Management hypertyreózy koček – guidelines 2016

První zprávy o hypertyreóze koček se začaly objevovat před přibližně 35 roky. Od prvotních zpráv výskyt hypertyreózy stabilně stoupá a v současnosti je celosvětově diagnostikována u 1,5-11,4% koček.

 

V USA je hypertyreóza nejčastější endokrinopatií u koček ve středním a vyšším věku, je postiženo až 10 % koček starších 10 let. V 80. letech se děly největší pokroky v oblasti laboratorního, radiografického a echokardiografického hodnocení hypertyreózních koček, terapie byla založena zejména na antityreoidální medikaci a chirurgickém zákroku. V 90. letech se začaly objevovat zprávy o subklinické hypertyreóze. Zařazení stanovení T4 do geriatrického profilu pak začalo odhalovat i tyto případy. Začala se rutinně nabízet léčba pomocí radioaktivního jódu (131I), první zpráva o této terapii je z roku 1995.

Většina koček s hypertyreózou má bilaterální postižení štítné žlázy. Čerstvé zkušenosti ukazují, že odstranění funkčního adenomu může vést ke vzniku kontralaterálního. Také se ukazuje, že pokud nebyla jako terapie zvolena chirurgie nebo radioaktivní jód, adenom může dál růst a maligně se transformovat, podobně, jako se to děje u lidí. Pro praktické lékaře je důležitá informace, že pouze 2 % koček mají v čase diagnózy hypertyreózy maligní problém.

V současné době stále ještě nemáme jasno o příčinách hypertyreózy koček. Roli hraje mnoho faktorů, ale jejich významnost není známá. U siamských a barmských koček bylo zjištěno nižší riziko vzniku hypertyreózy. Svoji roli určitě hrají i změny v chovu koček od 70. let až do současnosti – vyšší počet koček chovaných indoor, častější používaní komerční stravy a delší život se mohou podílet na vzniku onemocnění. Věk je považován za rizikový faktor i u lidí. Bilaterální postižení pak naznačuje spíše dietetickou nebo environmentální etiologii. Epidemiologické studie vedly ke vzniku seznamu látek, které by mohly mít negativní vliv, většinou se jedná o fenoly a halogenované uhlovodíky. Většina koček s hypertyreózou používala podestýlku s deodorantem, nebo byla krmena stravou z konzerv, které mohou obsahovat bisfenol A a ftaláty. Jako strumogeny mohou působit také sójové isoflavonoidy, součást mnoha krmení pro kočky nebo polybromované difenyletery (PBDE), běžné kontaminanty prostředí. Na vznik onemocnění má vliv také různý obsah jodu v krmivu. Nicméně vzhledem k tomu, že zatím nebyly provedeny prospektivní studie zabývající se expozicí těmto látkám u hypertyreózních koček, je nutné chovatelům sdělovat, že se zatím jedná pouze o hypotézy a ne o prokázaná fakta.*

CARNEY, H.C., WARD, C.R., BAILEY, S.J., BRUYETTE, D., DENNIS, S., FERGUSON, D., HINC, A., RUCINSKY, A.R. 2016 AAFP Guidelines for the Management of Feline Hyperthyroidism. J Feline Med Surg 2016;18:400-16. doi: 10.1177/1098612X16643252.

Z anglického originálu přeložila MVDr. Simona Králová-Kovaříková

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *