Domníváte se, že by bylo prospěšné zavedení jednotného cenového minimálního limitu za provádění veterinárních úkonů a poradenství?

MVDr. Martin Grym

Soukromý veterinární lékař, Veterinární klinika Avetum, Brno

Abych byl zcela upřímný, tak já osobně ve své praxi netrpím absencí informace, kolik si můžu, popřípadě kolik bych si měl za služby minimálně účtovat. Vím, že poptávka po těchto limitech je velká a důvodům této poptávky rozumím. Prvním důvodem je, že veterinární úkony s nižší přidanou hodnotou, jako je vakcinace, klinické vyšetření, běžná kurativa a relativně i volitelné chirurgické úkony (především sterilizace), prodělávají cenovou krizi, a to je samozřejmě z pohledu veterinárního lékaře špatně. Druhý důvod tkví v tom, že mladý veterinární lékař si často ještě nestačil získat bonitní klientelu a využívá cenu jako marketingový nástroj. Z pohledu chovatele je tento vývoj situace skvělou zprávou. Nejde o izolovaný problém veterinárních služeb, jde o problém plošný, který zasahuje do každé sféry hospodářství, patrný je především ve službách. V ČR existují judikáty, které uznávají Komorám ceníky tvořit, ovšem neumožňují jim je na svých členech vymáhat. Ceníky jsou snadným a lákavým soustem pro ÚOHS. Boj s ÚOHS stojí Komory  a potažmo jejich členy peníze, a proto se do těchto taškařic nikdo nechce pouštět. Pokud se smíříme s tím, že ceník vytvoříme, zveřejníme, ale bez pravomoci jeho dodržování vymáhat, pak do toho klidně pojďme.

MVDr. Karel Daniel

Soukromý veterinární lékař, Osová Bitýška

Nedomnívám. Minimální ceník – nebo ať věc nazýváme jakkoliv – nepomůže těm, kteří se obávají konkurence z dolního konce cenové nabídky. Protože možností, jak cenu podsadit je, podle zkušeností ze zemí, kde jsou ceníky zavedeny, nepřeberné množství. Minimální ceník na druhé straně nejvíc poškodí všechny, kteří pracují ve vyšších cenových kategoriích, protože stanovené minimální ceny se – zvláště v české kotlině – stanou “cenami nárokovými”, pro velké množství zákazníků. Stanovení minimálních cen může vést pouze ke snížení standardu péče obecně, a pokud by byl minimální ceník prosazován profesní asociací, tak k další kolizi s Úřadem na ochranu hospodářské soutěže. Ještě horší variantou je volat po stanovení ceníků státní autoritou jako výnosem ministerstva a podobně. Změny byť jen zohledňující inflaci jsou pak zdlouhavé a obtížně prosaditelné, v konečném důsledku ceník v praktickém životě stejně nikdo valně nerespektuje.  Vedeme-li úvahy tímto směrem, měl bych pak lepší nápad: konzistentně se vraťme před rok 1991, zestátněme nazpět veterinární praxe, standardizujme úkony a zpaušalizujme cenu zákroků i cestovné, zaveďme platové žebříčky, jednou měsíčně opět vyfasujme jeden druh antibiotik a jeden druh vitamínů a koncem každého týdne vyplňujme výkazy o činnosti fiktivními čísly. Takový systém má obrovskou výhodu: první čtyři dny v týdnu můžeme celé prosedět na pivě v Lesácké a nadávat na poměry. Na rozdíl ode dneška nám při tom – třeba – půjde plat.

MVDr. Lubomír Hošek

Veterinární klinika, Brno

Pokud připustíme, že by minimální cenový limit byl zákonnou normou, prošel přes ÚHOZ, pak zůstávají  jen 2 otázky – budou tyto limity skutečně ctěny a kdo bude kontrolovat jejich dodržování? Vzhledem k naprosté nereálnosti splnění každé z výše uvedených podmínek je jakákoli aktivita kolem pevného ceníku veterinárních služeb naprostou ztrátou energie. Daleko přínosnější se jeví zveřejňování bodového hodnocení úkonů, zvláště začínajícím kolegům usnadní život srovnání náročnosti různých úkonů – a za bod mohu dosadit nějakou korunu, odpovídající nákladům na provoz dané ordinace. Pokud by k tomu byly přidány standardy na základní úkony, musí v součtu vypadnout cena, která je reálná a pokrývá jak rozvoj ordinace, tak slušný život doktora. V neposlední řadě má zásadní význam komunikace kolegů v rámci okresu, kde by  mělo dojít jak tvorbě reálných minimálních cen v daném regionu, tak k umravnění podbízejících se kolegů.*

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *