Nežádoucí močení a značkování u koček – komplexní řešení

H. ŽERTOVÁ Etologická poradna Brno Veterinářství 2006;56:3-6

SOUHRN
Žertová H. Nežádoucí močení a značkování u koček – komplexní řešení. Veterinářství 2006;56:3-6.
Nečistotnost koček chovaných v bytě je nejčastějším problémem narušujícím dobrý vzájemný vztah lidí a koček. Příspěvek vysvětluje možné příčiny tohoto chování koček na základě etologických poznatků a shrnuje osvědčené metody eliminace tohoto jevu. Ke každému případu je třeba přistupovat zcela individuálně a navrhnout klientovi celé spektrum nápravných opatření od léčby případných primárních onemocnění přes modifikaci prostředí a chování lidí ke kočce po feromonovou, homeopatickou a medikamentózní terapii.

SUMMARY
Žertová H. Elimination problems and marking in cats – complete treatment. Veterinářství 2006;56:3-6.
Elimination problems are the most common behavioral problems affecting good relations between cat and it’s owners. The report based on etological knowledge describes possible causes of this behaviour and summarizes well proved methods of treatment. Every case has to be solved individually in full cooperation with the client suggesting wide spectrum of corrections including treatment of potential prime diseases, environmental manipulation, client’s behavioral modifications but also feromonal, homeopathical and anti-depresive medication.

Na rozdíl od psů, jejichž domestikace proběhla podle odhadů asi před 120 000 lety, se kočky k těsnému soužití s lidmi rozhodly až zhruba před čtyřmi tisíci lety. Nejprve byly uctívány a velebeny coby ochránkyně sýpek, později zatracovány a spojovány s ďáblem, jsou považovány za nositelky smůly, traduje se o nich, že jsou falešné.1 To svědčí jednak o ne zcela vyhraněném vztahu lidské populace ke kočkám, ale také naopak. Systematický chov koček a cílené šlechtění jednotlivých plemen začalo až zhruba před 150 lety (první výstava koček se konala v Londýně v roce 1871). A teprve posledních padesát let je obvyklé, že kočky se chovají i v městských bytech i bez možnosti volného výběhu. Lidé si je pořizují pro jejich estetičnost a nenáročnost, příchylnost a hravost, někteří i pro jejich nezkrotnost a divokost. Kočky nelze zotročit a nátlakem je nutit k činnostem, které u nich vyvolávají strach nebo nejistotu – buď dobrovolně „spolupracují“, nebo utečou, v krajních případech urputně bojují.2

Sociální chování koček
Pro správné pochopení základních přirozených potřeb kočky v prostředí bytu je dobré si uvědomit některé etologické poznatky: kočky jsou malí predátoři, kteří mají řadu přirozených nepřátel. Nejaktivnější jsou za ranního a večerního šera, kdy dobře splývají s prostředím. V terénu se pohybují obezřetně, plíží se a vyhledávají příležitostné úkryty, ze kterých vydrží i hodiny pozorovat okolí. Loví individuálně jen kořist, na kterou svou silou stačí. Trpělivě číhají a pak ji překvapí rychlým skokem a znehybní ji zatnutím drápů. Samičí zvířata a mláďata žijí ve skupinách na poměrně malém teritoriu. Kocouři mají teritorium větší, zahrnuje několik území obývaných samicemi, ale nikdy nebývá tak velké, aby je kocour neobešel za jeden den. Kocouři i kočky si své území značkují močí, trusem, škrábáním na svislé i vodorovné předměty a otíráním tváří a brady. Zatímco kocour na svém území nestrpí druhého dominantního kocoura a velmi agresivně demonstruje svou sílu, teritoria samičích zvířat se mohou překrývat – kočky bývají vůči sobě tolerantní a na území se vystřídají v určitých časových úsecích.3
S těmito způsoby chování koček je třeba počítat i při jejich chovu v prostředí městských bytů a nabídnout jim jednak dostatek aktivit a hraček, ale i klidu na odpočinek a únikových míst pro případy, kdy se cítí být ohroženy.

Možné příčiny nečistotnosti koček v bytě
Zdravotní problém: Nejčastěji to bývají cystitidy a močové konkrementy v močové trubici především u kocourů, nebo průjmová onemocnění nejrůznější etiologie.
Nevyhovující toaleta: Kočičí toaleta může být malá vzhledem k velikosti kočky. Kočka by se sem měla bez problémů celá vejít k vykonání potřeby i k zahrabání výkalů. Existují různé typy toalet od prosté umělohmotné bedny až po krytou odvětrávanou toaletu. Někdy je problémem umístění toalety a rušení kočky při vykonávání potřeby (ručníky pověšené nad toaletou, toaleta vedle sprchy nebo umývadla a nechtěné postříkání kočky vodou, toaleta na příliš frekventovaném místě nebo tam, kam mají přístup i např. děti či psi). Důležitá je také náplň. Ideální je hrudkující přírodní stelivo pohlcující vlhkost a pach, nasypané do výše nejméně 5 cm, nevhodné jsou dřevěné hobliny, písek nebo papír. Kočky přinesené z ulice nebo z venkova mohou preferovat zeminu před hrudkujícím stelivem. Toaletu je třeba stále udržovat v čistotě, ale k čištění nepoužívat parfémované dezinfekční a dezodorační přípravky.
Malé množství toalet: Platí zásada, že v bytě by mělo být vždy o jednu toaletu více, než je koček, a to i v případě chovu jediné kočky.4 Někdy totiž kočka odmítá použít již znečištěnou toaletu a močí raději vedle, někdy používá jednu toaletu k močení a druhou ke kálení.
Stres: Kočky mají velmi individuální odolnost vůči stresu. Pro některou kočku mohou představovat velký stres i nejnepatrnější změny zaběhnutého denního rytmu (delší pracovní doba někoho z rodiny). Některé kočky špatně snášejí návštěvy cizích lidí v bytě, přistěhování nového člena rodiny, přinesení nového zvířete, přestěhování do nového bytu, malování a rekonstrukci bytu, střídání pobytu na venkově a ve městě během prázdnin, pobyt v kočičím hotelu, ale také např. jen nový kus nábytku nebo koberec. Obecně platí, že kočky mají rády rituály ve všech denních činnostech rodiny a potřebují mít stále k dispozici své oblíbené skrýše pro případ ohrožení. Každé narušení těchto jistot vede ke stresu, který mnoho koček demonstruje tzv. protestním močením či kálením.5-8 Obvykle močí na místa, kde se nejvíce zdržují jejich oblíbení lidé, nebo na předměty, které jim patří (do postele, na pohovku, do bot, na prádlo, ale také na kuchyňskou linku nebo na počítačovou klávesnici). Vyjadřují tím jakousi „stížnost“ na nesnesitelné poměry tomu, ke komu mají největší důvěru. Většinou však reakce majitele nesplní očekávání kočky a místo odstranění stresoru následuje fyzický trest, odtažité chování majitele a mnohdy i vyhození kočky na ulici nebo její umístění do útulku.
Značkování teritoria: Potřebu označit si své teritorium močí mají především nekastrovaní kocouři. Ale i samičí zvířata někdy značkují svislé plochy vystříknutím malého množství moči ve vztyčeném postoji s ocasem napjatým vzhůru a s vibrací jeho špičky. Důvodem bývá pocit ohrožení na vlastním území. Nejčastější příčinou je přinesení nové kočky, ale může jít také o napadání kočky cizími kočkami z okolí např. při pobytu na zahradě, nebo jen o pozorování koček ze sousedství při pobytu na balkóně nebo při pohledu z okna. Někdy je příčinou pach jiné kočky přinesený na botách nebo oděvu majitele. Značkování může nastat také v případě, že jedna z koček žijících dosud bez problémů v jedné domácnosti byla ošetřena u veterinárního lékaře, hospitalizována nebo pobývala nějaký čas mimo dům (výstava, hotel). Často bývají označkovány močí či trusem boty nebo jiné předměty osob, které přišly do domácnosti na návštěvu, někdy se kočky svou močí snaží překrýt pach psa, cizího nebo i patřícího do rodiny, a značkují na jeho „místečku“.

Možnosti léčby
Prvním předpokladem úspěchu je provedení důkladné anamnézy, nejlépe s použitím podrobného dotazníku, aby nebyla přehlédnuta žádná maličkost, která by mohla být příčinou tohoto nežádoucího jevu. Na základě odhalení pravděpodobné příčiny nečistotnosti kočky se pak snažíme tuto příčinu odstranit nebo kočce pomoci smířit se s novými skutečnostmi. Mnohdy lze najít kompromis přijatelný pro obě strany.
Odstranění zdravotní příčiny: Pokud majitel v anamnéze uvádí močení kočky na mnoho různých míst v bytě nebo udává příznaky bolestivosti při močení či kálení, přítomnost krve v moči nebo trusu, je třeba provést důkladné klinické vyšetření zvířete a laboratorní vyšetření moči, popř. trusu či krve, aby byly ošetřeny, případně vyloučeny všechny choroby, které by mohly zapříčinit vyhledávání nových míst k vyměšování. I po odstranění příčiny však kočka často močí mimo toaletu. Pak je třeba přistoupit k opatřením uvedeným dále. V řadě případů cystitid vyšetření neodhalí původce (idiopatická cystitida). Tyto stavy je nanejvýš vhodné ošetřit pomocí homeopatických léků.
Úprava prostředí a přístupu majitele: Terapeuticky nejjednodušší jsou případy související s nevyhovující toaletou. Vybrat správnou velikost, tvar a náplň většinou nebývá problém. Pro rychlejší přivyknutí na novou toaletu nebo nové místo či substrát se doporučuje potřít okraj toalety kapkou eukalyptového oleje, u kterého byly prokázány močopudné účinky. Totéž je vhodné učinit v případě, že příčinou nečistotnosti byly zdravotní problémy. Po jejich řádném vyřešení se doporučuje nabídnout kočce větší množství toalet s různým substrátem na několika místech v bytě a postupně jejich počet omezovat a substrát přizpůsobovat možnostem majitele.2,7
Při močení ze stresu je nejúčinnější odhalit a odstranit stresor, což někdy není zcela možné. Lze jej však alespoň zmírnit (nestěhovat kočku na víkend na venkov, ale najít mezi známými někoho, kdo kočku doma opatří; do nového bytu umístit kočce její starou krabici nebo vytvořit jiné temné zákoutí pro úkryt; při narození dítěte v rodině dovolit kočce „asistovat“ při běžných činnostech kolem dítěte a zvýšenou měrou se jí věnovat; přenechat nabízení nejoblíbenějších pamlsků nové osobě, které kočka zatím nedůvěřuje; při větším zaneprázdnění majitele vynahradit kočce dlouhou samotu intenzivní péčí a nápaditými hračkami apod.).2
Pokud je to organizačně možné, mělo by se kočce zabránit v přístupu k místům, kam ráda umísťuje své „protesty“. Kočka by se však neměla za prohřešky trestat – to stres ještě posílí.
Značkování je typické pro intaktní kocoury nebo pro zvířata bázlivá a nejistá. Značkuje-li močí intaktní kocour, je opatřením první volby jeho kastrace. Značkování ustane až v 90 % případů.
Vyskytne-li se značkování v souvislosti s přinesením nové kočky do domácnosti, je dobré držet nejprve kočky zcela odděleně a poskytnout každé vlastní toaletu. Kočkám by se postupně mělo umožnit vzájemné pozorování přes mříž ve dveřích nebo se může jedna z nich vždy na čas umístit do klece, aby si na sebe přivykly, aniž by se vzájemně střetly. Až když se tolerují bez známek strachu či agrese, je možné je nechat pohybovat volně.
Protože kočky značkují své teritorium kromě moči také škrábáním a sekretem žlázek přítomných na tlapkách, je dobré umístit na místa, kde kočka značkuje, škrabadla.
Dalším způsobem označování teritoria je u kočky otírání brady a tváří, kde má kočka žlázky produkující specifické feromony. Toto chování kočky vykazují, když jsou spokojené, v pohodě. Proto je primárním opatřením odstranění strachu a stresu. Pak je vhodné kočce nabídnout předměty, které jí působí radost a vyvolají otírání hlavy a tím umístění feromonových značek. Tyto předměty se pak postaví na místa, která kočka označuje močí. Také je možné stimulovat vyloučení feromonů otřením tváří a brady kočky vatovým tamponem a ten pak otisknout na místa, kde kočka značkuje.
Pokud je příčinou značkování cizí kočka pozorovaná z okna, zatáhne se přes okna závěs či roleta. Vpádu cizí kočky kočičími dvířky se dá zabránit namontováním finančně poměrně nákladnějšího zařízení, které vpustí pouze domácí kočku na základě identifikace mikročipu.7
Použití léků: Je vhodné v případech, kdy i po odstranění příčiny a optimalizaci životních podmínek kočka nadále odmítá používat k vyměšování vykázané místo. Někdy je dobré podpořit terapii medikací hned na začátku, zvláště u problémů, které trvaly delší dobu nebo jde-li o obzvláště citlivé zvíře.
Feromony: K pocitu spokojenosti kočky lze přispět např. syntetickými feromony ve formě odpařovače (Feliway – u nás dosud neregistrováno, k dostání v Německu, Rakousku. Tento preparát byl vyroben na bázi feromonů ze žlázek na bradě a tvářích koček, kterými si značí území, kde se cítí dobře. Pomáhá především při přinesení nové kočky nebo při příchodu nového člena domácnosti. Stejný preparát, ale ve formě spreje (Felifriend – k dostání pouze ve Velké Británii) se dá nastříkat na místa, kde kočka značkuje nebo ze kterých má strach (přenoska, auto, vana).7
Homeopatika: Z homeopatických léků lze použít např. Aconitum napellus při stavech po náhlém úleku nebo nepříjemném zážitku (očkování, vtrhnutí cizího psa do bytu, vyděšení kočky rámusem při rekonstrukci bytu apod.), Staphysagria či Hyosciamus niger při vykazování negativního chování kočky vůči novému příslušníkovi rodiny, Stramonium při strachu z neznámého prostředí (kočka sedí celý den zalezlá pod postelí), Opium při dezorientaci po narkóze, Ignatia amara při stesku po partnerovi, Chamomilla při příchodu nové kočky do domácnosti, Argentum nitricum při změně majitele. Kočkám se zdravotním problémem je třeba vybrat lék podle patologického obrazu. Pro dlouhodobý efekt je žádoucí pečlivě vybrat a nasadit kočce i vhodný terénní lék.9-12
Antidepresiva: U koček je nejlépe ověřen účinek clomipraminu, který se řadí mezi tricyklická antidepresiva.3,6,7,8,13 Lék nemá zklidňující efekt, působí jako selektivní inhibitor zpětného vychytávání serotoninu na nervových synapsích v mozku. Tím zajistí delší působení tohoto neurotransmiteru, který je označován za „mediátor dobré nálady“. Clomipramin snižuje pocity strachu zvířete a zvyšuje tím schopnost učení. To umožní kočce s pomocí patřičného přístupu majitele zapomenout na staré způsoby chování a nově zařadit do repertoáru chování naučené na základě pozitivní zkušenosti. Lék je u nás k dispozici v humánní specialitě Anafranil. Doporučená dávka je 0,5 mg/kg 1x denně. Dávkování pro menší kočky je však obtížné (dražé obsahuje 25 mg účinné látky) a příjem léku někdy vyvolá silné slinění, proto je vhodné požádat lékárníka o navážení přípravku a jeho smíchání s laktózou. Lék se podává dlouhodobě (několik měsíců), je třeba kontrolovat zdravotní stav zvířete z důvodu možných vedlejších účinků.13

Závěr
Každá kočka je natolik specifické individuum, že se velmi těžko zobecňují opatření a léčba při narušeném chování. Základním předpokladem bezproblémového soužití lidí a koček v omezeném prostoru je dobré pochopení a respektování fyziologických a etologických potřeb koček.

Příspěvek byl ve zkrácené formě přednesen na 5. konferenci s mezinárodní účastí Využití doplňkové a nekonvenční péče o zdraví zvířat 2005, pořádané 17. 6. 2005 v areálu Zemědělské fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

Literatura:
1. Baranyiová E., Holub A., Volfová M., Tyrlík M., Ličková A., Samková T. Výpovědi respondentů o kočkách v České republice. Veterinářství 2004;54:490-496.
2. Seksel K. Training your cat. Flemington; Hyland House Publishing Pty Ltd, 2001:88.
3. Beaver B. V. Feline Behavior: A Guide for Veterinarians. Philadelphia; W. B. Saunders Company, 1992:276.
4. Askew H. R. Behandlung von Verhaltensproblemen bei Hund und Katze. Berlin; Parey Buchverlag, 1997:372.
5. Beebe A. D., Overall K. L. Feline Behavioral Disorders. In: Morgan R. V. Handbook of Small Animal Practice. Philadelphia; W. B. Saunders Company, 1997:1193-1211.
6. Schmidt W. D. Verhaltenstherapie der Katze. Schlütersche; Hannover, 2003:162.
7. Žertová H. Poruchy chování psů a koček. In: Svoboda M., Senior D. F., Doubek J. a kol. Nemoci psa a kočky II díl. Brno; Noviko, ČAVLMZ, 2001:2038.
8. Issautier M.-N., Calvet H. Veterinární homeopatická terapie. Praha; Vodnář, 1993:414.
9. Jouany J. Materia medica homeopatica. Praha; Vodnář, Rhodon, 1993:349.
10. Macleod G. A Veterinary Materia Medica and Clinical Repertory with a Materia Medica of the Nosodes. Essex; C. W. Daniel Company Limited, 1992:193.
11. Rakow B., Rakow M. Homoopathie in der Tiermedizin. Karlsbad; Aude Sapere, 1995:400.
12. Rýc M. Základy homeopatie 1. – 3. díl. Praha; Vodnář, 1994:244, 174, 200.
13. Schöning B. Verhaltensstörungen: Der Einsatz von Psychofarmaka. 14. Baden-Badener Fortbildungstage Kleitierpraxis, 2002:80-82.

Adresa autora:
MVDr. Hana Žertová
Drobného 64
602 00 Brno
e-mail: poruchy@chovani.info

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *