Kastrace novorozených selat v halotanové anestezii

Výzkumy prokázaly, že bolest při kastraci pociťují i selata v prvních týdnech věku. Švýcarská komise na ochranu zvířat zatím dovoluje kastraci selat vyškolenými osobami do stáří 8 týdnů bez tlumení bolesti jednak z ekonomických důvodů, ale i proto, že nejsou vypracovány vhodné anestetické metody. Organizace na ochranu zvířat však upozorňují, že při tomto chirurgickém zákroku dochází k výrazné bolesti a stresu.

Vyblokování bolesti i při krátkodobých zákrocích je v současné veterinární medicíně u teplokrevných živočichů rutinním a většinou i zákonem nařízeným opatřením. Proto autoři ověřovali možnost krátkodobé inhalační anestezie selat při kastraci halotanem.
V posledních letech se tomuto tématu věnovalo již více autorů. Byla zkoušena např. intraabdominální injekce tiletaminu-zolazepamu a intraabdominální injekce propofolu. Intraabdominální aplikace vysokých dávek thiopentalu společně s intratestikulární injekcí lokálního anestetika vedla k dobré analgezii, ale vyskytly se případy úhynu selat a samotná injekční aplikace vyvolala výrazný stres. U selat starých 1 – 24 dnů byla po intratestikulární injekci lidokainu zaznamenána zvýšená srdeční frekvence a vokalizace především při přetětí semenného provazce, ale tyto projevy byly mnohem mírnější než u selat kastrovaných bez lokální anestezie. Byla prověřována i vhodnost CO2, který se používá k vyblokování bolesti u laboratorních zvířat, ale bylo zjištěno, že kastrační stres se ani přes navozené bezvědomí a analgezii příliš nesnížil. Úvod do narkózy pomocí CO2 vyvolal obranné pohyby, vokalizaci a zrychlené dýchání. Byly učiněny pokusy také s halotanovou anestezií, kdy byla selata držená pomocníkem za pánevní končetiny exponována ve svislé poloze 5% halotanem po dobu 60 s. K vyhodnocení úrovně stresu a bolesti byly měřeny koncentrace kortisolu, ACTH a -endorfinu v plazmě. Po 30 sekundách byla všechna selata plně analgetizována. Úvod do narkózy pomocí halotanu vedl u části selat k lehkým obranným reakcím a k mírným obranným pohybům pánevních končetin v průběhu kastrace. Držení selat hlavou dolů však bylo hodnoceno jako významný stresový faktor.
Ke prezentované studii bylo použito 71 klinicky zdravých kanečků ve stáří 3 – 14 dnů, přičemž byli rozděleni do dvou skupin podle stáří (3 – 8; 9 – 14 dnů). 34 zvířat bylo kastrováno v halotanové anestezii a 37 bylo jako kontrolní vykastrováno bez anestezie. K úvodu do anestezie byl použit pediatrický narkotizační systém s přiléhavou obličejovou maskou podle Halla. Selatům drženým v náručí pomocníka byl aplikován 5% halotan v čistém kyslíku po dobu 120 sekund. Kastraci provedl veterinární technik svým obvyklým postupem v průběhu 20 sekund po uvedení do narkózy. Selata přitom držel pomocník ve hřbetní poloze na svém klíně. Po oboustranné skrotální incizi byla vybavena varlata a tupou preparací obnažen semenný provazec. Halotanová narkóza i kastrační procedura byly natočeny na video. Tři veterinární lékařky nezávisle na sobě pozorovaly reakce selat a hodnotily je podle následujících kritérií: obranné pohyby a/nebo vokalizace v průběhu úvodu do narkózy, obranné pohyby a/nebo hlasové projevy během kastrace. Obranné pohyby a abdukce pánevních končetin v průběhu kastrace byly interpretovány jako příznak bolestivých reflexů. Pozorování byla hodnocena pomocí stupnice: 0 = bez reakce, 1 = slabá reakce, 2 = výrazná reakce. Pro vyhodnocení stresových hormonů byla každému zvířeti po kastraci odebrána krev z vena jugularis.
Převážná část v náručí držených selat tolerovala nasazení a připevnění narkotizační masky bez výrazných obranných pohybů. Po přibližně 20 sekundách se objevil přechod do povrchní anestezie, který byl patrný klidným hlubokým dýcháním, zeslabením svalového tonu a zpomalením pohybu očí. Chirurgické narkózy bylo u všech zvířat dosaženo po 120 sekundách. Reakce na bolestivé podněty (stisknutí meziprstí klíšťkami) vymizela, stejně jako víčkový reflex. Kastrace proběhla u většiny zvířat bez jakékoliv reakce. Naproti tomu 32 z 39 selat, která byla kastrována bez narkózy, vykazovala silnou a trvalou vokalizaci a obranné pohyby jak během incize skrota, tak i při protětí semenného provazce. Jediné zvíře tolerovalo zákrok bez výrazné reakce. Zvířata byla ihned po provedené kastraci vrácena do kotce, kde se během několika minut plně probudila. Hladiny hormonů indikujících stres a bolest byly u obou věkových skupin selat kastrovaných v halotanové narkóze nižší než u selat kastrovaných bez narkózy, u mladších selat byla tato změna statisticky významná.
Narkóza pomocí halotanu a kyslíku aplikovaná maskou selatům v prvních dvou týdnech věku je možná bez excitací a obranných pohybů. Nástup bezvědomí v průběhu 20 sekund při 5% koncentraci halotanu je ve srovnání s kojenci a malými dětmi velice rychlý. Dospělá zvířata potřebují k uvedení do narkózy halotanem o stejné koncentraci několik minut.
Pozorováním kontrolní skupiny bylo dokázáno, že kastrace bez anestezie vede i u novorozených selat do 2 týdnů stáří k výrazné stresové zátěži vyjádřené vokalizací a obrannými pohyby. Hormony stresu a bolesti vykázaly výrazný věkový rozdíl. U mladších zvířat (3 – 8 dní) byly jejich hodnoty vyšší než u starších. Zvýšení -endorfinů se zdá být výhodou, protože zřejmě zajišťuje selatům určitý stupeň endogenní analgezie. Vysoká hladina ACTH však i v této skupině ukazuje na silnou stresovou zátěž. Dříve se doporučovalo kastrovat selata pokud možno co nejdříve, protože jejich reakce na bolest byly mírnější. Za příčinu byl označován neúplně vyvinutý nervový systém.
Výsledky výzkumu hormonálních hladin z této studie nejsou však obecně interpretovatelné, protože faktory vnějšího prostředí nebyly optimálně standardizovány – pokus probíhal v blízkosti kotců se zvířaty a vokalizace operovaných selat mohla způsobit stres ostatních zvířat. Z výsledků se však dá shrnout, že kastrace v halotanové narkóze je vhodná pro všechna selata k rutinní kastraci a splňuje standardy pro omezení bolesti při chirurgickém zákroku.

Jäggin N., Kohler I., Blum J., Schatzmann U. Die Kastration von neugeborenen Ferkeln unter Halothananästhesie. Prakt Tierarzt 2001;82(12):1054-1061.

MVDr. Hana Žertová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *