Močové markery u zdravých psů a psů s chronickým onemocněním ledvin

Chronické onemocnění ledvin (CKD, chronic kidney disease) je významnou příčinou morbidity a mortality u psů.

Prevalence CKD stoupá s věkem, objevuje se přibližně u 15 % psů starších deseti let. Včasná diagnóza onemocnění ledvin může pomoci zahájit terapeutická opatření, která by zabránila dalšímu poškozování renální tkáně. Bohužel současnými laboratorními testy (zvýšení hladiny kreatininu a močoviny) jsme schopni detekovat až snížení funkce ledvin o více než 75 %. Citlivým ukazatelem renálního poškození se tak mohou jevit močové markery, které navíc mohou problém v ledvinách lokalizovat a určit jeho závažnost. Mezi močové markery patří proteiny kategorizované podle jejich velikosti: vysokomolekulární proteiny (high molecular weight, HMW), středněmolekulární (intermediate molecular weight, IMW) a nízkomolekulární (low molecular weight, LMW). Renální proteinurie může být způsobena zvýšenou glomerulární filtrací nebo tubulární dysfunkcí, která vede k narušené reabsorpci normálně filtrovaných proteinů. Glomerulární dysfunkce vede ke zvýšené filtraci středněmolekulárních proteinů (např. albumin) a v pozdějších fázích se v ultrafiltrátu mohou objevit i vysokomolekulární proteiny. Mikroalbuminurie, která je definována jako množství albuminu v moči nad normální hranicí, ale pod mezí detekce diagnostickými papírky (1 – 30 mg/dl), může být časným indikátorem onemocnění glomerulů. Příkladem vysokomolekulárního proteinu je C-reaktivní protein (CRP), jehož hladina v séru se zvyšuje při různých onemocněních. Koncentrace CRP v moči byla zatím zjišťována pouze v jedné studii, kdy byl zjištěn vyšší poměr CRP ke kreatininu u psů s renálním poškozením sekundárně díky pyometře.
Tubulární dysfunkce vede ke ztrátám nízkomolekulárních proteinů nebo enzymů. Příkladem nízkomolekulárního proteinu je protein vázající retinol (RBP, retinol binding protein), který je spojen s poškozením tubulů u lidí a psů s renálním poškozením a u hypertyreózních koček. Zdrojem močových enzymů jsou poškozené tubulární buňky. Jedním z těchto enzymů je N-acetyl-b-D-glukosaminidáza (NAG), což je lysozomální glykosidáza přítomná v buňkách proximálních tubulů. V humánní medicíně se měření aktivity NAG v moči využívá pro časnou detekci renálního poškození. Ve veterinární medicíně je zvýšený poměr NAG ke kreatininu spojen s různými fázemi chronického onemocnění ledvin, leishmaniózou, pyometrou a terapií nefrotoxickými antibiotiky nebo nesteroidními antiflogistiky.
Cílem této studie bylo srovnání dvou glomerulárních a dvou tubulárních močových markerů u zdravých psů a psů s CKD. Do studie bylo zařazeno 20 zdravých psů rozdělených podle věku: skupina mladých psů (1 až 3 roky, 10 psů) a skupina starších psů (více než 7 let, 10 psů). O zdraví těchto kontrolních psů bylo rozhodnuto na základě anamnézy, klinického vyšetření, hematologického a biochemického vyšetření krve a vyšetření moči (poměr proteinu ke kreatininu v moči < 0,5, negativní kultivace). Skupinu psů s chronickým onemocněním ledvin tvořilo 10 psů obou pohlaví a různých plemen. Diagnóza CKD byla vyslovena na základě klinických příznaků souvisejících s CKD (PU/PD, ztráta hmotnosti, nechutenství, zvracení), laboratorních nálezů (anémie, azotemie, abnormality elektrolytů, hustota moči < 1,030). Ze studie byli vyloučeni pacienti se souběžně probíhajícím nádorovým, infekčním nebo endokrinologickým onemocněním). U všech psů byla cystocentézou odebrána ranní moč, supernatant byl zamrazen na teplotu -80 °C. Měřené parametry (albumin, CRP, NAG, RBP) byly porovnávány s hladinou kreatininu v moči. Poměry albumin/kreatinin, RBP/kreatinin, NAG/kreatinin byly u psů s CKD významně vyšší než u zdravých kontrol. U poměru CRP/kreatinin nebyl zjištěn mezi skupinami statistický rozdíl. Nebyly zjištěny statisticky významné rozdíly mezi poměry u zdravých mladých a starších psů. Použití glomerulárních a tubulárních markerů v kombinaci s tradičními testy může poskytnout detailnější informace o rozsahu a lokalizaci poškození renální tkáně. Mikrolabuminurie může být použita jako časný ukazatel postižení ledvin (glomerulů), podobně jako stanovení poměru RBP ke kreatininu (postižení tubulů). Aktivita NAG v moči může být spíše ukazatelem akutního poškození tubulárních buněk, v tomto případě jsou nutné další studie prováděné u psů s akutním a chronickým onemocněním ledvin.           
Smets, P. M. Y., Meyer, E., Maddens, B. E. J., Duchateau, M. L., Daminet, S. Urinary markers in healthy young and aged dogs and dogs with chronic kidney disease. J Vet Int Med 2010;24:65-72.
 Přeložila MVDr. Simona Králová – Kovaříková

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *