Autogenní vakcíny v chovech prasat – současnost a perspektivy

Autogenní vakcíny jsou vakcíny připravené z patogenů a antigenů pocházejících ze zvířat z konkrétního chovu či lokality, odebrané autorizovaným výrobcem nebo autorizovanou laboratoří, k řešení konkrétní nákazové situace. Vyrábějí se na základě předpisu veterinárního lékaře. Výrobce musí dodržet režim Správné výrobní praxe při jejich výrobě a kontrole. Výrobu autogenních vakcín nově upravuje Vyhláška ministerstva zdravotnictví a ministerstva zemědělství číslo 411/2004 Sb.
Autogenní vakcíny pro prasata lze rozdělit na:
a) vakcíny pro prasničky a prasnice: Ty jsou určené k pasivní ochraně selat prostřednictvím kolostrálních protilátek. Do této skupiny lze zařadit vakcíny proti enterálním onemocněním selat, jejichž původci jsou enterotoxigenní kmeny E. coli disponující některými z faktorů patogenity, kmeny patogenních klostridií, především Clostridium perfringens skupin A, C a Clostridium novyi. Další skupinou vakcín pro prasnice a prasničky jsou vakcíny imunizující proti respiračním a smíšeným infekcím selat způsobeným bakteriemi Actinobacillus pleuropneumoniae, Pasteurella multocida, Bordetella bronchiseptica, Haemophilus parasuis, Streptococcus suis, Streptococcus porcinus, Streptococcus equisimilis, Staphylococcus hyicus a další patogenní mikroflórou ze skupina streptokoků, stafylokoků, korynebakterií a dalších.
Autogenní vakcíny pro prasnice doporučujeme používat obecně jako polyvalentní s ohledem na charakter, klinický průběh onemocnění a závažnost stavu u selat v předvýkrmu a prasat v žíru. K zajištění vysokých hladin protilátek v kolostru imunizovaných prasniček doporučujeme dvě vakcinace, poslední ne déle než 2 týdny před očekávaným porodem. U prasnic opakovaně vakcinovaných doporučujeme v případě příznivé nákazové situace pouze jednu dávku před porodem. Selata od takto imunizovaných prasnic a prasniček by měla být pasivně chráněna v období až do odstavu, popřípadě do první plánované imunizace.
b) vakcíny pro prasata v předvýkrmu a výkrmu: K aktivní imunizaci prasat v předvýkrmu se především používají vakcíny proti respiračním a smíšeným infekcím prasat způsobeným bakteriemi Actinobacillus pleuropneumoniae, Pasteurella multocida, Bordetella bronchiseptica a Haemophilus parasuis.

Zkušenosti z chovů
V některých chovech s vysokým infekčním tlakem Actinobacillus pleuropneumoniae sérovar 9 a 11, kde nebyla prováděna vakcinace prasnic, docházelo v některých případech k onemocnění selat ve stáří 5 až 6 týdnů, popřípadě po první vakcinaci, prováděné ve stáří 6 týdnů. Solidní imunita proti aktinobacilové pleuropneumonii se však vytváří 10 až 14 dní po revakcinaci.
Předpokladem dosažení vysoké chráněnosti je dobrý zdravotní stav prasat v době imunizace. Po aplikaci vakcíny nemocnému zvířeti dojde v převážné většině k manifestaci onemocnění se všemi nepříznivými důsledky. V případě latentně probíhající virové či bakteriální infekce nedojde u některých zvířat k vytvoření dostatečné imunity. Tato zvířata onemocní jako první a stávají se zdrojem nákazy pro ostatní, dosud zdravá zvířata. Pomnožením patogenů na vnímavých zvířatech a následným vylučováním do vnějšího prostředí dochází k dalším případům onemocnění a ke zvyšování virulence patogenů (pasážováním na vnímavých zvířatech). Pokud nedojde k včasné léčbě s použitím účinných antibiotik, dochází většinou k vysokým ztrátám způsobených úhynem, snížením přírůstků a zvýšením nákladů v souvislosti s plošnou aplikací antibiotik.
V takto postiženém chovu se doporučuje intradermální aplikace vakcíny. Tato forma imunizace se většinou provádí v průběhu medikace antibiotiky, neznamená tak velkou zátěž pro imunizovaná zvířata a do 10 dnů po vakcinaci nastupuje solidní imunita. Tato imunita trvá minimálně 6 týdnů. Tento způsob imunizace představuje efektivní formu, jak ochránit prasata před následnou infekcí, popřípadě reinfekcí, do jatečného zpracování. Při intradermální aplikaci nehrozí lokální reakce a ztráty způsobené ořezy na jatkách.
Pokud se prasnice imunizují proti aktinobacilové pleuropneumonii pravidelně, lze posunout aktivní imunizaci jejich selat na pozdější dobu, samozřejmě v závislosti na infekčním tlaku a zdravotním stavu prasat. V konkrétních podmínkách to znamená posunutí první vakcinace z 6 týdnů na 7. až 10. týden stáří selat. Zvířata jsou již větší, lépe snášejí imunizaci a imunitní aparát je vyzrálejší. Revakcinace prováděná za tři týdny po první vakcinaci zabezpečí rychlý nástup protilátek, které dosahují maximálních titrů zhruba měsíc po revakcinaci, pak dochází k pozvolnému poklesu.
Prasata v předvýkrmu a výkrmu je na rozdíl od prasnic a prasniček zbytečné imunizovat proti původcům onemocnění, jejichž přenos nastává pod prasnicí. Cílem je dosáhnout co nejvyšší úrovně imunity, tak aby prasata byla chráněna do doby jatečného zpracování. Imunitní systém prasat je v současné době nepříznivě ovlivněn epizootickou situací související s výskytem PRRS a cirkovirovými infekcemi.

Příprava autogenních vakcín
Izolaci a identifikaci původce onemocnění a určení faktorů patogenity provádí výrobce ve spolupráci s autorizovanou laboratoří. Optimální izoláty jsou z prasat čerstvě uhynulých nebo bezprostředně utracených s typickými příznaky akutního onemocnění. Méně vhodné jsou izoláty z chronických případů onemocnění nebo zvířat léčených antibiotiky. Zcela nevhodné jsou izoláty ze starších kadaverů, u kterých dochází k prorůstání apatogenní mikroflóry ze střev a vnitřních orgánů. Z vnitřních orgánů lze pak izolovat kmeny E. coli, klostridií streptokoků a dalších mikroorganismů, které nemají vztah k onemocnění. Téměř vždy je nutné určit stupeň patogenity izolovaných kmenů, například u Clostridium perfringens stanovení produkce toxinů modelovým testem na myších nebo u E. coli určení faktorů patogenity.
Na sliznicích horních cest dýchacích a mandlích lze najít komenzální apatogenní a slabě patogenní kmeny Pasteurella multocida nebo streptokoků, které nevyvolávají onemocnění. Tyto kmeny nejsou vhodné pro výrobu autogenní vakcíny, protože nevyvolávají plnohodnotnou chráněnost zvířat. Izolace a identifikace původce, který je určen pro přípravu autogenní vakcíny, je nesmírně důležitá, časově náročná a měli by ji provádět zkušení odborníci.
Vlastní výroba autogenních vakcín se na rozdíl od dob minulých technologicky neliší od výroby komerčně vyráběných veterinárních vakcín. Doba, kdy se bakteriální izolát kultivoval v termostatu v Erlenmayerově baňce, po odstředění inaktivoval formaldehydem a smíchal s alhydrogelem, je nenávratně pryč. Kultivace izolovaných a vybraných mikroorganismů se v současné době provádí ve fermentorech s řízeným režimem pH, pO2, pCO2 a redox potenciálu, a to většinou za podmínek simulujících podmínky in vivo tak, aby došlo k maximální expresi dominantních faktorů imunogenity. Imunologicky aktivní složky, to jsou především kapsule, LPS, vnější membránové proteiny, toxiny a fimbriové antigeny, jsou analyzovány a technologicky zpracovány s použitím separačních, sonikačních a dalších metod. Antigeny jsou koncentrovány, purifikovány a inaktivovány šetrným nedenaturačním inaktivačním činidlem. Vakcína je dokončena nadávkováním imunogenu a navázáním s vhodným adjuvans. Účinek je potencován dodaným imunomodulans. Po zkoušce bezpečnosti na cílovém zvířeti nebo na myších je vakcína expedována.

Přednosti autogenních vakcín
Výhodou použití autogenních vakcín je, že reagují bezprostředně na aktuální nákazovou situaci v chovu, umožňují zvolit si počet antigenů a jejich hmotnost ve vakcíně s ohledem na manifestaci a vážnost klinických projevů onemocnění. Účinnost takto připravených vakcín je obecně vyšší vzhledem k tomu, že imunologické markery imunogenu a původce onemocnění jsou v podstatě identické. Vzhledem k tomu, že autogenní vakcíny jsou vyráběny jako subjednotkové a toxoidové, lze u nich předpokládat i jistý stupeň křížové imunity vůči různým variantám patogenu. Nespornou výhodou používání autogenních vakcín je, že lze poměrně rychle reagovat na nové patogeny, popř. nové varianty patogenů, a to v době, kdy komerčně dostupné vakcíny nejsou k dispozici (Haemophilus parasuis, Streptococcus suis, Clostridium novyi a řada dalších).
V chovech, kde se používá autogenní vakcína, by se každých šest měsíců měl provádět opakovaný monitoring izolátů. Při této příležitosti je možné zhodnotit zdravotní stav zvířat a reagovat tak na případnou novou situaci. Tím je pravidelně hodnocena kontrola účinku použité autogenní vakcíny. U komerčně vyráběných přípravků většinou tato zpětná kontrolní vazba schází.
Příprava autogenních vakcín je časově, materiálně i odborně náročná. Přestože se náklady na výrobu autogenních vakcín zvyšují, a to i v souvislosti s moderní technologií výroby a s návazným odborným poradenským servisem, cena zatím stagnuje a je srovnatelná s hromadně vyráběnými vakcínami. Do budoucna se dá očekávat pozvolný nárůst cen.
Sbírky zoopatogenních mikroorganismů jako vedlejšího produktu výroby autogenních vakcín znamenají pro výrobce cenný zdroj biologického materiálu a informací pro vývoj, zkoušení a klinické ověřování nových biopreparátů.
Perspektivy používání autogenních vakcín se jeví jako příznivé, a to vzhledem k následujícím skutečnostem:
a) autogenní vakcína obsahuje identické patogenní kmeny, a proto navozuje cílenou imunitní odpověď, spektrum dosud známých variant různých bakteriálních patogenů dosahuje desítky (Actinobacillus pleuropneumoniae, Pasteurella multocida, Streptococcus suis, Haemophilus parasuis), přičemž imunogeny obsažené v komerčních vakcínách navozují většinou pouze částečnou chráněnost;
b) příprava vakcín na zakázku, podle aktuální nákazové situace v chovu, autorizovanými postupy používanými při výrobě hromadně registrovaných léčivých přípravků;
c) pozitivní zkušenosti chovatelů a veterinárních lékařů s používáním autogenních vakcín, poradenský servis poskytovaný výrobcem a autorizovanou laboratoří při řešení zdravotních problémů v chovech;
d) zájem výrobců o izoláty zoopatogenních mikroorganismů a jejich variant při vývoji a klinickém zkoušení nových biopreparátů;
e) příznivá cena srovnatelná s komerčními biopreparáty;
f) nová vyhláška číslo 411/2004 Sb. na rozdíl od zrušených vyhlášek číslo 296/2000 Sb. a vyhlášky číslo 256/2003 Sb. neomezuje používání vakcín s virovými antigeny a umožňuje používání autogenních vakcín u drůbeže. Současně jsou kladeny vyšší požadavky na jejich kvalitu a bezpečnost v souladu s legislativou Evropské unie.

L. PAŽOUT1, K. HEJLÍČEK2, P. FLACHSEL1
1Dyntec spol. s r. o., Terezín
2Veterinární laboratoř VEDIA, Strakonice

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *