Kontrola a management protozoálních onemocnění krůt: Je černohlavost skutečnou hrozbou pro moderní produkci krůt?

Úvod
Černohlavost či přesněji napadení cizopasným prvokem Histomonas meleagridis je znovu středem pozornosti. Přibližně 30 let se drůbežářský průmysl nemusel o toto protozoální onemocnění fakticky zajímat. Výzkum tohoto onemocnění prováděný v těchto třech dekádách se blížil nule. Hlavním důvodem této nečinnosti byla dobrá kontrola nad cizopasníkem díky substancím tak jako tak nepovoleným nebo přípravkům na pokraji vymizení.
Rostlinné přípravky, geopatogenní zóna, oběti k bohům a pravděpodobně mnoho jiných „řešení“ bylo v poslední době hodnoceno a testováno, avšak matení průmyslu neustále pokračuje, a to ještě ve větší míře.
Toto pojednání má v úmyslu dát celkový obraz toho, co je o tomto téměř zapomenutém onemocnění známo nebo neznámo. Odhad rizika histomoniázy v moderní produkci krůt usnadní několik základních informací o životním cyklu prvoka, který toto onemocnění způsobuje. Diskutovány budou zamýšlené možnosti pro zvládání tohoto onemocnění se zaměřením se na kontrolu prostřednictvím striktního managementu Heterakis gallinarum (roupa kuřího).

Histomonas meleagridis: co byste měli vědět!
H. meleagridis je prvok patřící do kmene Sarcomastigophora (praprvoci). Ačkoli název kmene dělá matoucí dojem, pokouší se dát tomuto cizopasníkovi řádný název. Přestože má ve svém názvu obsaženy oba charakteristické znaky, Sarcodina – kořenonožci/améby a Mastigophora – bičíkovci, není pro parazitology snadné tohoto parazita v existujících škatulkách umístit.

H. meleagridis je mnohotvarý organismus
Parazit se vyskytuje v dutině slepého střeva a jeho sliznici ve formě bičíkaté, s jedním nebo dvěma bičíky. Exempláře se dvěma bičíky jsou ve skutečnosti parazité v pokročilém stupni replikace, protože reprodukce se uskutečňuje jednoduchým binárním dělením. Mezi parazitology byl v minulosti předmětem mnoha diskusí také nepatogenní Parahistomonas wenrichii, mající bičíky čtyři. Nynější konsenzus je více či méně takový, že s patogenní Histomonas nemá nic společného, až na to, že sdílí stejného mezihostitele Heterakis gallinarum.
Ve tkaních, jako jsou stěna slepého střeva nebo játra, se Histomonas vyskytuje pouze ve formě améboidní, intracelulární. Ve skutečnosti je tato tkáňová forma dalším bodem k diskusi, protože někteří autoři rozlišují tři odlišné tkáňové formy:
o forma invazní (8 – 17 µm) – formování panožek
o forma vegetativní
o forma cystická – zřejmě forma degenerativní, nachází se například uvnitř degenerativní jaterní tkáně.
Uvnitř parazita Heterakis gallinarum se nachází další, menší forma, která je příčinou jedné z nejintenzivnějších diskusí, a to o roli Heterakis v životním cyklu Histomonas. Tyto menší, specifické formy jsou důvodem, že správné pojmenování pro Heterakis ve vztahu k Histomonas je „mezihostitel“, a ne pouze „vektor“ nebo „přenašeč“, který může hrát roli ve složitém životním cyklu cizopasníka.
Pro vysvětlení: u mezihostitele pozorujeme přizpůsobení se nebo změny cizopasníka, které jsou nutné pro dokončení jeho cyklu. U přenašeče, nejsou tyto změny patrné. V roce 1969 Lee uvedl, že hostitel Heterakis je pro přežívání Histomonas rozhodující a demonstroval, že Histomonas se za účelem schopnosti využití tohoto rozhodujícího mezihostitele přizpůsobí. Je-li Histomonas ve slepém střevě ptáků dospělým Heterakis pozřen, penetruje jeho střevní sliznici a migruje do jeho reprodukčních orgánů (obou pohlaví). Mimo to se histomonády v reprodukčním traktu Heterakis replikují, velikost Histomonas meleagridis se postupně redukuje a následkem toho dochází k jeho aktivní invazi do vajíček Heterakis. Kdyby Histomonas nevyvíjela takové úsilí pro vniknutí do svého mezihostitelete, nikdy by nepřežila kruté podmínky vně ptáků. Na rozdíl od kokcidií druhů Eimeria nemají histomonády vytvořenou žádnou cystu, která by jim poskytovala možnost přežití, řekněme déle než den. Vanparijs (nepublikované výsledky) již v roce 1968 uvedl, že histomonády jsou schopny způsobit onemocnění při nakažení ptáků kloakální cestou, avšak se stoupajícím časem jejich pobytu v okolním prostředí se stávají méně aktivní a po pouhých 18 hodinách ztrácí veškeré schopnosti nakažení. Na druhé straně zjistil, že je-li tento čerstvý infekční kloakální materiál podán perorálně, je šance pro úspěšný přenos zanedbatelná. Neschopnost průchodu pH bariérou žaludku, nalezená mnoha dalšími vědci, není opravdu bodem k diskusi. Toto zjištění podporuje význam Heterakis v životním cyklu Histomonas. Na druhé straně se mnoho lidí diví proč, jestliže je Heterakis pro Histomonas tak zásadní, není mnohokrát žádný Heterakis u histomonádou infikovaných ptáků ani nakaženého hejna nalezen? Pro odpověď na tuto velmi podnětnou otázku bude nutné uvést několik různých zjištění, týkajících se jak Heterakis, tak Histomonas.
Jedním z nejdůležitějších důvodů je tzv. „neslučitelnost“ mezi hlístem a prvokem. Ve stejné práci Vanparijs uvedl, že přenos Heterakis je mnohem méně úspěšný, jsou-li larvy tohoto červa nositelem a hostitelem Histomonas. Tyto nálezy byly Lundem v roce 1972 potvrzeny. Vyšší míra infekce histomoniázy představuje menší šanci pro setrvávání Heterakis ve slepém střevě. Skutečné příčiny však nejsou známy, můžeme se jen domnívat, že jednu z nich představuje zánětlivý proces slepého střeva, aktivovaný poškozením oběma parazity (Histomonas i Heterakis), což červům zabraňuje v průniku jeho stěnou. V průběhu životního cyklu mají larvy Heterakis, předtím než se vrací do lumene střeva, kde dospívají, histotropní fázi. Druhou, možná i prostší příčinou jsou potřeby výživy Heterakis, které jsou poměrně zvláštní (to je důvodem, proč se nacházejí převážně ve slepém střevě) a skládají se z částečně strávených výměšků. Je-li přítomen zánětlivý proces, funkce slepého střeva je změněna, červi nenalézají dostatek potravy, což vede k jejich vyhladovění a vymizení.
Zhodnocením kritických pohledů nevěřících této teorii a dotazujících se na privilegovaný statut „mezihostitele“ Heterakis dojdeme v tomto pojednání k ještě více fascinujícím zjištěním. Pronikneme k samotné podstatě problematiky, která nám může poskytnout průmyslový nástroj pro vypořádání se s onemocněním bez použití silných molekul, které se užívaly v minulosti. Dostaneme se také k tomu, že je-li histomoniáza v hejně již přítomna, poté, co bylo hejno infikováno embryonovanými vajíčky Heterakis, není pro její další šíření Heterakis nezbytný.
Někteří lidé tvrdí, že parazit se sám změnil a že je nyní proti prostředí více odolný než v období let šedesátých a sedmdesátých, kdy byla prováděna většina zmíněných studií. McDougald (Pers. Comm.) testoval Histomonas stejným způsobem jako Vanparijs 30 let předtím. I on dospěl v podstatě ke stejným zjištěním: ve vnějším prostředí Histomonas dlouho nepřežívá, neprochází bariérou nízkého pH žaludku. Skutečnost, že změny managementu, jako je restriktivní krmení, mohou vést ke zvýšení pH ve voleti a žaludku, vysvětluje některé případy existence zvýšené šance na přímý přenos Histomonas. Vanparijs dále uvedl, že experimentální perorální přenos čerstvými kontaminovanými exkrementy byl po půstu ptáků úspěšný.
Někteří lidé tvrdí, že léty se chov změnil a vyskytují se i mezidruhové rozdíly v citlivosti k Histomonas a Heterakis (například bažanti a krůty). Dále nacházíme rozdíly i mezi plemeny jednoho druhu (například Rhode Island Red ve srovnání s kuřaty New Hampshire). Proto je nasnadě požadavek, aby další výzkum zhodnotil, jestli i toto nemůže být důvodem, proč se zdá, že chovatelům drůbeže nastane více problémů než v minulosti.
V experimentálních skupinách bez Heterakis použil McDougald jako šiřitele histomoniázy ptáky infikované kloakálně. Shledal, že přímý přenos je možný a že rychlost šíření nákazy má pozitivní souvztažnost s procentem ptáků šiřitelů. To, že se onemocnění mohlo dále rozšířit na celé hejno, způsobilo pouhých 10 % experimentálně infikovaných ptáků. Při použití 25 % ptáků jako šiřitelů byla celá skupina zlikvidována díky Histomonas jen po několika málo dnech. Od doby, co McDougald dokázal, že přímý perorální přenos není v běžných podmínkách možný, musel najít dlouho hledanou „alternativní cestu“ pro přímý přenos v terénních podmínkách, která by byla stejná jako cesta použitá experimentálně: cesta kloakální.
Ve skutečnosti, když se vědečtí pracovníci pokoušeli nakazit ptáky experimentálně, zaváděli cévky pečlivě několik centimetrů nahoru do konečníku. McDougald shledal, že všichni tito vědci byli příliš opatrní, jemu k přenosu infekce stačilo pouze dotknutí se kloaky vatovým tampónkem ponořeným do infekčního materiálu. Histomonády jsou pravděpodobně transportovány do slepého střeva při jakémsi antiperistaltickém pohybu.
V přirozených podmínkách, ve chvíli, kdy se infekce pravděpodobně skrývá v hejně již dlouho nepovšimnuta, by mohl být tento přímý přenos („kloakální pití“) důležitým pro vysvětlení explozivního propuknutí histomoniázy. Nicméně tento přímý přenos je nepochybně přenos s malým poměrem úspěšnosti, který má význam pouze v případě, že je infikováno vysoké množství ptáků, kteří vylučují velké množství histomonád. Histomonas používá ve skutečnosti „strategii kamikadze“. Vždy, když je do trusu vyloučeno vysoké množství histomonád, může napadnout vysoké množství „obětí“. Při čerstvém napadení hejna (přes Heterakis), třebas jsou šance tohoto „kamikadze“ omezené, může být přítomnost Heterakis v tomto stupni rozhodující i pro další šíření uvnitř hejna.
Zajímavé by bylo vědět, jaký je distribuční práh pro tento „přímý kamikadze přenos“ nebo jaké podmínky prostředí mohou tento práh snížit a které jej mohou zvýšit. Jinými slovy: co by se stalo, kdyby bylo v McDougaldově experimentu šiřitelem jen 1 % ptáků? Byl přímý přenos dostatečně produktivní, aby infikoval takové množství ptáků, kteří následně zemřeli? Jestliže byla infekce menší, mohl být její průběh v situaci bez přítomnosti životaschopného Heterakis sušší (průjem nebyl tak vodnatý).
O vliv kvality podestýlky na šíření tohoto onemocnění by se měl zajímat každý, například: sníží problémy s mokrou podestýlkou prahové hodnoty? První, kdo si všiml záporného vlivu nízkých teplot a suchých podmínek na míru přežití Histomonas, byl Tyzzer. Byl si McDougald ve svém experimentu, který byl prováděn s vysoký množstvím uměle infikovaných ptáků, vědom toho, že Histomonas způsobuje průjem, který má vliv na kvalitu podestýlky? Kdyby byl tento průjem jen u malého procenta hejna, nedocházelo by k okamžitému ovlivnění kvality podestýlky, míra pro přežití parazita v suché podestýlce by byla mnohem nižší a přímý přenos mohl být obtížnější. Přímý vliv Histomonas na kvalitu podestýlky a další možné faktory ovlivňující vlhkost podestýlky by byly jistě zajímavými tématy pro další výzkumy.
Bylo prokázáno, že přitěžující vliv má také kokcidióza, například společná infekce E. tenella a Histomonas u brojlerů. Další skutečností je, že nezbytným předpokladem pro vznik lézí u krůt je přítomnost některých bakterií. Tato podpora ve vývoji lézí při histomoniáze byla prokázána u Clostridium perfringens a Escherichia coli.
Vezmeme-li v úvahu vztah dysbakteriózy a kokcidiózy, dospějeme k tomu, že spolehlivá kontrola kokcidiózy může být při snižování problémů způsobených Histomonas rovněž důležitá.
Ve výzkumu prahových hodnot, jejich nárůstu nebo prudkého poklesu, a podmínek prostředí, by se mělo nutně udělat více.
Z toho vyplývá, že oba přenosy, přímý i nepřímý (nepřímý přes Heterakis), jsou možné, ale důležité je uvědomit si, že hejno napadené Heterakis bude poskytovat mnohem lepší podmínky pro rychlejší šíření onemocnění uvnitř hejna, nepřetržitý zdroj nákazy pro další hejno umístěné ve stejných prostorách nebo může sloužit jako zdroj infekce pro další prostory.

Co je možné bez specifických přípravků proti Histomonas, jejichž používání bylo zakázáno, dělat?
Některá opatření vyplývající z předchozích informací jsou naprosto jasná.
Dobrá hygiena může možnosti parazitů redukovat. Jste-li vystaveni problémům s histomoniázou, pokuste se vyvarovat možnosti jejího přenosu přes přenašeče (zejména lidi) na sousední provozy.
Pokuste se vyvarovat jakémukoliv kontaktu chovaných ptáků s ptáky žijícími ve volné přírodě, např. s bažanty. Bažanti jsou nejproduktivnějšími hostiteli Heterakis, mohou produkovat masivní množství vajíček Heterakis nesoucích Histomonas.
Udržování pH gastrointestinálního traktu (žaludek) na nízké úrovni by mělo být dostačující k tomu, aby se předešlo přímému perorálnímu přenosu.
Je nutné mít na paměti, obzvláště vyskytují-li se problémy s vlhkou podestýlkou, že „kloakální pití“ je možnou cestou přímého přenosu. Udržováním podestýlky v sušším stavu se šance na tuto cestu přenosu budou redukovat.
Podmínkou pro dobrý zdravotní stav trávicího traktu a prevencí dysbakteriózy krůt a kuřat je kontrola kokcidiózy. EU v dnešní době disponuje pouze omezeným počtem kokcidiostatik, a proto je potřebné za účelem poskytnutí dlouhotrvající dobré kontroly střídání mezi všemi z nich.
Nejzřejmějším způsobem, jak se těchto problémů vyvarovat, je dobrý odčervovací program. Odčervování však musí probíhat na základě prepatentní periody (doba mezi požitím zárodečného vajíčka parazita a výskytem životaschopných vajíček další generace v exkrementech) Heterakis gallinarum, která je velmi krátká. Protože tato prepatentní perioda trvá jen 24 až 30 dní, musí být tyto odčervovací programy intenzivnější s maximálním intervalem mezi jednotlivými odčerveními 3 týdny. V dnešní době je převážná většina odčervovacích programů zaměřena hlavně na škrkavky (Ascaridia), které mají prepatentní periodu delší, minimálně 35 dní. Jde o logickou strategii, protože samotný Heterakis gallinarum není sám o sobě velmi škodlivý.
Odčervení proti škrkavkám každých 7 týdnů dovoluje Heterakis v existujících prostorách přežívat. Skutečným záměrem je však Heterakis z prostředí všech ohrožených druhů drůbeže, obzvláště krůt, vymýtit.
Výskyt Heterakis v hejnech krůt se na mnoha farmách zdá být nízký, nicméně koprologické vyšetření a stanovení EPG (počet vajíček parazita v gramu trusu) není příliš spolehlivým ukazatelem. Firma Janssen Animal Health vyšetřovala ptáky na přítomnost Heterakis koprologickým vyšetřením se stanovením počtu EPG a tzv. zlatého standardu (postmortální spočítání jednotlivých červů ve střevě). Výskyt Heterakis byl při použití koprologického vyšetření se stanovením EPG v některých případech nulový, zatímco sčítaní červů ukázalo, že Heterakis mělo až 80 % ptáků. Možným zdůvodněním těchto výsledků je, že ke koprologickému vyšetření byl použit pouze trus odebraný ze střev. Mělo být rovněž odebráno i dostatečné množství obsahu slepého střeva. Dalším důvodem by mohla být záměna vajíček Heterakis s vajíčky škrkavek (Ascaridia), která jsou hodně podobná.
Nicméně každé hejno, dokonce i s nízkou úrovní přítomnosti Heterakis, je ve velkém nebezpečí. Ve vztahu ke ztrátám, které může ve svém důsledku Heterakis způsobit (přenos histomoniázy), jsou vícenáklady za odčervení dobrou investicí.
Pro odčervení zvolte anthelmintikum se správnou molekulou. Vzhledem k tomu, že larvy Heterakis mohou již po 24 hodinách svého pobytu ve slepém střevě přenášet Histomonas, je výhodnější použít anthelmintikum účinné i proti larvám parazita než pouze anthelmintikum účinné jen proti dospělým červům. Hegngi a kol. (1999) demonstrovali, že byly-li benzimidazoly podávány ptákům napadeným vajíčky Heterakis kontaminovanými Histomonas, nebyl žádný přenos možný. Kontrolní skupina, která nebyla benzimidazoly ošetřena, se infikovala.
Anthelmintikum flubendazol je účinné v mnoha zemích EU a je jediné plně registrované benzimidazolové anthelmintikum pro drůbež. Pro použití je registrována 7denní léčba. Těchto sedm dní každé 3 týdny (7 dní flubendazol, 21 dní žádné odčervení) bez možnosti jakéhokoliv přenosu přes Heterakis by mohlo mít velký význam při čelení nebezpečí napadení histomoniázou. Flubendazol larvy Heterakis zabíjí, a proto může infekci rychleji eliminovat, než například ošetření levamisolem.

Závěr
Nikdo neví, co se bez dostupnosti léčiv působících přímo proti Histomonas stane. Některá opatření k prevenci přímé cesty přenosu, která byla vždy méně důležitá, mohou být přijata velmi snadno.
Velmi účinným opatřením, jak nakažení histomoniázou přes infikovaná vajíčka Heterakis předejít, jsou monitoring parazita Heterakis gallinarum a vhodné odčervení pomocí flubendazolu (Flubenol™) ve 3týdenním intervalu. Toto je platné pro všechny vnímavé druhy, obzvláště pak pro krůty.

Maarten De Gussem, DVM
Int’l Technical Service Manager, Janssen Animal Health BVBA,
Turnhoutseweg 30
2340 Beerse
Belgium
e-mail: mdgussem@janbe.jnj.com

Přeložil: MVDr. Martin Limanovský
zastoupení Janssen Animal Health BVBA pro ČR a SR

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *