Chraňme naše chovy ovcí

Po roce 1990 poklesly u nás chovy ovcí až na současných necelých 100 000, přičemž ještě v osmdesátých letech jich bylo zhruba čtyřikrát více. Na poklesu se podepsalo zejména to, že se naši chovatelé orientovali na plemena vlnařská a masivní dovozy levné vlny především z Austrálie způsobily, že domácí produkce se stala prakticky neprodejnou. Proto se na počátku devadesátých let začali chovatelé orientovat na plemena masná.

Jak se na počátku tohoto roku ukázalo, dřívější dovozy plemenných zvířat ze zemí s výskytem klusavky neboli scrapie způsobily zavlečení této nemoci i k nám. Jak z této situace ven? Státní veterinární správa ČR si uvědomuje, že je potřeba odněkud začít. Proto uvažujeme, jaké kroky po přijetí mimořádných veterinárních opatření podniknout dále. Přizval jsem za tímto účelem k jednání zástupce Svazu chovatelů ovcí a koz ČR, místopředsedu Radka Axmana a vedoucího veterinární komise svazu Miloslava Skřivánka.
Jako logický se ukazuje krok začít u šlechtitelských chovů, které dovážely plemenná zvířata ze zahraničí a produkují chovné berany, jichž se každoročně do užitkových chovů nabízí kolem sedmi set. Proto Státní veterinární správa plánuje vyšetřit v těchto chovech veškerá uhynulá zvířata, kterých je každoročně kolem devíti set. Další zvířata, která by měla být vyšetřena budou ta, která se každoročně tzv. brakují, to znamená, že se z chovatelských důvodů vyřazují z další plemenitby, jde zejména o starší kusy. Toto by bylo nad rámec vyšetřování, které vyplývá z mimořádného veterinárního opatření – tj. vyšetřování úhynů a porážených zvířat starších 18 měsíců z chovu, kde byla klusavka diagnostikována a z chovů, kam odsud směřovala plemenná zvířata. Takovýchto chovů je dnes přes osmdesát ve více než třiceti okresech. Zatím je možné předpokládat, že počty vyšetřování na klusavku by neměly překročit 2000 kusů.
Zároveň Státní veterinární správa apeluje na všechny chovatele ovcí, aby věnovali pozornost hygieně svých chovů, především v předjarním období, kdy se ovce bahní, neboli kdy se rodí jehňata. Jedním z průkazných způsobů přenosu je požírání plodových obalů. Ovcím tak velí jejich instinkt a je na místě jim v tom zabránit.
Dále je nutné, aby chovatelé i soukromí veterinární lékaři pozorně sledovali zdravotní stav stád. Každé podezřelé příznaky je třeba brát vážně, nedojde-li ke zlepšení ani po dvoutýdenní léčbě, je potřeba vyslovit podezření na klusavku. Příznaky mohou být typické, jako svědění, chromnutí končetin, svalový třes, ale i méně typické. Jedním z prvních příznaků bývá, že nemocná ovce zůstává pozadu za stádem a polehává. Klusavka se vždy nemusí projevovat tak signifikantně jako v instruktážních filmech.
Dalším z možných opatření je vyšetřovat ovce z hlediska jejich genotypu. Při případných dovozech požadovat toto vyšetření. To znamená upřednostňovat takové linie, které jsou vůči této nemoci zcela rezistentní. Zavést takovouto „genotypizaci“ u nás by stálo určité peníze, z hlediska budoucnosti to zřejmě bude nezbytné. Podle zástupců chovatelského svazu je reálné, aby se takovéto vyšetření genotypu plemenného zvířete vešlo do tisíce korun. A na pracovištích státních veterinárních ústavů je možné je provádět.
Tyto zásadní kroky nyní bude Státní veterinární správa ČR dále specifikovat s cílem nejen zachovat chovy ovcí u nás, ale přispět k jejich dalšímu rozvoji.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *