Identifikace běžných chyb a artefaktů na RTG snímcích

Kvalitní rentgenografické (RTG) snímky jsou nezbytné pro správné hodnocení. Nesprávná RTG technika může zabránit veterinárnímu lékaři v adekvátním hodnocení a to může vést k přehlédnutí některých lézí. Výsledkem pak může být chybná diagnóza a následně nesprávná terapie.

Podle nedávné studie bylo zjištěno, že mezi nejčastější chyby v RTG technice patří chyby v polohování a přeexponování snímků. Z toho důvodu jsou pak snímky považovány za málo kvalitní nebo dokonce nediagnostické. Cílem této studie bylo zjištění častých chyb v RTG technice u malých zvířat a odhad jejich vlivu na kvalitu snímku.

Do studie bylo zařazeno 135 sad RTG snímků postoupených referujícími veterinárními lékaři v období od července do října 2012. Analogové RTG filmy byly poslány poštou nebo přineseny klienty, digitální snímky uložené na kompaktních discích taktéž. Snímky byly hodnoceny podle vyšetřované oblasti (abdomen, hrudník, muskuloskeletální nebo různé – lebka, krk, páteř nebo snímek celého těla) a typu RTG snímku (digitální nebo klasické). Každý snímek a sada snímků byly posuzovány jedním z autorů studie a to v osmi bodech: expozice, kolimace (směrování), polohování, centrování oblasti zájmu na snímku, přítomnost všech potřebných pohledů na oblast zájmu v sadě, dodržování příslušných bezpečnostních postupů, přítomnost artefaktů a dostatek informací na štítku. RTG snímky byly hodnoceny dvěma stupni v každé kategorii: přijatelné pro všechny snímky v sadě (ANO) nebo zjištění chyby minimálně u jednoho snímku v sadě (NE). Pro každou sadu byl určen celkový počet kategorií, kde byla zjištěna alespoň jedna chyba. Artefakty byly rozděleny do skupin a byla zaznamenána četnost jejich výskytu v každé kategorii. Diagnostická kvalita všech sad snímků byla subjektivně hodnocena certifikovaným rentgenologem a rentgenologickým rezidentem. Poté byly sady vyhodnoceny jako diagnostické, pokud se na tom shodli oba posuzovatelé, nebo nediagnostické, pokud to prohlásil alespoň jeden posuzovatel.    

Z celkového počtu 135 sad snímků nebyly u devíti (7 %) zjištěny žádné chyby. U 126 sad byla zjištěna jedna nebo víc chyb v jedné nebo více kategoriích. U 51 sad (38 %) byla zjištěna chyba v expozici, 66 sad (49 %) mělo chyby v kolimaci, ve 34 sadách (25 %) šlo o chyby v polohování, v 56 případech (41 %) byly nalezeny chyby v centrování, ve 23 sadách (17 %) nebyly zahrnuty všechny potřebné projekce, u 11 sad (8 %) nebyly dodrženy zásady bezpečnosti a 64 sad (47 %) mělo chyby v popiscích. V 55 sadách (41 %) byly zjištěny artefakty (nejméně na jednom snímku ze sady). Celkem bylo zjištěno 67 artefaktů. V souboru bylo zastoupeno 42 sad (31 %) získaných digitálně a 93 sad (69 %) bylo zachyceno na film. Mezi oběma typy nebyly zjištěny rozdíly při klasifikaci snímků jako diagnostické nebo nediagnostické. Zároveň nebyl zjištěn vliv RTG techniky na expozici, kolimaci, polohování, centrování, zachycení všech potřebných projekcí nebo dodržování bezpečnosti. U digitálních snímků byla zjištěna statisticky významně nižší četnost výskytu artefaktů a lepší označování snímků oproti klasickým RTG filmům.

Celkem 90 sad (67 %) bylo vyhodnoceno jako dostatečně kvalitní a tak diagnostické. Mezi hlavní aspekty pro rozhodování patřily správná expozice, polohování, zahrnutí všech potřebných snímků do sady a nepřítomnost artefaktů.

Výsledky této studie ukazují, že nesprávná expozice je významnou chybou a má negativní vliv na výslednou kvalitu snímku. Nedostatečná expozice vede k nízkému kontrastu, a tak např. nemusí být rozlišena stěna tenkého střeva. Nedostatečná expozice při snímkování kostí může vést k neodhalení jemných detailů na kostech. Přeexponování snímků způsobuje tmavé části. Například na přeexponovaném snímku hrudníku jsou plíce téměř černé a není možné rozeznat detaily parenchymu a tak mohou být přehlédnuty drobné metastatické uzlíky v plicích. Také nesprávné polohování ovlivní interpretaci snímku. Při rentgenování hrudníku může dojít ke změně siluety srdce, a tak ke špatnému posouzení velikosti komor.

Artefakty RTG snímků se liší velikostí, umístěním a mírou interference s hodnocenou oblastí. Artefakty můžeme rozdělit na artefakty vzniklé zpracováním snímku v temné komoře nebo artefakty pohybové. Z temné komory mohou pocházet otisky prstů, šmouhy způsobené manipulací s nedostatečně suchým filmem, diskolorace v důsledku nedostatečné fixace nebo čáry vzniklé špatným sušením. Výskyt těchto artefaktů může být minimalizovaný tím, že RTG snímky bude zhotovovat zkušený a trénovaný personál. Pohybové artefakty jsou podstatnou součástí veterinární rentgenologie. Vznikají díky nespolupráci pacienta nebo v důsledku dýchání.

Přesnost hodnocení RTG snímků je ovlivněna kvalitou snímku. Výsledky této studie ukazují, že správná expozice a polohování, absence artefaktů a zařazení všech příslušných projekcí do sady bylo statisticky významně spojeno s vyhodnocením snímků jako diagnostických. Znalost běžných chyb při rentgenování může pomoci veterinářů k získávání snímků vysoké kvality.*

 Nuth, E. K., Armbrust, L. J., Roush, J. K., Biller, D. S. Identification and effects of common errors and artifacts on the perceived quality of radiographs. J Am Vet Med Assoc 2014;244:961-967.

 Z anglického originálu přeložila MVDr. Simona Králová-Kovaříková

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *