Imunoprofylaxe mastitid – Skutečnost a vize

D. RYŠÁNEK Výzkumný ústav veterinárního lékařství v.v.i., Brno Veterinářství 2010;60:14-18.

SOUHRN
Ryšánek D. Imunoprofylaxe mastitid – skutečnost a vize.
Předmětem tohoto přehledného článku je aktivní imunizace a posouzení možností jejího využití v prevenci mastitid. Na základě retrospektivy lze konstatovat, že vakcinace zaměřené na zvýšení odolnosti proti vzniku mastitid u dojnic byly dosud neúspěšné, a to zejména ve snižování výskytu nových infekcí mléčné žlázy, mnohdy i v redukci počtu klinických mastitid. Zaznamenávala se však zlepšení ve spontánním vyléčení a ve snížení intenzity klinických projevů onemocnění. Dokonalé ochrany před infekcemi patogeny mléčné žlázy nebylo dosud vakcinací dosaženo. Příčinou toho je mimo jiné skutečnost, že například Staphylococcus aureus a Streptococcus uberis překonávají baktericidní funkci fagocytózy, ve fagocytech přežívají a indukují jejich cytolýzu. Některé serotypy E. coli překonávají pohlcovací a zabíječskou funkci fagocytů. Proto princip vakcín založený na potencování produkce opsoninů je neefektivní. Navíc uvedené patogeny penetrují do epiteliálních buněk, kde jsou chráněny před obrannými machanismy hostitele. Další překážkou konstrukce účinných vakcín je genetická diverzita a plasticita exprese faktorů virulence původců mastitid. Přes tato úskalí se pokračuje ve výzkumu směřujícímu k využití imunoprofylaxe v prevenci mastitid skotu.
.

SUMMARY
Ryšánek D. Immunoprophylaxis of mastitis – reality and vision.
This review article was focused on active immunization and its applicability to mastitis prevention. Retrospective data showed that vaccination of the dairy cows, aimed at stimulation of their resistance to mastitis pathogens, was unsatisfactory, especially in the effort to reduce new intramammary infections, and also frequency of mastitis. On the other hand, spontaneous recovery was reported more often and clinical manifestations of the disease were less serious. However, efficient immunity against infection with mammary gland pathogens has not yet been obtained by vaccination. Besides other factors, this is caused by the capability of Staphylococcus aureus and Streptococcus uberis to resist the bactericidal action of phagocytes, to survive inside the phagocytes and induce their cytolysis. Some serotypes of E. coli avoid phagocytic engulfment and killing. Therefore, the vaccines based on the enhancement of the production of opsonins are non-efficient. Moreover, the above mentioned pathogens penetrate into epithelial cells where they are protected from defensive mechanisms of the host. Another difficulty in the construction of effective vaccines is genetic diversity and plasticity of expression of virulence factors of mastitis pathogens. Despite these difficulties, the research aimed at application of immunoprophylaxis as a measure for the prevention of bovine mastitis continues.

ÚVOD
Imunoprofylaxe zahrnuje prostředky a postupy cíleného zvyšování specifické imunity vůči infekčnímu agens. Předmětem tohoto přehledného článku je aktivní imunizace (vakcinace) a posouzení možností jejího využití v prevenci mastitid.

Úvodem je třeba zdůraznit, že mastitidy skotu nejsou jednoduchým onemocněním, neboť v jejich patogenezi se uplatňuje celá řada mikrobiálních patogenů a současně i pestrá paleta neinfekčních faktorů.l Proto se v prevenci mastitid nejprve používaly stájové vakcíny, které byly konstruovány jako bakteriny dominantního patogena ve stádě (2) a později rovněž polyvalentní vakcíny založené na dominantních patogenech uplatňujících se obecně v etiologii mastitid, případně i polyvalentní vakcíny jednoho bakteriálního druhu konstruované z různých dominantních genotypů (3). Tyto snahy však měly jen velmi omezený efekt ( 4 ) a někteří autoři v osmdesátých letech dvacátého století konstatovali, že neexistuje žádná upotřebitelná vakcína s prokázanou účinností proti mastitidám skotu ( 5).

Přesto v uplynulých dvaceti letech stále pokračují pokusy využít vakcinaci k prevenci mastitid skotu, které doprovázejí vývoj vakcinologie od klasických technologických postupů až po moderní postupy přípravy vakcín rekombinantních a genových. Přikročilo se ke konstrukci kombinovaných vakcín, ve kterých kromě bakterinů a toxoidů našly uplatnění další antigeny nesoucí faktory virulence. Avšak v tomto období se již spektrum patogenů, proti kterým jsou jednotlivé vakcíny namířeny zužuje a převládají vakcíny namířené proti jednomu patogenu. V popředí stojí vakcíny proti Staphylococcus aureus, Escherichia coli a proti Streptococcus uberis (6), (7) (8).

Retrospektiva imunoprofylaxe mastitid

Inaktivované vakcíny
Klasické vakcíny použité k prevenci mastitid byly založeny na imunogenních vlastnostech umrtvených bakterií (bakterinech) a na bakteriálních toxinech s upravenou toxicitou (anatoxinech, toxoidech). Jednalo se tedy o polyvalentní vakcíny. Z imonologického hlediska tyto vakcíny měly navozovat imunitu indukovanou tvorbou specifických protilátek, opsoninů a toxin-neutralizujících protilátek.

Příkladem takové vakcíny byl komerční přípravek Mastipan (TSP Toulouse, Francie), dovážený do Československa na přelomu 70. a 80. let 20. století. Vakcína obsahovala bakteriny tří kmenů E. coli, bakterin jednoho kmene Straptococcus agalactiae a anatoxiny alfa a beta hemolyzinů S. aureus.

Petrík a spolupracovníci9 po preventivní vakcinaci pozorovali nižší výskyt klinicky zjevných mastitid oproti kontrolním zvířatům (7 %; 23 %) a nižší výskyt kultivačních nálezů S. aureus (33 %; 57 %).

Jiným příkladem byla experimentální vakcína proti stafylokokovým mastitidám, která byla komponovaná z bakterinu virulentního kmene S. aureus (bovinní klinický izolát; biotyp C1; produkující alfa, beta i delta toxin, tvořící kapsulu), z anatoxinů alfa a beta hemolyzinů, z proteinu A a z adjuvans hydoxidu hlinitého (10). Vakcína po experimentální infekci vykázala statisticky významně nižší četnost kultivačních nálezů S. aureus oproti kontrole (0 nálezů; 14 nálezů). Rozdíl v četnosti výskytu klinických mastitid byl statisticky nevýznamný (19 případů; 26 případů). V terénním experimentu na 45 vakcinovaných a 52 kontrolních prvotelkách byl zaznamenán statisicky významý rozdíl ve výskytu nespecifických mastitid (14 případů; 37 případů). Rozdíly ve výskytu subklinických mastitid (1 nález; 6 nálezů) a klinických mastitid (1 případ; 3 případy) byly statisticky nehodnotitelné.

Zajímavým příkladem inaktivované vakcíny je vaklcína komponovaná z fágových lyzátů bakterií. Komerční přípravek Lysigin® (Boehringer Ingelheim, Vetmedica, Inc, USA) je lýzovaná kultura S. aureus (5 fágových typů zahrnujících kapsulární serotypy 5, 8, 336. Nickerson et al. (11) použil tento přípravek k vakcinaci jalovic. Zaznamenal oproti kontrolním zvířatům 45% redukci intramamárních infekcí S. aureus a 30% redukci infekcí koaguláza negativními stafylokoky v období porodu. V jiném pokusu (12) však vakcinace neredukovala četnost nových stafylokokových infekcí, ani nebyla dosažena produkce opsonizujících protilátek dostačující pro úspěšnou fagocytózu a eliminaci patogenů z mléčné žlázy. Po vakcinaci byla zaznamenána pouze nižší intenzita průběhu a kratší doba trvání klinických forem onemocnění.

Subjednotkové vakcíny s purifikovaným antigenem

Později se vývoj vakcín k prevenci mastitid zaměřil na protilátky proti molekulám, které na povrchu bakterií představují faktory virulence. Byl to nejprve protein A S. aureus, molekula buněčné stěny bakterie, která se váže na FC fragment imunoglobulinů (IgG1 a IgG2) a tím jim brání ve vazbě na receptor FC fragmentu fagocytů. Protein A tak brání imunitní adherenci, tedy úspěšné fagocytóze, podporované opsonizací.

Pankey a spolupracovnící (13) vytvořili vakcínu z purifikovaného proteinu A rozpuštěného v pufrovaném fyziologickém roztoku (2,5 mg/ml) a emulgovaného v kopmletním Freudově pro první vakcinaci a v nekopmletním Freudově adjuvans při revakcinaci. Po experimentální infekci dosáhli zvýšení spontánního vyléčení na 83 % oproti kontrolní skupině laktujících krav se 47 % spontánních vyléčení. Statisticky nevýznamné rozdíly byly zaznamenány v percentuálním počtu nových infekcí (72 %; 81 %). U vakcinovaných dojnic bylo zaznamenáno méně klinických forem onemocnění oproti kontrolní skupině (1 případ; 5 případů).

Následující vývoj vakcín se zaměřil na další membránové faktory virulence, předně to byl kapsulární polysacharidový antigen S. aureus. Ke konstrukci vakcíny byl použit kmen kapsulárního serotypu A a B, jakož i kapsulární polysacharid extrahovaný z kmene Staphylococcus. epidermidis (14). Již týden po vakcinaci byl zaznamenán pokles v četnosti kultivačních nálezů S. aureus a ve výskytu klinických mastitid, který byl signifikantní po dobu 4 měsíců.
Obdobná vakcína byla zkomponována z buněk S. aureus s výrazně vyjádřenou kapsulou a z hrubě extrahovaného kapsulárního polysacharidu (15). Vakcína dále obsahovala bakteriny nekapsulovaných kmenů S. aureus a kmeny blíže neurčených druhů Streptococcus spp. Vakcína byla testována na jalovicích. Byl zaznamenán významný pokles intramamárních infekcí u vakcinovaných oproti kontrolním zvířatům (6,2 %; 11,2 %) a pokles výskytu klinických mastitid (0,6 %; 2,3 %) v jednom stádě a (0,5 %;1,2 %) ve druhém stádě. U vakcinovaných zvířat proti kontrolním byl redukován výskyt subklinických mastitid v jednom stádě (10,7 %; 6,8 %), ve druhém stádě (5,9 %; 3,2 %).
Nedávno byly publikovány výsledky dosažené s trivalentní vakcínou založenou na kmenech s vyjádřenými kapsulárními polysacharidy S. aureus typu 5 (T5), 8 (T8), a 336 (T336) (16). Přesto, že bylo prokázáno signifikantní zvýšení koncentrace sérových antigen-specifických imunoglobulinů IgG1 and IgG2, séra s vysokým obsahem protilátek zvyšovala intenzitu fagocytózy neutrofilních granulocytů jen mírně a statisticky nevýznamně. Byla zaznamenána vysoká individuální variabilita mezi pokusnými zvířaty.
Dalším cílem pro konstrukci vakcíny se stal pseudocapsulární, extracelulární polysacharid S. aureus (17).
Experimentální polyvalentní vakcína obsahovala bakterin S. aureus, který byl před inaktivací kultivován za podmínek, které indukovaly expresi pseudokapsuly. Dalšími komponentami vakcíny byly anatoxiny hemolyzínů. Jako primární adjuvans byl použit sulfát dextranu, který potencuje tvorbu IgG2. Vakcinované jalovice vykazovaly vysokou hladinu sérových protilátek proti pseudokapsulárnímu antigenu, nižší četnost klinických mastitid a signifikantně vyšší produkci mléka.

Rekombinantní vakcíny:
Příkladem tohoto typu je experimentální vakcína zaměřená proti dvěma významným faktorům virulence Streptococcus dysgalactiae. Prvním byl protein receptoru vázajícího bovinní plasmin (GapC), druhým byl alpha2-M-, IgG-, a IgA-vázající protein (Mig). Oba purifikované proteiny byly připraveny rekombinantní technikou. Po experimentální infekci vakcinovaných zvířat kmenem produkujícím oba antigeny (S. dysgalactiae SDG8) byl zaznamenán jen po imunizaci GapC statisticky významný pokles výskytu infikovaný čtvrtí. Pokles počtu somatických buněk v sekretech žláz byl významný po imunizaci oběma antigeny (18).

Vakcíny s deletovanými geny
Základem těchto vakcín jsou bakteriální mutanty, které byly vytvořeny tak, aby byl z jejich genomu odstraněn jeden nebo skupina genů kódujících faktory virulence. Příkladem takové vakcíny je bakterin připravený z mutanty E. coli (0111:B4) J5. Tato mutanta není schopna vytvářet vnější polysacharidové antigeny buněčné stěny a má tedy obnaženu jádrovou část lipopolysacharidu, která je strukturálně i antigenně konzervativní, tj. společná všem Gram negativním bakteriím. Proto experimentální data dokládají, že tato vakcína snižuje výskyt a intenzitu průběhu klinických forem mastitid, způsobovaných bakteriálními druhy rodů Klebsiella, Pseudomonas, Serratia, a Proteus (19).

Opsonizace Gram negativních patogenů je považována za hlavní mechanismus imunitní odpovědi po této vakcinaci (20). Předpokládají se však i jiné způsoby ochrany, zejména zapojení Th1 lymfocytů s indukcí vzniku paměťových buněk uvnitř mléčné žlázy a potencování diapedeze neutrofilních granulocytů při intramamární infekci (21).

Vakcína založená na popsaném principu doznala širokého komerčního uplatnění – UPJOHN J5 BACTERIN™ (Pfitzer, USA); ENVIRACORT (Pfitzer, USA); STARTVAC (Laboratorios Hipra, S.A., Španělsko). Poslední ze jmenovaných vakcín je jediná v současnosti registrovaná vakcína proti mastitidám skotu v České republice.

Vakcína STARTVAC je komponována z bakterinu E. coli (0111:B4) J5 a z bakterinu kmene CP8 S. aureus s expresí antigenního komplexu SAAC (Slime Associated Antigenic Complex), tedy kmene tvořícího pseudokapsulu a z adjuvans (parafinového oleje). Slouží k imunizaci zdravých krav a jalovic, u stád s opakovaným výskytem mastitidy, k redukci výskytu subklinické mastitidy, k redukci incidence a závažnosti klinických příznaků mastitid způsobených S. aureus, koliformními mikroorganismy nebo koaguláza negativními stafylokoky (22). U vakcinovaných zvířat byl zaznamenán statisticky signifikantně nižší počet somatických buněk v mléce oproti kontrolním zvířatům (23)

DNA vakcíny
Pokroky vakcinologie a molekulární mikrobiologie zpřístupnily použití DNA vakcín. Při konstrukci těchto vakcín se vychází ze znalosti sekvencí DNA nesoucích geny pro tvorbu proteinů, které se uplatňují jako faktory virulence. Tyto geny jsou uloženy většinou v plasmidech baktérií nebo jsou využívány k přípravě bicistronických plasmidů. Tyto plasmidy se využívají pro konstrukci DNA vakcín, neboť je známo, že po jejich intramuskulární. aplikaci dochází k transfekci intersticiálních buněk prezentujících antigen (dendritických buněk). Tyto buňky jsou schopny nejen zpracovat takový antigen, nýbrž jej i nabídnout naivním T lymfocytům, čímž se spouští proces diferenciace T lymfocytů směrem k Th1 nebo Th 2 odpovědi. Následně tak dochází k protilátkové i celulární imunitní odpovědi.
Příkladem je experimentální vakcína, kterou navrhli Carter a Kerr (24). Zkontruovali plasmid nesoucí částečnou sekvenci DNA kódující stafylokokový protein A. Byla zaznamenána humorální i buněčná imunitní odpověď v vakcinovaných zvířat.Výsledky klinických ověření vakcíny však nebyly publikovány.
Přilnutí S. aureus k epiteliálním buňkám a k extracelulární matrix strukového kanálku je primární mechanismus patogeneze stafylokokových mastitid. Klíčovou roli v tomto procesu sehrávají bakteriální adheziny, jako jsou mimo jiné fibronektin-vázající protein (FnBP) a shlukovací faktor (ClfA). Tyto proteiny, exprimované na povrchu bakteriálních buněk, se váží na receptory buněk tkáňových. Zamezit tomuto přilnutí indukovanou tvorbou specifických protilátek proti těmto molekulám, by mohlo do značné míry zamezit penetraci S. aureus do dutinového systému mléčné žlázy, neboť kolonizace strukového kanálku je prvním stupněm procesu infekce.
Zmíněné adheziny (ClfA; FnBP) se staly cílem konstrukce DNA vakcíny a součástí strategie s revakcinací analogickými rekombinantními proteiny (DNA/boost-protein immunization strategy) (25). Vakcína zahrnovala bicistronický plasmid (pCI-D1D3-IRES-ClfA), který kóduje fúzi dvou sekvencí (D121–34; D320–33) FnBP a fragment z ClfA (aa 221–550) S. aureus 8325-4. Navíc vakcína obsahovala plasmid kódující GM-CSF (granulocyte-macrophage-colony stimulatory factor (pCI-bGM-CSF). Po porodu byly prvotelky (4 pokusné a 4 kontrolní) uměle infikovány. Tři týdny po experimentální infekci bylo infikovaných 5 čtvrtí vakcinovaných prvotelek a 11 čtvrtí u kontrolních zvířat. (počet bakterií v sekretech infikovaných čtvrtí činil u vakcinovaných oproti kontrolním zvířatům 1,4 a 3,3 logCFU/ml). Vakcinace tedy poskytla pouze částečnou ochranu před infekcí.
Jiným příkladem DNA vakcíny je vakcína namířená proti čtyřem významným adhezinů S. aureus: FnBP; fibrinogen-vázajícímu proteinu; ClfA; kolagen-adhezinu. Intranazální imunizace navozovala významné hladiny specifických sérových i slizničních protilátek, které inhibovaly adhezi S. aureus na buněčnou linii epiteliálních buněk mléčné žlázy in vitro (26). Výsledky klinického ověření vakcíny dosud nebyly publikovány.
Na základě tohoto stručného přehledu lze konstatovat, že vakcinace zaměřené na zvýšení odolnosti proti vzniku mastitid u dojnic byly do značné míry neúspěšné, zejména ve snižování nových infekcí mléčné žlázy, mnohdy i v redukci počtu klinických mastitid. Zaznamenávaly se však zlepšení ve spontánním vyléčení a ve snížení intenzity klinických projevů onemocnění. Dokonalé ochrany před infekcemi patogeny mléčné žlázy nebylo dosud vakcinací dosaženo. Nasnadě je otázka, proč tomu tak je?

Příčiny omezené úspěšnosti vakcinace

Předně je nutné zopakovat to, co bylo zmíněno v úvodu tohoto článku. Mastitidy skotu jsou multietiologickým, polyfaktorovým onemocněním (1). Proto vakcíny konstruované na základě antigenity somatického antigenu jednoho bakteriálního druhu, nebo na základě jednotlivých antigenních molekul faktorů virulence a jejich fragmentů mají pouze omezený význam v řešení problému mastitid ve stádě. Tlumení mastitid bude vždy vyžadovat komplexní přístup (27).

Nad příčinami neúspěšnosti imunoprofylaxe mastitid se zamýšlel Schalm se spolupracovníky již před desítkami let (28). Upozornili na to, že specifické protilátky v okamžiku infekce mléčné žlázy nejsou v jejím luminu přítomny nebo jsou přítomny v nedostatečné koncentraci. K tomu, aby byla dosažena dostatečná propustnost hemato-alveolární bariéry pro průnik protilátek, musí se spustit zánětlivý proces. Vysoký titr protilátek v krevním séru nemůže tedy sám o sobě poskytovat včasnou ochranu mléčné žlázy. Schalm se spolupracovníky (28) dále upozornili na paradox spočívající v tom, že v kolostrálním období obsahuje sekret mléčné žlázy vysokou koncentraci imunoglobulinů a přitom je toto období současně obdobím nejvyššího výskytu klinických mastitid během laktace. Targowski nazval tento jev „imunitním paradoxem“ a vysvětlil jej tvorbou imunokomplexů blokujících Fc receptory fagocytů, a tím i fagocytózu (5; 29).

Je rovněž dobré mít na paměti, že mastitidy skotu jsou v jednom stádě způsobovány různými mikrobiálními patogeny (30). Použitím vakcín namířených na jednoho patogena dojde k selektivnímu upřednostnění patogenů jiných druhů.

Příčinami nedostatečné účinnosti vakcín zaměřených na protekci proti patogenům mléčné žlázy skotu lze spatřovat i v pestré škále mechanismů, kterými jsou patogenní baktérie vybaveny, aby překonaly obranné prostředky hostitele (1; 31).

Atigenní variabulita

Bylo prokázáno, že S. aureus disponuje velkou genetickou rozmanitostí a zřetelnou klonální populační strukturou (32). Tuto rozmanitost někteří autoři považují za takovou překážku, že pochybují o možnosti zkonstruovat obecně použitelnou vakcínu proti mastitidám této etiologie (6). Je rovněž známo, že antigenní molekuly jsou exprimovány v závislosti na mikroprostředí, ve kterém se pomnožují a jsou přítomny jen v určitých fázích bakteriálního růstu (25). Navíc značný podíl kmenů S. aureus vytváří in vivo kapsulu, která maskuje ostatní stěnové antigeny, a tím brání vazbě specifických protilátek na tyto molekuly (33).

Selhání fagocytózy

S. aureus je schopen vzdorovat baktericidním mechanismům fagocytů a přežívat ve fagocytech, jak v neutrofilních granulocytech, tak v makrofázích (34). Takto napadené fagocyty podléhají rychle cytolýze. Stávají se tak vektory diseminace infekčního agens a příčinou intermitentního průběhu stafylokokových infekcí. Z toho je zřejmé, že protilátky indukované vakcinací usnadňují sice fagocytózu opsonizací, nemohou však chránit před onemocněním. Tato zjištění jen podporují dávno známý fakt, že mnoho lidí má vysokou hladinu protilátek proti somatickým antigenům S. aureus a přesto podlehnou nové infekci.
Některé kmeny S. uberis vzdorují fagocytóze (např. kmen C197C) zejména neutrofilními granulocyty (35). Rovněž selhává baktericidní funkce makrofágů vůči S. uberis v mléčné žláze během laktace (36). Schopnost překonat pohlcovací a zabíječskou schopnost fagocytů mají i některé serotypy E. coli (37).

Přežívání S. aureus, S. uberis a E. coli v epiteliálních buňkách
S. aureus má schopnost invadovat do epiteliálních buněk mléčné žlázy. Bakterie byly nalezeny ve vakuolách tvořených protoplasmatickou membránou. Nedávno bylo prokázáno, že S. aureus opouští tyto fagosomy a indukuje apoptózu, programově řízenou smrt napadených buněk. Intraepiteliální persistence S. aureus vytváří jeho ochranu proti obranným mechanismům hostitele (38) a indukovanou cytolýzou a anebo apoptózou epiteliálních buněk vede k narušení integrity tkání mléčné žlázy.
Rovněž S. uberis penetruje a přežívá v epiteliálních buňkách mléčné žlázy. Dokáže se také vyhnout intracelulárním baktericidním mechanismům (39).
Kmeny E. coli vyskytující se při perzistujících intramamárních infekcích této etiologie mají lepší schopnost invadovat a pomnožovat se v mamárních epiteliálních buňkách, než kmeny pocházející z tranzitních infekcí. Tranzitní a perzistující kmeny příslušejí k rozdílným serotypům a genotypům (40).
Vize
Z uvedeného je zřejmé, že konstrukce vakcín určených k protekci mléčné žlázy skotu před infekcí je problém, který zrazuje od dalšího výzkumného řešení. Není tomu tak. Výzkumné projekty pokračují. Například na University of Nottingham, s podporou 2,2 miliónů liber, se uskutečňuje rozsáhlá studie věnovaná S. uberis. Projekt je financován Biotechnology and Biological Sciences Research Council. Účastní se School of Veterinary Medicine and Science výzkumné laboratoře na Institute for Animal Health,. a další skupiny na Royal Veterinary College, na US Department of Agriculture ve Velké Británii a na University of Oxford (41).
Je zřejmé, že klasické přístupy k řešení imunoprofylaxe mastitid mají problematickou šanci na úspěch. Jsem přesvědčen, že je třeba soustavně studovat mechanismy interakce patogena s hostitelem a expresi faktorů virulence patogenů v různých podmínkách. Takto získané poznatky snad otevřou nové cesty imunoprofylaxe mastitid.

Literatura:

1. Ryšánek, D. Patogeneze. In Hejlíček, K. a kol. Mastitidy skotu. Státní zemědělské nakladatelství, Praha 1987: 19-46.

2. Ryšánek, D., Šimon, V., Rossi, L. Prevence nakažlivých zánětů mléčné žlázy v chovech skotu. Veterinářství 1968;18:249-254.

3. Norcross, N. L., Stark, D. M. Role of immunisation in mastitis control. J Dairy Sci 1969;52: 714-717.

4. Opdebeeck, J. P. Mammary gland immunity. J Am Vet Med Assoc 1982;181:1061-1065.

5. Targiwski, S. P. Role of immune factors in protection of mammary gland. J Dairy Sci 1983; 66:1781-1789.

6. Middleton, J. R. Staphylococcus aureus antigenes and challenges in vaccine development. Expert Rev Vaccines 2008;7:805-815.

7. Hogan, J. S., Cannon, V. B., Smith, K. L., Rinehart, C., Miller, S. Effects of adjuvants on safety and efficacy of an Escherichia coli J5 bacterin. J Dairy Sci 2005;88:534-542.

8. Leigh, J.A. 2000: Vaccines Against Bovine Mastitis due to Streptococcus uberis Current Status and Future Propects. Adv Exp Med Biol. 2000;480:307-311.

9. Petrík, F., Federič, F., Kilík, J., Milický, V., Vrtiak, O. J., Rajtár, J. Vyhodnotenie účinnosti trojvalentnej vakcíny v prevencii infekčných mastitid hovädzého dobytka. Veterinářství 1978; 28: 535-537.

10. Ryšánek, D., Rodák, L., Opletal, A., Veselý, T., Jurák, E. Vakzine gegen Staphylokokkenmastitiden. Mh Veter Med 1987;43:58-60.

11. Nickerson, S. C., Owens, W. E., Tomita, G. M., Widel, P. W.. Vaccinating dairy heifers with a Staphylococcus aureus bacterin reduces mastitis at calving. Large Animal Practice. 1999; 20:16-28..

12. Middleton, J. R., Ma, J., Rinehart, C. L., Taylor, V. N., Luby, C. D., Steevens, B. J. Efficacy of different Lysigin formulations in the prevention of Staphylococcus aureus intramammary infection in dairy heifers. J Dairy Res 2006;73:10-19.
13. Pankey, J. W., Boddie, N. T., Watts, J. L., Nickerson, S. C.Evaluation of protein A and a commercial bacterin as vaccines against Staphylococcus aureus mastitis by experimental challenge. J Dairy Sci 1985; 68:726-731.
14. Yoshida, K., Ichiman, Y., Narikawa, S., Evans, W. B. Staphylococcal capsular vaccine for preventing mastitis in two herds in Georgia. J Dairy Sci 1984;67:620-627.
15. Calzolari, A., Giraudo, J. A., Rampone, H., Odierno, L., Giraudo, A. T., Frigerio, C., Bettera, S., Raspanti, C., Hernández, J., Wehbe, M., Mattea, M., Ferrari, M., Larriestra A., Nagel R. Field trials of a vaccine against bovine mastitis. 2. Evaluation in two commercial dairy herds. J Dairy Sci 1997;80:854-858.
16. Lee, J. W., O’Brien, C. N., Guidry, A. J., Paape, M. J., Shafer-Weaver, K. A., Zhao, X. Effect of a trivalent vaccine against Staphylococcus aureus mastitis lymphocyte subpopulations, antibody production, and neutrophil phagocytosis. Can J Vet.Res 2005;69: 11-18.
17. Watson, D. L. Vaccination against experimental staphylococcal mastitis in dairy heifers. Res Vet Sci. 1992;53:346-353.
18. Bolton, A., Song, X. M., Willson, P., Fontaine, M. C., Potter, A. A., Perez-Casal, J. Use of the surface proteins GapC and Mig of Streptococcus dysgalactiae as potential protective antigens against bovine mastitis. Can J Microbiol 2004;50:423-432.
19. Hogan, J., Smith, K. L. Coliform mastitis. Vet Res 2003;34:507–519.

20. Tyler, J. W., Cullor, J. S., Osburn, B. I., Bushnell, R. B., Fenwick, B. W. Relationship between serologic recognition of Escherichia coli 0111:B4 (JS) and clinical coliform mastitis. Am J Vet. Res. 1988;49:1950-1954.

21. Dosogne, H., Vangroenweghe, F., Burvenich, C. Potential mechanism of action of J5 vaccine in protection against severe bovine coliform mastitis. Vet Res. 2002;33:1-12.

22. SOUHRN ÚDAJÚ O PŘÍPRAVKU STARTVAC Injekční emulze pro skot.
http://www.bubenicek.cz/photo/sekce/file/Startvac-SPC.doc

23. Bubeníček, J. Imunita mastitídy a možnost imunoprofylaxe.
http://www.bubenicek.cz/clanky/?id=12
24. Carter, E. W., Kerr, D. E. Optimization of DNA-based Vaccination in Cows Using Green Fluorescent Protein and Protein A as a Prelude to Immunization Against Staphylococcal Mastitis. J Dairy Sci 2003;86:1177-1186.
25. Shkreta, L., Talbot, B. G., Diarra, M. S., Lacasse, P. Immune responses to a DNA/protein vaccination strategy against Staphylococcus aureus induced mastitis in dairy cows. Vaccine 2004;23:114-126.
26. Castagliuolo, I., Piccinini, R., Beggiao, E., Palù, G, Mengoli, C., Ditadi, F., Vicenzoni, G., Zecconi, A. Mucosal genetic immunization against four adhesins protects against Staphylococcus aureus-induced mastitis in mice. Vaccine 2006;24:4393-4402.
27. Ryšánek, D: Současné přístupy k tlumení bovinních mastitid. Veterinářství 2007;57: 698-706.

28. Schalm, O.W., Carroll, E. J., Jain, N. C. Bovine mastitis. Lea & Febiger, Philadelphia 1971. 360 s.

29. Targowski, S. P., Niemialtowski, M. Inhibition of lacteal leukocyte phagocytosis by colostrum, nonlactating secretion, and mastitic milk.. Am J Ve.t Res 1986; 47:1940-1945.

30. Ryšánek, D., Zouharová, M., Babák, V.: Monitoring major mastitis pathogens at the population level based on examination of bulk tank milk samples. J. Dairy Res 2009; 76:117-123.

31. Foster, T. J. Immune evasion of staphylococci. Nature Reviews: Microbiology 2005;3:948-958.

32. Kapur, V., Sischo, W. M., Greer, R. S., Whittam, T. S., Musser J. M., Molecular population genetic analysis of Staphylococcus aureus recovered from cows. Clin Microbiol 1995;33: 376–380.

33. Risley, A. L., Loughman, A., Cywes-Bentley C., Foster T.J., Lee J.C. Capsular polysaccharide masks clumping factor A-mediated adherence of Staphylococcus aureus to fibrinogen and platelets. J Infect Dis 2007;15;196:919-927.
34. DeLeo, F.R., Otto, M. An antidote for Staphylococcus aureus pneumonia? J Exp Med 2008;205: 271-274.
35. Grant, R. G., Finch, J. M. Phagocytosis of Streptococcus uberis by bovine mammary gland
macrophages. Res Vet Sci 1996; 62: 74-78.

36. Denis, M., Parlane, N. A., Lacy-Hulbert, S. J., Summers E. L., Buddle B. M., Wedlock D. N. Bactericidal activity of macrophages against Streptococcus uberis is different in mammary gland secretions of lactating and drying off cows. Vet immunol immunopathol
2006; 114: 111-120.

37. Todar K. Bacterial defense against phagocytosis.
http://www.textbookofbacteriology.net/antiphago.html
38. Kerro, Dego O., van Dijk, J. E., Nederbragt H. Factors involved in the early pathogenesis of bovine Staphylococcus aureus mastitis with emphasis on bacterial adhesion and invasion. A review. Vet Q 2002;24:181-198.
39. Almeida, R. A., Oliver, S. P. Trafficking of Streptococcus uberis in bovine mammary epithelial cells. Microb Pathog 2006;41:80-89.

40. Dogan, B., Klaessig, S., Rishniw, M., Almeida, R. A., Oliver S. P., Simpson K., Schukken Y. H. Adherent and invasive Escherichia coli are associated with persistent bovine mastitis.
Vet Microbiol 2006;116:270-282.

41. Beran ,O. Příprava vakcíny proti mastitidě začala dvoumilionovou injekcí
http://www.osel.cz/index.php?clanek=3944

Adresa autora:
MVDr. Dušan Ryšánek, CSc.
Výzkumný ústav veterinárního lékařství
Hudcova 70
621 00 Brno

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *