Nálezy kryptosporidií ve žláznatém žaludku u slepic a u volně žijících a exotických ptáků odchycených z volné přírody

I. PAVLÁSEK Státní veterinární ústav, Praha Veterinářství 2001;51:103-108

SOUHRN
Pavlásek I. Nálezy kryptosporidií ve žláznatém žaludku u slepic a u volně žijících a exotických ptáků odchycených z volné přírody. Veterinářství 2001;51:103-108.
V práci je uveden popis a charakteristika oocyst nového druhu Cryptosporidium galli Pavlásek,1999 ze slepic (Gallus gallus f. dom.), původce tzv. žaludeční formy kryptosporidiové infekce, a základní diagnostické metody této doposud prakticky neznámé protozoózy. Schematicky je znázorněno aktuální druhové spektrum kokcidií rodu Cryptosporidium u ptáků. Chronologicky je uveden přehled hostitelského spektra ptáků (Galliformes: Phasianidae, Passeriformes: Fringillidae, Icteridae), u nichž byla vůbec poprvé prokázana endogenní vývojová stadia kryptosporidie(í) ve žláznatém žaludku (ventriculus glandularis) s nálezy oocyst (velikost 7,8-8,2 x 5,7-6,4 mikrom.) v exkrementech morfometricky velmi podobných druhu C. galli (velikost 8,0-8,5 x 6,2-6,4 mikrom.) a lišících se od druhu C. meleagridis a C. baileyi. Úspěšný byl experimentální přenos nákazy izolátem oocyst ze slepic na kuřata. Prepatentní perioda byla 25 dnů a patentní období trvalo 6 dnů. Při sledování dvou kardinálů dominikánských (Paraoria dominikana) po dobu delší než jeden rok (vyšetřování jejich exkrementů dále probíhá) byly výsledky nálezů oocyst střídavě pozitivní (převládaly) a negativní. Obecně byla intenzita vylučovaných oocyst kryptosporidie(í) tohoto typu u všech uvedených ptačích hostitelů poměrně nízká.

SUMMARY
Pavlásek I. Findings of Cryptosporidia in the stomach of hens and of exotic and wild birds. Veterinářství 2001;51:103-108.
The paper presents description and characteristics of oocysts of a new species Cryptosporidium galli Pavlásek,1999 isolated from hens (Gallus gallus f.dom.), the causative agent of the gastric form of the infection, as well as basic methods of diagnostics of this practically unknown protozoan disease. The currently known avian Cryptosporidium species are shown in schematic drawings and a chronologically arranged list of first findings of endogenous stages of Cryptosporidia in hens’ stomach and oocysts in droppings in the host species (Galliformes, Phasianidae, Passeriformes, Fringillidae, Icteridae) is presented. Morphologically, the oocysts were similar to those of C. galli, but different from those of C. meleagridis and C. baileyi. The infection was sccessfully transmitted from hens to chickens. Prepatent and patent periods were 25 and 6 days, respectively. Long-term monitoring of two infected Paraovia domenicana showed intermittent shedding of oocysts.

První případ kryptosporidiové nákazy u ptáků byl zaznamenán v roce 1929 Tyzzerem ve slepých střevech kuřat, u kterých autor studoval průběh experimentální nákazy vyvolané kokcidiemi rodu Eimeria.1 V té době se domníval, že původcem byl druh Cryptosporidium parvum, kterého popsal v roce 1912 u laboratorních myší.2 V souvislosti s výskytem průjmů, zvýšenou morbiditou a mortalitou 16-25denních krůťat byla až v roce 1955 nalezena v dolním úseku jejich tenkých střev kryptosporidie velmi malých rozměrů a pojmenována C. meleagridis.3 Prvok je původcem střevní (intestinální) nákazy. V roce 1986 byl popsán další druh ptačí kryptosporidie – C. baileyi.4 Vývoj tohoto prvoka probíhá zejména v burse Fabricii a kloace (proto bursální a kloakální forma infekce) a v některých případech i v orgánech velmi složitého dýchacího ústrojí ptáků (respirační kryptosporidióza).
V České republice byl poprvé zaznamenán výskyt kryptosporidiové infekce vyvolané druhem C. baileyi u užitkových ptáků (brojlerových kuřat) v roce 19855 a u volně žijících ptáků (racka chechtavého) v roce 1991.6 Druh C. meleagridis byl u nás vůbec poprvé nalezen v roce 1991 u krůťat a v roce 1993 u kakadu moluckého, jakožto prvního druhu exotického ptáka spontánně nakaženého kryptosporidiemi.7 Endogenní vývojová stadia těchto druhů kryptosporidií byla lokalizována ve stejných orgánech, jak je uvedeno výše. Za velmi zajímavé a doposud neobvyklé lze považovat zjištění kompletního vývoje včetně oocyst, s největší pravděpodobností druhu C. baileyi, v lalocích slinivky břišní (pankreas) a ve vývodech pankreatu u postmortálně vyšetřovaných mláďat pštrosů dvouprstých (Struthio camelus), u nichž byla prokázána současně velmi intenzívní nákaza bursy Fabricii a kloaky.8 Podrobný přehled o aktuálním hostitelském spektru kokcidií rodu Cryptosporidium u různých druhů ptáků v České republice je uveden v práci Pavláska(1999).9
Z dostupné parazitologické literatury je známo, že endogenní vývojová stadia kryptosporidií byla ve žláznatém žaludku nalezena doposud pouze u blíže neurčeného druhu kanárů,10 dvou australských amadin diamantových (Staganoplura bella) v USA11 a u slepic (Gallus gallus f. dom.) v České republice.9 Zatímco při nákazách kanárů a amadin nebyla zjištěna existence oocyst prvoka, byly v exkrementech spontánně nakažených slepic prokázány oocysty odlišné od druhu C. baileyi a C. meleagridis. Nový druh kryptosporidie způsobující gastrickou formu nákazy u slepic byl pojmenován C. galli Pavlásek,1999.9 Při detailním parazitologickém koprologickém a postmortálním vyšetřování některých druhů importovaných ptáků v období jejich karantény jsme opětovně nacházeli prvoka, který byl lokalizací endogenních vývojových stadií ve žláznatém žaludku a velikostí oocyst velmi podobný C. galli. Výsledky našich pozorování jsou obsahem tohoto sdělení.

Materiál a metodika
V parazitologické laboratoři Státního veterinárního ústavu v Praze jsou u nejrůznějších druhů ptáků vyšetřovány cíleně obsahy žláznatého žaludku na přítomnost oocyst kokcidií rodu Cryptosporidium metodou nativních preparátů.12 Endogenní vývojová stadia jsou zjišťována v otiscích a seškrabech sliznice žaludku barvených metodou podle Giemsy. Kromě našich domácích a užitkových ptáků je zvýšená pozornost průběžně věnována volně žijícím a exotickým ptákům importovaným do České republiky ze zahraničí. A to zejména poté, kdy jsme v lednu 1999 ve směsných vzorcích exkrementů od skupiny více než 200 kusů stehlíků obecných (Carduelis carduelis) v období jejich karantény opakovaně nacházeli oocysty morfometricky podobné savčímu druhu C. muris. V období od ledna 1999 jsme z různých malo- a velkochovů ve Středočeském kraji vyšetřili výše uvedenými metodami více než 120 žláznatých žaludků uhynulé hrabavé drůbeže a 35 žaludků různých druhů volně žijících a exotických ptáků soukromých chovatelů a ze zoologické zahrady v Praze. Zasílané vzorky exkrementů ptáků byly vyšetřovány běžnou koncentrační, flotačně-centrifugační metodou13 a rovněž metodou nativních preparátů s použitím glycerinu12 speciálně určenou pro rychlou detekci oocyst kryptosporidií.

Výsledky
1. Hostitelské spektrum ptáků s nálezy oocyst kryptosporidie odlišných od druhů C. meleagridis a C. baileyi a endogenními vývojovými stadii lokalizovanými ve sliznici žláznatého žaludku:
Konkrétní výsledky pozitivních nálezů jsou chronologicky sestaveny v následujím textu.
a) Nálezy kryptosporidie u stehlíka obecného (Carduelis carduelis): Vůbec první nález oocyst kryptosporidie u ptáků připomínající zejména svou velikostí savčí druh C. muris byl zjištěn 11. 1. 1999 ve směsném vzorku exkrementů těchto původně volně žijících ptáků, kteří byli importovani do České republiky z různých oblastí Ruska koncem prosince 1998. V rámci karantény bylo vyšetření této skupiny ptáků zopakováno 19. 1. 1999 opět se stejným pozitivním výsledkem. Proměřením 50 oocyst při 1000násobném zvětšení byla velikost 7,5-8,0 x 6-6,4 mikrom. (průměr 7,9 x 6,3 mikrom.). Nejčastější byly rozměry oocyst 8,0 x 6,4 mikrometrů.
b) Nálezy kryptosporidie u kardinála dominikánského (Paraoria dominikana): Kardinál dominikánský je novým hostitelem kokcidií rodu Cryptosporidium. Vůbec poprvé byla nákaza zjištěna u jednoho uhynulého kardinála (sedmý den po dovozu z Nizozemska). Prvok, jehož endogenní vývojová stadia byla lokalizována v kloace, byl určen jako druh C. baileyi, čemuž odpovídaly i morfometrické parametry velmi početných oocyst detekovaných rovněž pouze v obsahu zažitiny kloaky. Po 42 dnech období karantény (3. 9. 1999) došlo k úhynu dalšího kardinála. Detailním parazitologickým vyšetřením již značně autolyzovaného kadáveru byly v tekutině střevního traktu prokázány oocysty, které velikostí a morfologií připomínaly oocysty ze stehlíků i dalších hostitelů vyšetřovaných v následujícím období (tab. I). Jejich velikost byla 7,8-8,1 x 6,2-6,6 mikrometrů (průměr 8,0 x 6,4 mikrom.). V barvených roztěrových preparátech (metodou podle Giemsy) zhotovených z povrchového epitelu žláznatého žaludku tohoto kardinála byla prokázána sexuální endogenní vývojová stadia včetně oocyst. V nativních preparátech s použitím glycerinu byl v obsahu žaludku nalezen stejný typ oocyst jako v izolátu trusu z kloaky. Výsledek vyšetření ostatních orgánů na přítomnost prvoka byl negativní. Také kontrolní vyšetření směsných vzorků trusu uskutečněná ve dnech 2. 12. 1999 a 4. 2. 2000 od téže skupiny kardinálů prokázala přítomnost oocyst kryptosporidie napadající sliznici žláznatého žaludku. V období od 26. 8. do 12. 10. 2000 byli tito ptáci opět sledováni. V intervalech 1-7 dnů bylo provedeno celkem dvanáct odběrů směsných vzorků exkrementů. V deseti případech (83,3 %) byl znovu diagnostikován stejný typ oocyst kryptosporidie.
c) Nálezy C. galli Pavlásek, 1999, u slepic (Gallus gallus f. dom.): Za velmi významný považujeme nález endogenních vývojových stadií včetně oocyst ve žláznatém žaludku a oocyst tohoto druhu kryptosporidie v zažitině střev a v kloace u jedné ze šesti uhynulých 17měsíčních slepic dne 29. 9. 1999. Velikost 50 proměřených oocyst byla 8,0-8,5 x 6,2-6,4 mikrometrů, průměr 8,1 x 6,4 mikrometrů. Podobně jako u stehlíků byla jejich nejčastější velikost 8,0 x 6,4 mikrometrů.
Žaludeční formu kryptosporidiové infekce jsme prokázali také v jednom dalším malochovu, ve kterém během měsíce dubna roku 2000 uhynulo podle sdělení majitele několik slepic, přičemž dvě z nich zaslal k vyšetření na SVÚ Praha. Postmortálně byly u obou slepic nalezeny oocysty morfometricky shodné s oocystami C. galli jak při koprologickém vyšetření jejich trusu odebraném z kloaky, tak i v zažitině tlustých, slepých a tenkých střev. V nativních otiskových i roztěrových barvených preparátech zhotovených ze seškrabů sliznice žláznatého žaludku byla zjištěna velmi intenzívní přítomnost endogennních vývojových stadií tohoto prvoka. Při koprologickém vyšetření směsného vzorku exkrementů od zbylých pěti slepic v tomto chovu, uskutečněném o 14 dnů později, byly sporadicky ve velmi nízké intenzitě oocysty prvoka opět detekovány. Výsledek tří individuálně vyšetřovaných vzorků trusu slepic byl negativní. Z výsledků dosavadních parazitologických vyšetření kura domácího různého stáří zatím vyplývá, že výskyt C. galli je zřejmě velmi ojedinělý. Kromě případů uvedených v tomto sdělení jsme prozatím žádné jiné pozitivní nálezy spontánní infekce žláznatého žaludku touto kryptosporidií u uhynulé drůbeže již nezaznamenali. Také výsledky koprologických vyšetření byly na přítomnost typických oocyst této kryptosporidie negativní. Při porovnávání intenzity výskytu oocyst C. muris v pozitivních výkalech hlodavců nebo oocyst C. andersoni v trusu skotu (savčí druhy způsobující gastrickou kryptosporidiózu) bylo zjištěno, že početnost vylučovaných oocyst C. galli v exkrementech slepic je obvykle výrazně nižší. Přitom v obsahu žláznatéto žaludku je jejich množství značné.
d) Nálezy kryptosporidie u vlhovce červenohřbetého (Caccicus haemorrhous): Kryptospopridiová infekce byla vůbec poprvé zjištěna dne 5. 1. 2000 také ve směsném vzorku trusu vlhovce červenohřbetého. Byly nalezeny oocysty velké 6,2-6,4 x 4,8-5,0 mikrometrů, což odpovídá rozměrům oocyst C. baileyi. Tento výsledek byl potvrzen o několik dnů později (13. a 14. 1. 2000), kdy u dvou uhynulých vlhovců byla zjištěna velmi intenzívní infekce v kloace a rudimentech bursy Fabricii. V orgánech dýchacího, trávicího a vylučovacího ústrojí nebyly žádné kryptosporidie (oocysty, případně endogenní vývojová stadia) detekovány. V období od 7. 1. do 18. 2. 2000 bylo uskutečněno celkem 17 vyšetření směsných vzorků trusu z voliér tohoto druhu vlhovce. Vedle opakujících se nálezů oocyst C. baileyi byl zaregistrován také výskyt oocyst morfometricky podobných druhu C. galli. U jednoho uhynulého ptáka byla nalezena ve žláznatém žaludku endogonenní vývojová stadia a tím objektivně potvrzena žaludeční forma kryptosporidiové infekce i u tohoto exotického ptáka.
e) Nálezy kryptosporidie u hýla křivčího (Pinicola enucleator): Dalším velmi významným výsledkem bylo zjištění spontánní žaludeční kryptosporidiové nákazy v chovu hýla dne 12. 1. 2000. Majitel nakoupil pět těchto ptáků v listopadu 1999 a podle jeho sdělení pocházeli z odchytu v Sibiřské oblasti. Při prvním koprologickém vyšetřování směsného vzorku exkrementů od všech hýlů byly nalezeny poměrně velmi početné oocysty kryptosporidie, jejichž rozměry byly téměř shodné s oocystami C. galli od slepic a stehlíků. Jejich velikost byla 7,8-8,2 x 5,8-6,4 mikrometrů (průměr 8,0 x 6,2 mikrometrů). Během měsíce února (3. 2., 9. 2., a 24. 2. 2000) uhynuli tři ptáci. U všech byly zjištěny v obsahu žláznatého žaludku oocysty, jejichž intenzita byla hodnocena čtyřmi křížky, tedy velmi pozitivní nález. Oocysty se vyskytovaly v zažitině po celé délce střevního traktu. Jejich morfologie a rozměry byly uniformní a nebyly mezi nimi zjištěny žádné výrazné rozdíly. Velikost oocyst byla nejčastěji 8,0 x 6,4 mikrometrů. Velmi intenzívní byl také nález endogenních vývojových stadií ve sliznicích žláznatých žaludků uhynulých hýlů. Individuální parazitologická vyšetřování prováděná ve tří- až sedmidenních intervalech po dobu 55 dnů u dvou zbylých ptáků byla negativní.
f) Nálezy kryptosporidie u vlhovce chocholatého (Psaracolins decumanus): Směsné vzorky exkrementů byly u tohoto druhu vlhovce vyšetřovány ve stejném časovém období jako u vlhovců červenohřbetých. Během tohoto období byla také u těchto ptáků poprvé detekována kryptosporidiová nákaza způsobená druhem C. baileyi. Nález byl založen na zjištění oocyst morfometricky shodných s touto ptačí kryptosporidií a potvrzen dne 13. a 14. 1. 2000 při postmortálním vyšetřování dvou uhynulých vlhovců chocholatých, při kterém byla endogenní vývojová stadia zjištěna v rudimentu bursy Fabricii a v kloace v nativních preparátech i roztěrech barvených Giemsovou metodou. Výsledky vyšetřování ostatních orgánů, v nichž lze infekci kryptosporidiemi předpokládat, byly negativní. Oocysty podobné druhu C. galli byly nalezeny u skupiny těchto vlhovců pouze v jednom případě (dne 18. 2. 2000).
Další pozitivní výsledek parazitologického vyšetřování exkrementů vlhovců chocholatých s nálezy oocyst evidentně připomínajících morfometrickými parametry druh C. galli byl zaznamenán dne 19. 5. 2000. Ptáci byli karanténováni v Zoo Praha a importováni do České republiky z blíže neupřesněné oblasti Afriky. Početnost oocyst ve vyšetřovaných vzorcích trusu byla v porovnání s výše uvedenými druhy ptáků výrazně vyšší.
2. Stručná charakteristika a popis oocyst C. galli
Oocysty C. galli izolované z exkrementů nebo z obsahu žláznatého žaludku slepice mají široce vejčitý až oválný tvar. Jejich velikost je 8,0-8,5 x 6,2-6,4 mikrometrů, průměr 8,1 x 6,4 mikrometrů, nejčastější jsou rozměry oocyst 8,0 x 6,4 mikrometrů. Uvnitř je kulovité zbytkové tělísko o velikosti 3,6-4 mikrometrů většinou s třemi granulemi. Obvykle dvě větší (1,6 mikrometrů) jsou umístěna proti sobě, jedno je výrazně menší (0,5-0,8 mikrometrů). Kolem zbytkového tělíska jsou ve tvaru banánu rozprostřeny čtyři sporozoiti o rozměrech 12,8-14,4 x 0,8-1 mikrometrů.
Tomuto popisu odpovídaly také nálezy oocyst z výše uvedených pěvců. I když jejich velikost byla nepatrně menší, statisticky nebyly žádné výrazné rozdíly mezi izoláty oocyst ze slepic a z volně žijících a exotických ptáků prokázány. V některých oocystách bylo pouze jedno větší a dvě menší granula nebo naopak. Umístěna byla v různé poloze kolem zbytkového tělíska. Těsně vedle sebe byla např. dvě menší a naproti jedno velké granulum apod., stejně jako u oocyst ze slepic.
3. Předběžný výsledek experimentální nákazy kuřat oocystami C. galli ze slepic
Experimentálně byla nakažena dvě devítidenní kuřata izolátem oocyst C. galli v dávce 30 tisíc/kuře od spontánně nakažené slepice. Oocysty byly získány z trusu a z obsahu žláznatého žaludku. Kuřata vylučovala od 25. do 30. dne po nákaze velmi málo oocyst a až do 40. dne pokusu byly výsledky každodenních vyšetřování jejich trusu negativní.

Diskuse
Nálezy kryptosporidií ve sliznici žláznatých žaludků kura domácího, volně žijících a exotických ptáků jsou potvrzením našich dřívějších hypotetických předpokladů vycházejících z dlouhodobých studií některých zvláštností v biologii kokcidií rodu Cryptosporidium, týkajících se např. hostitelské specifity a lokalizace prvoka v organismu hostitelů. Prokázali jsme, že podobně jako u plazů a savců existuje(jí) také u ptáků kryptosporidie, jejíž(jichž) endogenní vývoj je striktně vázán na epiteliální buňky žláznatého žaludku a že diagnostika této gastrické formy kryptosporidiové infekce zaživa je založena na detekci oocyst prvoka(ků) v exkrementech běžnými koprologickými metodami. Zřejmě první zmínka o nálezu kryptosporididií ve žláznatém žaludku ptáků, čtyřtýdenních, blíže neurčených kanárů, byla publikována v roce 1983 a potom o sedm let později.10,11 Paraziti podobní Cryptosporidium spp. nalezení ve žláznatém žaludku australské amadiny diamantové (Staganoplura bella: Passeriformes, Estrildidae) byli hlavní příčinou akutního gastrointestinálního onemocnění končícího úhynem tohoto ptáka.11 Na základně našich vyšetření nelze objektivně považovat za hlavní důvod úhynů slepic, hýlů, kardinálů a vlhovců žaludeční kryptosporidiovou infekci, neboť tito ptáci byli současně nakaženi i jinými druhy parazitů, zvláště kokcidiemi rodu Isospora, Eimeria, slepice také Capillaria spp. a Ascaridia galli. Na rozdíl od údajů zahraničních autorů11 jsme však vůbec poprvé prokázali existenci oocyst při spontánních nákazách ptáků touto kryptosporidií(iemi), která je podobně jako ostatní známé druhy kryptosporidií vylučována exkrementy do vnějšího prostředí. Rozšířili jsme dále hostitelské spektrum ptáků, u nichž byl tento typ prvoka zaregistrován.
Odlišná lokalizace endogenních vývojových stadií, stejně jako morfometrické parametry oocyst izolovaných ze slepic od druhů C. baileyi a C. meleagridis byly základem pro druhové pojmenování kryptospopridie ze žláznatého žaludku tohoto hostitele, a sice C. galli. Oocysty izolované z exkrementů spontánně nakaženého hýla křivčího, stehlíka obecného, kardinála dominikánského, vlhovce červenohřbetého a chocholatého byly z hlediska morfometrických paramatrů velmi podobné druhu C. galli. Zjištěné rozdíly ve velikosti byly velmi minimální a dostupnou metodou jejich měření (okulár H 7x, objektiv 100x zvětšující, v nativním preparátu) byly statisticky nevýznamné. Rovněž endogenní vývojová stadia byla u spontánně nakažených a uhynulých hýlů, kardinálů a vlhovců lokalizována vždy pouze ve sliznici žláznatých žaludků, přičemž jejich intenzita včetně oocyst v zažitině žaludků byla enormní.
Úspěšný předběžný výsledek z experimentální infekce kuřat izolátem oocyst ze slepic naznačuje, že nákazu lze přenést prostřednictvím oocyst v rámci jedné zoologické hostitelské skupiny, podobně jako u ostatních druhů kryptosporidií u plazů, ptáků a savců, i když tuto skutečnost je třeba dalšími pokusy prověřit. Zjistili jsme, že prepatentní perioda byla u kuřat poměrně dlouhá a naopak relativně krátké bylo období patentní periody. Tento výsledek je významně odlišný od sledování spontánně nakažených kardinálů dominikánských, v jejichž exkrementech, při vyšetřování směsných vzorků, nalézáme oocysty podobné druhu C.galli již déle než jeden rok, přičemž výsledky byly střídavě pozitivní (převládaly) a negativní. Podobně jako u experimentálně nakažených kuřat byla také u všech spontánně nakažených ptáků uvedených v tabulce I velmi nízká intenzita vylučovaných oocyst s výjimkou nálezu poměrně početných oocyst ve směsných vzorcích vlhovců chocholatých importovaných z Afriky. Pokud jde o délku patentní periody, byla zaznamenána určitá podobnost s žaludečními spontánními i experimentálními formami kryptosporidiových infekcí vyvolaných savčími druhy C. muris u drobných hlodavců (křečíků, křečků, potkanů, laboratorních myší) a C. andersoni u skotu, zřejmě také u velbloudů (déle než dva roky), i C. serpentis u hadů. Tak např. u skupiny hroznýšů třípruhých (Lichanura trivirgata) trvala délka vylučování oocyst C. serpentis téměř jeden rok a velmi zajímavé jsou zejména zcela recentní výsledky ze sledování experimentálně nakažené užovky černé americké (poddruh Elaphe obsoleta quadrivittata) izolátem oocyst C. serpentis od L. trivirgata, u níž nalézáme oocysty v exkrementech již 1091 den. Některé tyto základní odlišnosti od střevních, respiračních a dalších extraintestinálních forem kryptosporidiových nákaz u různých hostitelů podtrhují potřebu detailních studií gastrických kryptosporidióz. Hlavním cílem by měla být bližší charakteristika biologických vlastností a zvláštností prvoka(ů) a objasnění jejich významu v etiologii různých onemocnění. Rozšíření kryptosporidie(ií) parazitující ve sliznici žláznatého žaludku ptáků není zatím dostatečně prostudováno. Problematikou detekce parazita vyvíjejícím se v tomto orgánu trávicího ústrojí se podrobněji zabýváme déle než jeden rok. Výsledky parazitologických vyšetřování nejrůznějších druhů ptáků prováděných v SVÚ Praha naznačují, že prevalence prvoka(ů) nebude zřejmě příliš vysoká a pozitivní nálezy jsou spíše ojedinělé.
V závěru tohoto sdělení považujeme za účelné uvést některé zkušenosti s diagnostikou gastrické formy kryptosporidiové nákazy ptáků. Obecně platí, že také při této protozoární infekci jsou k průkazu oocyst základní diagnostickou metodou koprologické metody. V praxi veterinárních parazitologických laboratoří je pro tyto účely zcela vyhovující v současné době běžně používaná a nejrozšířenější flotačně-centrifugační metoda s použitím tzv. Brezova flotačního roztoku.13 V humánní medicíně se speciálně pro detekci oocyst kryptosporidií používá Sheatherův cukerný flotační roztok, který byl autorem metody původně určen k detekci vajíček červů v exkrementech zvířat a zejména při parazitárních gastroenteritidách skotu.14 Vřele doporučujeme naši metodu nativních preparátů s použitím glycerínu.12 A to proto, že je především velmi rychlá a dovoluje snadnou detekci oocyst nejen ve vzorcích exkrementů zasílaných do laboratoře k rutinnímu parazitologickému vyšetření, ale zejména při postupném vyšetřování zažitiny z různých částí (úseků) trávicího traktu u uhynulých ptáků. Bezpodmínečné použití koncentračních metod má své významné opodstatnění vzhledem k tomu, že intenzita oocyst je ve vyloučeném trusu, jak je uvedeno výše, většinou poměrně velmi nízká. Úspěšnost jejich detekce, respektive nálezu, proto vyžaduje pečlivé a pozorné prohlížení vzorku ve vyšetřovaném preparátu při vlastním mikroskopování (minimální zvětšení 450-600x). I když jsou oocysty prvoka způsobujícího žaludeční infekci v porovnání s druhem C. baileyi a zvláště C. meleagridis poměrně výrazně větší, jsou to přesto objekty velmi malé, bezbarvé, často průsvitné a tudíž snadno přehlédnutelné, což je hlavním diagnostickým problémem. K průkazu endogenních vývojových stadií včetně oocyst jsou při postmortálním vyšetřování nejvhodnější různé metody nativních nebo barvených roztěrových či otiskových preparátů zhotovených ze sliznice žláznatého žaludku ptáků, které patří mezi základní protozoologické metody. Finančně jsou dostupné, jednoduché a poskytují téměř stoprocentně objektivní výsledky. V kombinaci použití všech těchto diagnostických metod by neměly být s detekcí tohoto prvoka žádné obtíže.

Závěr
Poprvé byla v České republice zjištěna spontánní kryptosporidiová nákaza s nálezem oocyst morfometricky odlišných od doposud známých druhů Cryptosporidium meleagridis a C. baileyi a s lokalizací endogenních vývojových stadií prvoka ve žláznatém žaludku u pěti druhů ptáků z řádu pěvci (Passeriformes: Fringillidae, Icteridae), a sice stehlíka obecného (Carduelis carduelis), kardinála dominikánského (Paraoria dominikana), vlhovce červenohřbetého (Cacicus haemorrhous), hýla křivčího (Pinicola enucleator) a vlhovce chocholatého (Psaracolins decumanus), kteří jsou novými hostiteli kryptosporidie tohoto typu. Pozitivním nálezem oocyst v exkrementech a endogenních vývojových stadií ve žláznatém žaludku byl potvrzen výskyt nového druhu C. galli Pavlásek,1999, v dalším soukromém chovu slepic (Gallus gallus f. dom., Galliformes: Phasianidae). V příspěvku je uvedeno aktuální schéma druhového spektra kokcidií rodu Cryptosporidium u ptáků, stručná charakteristika a morfometrické parametry oocyst C. galli a metody vhodné k jejich detekci. Byla zjištěna nápadná shoda morfometrických parametrů oocyst (velikost byla 7,8-8,2 x 5,7-6,4 mikrometrů) a také lokalizace endogenních vývojových stadií nalezených u spontánně nakažených a postmortálně vyšetřovaných uvedených volně žijících a exotických ptáků s druhem C. galli ze slepic. Při rutinním koprologickém vyšetřování trusu ptáků flotačně-centrifugační metodou podle Brezy13, ale také metodou nativního preparátu podle Pavláska12 byla zjišťována u všech sledovaných ptáků poměrně nízká intenzita vylučovaných oocyst, avšak enormní bylo napadení sliznice žaludku endogenními vývojovými stadii prvoka u všech postmortálně vyšetřovaných ptáků. Experimentálně se podařilo přenést nákazu ze slepic na kuřata. Prepatentní perioda byla 5 dnů, patentní perioda trvala 6 dnů. Při systematickém sledování (stále ještě probíhá) dvou kardinálů dominikánských po dobu déle než jeden rok byly výsledky vyšetřování jejich exkrementů na přítomnost oocyst kryptosporidie tohoto typu střídavě pozitivní a negativní. Podobnost či identitu prvoka u volně žijích a exotických ptáků s druhem C. galli bude třeba prostudovat metodami molekulární a fylogenetické anylýzy jednotlivých izolátů oocyst včetně uskutečnění dalších podrobných přenosových experimentů s touto novou protozoární infekcí.
Poděkování:
Autor práce děkuje paní Lence Stehlíkové (laboratoř patologie a parazitologie SVÚ Praha) za zhotovení histologického preparátu žláznatého žaludku slepice. Upřímné poděkování patří dále MVDr. Romanu Vodičkovi a ošetřovatelům ze Zoo Praha za zajištění pravidelných odběrů exkrementů od vlhovců a kardinálů.

Literatura:
1. Tyzzer EE. Coccidiosis in gallinaceous birds. Am J Hyg 1929;10:269-383.
2. Tyzzer EE. Cryptosporidium parvum (sp. nov.), a coccidium found in the small intestine of the common mouse. Arch Protistenkd 1912;26:394-412.
3. Slavin D. Cryptosporidium meleagridis (sp. nov.).J Comp Pathol 1955;65:262-266.
4. Current WL, Upton SJ, Haynes TB. The life cycle Cryptosporidium baileyi n. sp. (Apicomplexa: Cryptosporidiidae) infecting chickens. J Protozool 1986;33:289-296.
5. Pavlásek I. The finding of Cryptosporidium sp. in sinus infraorbitalis in a chicken. J Protozool 1985;30A:94.
6. Pavlásek I. Racek chechtavý (Larus ridibundus L.), nový hostitel Cryptosporidium baileyi (Apicomplexa: Cryptosporidiidae). Vet Med-Czech 1993;10:629-638.
7. Pavlásek I. Výskyt střevní kryptosporidiózy. První zjištění nákazy u krůťat (Meleagris gallopavo f.dom.), kuřat (Gallus gallus f. dom.) a papouška (Cacatua moluccensis) v České republice. Veterinářství 1994;4:152-153.
8. Pavlásek I. Kryptosporidióza pštrosů (Struthio camelus). In: Sborník referátů, 2. národní seminář o aktuálních otázkách v chovu pštrosů v České republice, Troubelice 12. listopadu 1998.
9. Pavlásek I. Kryptosporidie – biologie, diagnostika, hostitelské spektrum, specifita a vztah k životnímu prostředí. Remedia-Klin Mikrobiol 1999;3(9):290-301.
10. Tsai SS, Ho LF, Chang CF, CHu Rm. Cryptosporidiosis in domestic birds. Chinese J microbiol Immunol 1983;16:307-113.
11. Blagburn Bl, Lindsay DS, Hoerr FJ, Atlas AL, Toivio-Kinnucan M. Cryptosporidium sp. infection in the proventriculus of an australian diamond firetail finch (Staganoplura bella:Passeriformes,Estrildidae).Avian Dis 1990;34:1027-1030.
12. Pavlásek I. Využití glycerínu při detekci oocyst Cryptosporidium parvum a C. baileyi v trusu savců a ptáků. Veter Med (Praha) 1991;36:255-256.
13. Breza M. Niekoľko praktických poznatkov a námetov k helmintokoprologickej diagnostike. Helmintológia 1957;1:57-63.
14. The detection of worm wggs in the feces of animals, and some experiments in the treatment of parasitic gastritis in cattle. J Comp Path and Therap 1923;36:71-90.

Adresa autora:
Ing. Ivan Pavlásek, DrSc.
Státní veterinární ústav
Sídlištní 24
165 03 Praha – Lysolaje

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *