Interní medicína u koček

Poslední sobota prvního jarního měsíce patřila v Pavilonu klinik malých zvířat na VFU interní medicíně koček. Odborný seminář připravený KVL zahájil MVDr. L. Hošek a představil přítomným posluchačům první přednášející, Rachel Korman BVSc GPCertFelP MACVS (Int Med) MRCVS. Dr. Korman vystudovala University of Queensland Veterinary School v Austrálii, kde získala v r. 2000 diplom. Po práci na australských klinikách pro malá zvířata si otevřela praxi v centrální časti Londýna pouze pro kočky. Autorka získala cenu Silver award a Cynthia award udělenou FAB (Feline Advisory Bureau), vlastní certifikát pro praxi zaměřený na medicínu koček ESVPS (European School of Veterinary Postgradual Studies) a certifikát z klinické onkologie udělený univerzitou v Sydney. Se vzrůstající obezitou, nedostatkem fyzické aktivity a věkem se stále častěji setkáváme u koček s onemocněním diabetes mellitus (DM) typu 2. Klinické příznaky nekomplikovaného DM koček zahrnují polyfagii, polydipsii, polyurii, ztrátu tělesné hmotnosti, hepatomegalii a často nekvalitní srst. Diagnóza je založena na přítomnosti typických klinických příznaků, přetrvávající hyperglykémii (> 15 mmol/l), glukozúrii a zvýšené hladině fruktozaminu nad 400 umol/l (znamená to, že hyperglykémie je u kočky v krvi minimálně poslední 2-3 týdny). Diferenciální diagnóza spočívá ve vyloučení stresem indukované hyperglykémie (SHG) u koček, při níž není zvýšená hladina fruktosaminu. Důležité je biochemické vyšetření a stanovení krevního obrazu, analýza a kultivace moči (glukóza v moči u diabetiků predisponuje k chronickým infekcím močového měchýře). Na základě stanovení hladiny glukózy v krvi zvolíme krátkodobě (pouze na okamžitou stabilizaci pacienta), středně anebo dlouhodobě působící inzulin (pro kočky je nejvhodnější Lantus). Cílem léčby je zmírnit klinické příznaky DM, zabránit krátkodobým komplikacím a zajistit dobrou kvalitu života. Management zahrnuje aplikaci inzulínu (podle tělesné hmotnosti nebo hladiny glukózy v krvi, k dosažení jeho plného efektu je nutná delší doba), speciální diety, udržování tělesné váhy (obézní kočky musí zhubnout, 1 – 2% za týden), a kontrolu současně probíhajícího onemocnění (zubů, pankreatitida, hypersomatotropismus, cushing a hypertyreóza, která bývá velmi často). Během stabilizační fáze by měly být kočky hospitalizovány. Kontrola hmotnosti kočky je velmi důležitá, protože příčinou rozovoje DM je u koček z 90% obezita. S každým kilogramem nadváhy je tělo kočky o 30% rezistentnější na inzulin. Na rozdíl u psů u koček může dojít velmi často k remisi pokud jsou včas zahájena dietní (vysoký obsah kvalitních bílkovin a nízký obsah karbohydrátů) a terapeutická opatření a nedošlo k nevratnému poškození buněk pankreatu. Orální hypoglykemika jsou určena pro stabilizované pacienty, nejběžnější je sulfonylurea (Glipzide 2,5 mg pro toto 2 x denně); stimulují vylučování inzulínu, pro jejich působení je potřebné fungování beta buněk pankreatu, jsou indikované pouze u pacientů s lehkým typem DM, kdy pacient netrpí ketózou a je v dobré kondici. Léčba je úspěšná u 5 – 30% koček. Správná výživa je pro regulaci glykémie velmi důležitá. Hypoglykémie může být příčinou úhynu pacienta, může se vyskytnout i u koček, které jsou dobře stabilizované (www.fabcats.org-velmi dobré instrukce pro majitele koček). Pro úspěšnost léčby je velmi důležité monitorování diabetických koček majitelem (PUPD, apetit, glukozúrie a měření hladiny glukózy glukometrem-z ucha) a v ordinacích (tělesná hmotnost, fruktozamin, glykemická křivka – minimum pro glukózu v krvi je 5,78 mmol/l s tím, že se musí brát v úvahu stresová hyperglykémie v neznámém prostředí). Nejčastějším onemocněním geriatrické kočky bývá hypertyreóza, osteoartritida (20-90% koček nad 12 let), kognitivní dysfunkce (50% koček nad 15 let) aj. Pro kočky nebyly doposud vyvinuty speciální léky na tuto neurodegenerativní poruchu, která vzniká v důsledku omezeného průtoku krve mozkem, chronickým poškozením volnými radikály a ukládáním anuloidu v mozku. Paní doktorka doporučila u koček ve věku nad 7 let každoroční monitoring CBC, základní biochemický profil, hladinu celk. T4, vyšetření hustoty moči, měření krevního tlaku (systolický by dlouhodobě neměl být nad 160 mmHg). Pro ikterickou kočku je typický pokles apetitu, občasný vomitus, letargie, výrazně žlutá moč, nádech očního bělma anebo třetího víčka dožluta, včetně měkkého patra a ventrální plochy jazyka. Další klinické příznaky zahrnují bledost, celkovou slabost, anemický šelest a neochotu k pohybu. V kůži a plazmě pozorujeme žlučové pigmenty, hladina bilirubinu obvykle přesahuje 50 mmol/l. Podle příčiny vzniku je ikterus prehepatální (zvýšený rozpad bilirubinu), hepatální (porucha hepatocelulárního oběhu bilirubinu, cholestáza) a posthepatální (obstrukce žlučovodu). Anamnesticky přichází v úvahu zvýšené riziko hemolýzy při dědičném nedostatku pyruvátkinázy u somálské a habešské kočky, u léků tlumících funkci štítné žlázy, u toxických látek, např. paracetamolu, při vakcinaci, u outdorových koček infekce FeLV. Definitivní diagnózu ikteru stanovíme pomocí biopsie jater, bioptát zašleme na histopatologické vyšetření a na bakteriologickou kultivaci. Anemická kočka trpí nejčastěji nechutenstvím až anorexií, celkovou slabostí, příznaky jsou nespecifické a nelokalizované. Anemie může být regenerativní – v krvi nacházíme retikulocyty, nebo neregenerativní. Příčinou regenerativní anémie může být intoxikace (paracetamol, benzocaine, cibule, česnek, propofol, antikoagulační rodenticidy), infekce (mycoplasma haemofelis), AIHA (způsobená FeLV, léky, neoplazií, m. Haemofelis atp.), trauma (např. sleziny). Příčinou neregenerativní anemie může být infekce (FeLV, FIV, FIP, Ehrlichióza), intoxikace (chloramfenicol, metamolické onemocnění (např. RF). Terapie se odvíjí podle příčiny vzniku anemie. Přednášky simultánně tlumočila MVDr. L´. Nečasová. Plemenné zvláštnosti a terapeutická omezení u koček prezentovala MVDr. Květa Mahelková. U mainské mývalí kočky byla zjištěna predispozice k dysplazii kyčelních kloubů, onemocnění srdce(HCM) a hypersekreci mazových žláz kořene ocasu, u plemene ragdol se díky úzké příbuzenské plemenitbě vyskytují genetické vady často, britská modrá má sklon k obezitě, agresivitě, onemocnění dolních cest močových, polycystickému onemocnění ledvin a hypertrofické kardiomyopatii.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *