Nové trendy v imunoprofylaxi psů a koček

Dne 13. listopadu 2010 se konal na VFU Brno seminář Nové trendy v imunoprofylaxi psů a koček. Hlavním přednášejícím byl prof.Schultz z univerzity ve Wisconsinu, který se zabývá vakcinologií už přes 40 let. V první přednášce Nové trendy v Imunoprofylaxi psů se věnoval obecně imunitnímu systému, jednotlivým druhům vakcín a principu jejich účinku. Ústředním mottem bylo, aby se vakcinovalo jen tehdy a tak často jak je skutečně nutné. Upozornil na potřebu dodržovat aktuální Guidelines (stáhnout je lze v angličtině na www.wsava.org/VGG1.htm). Jedná se o průběžně aktualizovaný návod, jak a čím vakcinovat kočky a psy. Na tvorbě guidelines se podílí kupina specialistů mezi, kterými je i prof. Schultz. Tyto giudelines by se brzy měly objevit v české verzi i na stránkách ČAVLMZ. Dále účastníkům sdělil, že vakcíny se dělí na „core“ (základní) )a „non-core“ (doplňkové). Ke „core“ vakcínám psů patří vakcína proti CDV (psince), CPV-2 (parvoviru), CAV-2 (adenoviru) a RV (vzteklině). Podle současných poznatků by poslední vakcinace štěněte „core“ vakcínou měla proběhnout až ve věku 15 – 16 týdnů, kdy má dostatečnou imunitní odpověď 95–98 % štěňat. Revakcinace proti těmto nejdůležitějším onemocněním je doporučována v jednom roku štěněte následně pak ne častěji než jedenkrát za tři roky. Ve studiích bylo totiž zjištěno, že ve věku šesti týdnů má dostatečnou imunitní odpověď 40 % štěňat, ve věku devíti týdnů 75 % a ve věku 12 týdnů 90 % štěňat. Guidelines tedy doporučují začít s vakcinací až v devíti týdnech. Zvláštní pravidla platí pro útulky. Mezi „non-core“ vakcíny patří parainfluenza, bordetella, lymská borelióza a leptospiróza. Dalšími používanými v USA jsou vakcíny proti hadímu uštknutí a terapeutická vakcína proti orálnímu melanomu. Prof. Schultz nedoporučuje vakcinovat proti coronaviru, protože bylo zjištěno, že k imunitní odpovědi dochází pouze v místě vpichu. Podle posledních výzkumů není pro zdraví populace významné jak často se vakcinuje, ale kolik psů je vakcinováno, přičemž by alespoň jedna vakcinace měla proběhnout po 16. týdnu života, jelikož do té doby nemusí dojít k dostatečné imunitní odpovědi. U psů bylo ve studiích prokázáno, že imunita po vakcinaci může trvat 5 – 7 let, naopak vakcinace dříve než 1 krát za 3 roky neměla pro psy žádný benefit a vedla k častějším projevům nežádoucích reakcí na vakcinaci. Velký podíl na účinnosti vakcíny má imunitní systém psa. Imunosuprese po vakcinaci trvá 3 – 10 dní, revakcinace by se proto měly provádět nejdříve po 14ti dnech. Dalším přednášejícím byl Prof. Svoboda z VFU Brno. Tématem jeho přednášky byla současná situace v imunoprofylaxi psů a koček v ČR. Podrobněji se věnoval jednotlivým onemocněním, proti kterým se v současnosti v ČR očkuje. Například u leptospirózy uvedl, že nejvíce protilátek bývá v ČR detekováno proti L. bratislava a že pes může být i rezervoárem tohoto nebezpečného původce zoonózy. V další části přednášky věnované imunoprofylaxi koček uvedl, že nejdůležitějšími jsou u nich vakcíny proti vzteklině, infekční rhinotracheitidě, kaliciviróze a panleukopenii. Mezi dalšími vakcínami pak jmenoval vakcínu proti virové leukémii koček, před jejíž aplikací by se mělo provádět vyšetření na protilátky. Tato vakcína by se měla aplikovat nejdříve ve věku 9 – 12 týdnů, stejně jako vakcína proti chlamydióze. V USA je v současnosti k dispozici ještě vakcína proti FIV. Nedoporučil vakcinovat kočky proti tetanu, lymské borelióze ani giardióze. Uvedl, že kočka je 650 krát odolnější proti tetanu než pes. Další přednáška patřila prof. Tomanovi a byla věnovaná imunologickým metodám a jejich využití v diagnostice imunitně zprostředkovaných onemocnění. Podrobněji se věnoval stanovení protilátek ze séra, imunohistochemickým metodám, alergenodiagnostice a testům imunokompetence. Zdůraznil, že z hlediska alergenodiagnostiky je důležité provádět kožní alergický test. V rámci následující přednášky pokračoval prof. Schultz ve výkladu o vakcinologii psů. Mimo jiné uvedl, že by se vakcína proti leptospiróze měla aplikovat jako monovaletní a na jiné místo než vakcíny proti virovým onemocněním. Z jeho zkušeností při tomto způsobu aplikace dochází méně často k projevům nežádoucích reakcí. Ze stejného důvodu doporučuje začít s imunizací proti leptospiróze až ve věku 12ti týdnů s následnou revakcinací za 2–4 týdny. V rámci imunizace proti vzteklině doporučuje začít ve věku 12ti týdnů, následně revakcinovat za 2–4 týdny a následně pak vakcinovat už jen ve tříletých intervalech. Výslovně uvedl, že při každoroční revakcinaci vztekliny může dojít k poškození zdraví psa. Dále se v rámci přednášky věnoval moderním trendům v imunoprofylaxi koček. Mimo jiné uvedl výsledky čelenžní studie, která prokázala že koťata dvakrát vakcinovaná proti FPV, FCV a FVR byla po 7,5 letech po vakcinaci stejně odolná jako koťata jeden rok po vakcinaci. K vakcíně proti FeLV uvedl, že se vakcinovaná kočka může nakazit, ale nemoc už dále šířit nebude. Účinnost vakcíny je 90 %. Nejcitlivější k infekci jsou kočky ve věku 3–4 měsíce, imunitní systém v tomto věku není schopen eliminovat virus z krve. Naopak po roce věku je už imunitní systém zralý, kočka se může nakazit už jen při výrazné imunosupresi. Prof. Schultz nedoporučuje vakcinaci proti FIP. Na základě výsledků studií doporučuje pan profesor očkovat kočky FPV, FCV a FVR jedenkrát za tři roky. Poslední přednášku přednesl prof. Svoboda a věnoval ji postvakcinační reakci a imunitně zprostředkovaným onemocněním vyvolaným vakcinacemi. MVDr. Martina Načeradská Veterinární ordinace Praha

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *