Klasifikace 2138 tumorózních změn kůže psů za roky 1994 – 2002

F. ČADA,1 L. ŠEFLOVÁ,1 O. HES2 1Analytické laboratoře Plzeň 2Šiklův patologicko anatomický ústav, Fakultní nemocnice Plzeň

SOUHRN
Čada F., Šeflová L., Hes O. Klasifikace 2138 tumorózních změn kůže psů za roky 1994 – 2002. Veterinářství 2004;54:609-618.
V předkládané práci je zpracováno 2138 tumorózních lézí kůže psů tak, jak byly vyšetřeny v letech 1994 – 2002 v laboratoři patologie v Analytických laboratořích v Plzni. Diagnózy jsou zpracovány ve dvou tabulkách respektujících současnou mezinárodní klasifikaci a srovnány s nálezy některých jiných autorů. Jednotlivé skupiny diagnóz jsou komentovány poznámkami jak s hlediska úskalí patohistologie, tak některých problémů ukazujících na nutnost úzké spolupráce patologa a klinika.

SUMMARY
Čada F.,Šeflová L.,Hes O. Classification of 2138 tumorous changes of dog skin between the years 1994 and 2002. Veterinářství 2004;54:609-618.
In the pathological laboratory of the Analytical laboratories in Plzen there were examined 2138 tumorous lesions of dog skin from 1994 to 2002. The diagnoses are processed in two tables with respect of the contemporary international classification1, 2 and compared with the findings of some other authors. The individual groups of diagnoses are described from the pathohistological point of view including some problems indicating the necessity of close cooperation between pathologist and practical veterinarian.

Kůže a mléčná žláza jsou nejčastějším místem výskytu nádorů u psů, a proto i nejčastějším předmětem diagnostiky veterinárních patologů. V devadesátých letech prudce narostla potřeba histologické diagnostiky nádorů psů v ČR obecně. Vydáním nové mezinárodní histologické klasifikace nádorů domácích zvířat1, 2 (u nádorů kůže v roce 1998), která nahrazuje klasifikaci z roku 1974,3,4 došlo nejen k posunu v hloubce řešení problematiky, ale změnily se i některé pohledy na zařazení některých nádorových lézí kůže.
Úkolem současného patologa v oblasti diagnostiky nádorů je odlišit nádorové a nenádorové léze, rozlišit maligní od benigních nádorů, stanovit grading (pokud je znám) a posoudit zda extirpace byla dostatečná (např. u mastocytomů posoudit okraje bioptátu), a to v úzké spolupráci s klinikem. V naší práci jsme se pokusili přiblížit tento problém v rutinní diagnostice 2138 tumorózních lézí v letech 1994 – 2002, a to především v nomenklaturní oblasti, aby nedocházelo k nedorozuměním v celé veterinární obci používáním nepřesných a zastaralých názvů. Současně v práci komentujeme některé problémy v histologické diagnostice s okrajovými obecnými zmínkami o terapeutických přístupech k některým lézím.

Materiál a metody
Do souboru byly zařazeny všechny nádorové léze kůže psů zaslané v letech 1994 – 2002 k histopatologickému vyšetření na naše pracoviště z celého území ČR. Do vydání nové klasifikace1,2 v roce 1998 jsme se při posuzování drželi klasifikace z roku 1974.3,4 Proto pro tuto práci byly histopatologické diagnózy reklasifikovány podle nové nomenklatury.
Doručené nádory byly fixovány 10% formaldehydem, standardně přikrojeny a zpracovány běžnou parafinovou technikou. Histologické řezy byly obarveny hematoxylinem a eosinem a modifikací Giemsova barvení. Podle potřeby byly barveny i PAS reakcí, barvením podle Van Giesona, toluidinovou modří, běleny peroxidem vodíku (melanomy). Ve výjimečných případech bylo využito elektronové mikroskopie nebo imunohistochemického vyšetření.
Vždy bylo posuzováno více řezů, často i z více stran bioptátu tak, aby pohled zahrnoval celou strukturu bioptátu a zvláště jeho přechody v tkáň zdravou (pokud to bioptát umožňoval).
Diagnózy byly stanoveny podle standardů nové klasifikace1,2 a seřazeny do dvou tabulek.

Výsledky
Výsledky jsou zpracovány ve dvou tabulkách členěných podle nové klasifikace1,2z roku 1998 na nádory epiteliální a melanocytární a nádory mesenchymální. V tabulkách je vyjádřen absolutní počet zjištěných nádorů a procentuální zastoupení, a to jak z nádorové skupiny – epiteliální a mesenchymální, tak i z celkového počtu vyšetřených tumorů. Pro srovnání jsou vpravo v tabulkách uvedeny nálezy jiných autorů5-9 (pokud byly v jejich pracích sledovány).

Diskuse
Epiteliální a melanocytární nádory kůže
Oproti klasifikaci WHO z roku 19743,4došlo v této kategorii k největším nomenklaturním změnám vycházejícím z toho, že tumory z bazálních buněk mají téměř kontinuální řadu typů podle stupně diferenciace v adnexální struktuře. Z diagnózy bazaliom se všemi morfologickými variacemi vyplývajícími z pluripotence bazálních buněk epidermis (někteří autoř6 tuto diagnózu členili na bazaliom a bazaliom s diferenciací podle toho, zda v lézi nalezli znaky diferenciace k některé adnexální struktuře) zůstala diagnóza bazocelulární tumor (bazocelulární epiteliom) a bazocelulární karcinom. Nejvíce diagnóz se proto přesunulo do diagnózy trichoblastom (dříve bazaliom pentlicovitého typu – ribbon type-medusoid type a další méně časté subtypy). Tím podstatně pokleslo zastoupení bazaliomu v epiteliálních tumorech kůže. Yager a Wilcock6 konstatují, že tumory, které nevykazují diferenciaci do chlupových folikulů nebo mazových žláz, dělají jen malé diagnostické potíže, zatímco tumory diferencující se v jednom nebo dvou směrech v jednom tumoru reprezentují krizi nomenklatury. Debata o nomenklatuře bazocelulárních nádorů perzistuje dlouhodobě a vede se spor mezi zastánci detailního členění bez ohledu na význam v prognostice (většina těchto nádorů se chová benigně) a tzv. „lumpers“, kteří by nejraději viděli jediný název „adnexom“. Přesto je nutné přijmout jen jednu z klasifikací bazocelulárních tumorů, jinak dojde k nesrozumitelnosti nomenklatury a tím i diagnózy. Jako příklad lze uvést dělení tumorů z bazálních buněk v knize Svobody a kol.12 na straně 525 uvádějí „Méně časté tumory folikulů“, kde je zařazen „trichoblastom“, přičemž na straně 527 je uveden bazaliom s tím, že může mít „utváření buněk charakter solidní ………, nebo může mít podobu medúzy“, což je zjevně trichoblastom. Bazaliom je zde uveden jako „častý nádor“. V česky psané literatuře je v současnosti nejlépe zpracovaná problematika nomenklatury a histogeneze kožních nádorů v moderně napsaných skriptech Halouzky.13
Z epiteliálních nádorů bez skvamózní nebo adnexální diferenciace jsme se setkali pouze s bazocelulárním epiteliomem. Bazocelulární karcinom se subtypy infiltrativní a ze světlých buněk jsme nezaznamenali, i když rozlišení od bazocelulárního epiteliomu je často obtížné nebo hraniční (nereprezentativní bioptáty s nemožností posoudit pečlivě periferní infiltrativní růst, který může být jediným znakem malignity). Bazocelulární epiteliom byl zjištěn u starých psů a jeho extirpace se dařila bez recidiv.
Z tumorů epidermis dominoval v souboru nález papilomu určeného podle histologických kritérií jako virový (nález koilocytů a inkluzí). Postihoval až na vzácné výjimky vždy psy do tří, výjimečně čtyř let stáří s lokalizací na pyscích, víčkách, spojivce, čenichu, dutině ústní, výjimečně i na kůži hlavy a v jiných lokalizacích. Multicentrické případy papilomů kůže s nápadnou pigmentací (které jsme zaznamenali ve dvou případech ) byly svízelné a léčebně neřešitelné. Podle údajů některých autorů10 se jedná v těchto případech o virovou infekci imunodeficitních zvířat (uvádí se i jako důsledek cytostatické léčby10). V „normálních“ případech papilomy samy do několika měsíců vymizí, přičemž jednotlivé větší a překážející nebo hnisavě komplikované excidujeme.
Skvamocelulární karcinom je v našem souboru zastoupen relativně nízkým počtem případů, ale spolu se skvamocelulárním karcinomem drápového lůžka je počet nálezů srovnatelný s jinými autory. Dvě vzácné histologické varianty skvamocelulárního karcinomu jsme v souboru nezjistili, a to akantolytický skvamocelulární karcinom a vřetenobuněčný skvamocelulární karcinom (angl. Spindle cell squamous cell carcinoma). Rovněž multicentrický skvamocelulární karcinom in situ jsme nezjistili. K diagnóze skvamocelulární karcinom jsme přiřadili i šest tumorů, i když u nich diferenciace nebyla jednoznačná. Bazoskvamózní karcinom je v souboru vzácností.
Velkou skupinu epiteliálních tumorů tvoří tumory s adnexální diferenciací, kam zařazujeme folikulární tumory, nádory drápového lůžka, nádory sebaceózních a modifikovaných sebaceózních žláz, apokrinních a modifikovaných apokrinních žláz a ekrinní (atrichiální) tumory. Ve skupině tumorů folikulárních je jejich členění podle struktur chlupového folikulu, ze které vycházejí. Největší počet těchto nádorů v našich nálezech reprezentují trichoblastom, o jehož předchozím zařazení se zmiňujeme výše (v našem souboru byl nejčastější pentlicovitý – medúzovitý typ, vzácně trabekulární – granulární a spinocelulární typ nebyl zjištěn), trichoepiteliom s diferenciací ve všechny tři segmenty chlupového folikulu (s inkompletní nebo abortivní trichogenezou) – jeho maligní varianta v našem souboru chybí – a pilomatrikom (syn. pilomatrixom, Malherbův nekrotizující a kalcifikující epiteliom),ve dvou případech i maligní pilomatrikom. Keratinizující infundibulární akantom představuje 1,5 % epiteliálních tumorů.
Velmi závažným nádorem drápového lůžka je skvamocelulární karcinom drápového lůžka, který byl zjištěn v 72 případech. U kníračů v 61 případech (často i na více prstech, ať již souběžně, nebo postupně), v pěti případech u pudlů a po jednom u německého ovčáka, kokršpaněla, briarda, rotvajlera, afghánského chrta a křížence. Nádor roste velmi agresivně, infiltruje i kost a metastazuje lymfatickými cévami, což vyžaduje včasnou spolehlivou diagnózu a dostatečně rozsáhlý chirurgický výkon (často včetně spádových korespondujících mízních uzlin). Subungvální keratoakantom v našem souboru chybí.
Druhou velkou skupinu tvoří nádory sebaceózních a modifikovaných sebaceózních žláz. V nádorech sebaceózních žláz dominuje sebaceózní adenom většinou u starých psů, kde se vyskytuje někdy i mnohočetně. Pro problémy diferenciace sebaceózního adenomu a sebaceózní hyperplazie platí totéž, co u adenomu hepatoidních žláz. Sebaceózní epiteliom (dříve patřil k bazaliomu) byl v souboru vzácností.
Nejčastějšími tumory z této skupiny byly nádory hepatoidních (perianálních – cirkumanálních) žláz, z nichž převažovaly hepatoidní adenomy. Tyto nádory však jsme zjišťovali nejen v perianální krajině, ale i v jiných lokalizacích, kde se u psů vyskytují tyto žlázy fyziologicky (nejčastěji v prepuciu, ale i na bázi ocasu, dorzálně lumbosakrálně a na stehně). Rozlišení adenomu a hyperplazie je u tohoto tumoru často obtížné, zvláště u neúplných nebo poškozených bioptátů. Léze je pravidelně nacházena u starých psů samců a často je vícečetná. Terapeutická („preventivní“) kastrace u vícečetných opakujících se adenomů – hyperplazií hepatoidních žláz je většinou účinná. Přesto tyto adenomy představují někdy vážný problém pro hnisavé pooperační komplikace a recidivy. Karcinomy hepatoidních žláz jsme zjistili v 57 případech.
Z tumorů apokrinních a modifikovaných apokrinních žláz (do souboru v tabulce jsme zahrnuli i nádory ceruminózních žláz), jsme nejčastěji zjistili apokrinní adenom a apokrinní karcinom. Odlišení solidních partií apokrinního karcinomu (které jsou někdy v jednom bioptátu převažující) od nádoru z bazálních buněk (bazocelulární epiteliom, trichoblastom) je někdy velmi obtížné a je nutné posoudit více řezů z různých částí biopsie. Setkali jsme se s jedním nádorem tohoto typu, který ve většině řezů odpovídal bazocelulárnímu nádoru a měl jen v některých řezech náznak luminizace dvojřadých buněk bazálního typu ( připomínající pseudoluminisaci u trichoblastomu pentlicovitého typu) a teprve v metastáze jevil diferenciaci v tubulární struktury. S karcinomem apokrinních žláz análního (paraanálního) váčku jsme se setkali v šesti případech, ale pouze ve dvou případech jsme měli možnost sledovat paraneoplastické projevy tohoto nádoru (hyperkalcemii), jak ji uvádí klinické onkologie.10,12,14,15
Ekrinní tumory byly zjištěny na chodidlových plochách prstů. Diferenciace od tumorů apokrinních žláz je obtížná.
Metastázy jiných tumorů do kůže byly vzácné. Zjistili jsme osteosarkom a solidní a papilární karcinomy jednoduchého typu z mléčné žlázy v axilární krajině.
Velkou skupinu bioptátů tvořily cysty. Představují skupinu 133 nálezů benigních lézí, ale s mnoha diagnostickými problémy v odběru k histologickému vyšetření (často nejsou bioptáty úplné) i v zařazování k jednotlivým typům. Při neúplnosti bioptátů je někdy obtížné zařazení a pak je i složitá diferenciace od maligních lézí. V nové nomenklatuře je určování folikulárních cyst vázáno na část folikulární struktury, z níž je cysta derivována (např. infundibulární, isthmální, panfolikulární), a dále sem jsou zařazeny cysty apokrinních a sebaceózních (duktální) žláz.
Hamartomy představují v našem souboru jen okrajovou problematiku. Nejčastěji byl zjištěn fibroadnexální hamartom (fokální adnexální dysplazie).
Mezinárodní klasifikace epiteliálních tumorů kůže domácích zvířat1,2 zařazuje do této skupiny i tumorům podobné léze. Pro úplnost našeho přehledu jsme v této skupině uvedli i granulomy a různé pseudocysty, které přicházejí do laboratoře s klinickým nálezem suspektní tumor. Zahrnuje celou řadu granulomatozních lézí s různými doprovodnými změnami epidermis nebo kožních adnex nenádorového původu. Jejich patogeneze je velmi pestrá, ať už infekční, nebo neinfekční povahy. Histologicky někdy představují složitý diagnostický problém v odlišení od komplikovaných (např. traumaticky, hnisavě či posthemoragicky apod.) pravých kožních tumorů. Například granulomy z cizích těles v meziprstí nebo na prstech často i histologicky imitují nádorové léze a je nutné je vyšetřovat v mnoha řezech v různých úrovních (problém dělají hlavně zhmožděné nebo neúplné bioptáty). Podobné problémy dělají například i pseudocysty posthemoragické.
Poslední skupinu v tabulce 1 tvoří melanocytární nádory, kde je náš nález ve srovnání s autory uvedenými v tabulce nižší. Dřívější názvosloví (přetrvávající v povědomí starších, ale i zcela mladých kolegů), jako byl „melanosarkom, melanokarcinom“ ap., je již dlouhou dobu nahrazeno prostým názvem melanocytom (benigní melanom) a maligní melanom. Jejich odlišení je často velmi obtížné a spočívá v nálezu junkční aktivity tumoru, posouzení infiltrativního růstu v dermis nebo v subcutis. Morfologie u maligního melanomu je velice pestrá od sarkoidních struktur po struktury karcinoidní. Melanomy v kůži jsou většinou pigmentované na rozdíl od melanomů v dutině ústní, kde jsou často amelanotické (ne jak se někdy uvádí amelanocytární). U psů nález více než tří mitóz v zorném poli objektivu 10x obvykle indikuje malignitu.1,2 Spolehlivým znakem malignity je nález metastáz. Do skupiny melanocytárních nádorů patří i lentigo – melanocytická hyperplazie.
Mesenchymální nádory kůže
Z tumorů fibrózní tkáně byl zjištěn fibrom v 82 a fibrosarkom v 70 případech. Pod pojem „z toho jiný“, který je uvedený v tabulce 2, jsme zařadili tumory, u kterých jsme neměli jistotu v zařazení, ale cytologicky vykazovaly malignitu a propagovaly se infiltrativně (mohly být zařazeny do skupiny vřetenobuněčných sarkomů obecně). Skupinu vřetenobuněčných sarkomů tvoří fibrosarkom, hemangiopericytom a PNST (peripheral nerve sheath tumor). Někteří autoři 6,10,13,16 ji člení takto i proto, že jejich biologické chování je podobné a patologická diferenciace bez ultrastrukturální a imunohistochemické identifikace je někdy nemožná nebo v bioptátu je více morfologických struktur (např. solidní partie hemangiopericytomu imitují fibrosarkom a obráceně). Jak uvádějí Hendrick a kol.,2 ani imunohistochemické a ultrastrukturální vyšetření není „Rosettskou deskou“, která vždy pomůže v diferenciaci těchto tumorů. V tabulce 2 jsme proto do diagnóz těchto tří nádorů zařadili jen nádory s morfologicky nepochybnými strukturami.
Nodulární dermatofibrózu německých ovčáků jsme diagnostikovali ve 14 případech, vždy ve spolupráci s klinikem. U fibromů německých ovčáků je nutné vždy klinicky zvážit toto smrtelné onemocnění (diferenciace od fibromu je primárně klinická17), které v našich fatálních případech kulminovalo 7. – 8. rok života uremickými stavy v důsledku současných karcinomů ledvin. Fibromy v dermis a subcutis, na šlachách a povázkách svalů tohoto plemene (zvláště jsou-li vícečetné a na končetinách) v nižším věku se nesmí podcenit v prognóze.
V tumorech tukové tkáně dominoval lipom. Vzácností byl liposarkom. Zvláštním, diagnosticky velmi komplikovaným nálezem byl infiltrativní lipom. Tumor je tvořen vyzrálými lipocyty, které však neregulovaně excesivně rostou a agresivně infiltrují okolní měkké tkáně. Jejich ohraničení při exstirpaci je nejisté a exstirpace musí být provedena včas s širokým odstraněním okolních měkkých tkání. V histopatologické diagnostice je nutné posoudit především přechody tukové tkáně do okolí a v případě pochybností okamžitě nález konzultovat s klinikem (a obráceně). Při pozdní diagnóze je prognóza často infaustní, protože neohraničený nádorový proces rychle dosahuje velkých rozměrů a infiltruje do tělních dutin.
V tumorech vaskulární tkáně byl často zjišťován hemangiom (nejčastěji kapilární). Hemangiosarkom byl oproti nejčastějším nálezům tohoto tumoru ve slezině zjištěn ve 12 případech. Pokud jsme mohli sledovat, je tento nádor v kožní lokalizaci méně agresivní a včasná exstirpace byla kurativní.
Nádory periferních nervů byly reprezentovány v souboru PNST (peripheral nerve sheath tumor), ať již v benigní, nebo v maligní variantě. Jejich rozlišení jsme provedli podle cytologické diferenciace a nálezu infiltrativní propagace. O obtížnosti diferenciace od jiných sarkomů se zmiňujeme výše. Vyplývá to z podstaty PNST tumoru, který vyrůstá buď ze Schwannových buněk (schwanom), nebo fibroblastů perineuria (neurofibrom) nebo z obou současně. Jejich odlišení imunohistochemickými a ultrastrukturálními technikami je v běžné diagnostice nedostupné. Z praktického hlediska však lze terapeuticky ke všem vřetenobuněčným sarkomům přistupovat shodně (jejich biologické chování je podobné).6,10
Mastocytární tumory – mastocytom jsme zjistili v 212 případech (v souboru se jedná o druhý nejčastější tumor). Tento tumor měl velmi pestrou škálu lokalizací na kůži celého těla včetně očních víček, šourku, předkožce, vulvě ap. Z plemen dominoval německý boxer v 51 případech, následoval jezevčík (17 případů), labrador (12 případů), šarpej (10 případů) a dalších 28 plemen (po 1 – 7 případech). Spolupráce klinika a patologa je u tohoto typu nádoru velmi žádoucí a často limituje obsah informace, kterou může patolog sdělit. Nádorovou lézi je nutné odebrat k vyšetření celou (případně před fixací ponořit do barvicího roztoku), aby mohly být stanoveny hranice přechodu nádoru ve zdravou tkáň a pokud možno nezhmožděnou. Grading byl určován podle Patniaka a kol.11 Jeho stanovení spočívá na subjektivním určení tří cytologických kritérií: mitotický index, stupeň granulace (resp. degranulace) a stupeň diferenciace, resp. dediferenciace nádorových buněk. První a třetí uvedené znaky se nejlépe hodnotí v preparátech barvených HE. V Giemsově barvení (používaném např. univerzálně v cytologii) překrývají granule struktury buňky. U tumorů s výraznou degranulací jsme používali k barvení granulí metachromatické barvení toluidinovou modří. Stanovení gradingu a posouzení okrajů nádoru, zda byl odstraněn celý, je nutné, uvážíme-li, že přežití u mastocytomů jasně souvisí se stupněm malignity a stanoveným klinickým stagingem.10,14,15 Rovněž léčebný postup bez stanovení těchto kritérií je nespolehlivý. Cytologická vyšetření zde pomohou určit, že se jedná o mastocytom, dobře poslouží peroperační cytologie k posouzení resekční linie k peroperačnímu určení, zda byl tumor odstraněn celý, ale ve stanovení gradingu mají mnoho chybných diagnóz (vlastní zjištění).
Ve skupině histiocytárních tumorů dominuje kožní psí histiocytom (253 případů, což je největší skupina v našem souboru). Kožní psí histiocytom jsme zjišťovali až na výjimky u psů do čtyř let věku ve velmi pestrém spektru psích plemen a lokalizací. Vzácností byl nález u starších psů (v jednom případě i 8 let věku). Není výjimkou ani multiplicita, to je nález i několika těchto nádorů u jednoho psa současně. Lymfocytární infiltrace v bázi nádoru považované za regresivní změny jsou velmi časté. Diagnóza v případech neúplných bioptátů nebo lézí výrazně exulcerovaných je někdy obtížná zvláště v diferenciaci od lymfomu nebo granulomu.
Maligní histiocytózu jsme zjistili u dvou bernských salašnických psů. Oba případy byly fatální.
Calcinosis circumscripta byla zjištěna bez diagnostických potíží (často už makroskopicky po naříznutí tumorózní masy s nálezem křídově bílého infiltrátu) u 38 mladých psů velkých plemen (nejčastěji německý ovčák, rotvajler a německá doga). Pokud změny nebyly sekundárně komplikované nebo po exstirpaci nezůstala ve tkáni rezidua minerálních zbytků, pak byla exstirpace kurativní.
Z neklasifikovaných tumorů jsme zjistili psí hemangiopericytom u 39 psů v histologicky jasně strukturované formě. O problémech diferenciální diagnostiky vřetenobuněčných sarkomů měkkých tkání psů (fibrosarkom, PNST a hemangiopericytom) se zmiňujeme výše.
Plasmocytom a lymfomy v našem souboru označené jako nádory kulatobuněčné (klasifikace WHO1,2 je mezi mesenchymálními nádory kůže neuvádí) tvořily celkem 2,6 % a jejich diagnostická problematika souvisí spíše s jinými tkáňovými soustavami. Zařadili jsme je do souboru pro úplnost diagnóz. Diferenciální diagnostika od různých granulačních procesů je často obtížná až hraniční.

Závěr
Na závěr uvádíme obecné zkušenosti, které jsme při vyšetřování tumorózních lézí kůže získali:
– spolupráce klinika a patologa je u nádorových onemocnění ještě více potřebná než v jiných disciplínách;
– každý případ nádoru (ne jen typ nádoru) je samostatné onemocnění jako každé jiné, a proto potřebuje vždy individuální přístup jak v diagnostice klinické, cytologické, histologické, tak i v léčbě;
– bez podrobné anamnézy včetně přesné lokalizace tumorózní léze nelze velmi často stanovit přesnou diagnózu (představa, že stačí uvést „zasílám tumor psa k určení, zda je maligní nebo benigní“ je více než mylná a svědčí o nepochopení problematiky tumorů obecně). Biopsii je nutno věnovat odpovídající péči jak při odběru, tak při fixaci;
– veterinární onkologie si časem vynutí specializaci v klinické dermatologii;
– základním léčebným postupem při řešení onkologických onemocnění je včas, dobře a se znalostí věci provedený chirurgický zákrok, nutná pooperační observace (dlouhá podle typu tumoru) a včasná případná reoperace. Ostatní metody léčby jsou doplňující nebo „alternativní“ v případech chirurgicky neřešitelných, zanedbaných nebo jinak komplikovaných (a moc jich v našich podmínkách není – chybí nám radioterapie, některé neinvazivní diagnostické postupy ap.);
– výhoda včasné diagnózy by nás měla nutit k maximální osvětě mezi chovateli. I vysoce maligní tumory včas diagnostikované jsou jednoduše a bez problémů řešitelné.

Autoři děkují všem klinickým kolegům za dobrou spolupráci, která umožňuje věnovat se nádorové problematice psů i ostatních zvířat.

Literatura:
1. Goldschmidt M. H., Dunstan R. W., Stannard A. A., Tscharner C., Walder E. J., Yager J. A. Histological Classification of Epitelial and Melanocytic Tumors of the Skin of Domestic Animals. Second series Volume III. Wahington, D. C.; Armed Forces Institute of Pathology, 1998:1-105.
2. Hendrick M. J., Mahaffey E. A., Moore F. M., Vos J. H., Walder E. J. Histological classification of Mesenchymal Tumors of Skin and Soft Tisues of Domestic Animals. Second Series Volume 2. Wahington, D. C.; Armed Forces Institute of Pathology, 1998:1-62.
3. WHO international histological classification of tumors of domestic animals: part 1. Bull World Health Organ 1974;50 (No. 1, 2).
4. WHO international histological classification of tumors of domestic animals: part 2. Bull World Health Organ 1976;53 (No. 2, 3).
5. Walter J. H., Gutberlet K., Schwegler K., Rudolph R. Vorkomen und Häufigkeiten caniner Neoplasien im Sektionsgut.Kleintierpraxis. 1997;273-284.
6. Yager J. A., Wilcock B. P. Color atlas and text of surgical pathology of the dog and cat. Dermatopathology and skin tumors. Spain; Wolfe Publishing, 1994:320.
7. Bostock D. E. Neoplasia of the skin and mammary glands in dogs and cats. In: Current veterinary therapy VI, p. 494. Philadelphia; W. B. Saunders Publishers, 1977. Cit.: Yager J. A., Wilcock B. P. Color atlas and text of surgical pathology of the dog and cat. Dermatopathology and skin tumors. Spain; Wolfe Publishing, 1994:320.
8. Finnie J. W. and Bostock D. E. Skin neoplasia in dogs. Aust Vet J 1979;55:602-604. Cit.:Yager J. A., Wilcock B. P. Color atlas and text of surgical pathology of the dog and cat. Dermatopathology and skin tumors. Spain; Wolfe Publishing, 1994:320.
9. Goldschmidt M. H. and Shofer F. S. Skin tumors of the dog and cat, p. 2, Oxford, Pergamon Press, 1992. Cit.: Yager J. A., Wilcock B. P. Color atlas and text of surgical pathology of the dog and cat. Dermatopathology and skin tumors. Spain; Wolfe Publishing, 1994:320.
10. Scott D. W., Miller W. H., Griffin C. E. Small animal dermatology. 6th edition. Philadelphia; W. B. Saunders Co, 2001:1236-1414.
11. Patniak A. K., Ehler W. J., MacEwen E. G. Canine cutaneous mast cell tumor: morphologic grading and survival time in 83 dogs. Vet Pathol1984;21:469-474.
12. Svoboda M., Senior D. F., Doubek J., Klimeš J. Nemoci psa a kočky. I. Díl. Brno; Noviko, a. s., Česká asociace veterinárních lékařů malých zvířat, 2000:523-535.
13. Halouzka R. Systémová veterinární patologie. Díl IV. Kosti, klouby, kosterní svaly, oko, ucho, kůže.Vydání 1. Brno; Ediční středisko Veterinární a farmaceutické univerzity, 2000:113.
14. Moris J., Dobson J. Small Animal Oncology. Oxford; Blackwell Science Ltd, 2001:50-78.
15. Withrow S. J., MacEwen E. G. Small Animal clinical oncology. Third edition. Philadelphia; W. B. Saunders Company, 2001:718.
16. Jubb K. V. F., Kennedy P. C., Palmer N. Pathology of dometic animals.Volume 1. Fourth edition. San Diego, California; Academic Pres, Inc., 1993:80.
17. Gross T. L., Ihrke P. J., Walder E. J. Veterinary dermatopathology. A macroscopic and microscopic evaluation of canine and feline skin disease. St. Luis, Missouri, Mosby–Year Book, Inc.;1992:329-484.

Adresa autora:
MVDr. František Čada
Analytické laboratoře Plzeň, s. r. o.
Pod Vrchem 51
312 01 Plzeň

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *