Infekční bovinní rinotracheitida – význam a motivy pro ozdravování

K. KOVAŘČÍK,1 J. BAŽANT 2 1Výzkumný ústav veterinárního lékařství Brno 2Státní veterinární správa ČR Veterinářství 2005;55:201-208

SOUHRN
Kovařčík K., Bažant J. Infekční bovinní rinotracheitida – význam a motivy pro ozdravování. Veterinářství 2005;55:201-208.
Infekční bovinní rinotracheitida (IBR) je vysoce infekční onemocnění respiračního traktu vyvolané bovinním herpesvirem-1 (BHV-1) a projevuje se u skotu různého stáří a plemene. Mezi další projevy vyvolané virem IBR jsou zahrnuty aborty, encefalitidy a systémové onemocnění novorozených telat. Předkládaný článek uvádí význam a důvody pro ozdravování skotu od IBR, současnou nákazovou situaci v Evropě a u nás a připravovanou koncepci ozdravování v České republice.

SUMMARY
Kovařčík K., Bažant J. Infectious bovine rhinotracheitis – meanings and motives for controls. Veterinářství 2005;55:201-208.
Infectious bovine rhinotracheitis (IBR) is a higly infectious respiratory disease caused by bovine herpesvirus -1 (BHV-1) that manifests in cattle of various ages and types. Other syndromes caused by IBR virus include abortion, encephalitis and systemic disease in newborn calves. This study presents meanings and reasons for IBR control, contemporary disease situation in Europe and this country as well as prepared control conception in the Czech Republic.

Úvod
Bovinní herpesvirus typ 1 (BHV-1) je ekonomicky významný patogen skotu. Tento virus je primárně spojován s infekcí respiračního traktu a vyvolává postižení, které je známé pod označením infekční bovinní rinotracheitída (IBR). Infekční bovinní rinotracheitida (IBR) představuje celosvětově rozšířenou nákazu probíhající zpravidla enzooticky. Jako samostatná nozologická jednotka byla poprvé definována v padesátých letech v USA.1 U nás byl virus poprvé izolován na konci 60. let.2
BHV-1 je do stáda zavlečen nejčastěji se zařazováním nových zvířat v akutní fázi onemocnění nebo latentně infikovaných. Jakmile se virus dostane do stáda, šíří se přímým úzkým kontaktem mezi zvířaty, zejména aerosolem respiračních, očních a genitálních sekretů. Nepřímá cesta přenosu viru je také možná a probíhá hlavně kontaminovanými nástroji, krmivem, vodou nebo semenem při umělé inseminaci.3

Patogeneze
Patogeneze herpesvirové infekce je charakterizovaná třemi základními fázemi: akutní onemocnění, latence a reaktivace. Vstupní bránou infekce jsou nosní dutina, orofarynx, spojivka a genitální aparát. Po adsorpci viru na epiteliální buňky v místě vstupní brány infekce dochází k virové replikaci. Příznaky akutního onemocnění jsou lokálně omezeny (horní část respiračního traktu, spojivka, genitální trakt) a jsou spojeny s destrukcí infikovaných epiteliálních buněk. V této fázi infekce je vylučováno nejvyšší množství viru a infikované zvíře je zdrojem infekce pro ostatní vnímavá zvířata ve svém okolí. V této fázi onemocnění obvykle dochází k rychlému nástupu imunitní odpovědi a dochází k uzdravení v průběhu 1 až 2 týdnů. Nicméně tyto lokální léze mohou usnadnit uplatnění sekundárních bakteriálních infekcí, která jsou příčinou závažnějších postižení jako např. pneumonie.4
Virus se šíří v hostitelském organismu viremií, čímž se dostává do dalších tkání a orgánů a vyvolá různá postižení. Virus disponuje jedním z nejširších tkáňových tropismů z virů infikujících domácí zvířata.5 Z tohoto důvodu infekce virem BHV-1 může proběhnout v několika zcela odlišných klinických formách. Charakteristickým rysem biologického cyklu herpesvirů je schopnost vyvolat latentní celoživotní infekci, která je periodicky reaktivována.6 Herpetické viry jsou schopny vyhnout se obraným mechanismům hostitele a přežívat v imunologicky málo aktivních buňkách (v nervových gangliích) a přecházet do fáze latentní infekce, která probíhá bez klinických příznaků onemocnění. Z této latentní infekce mohou být reaktivovány pod vlivem nejrůznějších stresových a dalších imunosupresivních vlivů, které působí na hostitelský organismus. Teprve poté se objeví klinické příznaky onemocnění, virus je možné opět izolovat a následně prokázat vzestup titrů specifických protilátek.7 Latence a reaktivace je nepochybně jedním z hlavních, ne však jediným únikovým mechanismem herpesvirů před imunitní odpovědí hostitele. Mezi nejčastější stresové vlivy vedoucí k reaktivaci infekce patří zvýšení hladiny kortikosteroidů, březost, transport, zařazení zvířat do nového stáda, souběžně probíhající virové nebo bakteriální infekce, špatné zoohygienické podmínky, chyby ve výživě aj.

Projevy onemocnění
Klinické příznaky infekce BHV-1 jsou charakterizovány velkou variabilitou v závažnosti klinických projevů: příznaky onemocnění mohou být velmi mírné a lokalizované až po generalizované postižení vedoucí v některých případech k úhynům postižených zvířat. Na druhou stranu infekce může probíhat subklinicky a šířit se stádem bez povšimnutí.8,9
Mezi klinické projevy onemocnění patří: respirační syndrom, infekční pustulární vulvovaginitida, infekční pustulární balanopostitida, faringitida, aborty březích krav a jalovic, enteritida a konjuktivitida.10-13 Virus byl také izolován od mladých telat s příznaky generalizovaného onemocnění s fatálním průběhem.14

Vliv a význam IBR pro chovy skotu
Infekce vyvolané některými viry skotu jsou příčinou ekonomických ztrát, které jsou často zahrnovány mezi tzv. produkční onemocnění. Obecně se na vzniku produkčních onemocnění podílejí různá narušení fyziologických procesů v organismu, různá fyzikální traumata, karence živin, minerálií, vitamínů a různé druhy mikroorganismů, jejichž podíl není jasně definován. Současná úroveň poznání patogeneze, způsoby šíření a vliv na imunitní obranné mechanismy hostitele umožňuje vyčlenit některé virové patogeny, jejichž podíl na vzniku onemocnění je možné přesně vymezit. Patří k nim zejména herpesviry reprezentované virem infekční bovinní rinotracheitidy (IBR).

Význam a důvody pro ozdravování
Ekonomická i epizootologická závažnost IBR vedla mezinárodní nákazové instituce k tomu, že ji zařadily do souboru „nebezpečných nákaz skotu v kategorii B“. Tato skutečnost zavazuje všechny členské země OIE (Office International des Ėpizooties), zejména jejich ústřední veterinární administrativu, přijímat opatření zaměřená na omezení výskytu této nákazy.
Snaha o omezení výskytu IBR je odvozena od ekonomických ztrát způsobených zejména vlastním onemocněním a dále od ekonomických zájmů, které jsou spojovány s obchodováním se zvířaty. Pro mezinárodní obchod jsou uvolněna pouze zvířata, zmražené semeno a embrya z IBR prostých stád. Většina zemí Evropského unie (a některé země mimo EU) nekompromisně vyžaduje od roku 1999 certifikáty potvrzující IBR prosté chovy jako nezbytnou podmínku pro import živého skotu, semene nebo embryí.3
a) Hledisko zahraničního obchodu
V současné době přibývá států, které eliminovaly IBR, čímž se zužuje prostor pro obchod s plemennými a chovnými zvířaty. Je pravděpodobné, že státy, které ozdravily od IBR, ty, které ozdravují, ale i státy, které se ještě pro ozdravení nerozhodly, budou upřednostňovat nákupy skotu ze zemí prostých IBR, resp. zakážou dovoz živých zvířat, spermatu, vaječných buněk a embryí s cílem zvýšit záruku, aby nakoupený skot neohrozil nákazovou situaci s ohledem na IBR v zemích prostých nákazy, příp. aby nakoupený skot přispěl k založení populace IBR prostých stád v ostatních zemích. Vzhledem k tomu, že je zájem o genofond plemen chovaných v ČR (a jistě i bude – v r. 2003 v mléčné užitkovosti ČR výsledkem 5756,2 l/dojnici/rok předstihla Rakousko a Francii), ztratili bychom stávající trhy. Německo, které realizuje národní ozdravovací program od IBR, získalo rozhodnutím komise č. 2004/215 dodatečné garance, které se staly pro většinu našich stád již v současnosti překážkou obchodu s chovným skotem. Nelze ani spoléhat na to, že bude v zahraničí zájem o obchod s naším skotem z ojediněle IBR prostých stád.
b) Hledisko tuzemského přemísťování
V ČR je zhruba 37 % stád skotu IBR prostých. Jedná se o inseminační stanice, část šlechtitelských stád, část stád matek býků nebo stád se špičkovou užitkovostí. V případě nákupu zvířat jsou tato stáda v nevýhodě, neboť mají omezenou možnost nákupu, a to jen ze stád se stejnou nákazovou situací, tzn. ze stád IBR prostých. Je proto žádoucí rozšířit sféru IBR prostých stád.
c) Hledisko veterinárně-zdravotní
Jednotná nákazová situace na bázi IBR prostých stád by byla z nákazového hlediska i chovatelsky výhodná. Stáda skotu, v nichž jsou chována infikována zvířata (klidová ohniska, většina neprošetřených chovů), jsou trvalým rizikem jednak pro vlastní stádo, kdy při uplatnění predispozičních vlivů (stres, různé zátěže apod.) může dojít ke klinickému vzplanutí nákazy, a jednak pro stáda v okolí chovu. Klidová ohniska (a neprošetřené chovy) jsou trvalým rizikem pro IBR prostá stáda.
Vzhledem k nejednotné nákazové situaci v ČR existují významná omezení při svodech skotu, např. při výstavách. Mohou se jich zúčastnit pouze zvířata ze stejné nákazové situace, tzn. buď jen ze stád prostých, nebo naopak jen z klidových ohnisek. V této situaci je tak obtížné vystavit žádoucí vzorek zvířat špičkové plemenné hodnoty.
Jednotná nákazová situace na bázi IBR prostých stád by umožnila i zlevnit diagnostiku, která je nezbytná pro deklaraci IBR prostých stád.
d) Dodatečné garance EU při obchodování se skotem
Státy, které dosud ozdravily od IBR nebo mají schválený program ozdravování, obdržely od EU tzv. dodatečné garance. Jedná se o soubor stanovených ochranných podmínek, za kterých mohou být zvířata do země, která ozdravila od IBR, dovážena. Podmínky jsou vyhlašovány rozhodnutím Komise a jsou pro státy vyvážející skot do „chráněné země“ závazné.
Pokud ČR nepřijme národní ozdravovací program s cílem ozdravit buď celé území, nebo jeho část od IBR nemůže se o udělení dodatečných garancí ucházet.

Nákazová situace v Evropě
Vzhledem k tomu, že specifická imunoprofylaxe, tj. vakcinace konvenčními vakcínami sama nákazovou situaci neřeší (nemožnost rozlišení vakcinovaných a infikovaných zvířat), přechází většina zemí EU na systematickou realizaci přesně koncipovaných programů zaměřených na omezení šíření IBR, udržení co největšího počtu zvířat a chovů prostých nákazy a na postupné ozdravování jednotlivých chovů nebo celých oblastí od IBR. Dánsko, Finsko, Švédsko, Rakousko a provincie Bolzano v Itálii byly uznány jako IBR prosté na základě legislativy EU (Commision Decision 93/42/EEC). Tyto země dosáhly ozdravení stád eliminací infikovaných zvířat. Tento postup byl umožněn nízkou prevalencí infikovaných zvířat v populacích skotu. Eliminační postup je však ekonomicky neuskutečnitelný, a tudíž společensky nepřijatelný v zemích s vysokou prevalencí BHV-1 zvířat.15
V zemích s vysokou prevalencí infikovaných zvířat byly zahájeny ozdravovací programy na podobném principu jako při ozdravování od Aujeszkyho choroby prasat,16 kde byla vyvinuta markerová vakcína obsahující virus s deletovaným genem pro glykoprotein E (gE).17,18 Aplikace této vakcíny umožní v kombinaci s diagnostickými testy prokazující protilátky proti gE rozlišit vakcinovaná zvířata od zvířat infikovaných.19
Důvodem ozdravování nejsou jen klinické příznaky, ale také ekonomika a obchod. Původní myšlenka EU z roku 1959 byla: chceme vytvořit území s absolutně volným obchodem, s úplně volným pohybem všeho. Zároveň byla taky vytvořena pro státy prosté určité nákazy možnost uplatnit zákaz volného pohybu zvířat na jejich území, které nejsou prosté nákazy. Proto článek 10 (směrnice EU 64/432/EEC) hovoří: pokud jste prostí nákazy, můžete zakázat volný pohyb zvířat.
Na mapě Evropy je schematické rozdělení států podle nákazové situace IBR. Červené státy (Finsko, Švédsko, Dánsko a Rakousko) jsou členy EU a jsou prosté nákazy IBR, proto například žádné zvíře z Francie nebo Německa do Rakouska nemůže. BHV-1 je tak překážkou obchodu. Také některé nečlenské státy EU (Švýcarsko, Norsko a Island) jsou IBR prosté. Specifickým příkladem je Itálie, která je prostá IBR pouze ve své severní části (provincie Bolzano) a zbytek státu je zamořený. Ve Španělsku, Francii, Velké Británii, Maďarsku a Turecku momentálně ozdravují část svého území. Jejich cílem je ozdravit určité plemeno a v současné době nemají ambice ozdravit celý stát. Jiné státy, jako je Belgie, Holandsko, Lucembursko a Německo, mají za cíl ozdravit celý stát, a proto u nich probíhají celonárodní ozdravovací programy k získání statutu podle článku 10.

Nákazová situace v ČR
Nákazová situace ve vztahu k IBR je nepříznivá. Aktivní ohniska se sice vyskytují jen sporadicky, klidová ohniska se však vyskytují v různé intenzitě ve všech krajích v České republice. K 30. 6. 2004 bylo v ČR 37,59 % chovů prostých nákazy (36,27 % zvířat), 27,49 % chovů v klidových ohniscích (45,39 % zvířat) a 34,92 % chovů nákazově neprošetřených (18,34 % zvířat).
Na území ČR jsou tři oblasti s nižším výskytem nákazy. První je dána okresy Klatovy, Domažlice, Plzeň-jih a Rokycany (kraj Plzeňský), druhou tvoří okresy Liberec, Jablonec n. Nisou, Semily, Trutnov, Náchod a Rychnov n. Kněžnou (kraj Liberecký a Královehradecký) a třetí oblast tvoří okresy Tábor, Pelhřimov, Jindřichův Hradec, Havlíčkův Brod a Žďár n. Sázavou (kraj Vysočina).

Koncepce ozdravování od IBR v ČR
A. Hlavní zásady ozdravování
• Zásada regionálního principu ozdravení
Na jednání na MZe ČR dne 11. 2. 2004 byla diskutována otázka, zda uplatnit celostátní přístup, tj. zahájit ozdravení od IBR na celém území ČR nebo zda uplatnit přístup regionálního ozdravování, tj. zahájit ozdravení od IBR zkušebně v 1 – 2 krajích a teprve na základě alespoň ročních zkušeností rozšířit programově ozdravení do dalších vybraných krajů nebo na celé území státu. Všichni zúčastnění (zástupci MZe, chovatelských svazů, SVS ČR, výzkumných ústavů) se jednoznačně vyslovili pro zahájení ozdravení na celém území státu.
Zahájení ozdravování od IBR od stanoveného data (jako nejbližší reálný termín se jeví 1. 1. 2006) na celém území státu by mělo výhodu v dřívějším ukončení procesu a vyřešení problémů naznačených v části 5. Jednorázové celostátní zahájení ozdravení od IBR však předpokládá zvládnutí následujících kroků:
– sérologicky prošetřit zvířata starší devíti měsíců v klidových ohniscích IBR a v chovech s neznámou nákazovou situací (ve všech stádech kromě stád prostých),
– zpracovat vzorové a návazně příp. individuální ozdravovací programy pro konkrétní stáda skotu,
– zavést systém hlášení chovatelů o počtu vyšetřených a vakcinovaných zvířat, který bude základem kontroly plnění a průběhu ozdravování jednotlivých stád skotu,
– zavázat soukromé, resp. schválené, veterinární lékaře (§ 3 odst. 1 písm. l) k součinnosti při ozdravování,
– zpracovat metodiku kontroly průběhu ozdravování a stanovit v rámci kraje orgán (KVS a další), který bude garantem správnosti průběhu procesu vůči MZe (vůči EU tímto garantem bude MZe ČR).
– zajistit finance v potřebné výši na celou dobu ozdravování.
• Zásada povinného ozdravování
Nezbytným předpokladem úspěchu je přijmout proces ozdravení od IBR jako akci pro chovatele povinnou. Dobrovolné ozdravení dosud v žádné zemi nevedlo k ozdravení státu ani jeho části. V ČR bylo v minulosti (do r. 1996) ozdravování od IBR významně podporováno státem. I přes tuto skutečnost se pro ozdravení rozhodlo málo chovatelů. Chovatelé, kteří zahájili ozdravení, ozdravovali svá stáda neúměrně dlouho a někteří z nich ozdravení vůbec nedokončili.
Jak bylo výše uvedeno, povinnost ozdravení pro všechny chovatele bude nutné uložit. V zásadě to bude možné provést prostřednictvím zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinárního zákona) ve znění pozdějších předpisů a návazným vydáním samostatné vyhlášky na základě § 10 odst. 3 písm.d) , § 44 odst. 1 písm. c) veterinárního zákona a § 5 – programy ozdravování a příloh č. 4 a 5 vyhlášky č. 299/2003 Sb..
B. Metody ozdravování
Státní veterinární správa ČR vydala v roce 2001 Metodický návod č. 8 /2001 k prevenci, diagnostice a zdolávání infekční rinotracheitidy skotu, kde je uvedeno pět metod ozdravování. Všechny uvedené metody byly při ozdravování v ČR využity, eliminační metoda s použitím markerové vakcíny byla dosud jen testována (v Evropě je tato metoda již několik let provozně využívána).
Předpokládá se, že bude využito zejména dvou metod, a to eliminační metody bez vakcinace a eliminační metody s využitím markerové vakcíny. Odpověď na to, která metoda bude v konkrétním stádě využita, dá výsledek vstupního sérologického vyšetření krevních vzorků zvířat ve stádě starších šesti měsíců. U drobnochovatelů se bude využívat i metoda radikální.
– Eliminační metoda bez vakcinace: Princip metody spočívá v sérologickém vyšetření všech zvířat starších šesti měsíců a následném buď jednorázovém vyřazení pozitivních zvířat, nebo vyřazení v krátkodobém časovém intervalu. Tuto metodu lze využít v chovech, kde sérologické vyšetření prokázalo malý počet pozitivních zvířat (5 – 10 %). Podstatou rozhodování pro tuto metodu bude, aby vakcinace stáda nebyla ekonomicky náročnější než hodnota infikovaných zvířat v chovu.
– Eliminační metodu s vakcinací markerovou (deletovanou) vakcínou: Provozní využívání markerových vakcín při ozdravování od nákaz nemá v Evropě dlouhou tradici. V ČR dosud byla při ozdravování využívána konvenční vakcína české výroby Ibrin.20-24 Důvodem byla zejména nedostupnost markerových vakcín na českém trhu a skutečnost, že první markerová vakcína byla v ČR registrována teprve před třemi roky.
Hlavní výhodou použití markerových vakcín je možnost odlišit zvířata vakcinovaná od přirozeně infikovaných terénním kmenem viru. Praktická výhoda spočívá v tom, že ozdravení stáda lze až o polovinu zkrátit (jestliže na ozdravení stáda v němž je 80 % pozitivních zvířat je nutné při použití konvenční vakcíny počítat s dobou ozdravení 8 – 10 roků, při použití markerové vakcíny je možné dobu zkrátit na 4 – 5 let).
Princip metody spočívá v tom, že po úvodním sérologickém vyšetření a zaznamenání výsledků do průvodních listů skotu se provede vakcinace, za 3 – 5 týdnů poté revakcinace všech zvířat starších šesti měsíců. Další revakcinace se provádějí v intervalech šest měsíců. Období, po které budou tyto cyklické revakcinace prováděny v jednotlivých stádech, bude rozdílné. Bude závislé na zamoření stáda (% séropozitivních zvířat) a na procentu roční obnovy stáda.
Kromě výše uvedených dvou metod ozdravení lze předpokládat, že se ojediněle vyskytnou stáda, kde úvodní sérologické vyšetření zvířat starších šest měsíců zjistí, že ve stádě jsou pouze negativní zvířata. V takovém stádě nebude potřebné zavádět ozdravení. Následně budou provedena dvě sérologická vyšetření (viz Metodický návod SVS ČR č. 8/2001) a v případě negativního výsledku může být stádo prohlášeno za IBR ozdravené.
C. Závěr ozdravení – prohlášení stáda za ozdravené od nákazy
Po vyřazení všech infikovaných zvířat ze stáda (viz výsledky úvodního vyšetření) se provede sérologické vyšetření všech zvířat starších šesti měsíců. Bude-li mít toto vyšetření negativní výsledek, provede se v pořadí druhé vyšetření za čtyři týdny. Bude-li mít i toto vyšetření negativní výsledek, ukončí se cyklické půlroční revakcinace a zahájí se pozorovací doba v délce šesti měsíců. Na závěr pozorovací doby se provede závěrečné sérologické vyšetření (třetí). Má-li i toto vyšetření negativní výsledek, stádo lze prohlásit za ozdravené od IBR.
V případě, že první sérologické vyšetření odhalí ve stádě infikované zvíře (zvířata), budou tato jednorázově vyřazena a znovu provedeno sérologické vyšetření. Zásadou je, že chov lze prohlásit za ozdravený na základě tří sérologických vyšetření s negativním výsledkem podle výše uvedeného časového schématu.
D. Odhad nákladů spojených s ozdravením od IBR
Přesné vyčíslení nákladů spojených s ozdravením od IBR v České republice není možné. Hlavním důvodem je skutečnost, že není zmapována aktuální nákazová situace ve více než 60 procentech stád skotu. Nelze tudíž přesně stanovit rozsah metod, které budou při ozdravení použity, ani délku ozdravování a některé další skutečnosti. Lze však předpokládat, že procento infikovaných zvířat v klidových ohniscích se bude pohybovat od 60 do 90 i více procent, tudíž že bude v největším rozsahu využita eliminační metoda s vakcinací zvířat markerovou vakcínou.
Pro odhad nákladů spojených s ozdravením od IBR byla zpracována rámcová kalkulace nákladů na 100 kusů krav, resp. na 1 kus (ceny roku 2003). Na základě této kalkulace je možné odhadnout podle krajů následující orientační potřebu finančních prostředků (tab. 2) za celou ČR (pozn.: tento výpočet je jen rámcový, neboť v této fázi nelze říci z důvodů neprošetřenosti stád skotu, a tudíž neznalosti procentického zamoření jednotlivých stád, rozsah použití výše uvedených dvou metod. Rovněž délku procesu ozdravení lze stanovit jen orientačně. Pro potřeby kalkulace je počítáno s využitím eliminační metody s vakcinací markerovou vakcínou). Tab. 2
Dobu ozdravení jednotlivého stáda při použití eliminační metody s vakcinací s markerovou vakcínou lze podle předpokládaného zamoření stád skotu v ČR uvažovat u konkrétních stád na 4 až 6 roků. Pouze ve výjimečných případech (téměř 100 % séropozitivních zvířat) až 7 roků. Ve stádech silně zamořených by bylo účelné v posledních letech ozdravování zvýšit brakaci základního stáda a dobu ozdravení tím zkrátit.

Financování programu ozdravení
Důležitým hlediskem před rozhodnutím o zahájení ozdravení od IBR v ČR je záruka zajištění finančních prostředků na celou dobu procesu. Pokud by došlo v průběhu ozdravení k selhání finančního zabezpečení, bylo by vážné riziko, že dříve vynaložené prostředky budou znehodnoceny. Za předpokladu jednotného zahájení ozdravení v celé ČR se dá předpokládat doba trvání 6 – 8 roků.
Je nezbytné, aby se významnou finanční částkou na ozdravení od IBR ve svých stádech podílel chovatel. Musí být zainteresován nejen na tom, aby program správně odborně i časově probíhal, ale aby byl také ve stanoveném termínu ukončen. Finančně by měl přispět stát (50 %), a to zejména proto, aby podpořil výhledovou konkurenceschopnost českého skotu v rámci evropského obchodu.

Práce vznikla za podpory Ministerstva zemědělství ČR (Grant MZe projekt č. 1B44021).
V publikaci jsou použity pasáže z materiálu vypracovaného SVS ČR.

Literatura:
1. Madin S. H., York C. J., McKercher D. G. Isolation of the infectious bovine rhinotracheitis virus. Science 1956;124:721-723.
2. Menšík J., Rozkošný V. Průkaz viru IBR v souvislosti s akutním respiračním onemocněním telat a mladého skotu. Vet. Med. 1996;14:653-664.
3. Turin L., Russo S., Poli G. BHV-1: new molecular approaches to control a common and widespread infection. Mol. Med. 1999;5:261-284.
4. Engels M., Ackermann M. Pathogenesis of ruminant herpesvirus infections. Vet. Microbiol. 1996;53:3-15.
5. McKercher D. G. Viruses of other vertebrates. In: Kaplan. The Herpesviruses. New York; Academic Press, 1973:427-493.
6. Pastoret P. P., Thiry E. Diagnosis and prophylaxis of infectious bovine rhinotracheitis: the role of virus latency. Comp Immunol. Microbiol. Infect. Dis. 1985;8:35-42.
7. Thiry E., Saliki J., Bublot M., Pastoret P. P. Reactivation of infectious bovine rhinotracheitis virus by transport. Comp Immunol. Microbiol. Infect. Dis. 1987;10:59-63.
8. Van Oirschot J. T., Straver P. J., van Lieshout J. A., Quak J., Westenbrink F., van Exsel A. C. A subclinical infection of bulls with bovine herpesvirus type 1 at an artificial insemination centre. Vet. Rec. 1993;132:32-35.
9. Hage J. J., Schukken Y. H., Barkema H. W., Benedictus G., Rijsewijk F. A., Wentink G. H. Population dynamics of bovine herpesvirus 1 infection in a dairy herd. Vet. Microbiol. 1996;53:169-180.
10. Fenner F. Viruses of domestic animals: Herpesviridae. In: Fenner F. Veterinary Virology. New York; Academic Press, 1988:339-375.
11. Kahrs R. F. Infectious bovine rhinotracheitis: a review and update. J. Am. Vet. Med. Assoc. 1977;171:1055-1064.
12. Straub O. C. Experience with two BHV-1 marker vaccines. In: Proc. 19th Buiatrics Congress, 1996:39-41.
13. Wyler R., Engels M., Schwyzer M. Infectious bovine rhinotracheitis (BHV-1). In: Wittman G. Herpesvirus Diseases of Cattle, Horses and Pigs. Lancaster; Kluwer Academic Press, 1989:1-79.
14. Higgins R. J., Edwards S. Systemic neonatal infectious bovine rhinotracheitis virus infection in suckler calves. Vet. Rec. 1986;119:177-178.
15. Van Oirschot J. T. Bovine viral vaccines, diagnostics, and eradication: past, present, and future. Adv. Vet. Med. 1999;41:197-216.
16. Van Oirschot J. T., Rziha H. J., Moonen P. J., Pol J. M., van Zaane D. Differentiation of serum antibodies from pigs vaccinated or infected with Aujeszky’s disease virus by a competitive enzyme immunoassay. J. Gen. Virol. 1986;67:1179-1182.
17. Van Oirschot J. T., Kaashoek M. J., Rijsewijk F. A. Advances in the development and evaluation of bovine herpesvirus 1 vaccines. Vet. Microbiol. 1996;53:43-54.
18. Strube W., Auer S., Block W., Heinen E., Kretzdorn D., Rodenbach C., Schmeer N. A gE deleted infectious bovine rhinotracheitis marker vaccine for use in improved bovine herpesvirus 1 control programs. Vet. Microbiol. 1996;53:181-189.
19. Van Oirschot J. T., Kaashoek M. J., Maris-Veldhuis M. A., Weerdmeester K., Rijsewijk, F. A. An enzyme-linked immunosorbent assay to detect antibodies against glycoprotein gE of bovine herpesvirus 1 allows differentiation between infected and vaccinated cattle. J. Virol. Methods 1997;67:23-34.
20. Pospíšil Z., Menšík J., Rodák L., Mádr V., Popela B., Škubica V. Vančík B. Mišák S. Vyhodnocení ozdravovacího postupu od IBR u plemenných býčků sérologicky pozitivních matek. Výzkumná zpráva, Brno, Výzkumný ústav veterinárního lékařství, 1982:31.
21. Pšikal I. Využití inaktivované adjuvantní vakcíny k tlumení IBR/IPV na farmách s otevřeným obratem stáda. Kandidátská disertační práce, Brno, Výzkumný ústav veterinárního lékařství, 1987:128.
22. Pospíšil Z., Menšík J., Krejčí J., Štěpánek J., Machatková M. Strategie ozdravovacího postupu od infekční bovinní rinotracheitidy. Veterinářství 1992;42:15-17.
23. Pospíšil Z., Krejčí J., Machatková M., Zendulková D., Lány P., Číhal P. The efficacy of an inactivated IBR vaccine in the prevention of intrauterine infection and its use in a disease-control programme. J. Vet. Med., B 1996;43:15-21.
24. Pospíšil Z., Krejčí J., Jínek P., Lány P., Zendulková D., Číhal P. Development of a disease-control programme based on the use of inactivated vaccine against infectious bovine rhinotracheitis. Vet. Microbiol. 1996;53:199-206.

Adresa autora:
MVDr. Kamil Kovařčík, PhD.
Výzkumný ústav veterinárního lékařství
Hudcova 70
621 32 Brno

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *