřesně je překládáme jako produkční choroby, pro jejich celosvětové rozšíření, spojené se změnami v chovu prasat a zvýšením produkce vepřového masa. Jedná se převážně o syndrom respiračního a reprodukčního onemocnění (PRRS), syndrom chřadnutí selat (PMWS) a u nás méně častou influenzu prasat (SI).

Produkční choroby bakteriální
Další skupina onemocnění, podobná z úhlu pohledu malé naděje na úspěšné ukončení léčby, jsou především bakteriální onemocnění respiračního traktu prasat, která se navzájem prolínají spolu s některými virovými původci ze skupiny produkčních chorob, streptokokovými a hemofilovými infekcemi a vytváří komplex respiračního onemocnění prasat (PRDC).
Kromě dýchacího aparátu napadají trávicí trakt prasat bakteriální choroboplodné zárodky obdobně úporně se bránící zdolávání nákazy, např. původci dyzentérie prasat a lawsoniové ileitídy, u selat Clostridium perfringens a zejména v období po odstavu enteropatogenní E. coli. Akutní průběh má i salmonelová infekce u prasat, kterou je třeba odlišit od nosičství, které je u prasat rovněž časté ačkoliv nepůsobí přenašečům závažné zdravotní komplikace.3
Ačkoliv se jedná o choroby bakteriální, na které lze aplikovat účinné léčebné a mnohdy i vakcinační postupy, původce se mnohdy nedaří z chovu eliminovat dostupnými prostředky a pro ozdravení je třeba chov buď zcela, nebo částečně repopulovat.

Akutní choroby, které je možno z chovu eliminovat
Do čtvrté skupiny by bylo možno zařadit onemocnění, které plně vyhovují veterinární představě o zvládnutelné infekci. Objevují se nyní poměrné řídce; přesto je na ně veterinární i chovatelská veřejnost dobře připravena. Původci jsou prozkoumáni, klinická a laboratorní diagnostika je známa, léky a preventivní prostředky jsou plně dostupné a účinné. Jedná se o bakteriální choroby, které reagují na injekční i perorální antibiotickou léčbu, vzplanou zpravidla při porušení protinákazových zásad, karantény, dezinfekce a vakcinace z úsporných důvodů. Příkladem může být červenka prasat, která přesto při vzplanutí v chovu dokáže připravit nepěkná překvapení ošetřujícímu veterinárnímu lékaři.

Prevence a léčba
Choroby povinné hlášením
Možnosti prevence a léčby nebezpečných chorob zvířat, povinných hlášením, které jsou virového původu, skýtají jen velmi omezené léčebné prostředky proti původcům. Tato onemocnění jsou rozlišena na onemocnění pod kontrolou a na onemocnění dosud plošně rozšířená. Dělicí čára mezi těmito onemocněními je mimo jiné v době, po kterou je mohla veterinární věda studovat; starší onemocnění jsou lépe prozkoumaná a i prevence proti nim je lépe propracovaná. Jedná se o Aujeszkyho chorobu, klasický mor prasat, slintavku a kulhavku.
Úměrně svému významu (zjevným klinickým příznakům, dobře rozpoznatelným i pro chovatelskou veřejnost a přímým nákladům spojeným s úhyny a výrazným snížením užitkovosti) jsou do značné míry pod kontrolou. Veterinárně-hygienická opatření proti zavlečení nákaz jsou stanovena epizootology v rámci veterinárního dozoru státu a kraje, vakcinační postupy a očkovací látky jsou dostupné a účinné a veterinární lékař je schopen se proti nim bránit s injekční stříkačkou v ruce.

Produkční choroby
Skupina virových onemocnění, označovaných jako produkční choroby, reprezentuje relativně nová onemocnění prasat, chovatelská veřejnost byla nucena vzít je na vědomí až v posledních desetiletích, jakkoliv se choroboplodné mikroorganismy a protilátky proti nim se zjišťují v archivních zamražených vzorcích krevního séra. Studium těchto onemocnění je sice intenzivní, výsledky preventivních postupů proti onemocnění PRRS jsou pouze opatrně optimistické, vakcinace proti PMWS je na samém počátku komerčního využití a první produkty byly zaregistrovány v těchto měsících.4 V chovu se zlomově vyhrotí dříve doutnající zdravotní problém, a chovatel zjišťuje, že srovnáním dvou období došlo k propadu v počtu zabřezlých prasnic, nebo odstavených selat na prasnici v případě vzplanutí PRRS,5 či k rapidnímu nárůstu již tak dost vysokého čísla úhynů selat v předvýkrmu v případě syndromu chřadnutí selat PMWS.6
Veterinárnímu lékaři nezbývá, než u obou onemocnění spíše „hasit plameny“ a tlumit dopady oslabené imunity na reprodukci prasnic a odolnost nově narozených selat u PRRS, nebo potlačovat antibiotickou léčbou druhotné patogenní původce, kteří jsou příčinou zvýšených úhynů a brakace selat od 10ti do 16ti týdnů u PMWS.
V případě stěžejního nálezu PRRS v chovu je doporučitelné ustavit vakcinační program s vyvážením rizika použití živé vakcíny a tím dopadu šíření dalšího agens ve stádě s nižší sérologickou odpovědí inaktivované vakcíny.
Při stanovení diagnózy PMWS zbývalo až dosud pouze sérování s použitím autochtonních stádových rekonvalescentních sér; tedy metody oblíbené u našich veterinárních dědů, přesto stále přinášející patrný léčebný efekt.1
Hlavním preventivním opatřením ale zůstávají všeobecná protinákazová opatření, důvěrně známá veterinárním lékařům z nepopulárních hodin disciplíny Zoohygiena, moderně vyjádřená v 20ti bodovém Madecově programu.7 Zavedení těchto opatření je však mimo rámec pravomocí veterinárních lékařů; přesto znalost opatření a postupné prosazovaní nutně patří do seznamu dobře míněných veterinárních rad, kterými nutně častuje – v našich poměrech zdarma – veterinář chovatele při každé návštěvě.

Komplex respiračního onemocnění prasat
Vznik některého z komplexu respiračních onemocnění (PRDC) se prolíná s virovými syndromy, které vedou k oslabení imunity, stresujícími faktory a nedostatky ve výživě.8 Onemocnění začíná po odstavu projevy frkání a kýchání, charakterického pro akutní fázi enzootické pneumonie (Mycoplasma hyopneumoniae).9 Chovatel často přechází tento zdravotní stav bez asistence veterinárního lékaře a onemocnění pak téměř vždy přejde do chronického stádia. Výrazně febrilní onemocnění se většinou bez asistence veterinárního lékaře neobejdou.

Jedná se o onemocnění jako je aktinobacilová pleuropneumonie, vyvolaná bakterií Actinobacillus pleuropneumoniae, s ojedinělými (ale i četnějšími) úhyny a těžkými pneumoniemi, postihující významnou část stáda, zpravidla ve výkrmové kategorii a vyžadující v akutní fázi injekční antibiotickou intervenci.10 Méně výrazně akutní pneumonie, zpravidla přecházející do chronického stádia, jsou hemofilové infekce, známé jako vliv stresu z přepravy (transportní nebo Glässerova choroba), působené Haemophilus parasuis.

Mohou činit dojem akutního onemocnění, neboť oslabením imunity stresem a akutním vzplanutím některého z produkčních onemocnění PRRS, PMWS nebo chřipkou prasat mohou být hemofilové pneumonie nejvýraznějším nálezem, zjistitelným při pitevním ohledání.
Přes obtížnost léčby je však na švýcarském příkladu možno ukázat, že podobně jako nákazy klasický mor prasat a Aujeszkyho nemoc lze eradikovat v národním měřítku i další nemoci, jako např. enzootickou pneumonii,11 nebo APP.
Dyzentérie není spojena s komplexem PRDC pro svou lokalizaci v tlustém střevě, přesto působí stejně málo povzbudivým dojmem na ošetřujícího zvěrolékaře pro obtížnost léčby.11,12 Původcem je spirochéta Brachyspira hyodysenteriae, řidčeji, avšak se vzrůstající četností bývá ze střev diagnostikována Brachyspira pylosicoli.14 Akutní vzplanutí u naivních prasat může končit úhyny jednotlivých kusů, přechází do chronicity a nezbývá než se smířit s enzootickou přítomností patogenu v chovu. Množství léčebných prostředků je velmi omezené, a účinná vakcinace neexistuje.

Další onemocnění
O překvapení v intenzivních chovech prasat nebývá nouze, přesto výběr dalších infekčních katastrof není nekonečný (pokud vyloučíme astrální vlivy, útok mimozemšťanů na prasata jako domnělé pány tvorstva na Zemi a včasné platby chovatele za veterinární služby).
S omezováním veterinárních výdajů bývá spojeno vypouštění vakcinace proti července z imunizačních programů. Onemocnění přesto není eradikováno, jen jeho četnost prevalence byla snížena velkou proimunizovaností populace prasat v minulosti. Přesto červenku (Erysipelothrix rhusiopathiae) nelze zcela vypustit ze zřetele při diferenciální diagnostice akutního onemocnění.15 Horečnatý průběh, ojedinělé úhyny, sekundární chronické změny kloubů a srdce nutí chovatele k vyžádání veterinární intervence.
Onemocnění se projevuje nejdříve u starších selat (nad 12 týdnů), častěji u prasat ve výkrmu a nebo u chovných zvířat. Perakutní průběh není nijak vzácný, dojde k náhlému úhynu u jednotlivých zvířat. Akutní forma se projevuje vysokou teplotou a přítomností se kosočtverečných mírně prominujících zarudlých okrsků na kůži na hřbetě a krku, která jsou dostatečně patognomická pro vyslovení podezření. Červenka patří ke zlatému standardu veterinárních onemocnění, kde veterinární lékař má k dispozici vše, co jej činí mužem/ženou akce. Na trhu jsou plně dostupná nenákladná a stále účinná penicilínová parenterální i perorální antibiotika použitelná na většinu citlivých kmenů původců a snadno dostupnou prevenci a široký výběr živých či inaktivovaných vakcín. S těmito prostředky jsou veterinární lékaři/lékařky úspěšní v boji s nákazou a nemusí vymýšlet složitá protinákazová opatření. Přesto je červenka onemocnění nebezpečné, navíc antropozoonotické a za jistých okolností je původcem velmi nepěkně vyhlížejících, někdy rozsáhlých a obtížně léčitelných kožních změn. Při jednom z kongresů v Německu prováděla veterinární laboratoř (jako upoutávku na své služby) stanovení protilátkové odpovědi přítomných zvěrolékařů. Proti července mělo vytvořeno protilátky ¾ přítomných.

Parazitární onemocnění a onemocnění alimentárního původu
Podobu akutního vzplanutí může mít i svrab (Sarcoptes scabiei var. suis), jehož méně výrazná stádia unikla pozornosti ošetřovatelů, případně hlášení z jatek. Podobně hlášení z jatek o masivní škrkavčitosti (Ascaris suum) vyvolává akutní reakci chovatele, jakkoliv se o akutní vzplanutí vlastního onemocnění nejedná.
Mykotoxikózy prasat pochází ze zaplísněného obilí a bývají způsobeny dvěma skupinami plísní podle původu napadení obiloviny – z pole a při skladování16,17 a jejich účinky se mohou synergicky doplňovat. Vznikají spíše v chovech, které si připravují vlastní krmivo a projevují se při akutních otravách depresí a anorexií. Jiné otravy nebývají v chovech prasat časté.
Jiným typem poruchy spojené s alimentárními vlivy, která může anamnesticky působit dojmem infekčního onemocnění, je zvýšený výskyt žaludečních vředů, jako hlavní příčina úhynu. Jedná se o krvácivou erozi esofageální části žaludku (na rozdíl od vředů vzniklých jako průvodní příznak moru prasat, salmonelózy, případně červenky v žlaznaté části) u starších prasat ve výkrmu, nebo u prasnic.18

Závěr
Jakkoliv dobře diagnostikované a správně léčené onemocnění prasat způsobuje vždy komplikaci v rozvinutí plné užitkovosti zvířete. Je proto společnou snahou chovatele a veterinárního odborníka onemocnění předcházet. Přesto zůstávají onemocnění realitou a preventivně-léčebná opatření kompromisem mezi okamžitými náklady chovatele a potenciálními zisky, plynoucími ze zdraví zvířat. Jako veterinární lékaři v konečném důsledku vždy zvítězíme nad infekcí. Na vlastní boj s infekcí jsme dobře připraveni vědomostmi, laboratorním zázemím a výrobci biopreparátů a léčiv. Zůstává otázkou, co takové vítězství stojí a zda dokážeme zvítězit rychleji, než stavy prasat zcela poklesnou.

Literatura:
1. Smolík P. Duševní a behaviorální poruchy. Praha; Maxdorf Jessenius, 2002:506.
2. Halbur P. G., Opriessnig T., Thomas P. Best practices for control of PCV2-associated diseases. Proceeding Swine Disease Conference Swine Pract. Ames; Iowa, 2005:98-107.
3. Olsen C. W., Busch M. G. , Bateman A. C. , Landoslt G., Karasin A. I. Swine Influenza Pathogenesis: Interspecies Transmission of Influenza Viruses through Pigs. 2007:225-6.
4. Rose N., Blanchard P., Cariolet R., Grasland B., Amenna N., Oger A., Durand B., Balasch M., Jestin A., Madec F. Vaccination of porcine circovirus type 2 (PCV2)-infected sows against porcine parvovirus (PPV) and erysipelas: Effect on post-weaning multisystemic wasting syndrome (PMWS) and on PCV2 genome load in the offspring. Journal of Comparative Pathology 2007;136(2-3):133-44.
5. Zimmerman J. Porcine Reproductive and Respiratory Syndrome Virus (PRRSV): Recent Developments in Epidemiology, Prevention, Control. Krakow 2007;137-9.
6. Ellis J., Krakowka S., Allan G. Porcine Circovirus, Ten Years Later. 2007;33-4.
7. Madec F., Eveno E., Morvan P., Hamon L., Morvan H., Albina E., Truong C., Hutet E., Cariolet R., Arnauld C., Jesting A. La maladie de l’amaigrissement du porcelet (MAP) en France. 1. Aspects descriptifs, impact en élevage. Journées de la Rech Porcine en France 1999;31:347-54.
8. Escobar J., Van Alstine W. G., Baker D. H., Johnson R. W. Behaviour of pigs with viral and bacterial pneumonia. Applied Animal Behaviour Science 2007;105(1-3):42-50.
9. Sibila M., Nofrarias M., Lopez-Soria S., Segales J., Valero O., Espinal A., Calsamiglia M. Chronological study of Mycoplasma hyopneumoniae infection, seroconversion and associated lung lesions in vaccinated and non-vaccinated pigs. Veterinary Microbiology 2007;16;122(1-2):97-107.
10. Beskow P., Soderlind O., Thafvelin B. Actinobacillus (Haemophilus) pleuropneumoniae infections in swine: serological investigations and vaccination trials in combination with environmental improvements. Zentralbl Veterinarmed B 1989;36(7):487-94.
11. Zellweger K., Stark K. D. C., Rufenacht J. Enzootic Pneumonia (EP) in Swiss swine herds after area-wide eradication: Epidemiological analysis of outbreaks occurring between 1999 and 2003. Schweizer Archiv fur Tierheilkunde 2004;146(10):471-8.
12. Seeger K., Klatt P., Deutschlander N. Swine dysentery. Tierarztl Prax 1984;12(3):307-15.
13. Alexander T. J., Taylor D. J. The clinical signs, diagnosis and control of swine dysentery. Vet Rec 1969;19;85(3):59-63.
14. Tasu C., Tanaka T., Tanaka T., Adachi Y. Brachyspira pilosicoli isolated from pigs in Japan. J Vet Med Sci 2004;66(7):875-7.
15. Eamens G. J., Chin J. C., Turner B., Barchie I. Evaluation of Erysipelothrix rhusiopathiae vaccines in pigs by intradermal challenge and immune responses. Vet Microbiol 2006;25:116(1-3):138-48.
16. Christensen C. M., Kaufmann H. H. Deterioration of stored grains by fungi. Annu Rev Phytopathol 1965;3:69-84.
17. Wilson D. M., Abramson D. Mycotoxins. In: Sauer D. B., editor. Storage of Cereal Grains and Their Products.St. Paul: American Association of Cereal Chemists, 1992;341-89.
18. Melnichouk S. I. Mortality associated with gastric ulceration in swine. Can Vet J 2002;43(3):223-5.

Adresa autora:
MVDr. Jan Bernardy
Klinika chorob prasat FLV VFU Brno
Palackého 1-3, 612 42 Brno

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *