Karanténa v indonéské vesnici kvůli ptačí chřipce

Indonéští zdravotníci vyzvali obyvatele vesnice, v níž zemřelo sedm příslušníků jedné rodiny na ptačí chřipku, aby se podrobili dobrovolné karanténě.

Epidemiologové zjistili, že matka rodiny se pravděpodobně dostala do kontaktu s infikovanou drůbeží. Tři desítky osob byly požádány, aby se zdržovaly pouze doma. Vyzvaní podle zástupce Světové zdravotnické organizace (WHO) s karanténou souhlasí, aby ochránili své příbuzné.
Na většině indonéského venkova je ptačí chřipka ignorována
Když na místním trhu začala hynout kuřata, jeden Indonésan je vděčně sbíral od prodavačů, porcoval je a syrovým masem krmil doma své sumce. Rukavice nenosil a pamatuje si dokonce, jak se zakrvavenýma rukama kouřil cigaretu, zatímco sledoval stovky sumců dychtivě hltat vychrtlé ptačí mrtvolky. Ptačí chřipka mu na mysl nikdy nepřišla, ani nemohla. Indonésan o ní totiž neslyšel, dokud sám nebyl hospitalizován s horečkou 41 stupňů Celsia, rychle bušícím srdcem a se svíravým pocitem v hrudníku.
Indonésie registruje druhý největší počet úmrtí na virus H5N1, jemuž v zemi podlehlo už 32 lidí. Indonésie je kritizována za neschopnost zpomalit šíření ptačí chřipky, jak se to podařilo díky programům očkování a dalším opatřením úřadů třeba v nejhůře postiženém Vietnamu.
Indonésie zatím odmítá masové vybíjení drůbeže ve všech infikovaných oblastech, což je jedno ze základních nařízení Organizace OSN pro výživu a zemědělství – prý si nemůže dovolit odškodňovat chovatele. Ochranná opatření v zemi prakticky neexistují a, jak je patrné z uvedeného případu, chybí i informovanost obyvatelstva na indonéském venkově, kde jsou v otevřených výbězích chovány stamiliony kusů kuřat.
Chudá indonéská vláda tvrdí, že dělá maximum v boji proti ptačí chřipce, která byla odhalena u drůbeže ve dvou třetinách ze 33 indonéských provincií, a věří, že lidnaté souostroví se do dvou let nákazy zcela zbaví.
„Počet případů již klesá,“ řekl nedávno indonéský ministr hospodářství Anton Apriyantono novinářům a slíbil podpořit masové očkování kuřat v oblastech, kde na infekci zemřeli lidé.
Problémem ale zůstává, kdo za tato opatření převezme skutečně zodpovědnost vzhledem k tomu, že v rámci radikální decentralizace země po pádu někdejšího diktátora Suharta v roce 1998 předala vláda kontrolu nad veřejnými službami rozvětvené, chaotické síti místních úřadů.
Část viny nesou i sami vesničané. Většina z nich žije za méně než dolar na den a má plnou hlavou starostí s tím, aby zajistila nezbytné množství stravy pro rodinu. K tomu čelí podstatně rozšířenějším nemocem, jako je horečka dengue, malárie či cholera.
Ačkoli zdravotničtí činitelé v některých obcích obcházejí domácnosti s brožurami, v nichž je zdůrazňována nutnost osobní hygieny a čistého životního prostředí, jejich poselství je často ignorováno. „Chovali jsme kuřata a kachny řadu generací a nikdy jsme neměli žádné problémy,“ prohlašuje pěstitel rýže, který má na svém dvorku přes 80 kusů drůbeže.
Dosavadní obavy mezinárodního společenství umocnilo ještě tento měsíc šest úmrtí na virus H5N1 v jedné rodině ze Severní Sumatry. Případ vyvolal obavy z mutace viru do formy snadněji přenosné z člověka na člověka, což by podle expertů mohlo vést ke globální pandemii. Zdravotničtí představitelé ale stále trvají na možnosti přímé nákazy od infikované drůbeže.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *