Klasifikace lymfomu u psů

Lymfomy u psů jsou histologicky méně diferencovány než lymfomy u lidí.

Lymfom (maligní lymfom, lymfosarkom) je častý neoplastický nádor u psů, který je jedním ze snadno léčitelných nádorů ve veterinární praxi. Od roku 1973, kdy bylo poprvé prokázáno, že prednisolon, cyklofosfamid a vinkristin mohou být pro terapii lymfomu použity, byly dokumentovány četné případy s různými chemoterapeutickými protokoly, včetně jednotlivých přípravků zahrnujících např. doxorubicin a L-asparginázu. Ve všech těchto publikacích byla uvedena remise v rozsahu 75 – 90 % s průměrnou dobou přežití 6 – 15 měsíců v závislosti na použitém protokolu; nejvíce se osvědčil doxorubicin. Ačkoliv klinické zprávy uvádějí léčbu multicentrického lymfomu jako samostatné onemocnění, odpovědi na terapii se značně lišily. Odpověď na některé tumory byla časná a konstantní; u jiných byl zaznamenán relaps a rezistence na terapii během krátké doby, zatímco ostatní tumory neodpovídaly již od samého počátku. To potvrzuje, že existují různé typy nebo subtypy nemocí, které vykazují variabilní biologické chování a odpověď na terapii. Pro identifikaci tumoru, predispoziční faktory a prognózu lymfomu u psů bylo provedeno několik studií, které se zabývaly věkem pacienta, pohlavím, tělesnou váhou a plemenem, ale žádný z nich nekoreloval s prognózou. Mitotický index, počet AgNOR a imunofenotyp byly rovněž podnětem pro řadu studií. Většina odborníků tvrdí, že imunofenotyp je důležitým prognostickým indikátorem buněčných tumorů typu B, které mají prognózu lepší než tumory T buněk. 60 % lymfomů u psů jsou typu B a zde existuje značná variabilita při odpovědi tumoru na přežití. Znalosti buněk typu B neposkytují klinikovi skutečnou prognózu při doporučené terapii.
V humánní medicíně existuje značná variabilita v mikroskopickém zobrazení nehodgkinských lymfomů (NHL), která je doprovázena širokým spektrem klinických projevů. Proto patologové mohli klasifikovat NHL do několika podskupin, kde patologický vzhled koreloval s klinickým průběhem nemoci. Mezi nejvíce rozšířená klasifikační schémata patří National Cancer Institute (NCI) a klasifikace dle Keila. Pokroky v rutinní cytogenetické a imunohistochemické analýze byly příčinou vzniku klasifikačního systému Revised European American Lymphoma (REAL), kde morfologie, imunofenotyp a genotyp jsou použity ke klasifikaci NHL do seznamu specificky identifikovaných tumorů s možností prognózy. Při klasifikaci maligních lymfomů u psů se však objevily problémy, protože jsou histologicky méně diferencovány než lymfomy u lidí. Ve veterinární medicíně se nepodařilo sestavit žádný systém, který by umožnil zařazení nádorů, proto byl přijat klasifikační systém zavedený v humánní medicíně. Ačkoliv NCI formulace byla některými patology vítána, Kielův systém se při klasifikaci lymfomů u psů více uplatnil, protože zde nejsou kladeny na strukturu nádoru vysoké požadavky, kdy lymfomy jsou téměř vždy difúzní a umožňují jejich lepší dělení. Dělení hematopoetických tumorů domácích zvířat bylo podle WHO nedávno aktualizované s obsáhlou klasifikací, nádory byly rozděleny dle imunofenotypu a zobrazovalo WHO klasifikaci humánních hematopoetických tumorů na základě tumorů zvířat napodobujících tumory humánní ve smyslu biologického chování a odpovědi na terapii. Avšak prognostická hodnota této klasifikace nebyla v klinických studiích validována a nebyla přijata v komerčních veterinárních laboratořích, zejména v UK. Potřebu rozvinout klinicky relevantní klasifikační schéma pro lymfomy psů si uvědomili veterinární lékaři na American College of Veterinary Pathologist, kteří nedávno vytvořili onkologickou komisi ke stanovení správné diagnózy. Tato skupina identifikovala lymfom psů jako kategorii onemocnění, která vyžaduje další studium.

J. Dobson Classification of canine lymphoma: a step forward. Vet J 2004;167:125-126.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *