Obsah tuku v mléce jako ukazatel zdravotního stavu dojnic a úrovně výživy

P. SLAVÍK,1 J. ILLEK,2 M. MATĚJÍČEK,3 Z. KLOUDA1 1Ústav výživy, zootechniky a zoohygieny Fakulty veterinární hygieny a ekologie Veterinární a farmaceutické univerzity Brno 2Klinika chorob přežvýkavců Fakulty veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity Brno 3VVS Verměřovice, s. r .o. Veterinářství 2004;54:520-524

SOUHRN
Slavík P., Illek J., Matějíček M., Klouda Z. Obsah tuku v mléce jako ukazatel zdravotního stavu dojnic a úrovně výživy. Veterinářství 2004;54:520-524.
Tento článek se věnuje obsahu tuku v mléce a jeho změnám při nejčastějších metabolických poruchách, které se vyskytují u dojnic v našich chovech. Je zde popsán mechanismus tvorby mléčného tuku a způsoby, jak je možné jeho obsah ovlivnit. Volně navazuje na problematiku změn mléčné bílkoviny, které se věnoval článek předešlý. Ve spojení s dalšími parametry lze z analýzy mléka usoudit na nedostatky ve výživě a zdravotním stavu dojnic.

SUMMARY
Slavík P., Illek J., Matějíček M., Klouda Z. Contents of the fat in a milk as a marker of dairy cattle´ health status and a feeding quality. Veterinářství 2004;54:520-524.
The changes in contents of the fat in a milk according to the commonest metabolic disturbances in dairy cattle in the Czech Republic are discussed. The mechanism of milk fat production is described and the possibilities how to affect it is summarized. This article presents a link to previous text dealing with the changes in milk protein. If all those parameters are analyzed, any disorders or nutritional problems in dairy cattle may be easily suspect.

Z minulého příspěvku, který se věnoval syntéze mléčné bílkoviny a změnám její koncentrace v průběhu různých onemocnění, vyplynulo, že syntéza mléka probíhá v sekrečních buňkách mléčné žlázy z látek, které jsou těmito buňkami odebírány z krve. Sekreční buňky mléčné žlázy jsou vysoce organizované struktury, které utilizují z krve přibližně 80 % glukózy, aminokyselin a mastných kyselin. Intenzita tvorby mléka je podmíněna dokonalým zásobováním mléčné žlázy krví a dostatečným obsahem živin v krvi. Obsah glukózy, aminokyselin, mastných kyselin, minerálních látek i vitaminů v krvi je determinován úrovní výživy, fermentačními procesy v předžaludku, úrovní resorpce živin, funkčním stavem jater a neurohumorálními regulačními mechanismy.1
Procentuální obsah tuku a složení mastných kyselin v mléce jsou velmi variabilní a snadno ovlivnitelné řadou faktorů, především zdravotním stavem a úrovní výživy dojnic.2

Syntéza a sekrece mléčného tuku
Tuk se v mléce nachází v emulgovaném stavu a je složen hlavně z triacyglycerolu (90 až 95 %), fosfolipidů, cholesterolu, neesterifikovaných mastných kyselin – NEMK a glycerolu.1 Může vznikat v mléčné žláze „biosyntézou de novo“ z nízkomolekulárních prekurzorů mastných kyselin pomocí enzymu acetyl-CoA karboxylázy (ACC) a syntetázy.1
Kolem 75 % mléčného tuku je výsledkem syntézy v mléčné žláze z prekurzorů tuku, neesterifikovaných mastných kyselin (myristová, palmitová, stearová, olejová) z krmiva, které jsou ve formě triacylglycerolu (TAG) přinášeny do mléčné žlázy krví (především z jater a tukové tkáně). Mechanismus využití triacyglycerolu není ještě zcela objasněn. K jeho hydrolýze dochází zřejmě již v krevních kapilárách mléčné žlázy vlivem lipoproteinové lipázy a uvolněné NEMK jsou pohlcovány alveolárním epitelem, ve kterém dochází k resyntéze na TAG mléčného tuku.3
Buňky epitelu mléčné žlázy (MEB) u laktujících zvířat jsou v biosyntéze TAG vysoce aktivní. Přes tuto vysokou úroveň produkce lipidů jsou biochemické dráhy, jimiž probíhá získávání a syntéza lipidů v mléčné žláze, zřejmě stejné jako dráhy v méně produktivních lipogenních tkáních. Během laktace hraje ACC klíčovou roli ve směřování prekurzorů mastných kyselin do mléčné žlázy. Toho lze dosáhnout potlačením aktivity ACC v tukové tkáni a indukcí ACC v mléčné žláze. To je zřejmě způsobeno prolaktinem.1
U přežvýkavců (na rozdíl od živočichů s jednokomorovým žaludkem) se na syntéze tuku podílejí hlavně těkavé mastné kyseliny původem z bachoru. Hlavními prekurzory mléčného tuku jsou především kyselina octová a máselná (laktující mléčná žláza zachytí asi 80 % acetátu z krve). Ty mají rozhodující vliv na výsledné množství tuku v mléku (zvířat s jednoduchým žaludkem mají TMK z hlediska laktace podřadnou úlohu a jejich funkci přebírá glukóza). Z energetického hlediska je významné, že v bachoru se za den vyprodukuje až 6 kg TMK, což představuje až 80 % potřeb energie vysokoprodukční dojnice.4 Pomocí radioaktivního acetátu bylo z arteriovenózního rozdílu zjištěno, že polovina mléčného tuku v mléčné žláze se syntetizuje z dvojuhlíkových článků těchto TMK.3
Acetát vstupuje do cyklu kyseliny citrónové (CKC) jako acetyl-CoA, a nemůže se proto zapojit do glukoneogeneze. Dochází však k inkorporaci části uhlíkových atomů z acetátu do molekuly substrátů pro produkci glukózy. Trvale zvýšená hladina acetátu v krevní plazmě je považována u přežvýkavců za nezbytný stav umožňující průběžné udržování podmínek pro uplatnění acetyl-CoA při produkci energie, zabezpečující úsporu glukózy v oxidačních procesech a také uvolnění cesty pro glukoneogenezu z prekurzorů, za účasti oxalacetátu. Acetát šetří glukózu také tím, že je hlavním substrátem pro lipogenezi a je také hlavním prekurzorem mléčného tuku.5
Butyrát po konverzi také vstupuje do energetického metabolismu jako acetyl-CoA (další významný substrát pro lipogenezi). Nemá glukoneogenní charakter. Jako substrát je méně dostupný, protože již během přechodu přes stěnu bachoru se přeměňuje na beta-hydroxybutyrát a acetát. Tato konverze pokračuje i v játrech.6,7
Čím více se tedy tvoří v bachoru kyseliny octové, ve srovnání s ostatními TMK, tím vyšší je obsah tuku v mléce. Za určitých podmínek to platí i o kyselině máselné. Avšak zde může dojít k jejímu zvýšení i perorálním příjmem, např. při zkrmování špatně zakonzervovaných siláží se zvýšeným množstvím butyrátu. Dále se tato TMK zvyšuje též v počátečních fázích ketózy nebo při jejím mírném či subklinickém průběhu.
Na využití TMK a tedy i tučnosti mléka se však podílí i některé hormony, protože čím je u zvířete vyšší aktivita štítné žlázy, tím je vyšší stupeň tvorby a využití kyseliny octové a máselné. To dokládá i skutečnost, že u krav, které se pasou (masný skot a krávy bez tržní produkce mléka), je hladina hormonů ve štítné žláze mnohem nižší (až poloviční) ve srovnání s dojenými plemeny. Pokud se štítná žláza odstraní nebo se potlačí její činnost pomocí tyreostatik, poklesne dojivost (v extrémním případě až o 75 %) a rapidně se sníží tučnost a chemická skladba tuku.3 To poukazuje na důležitost jódu v procesu laktace. Také je dobré si uvědomit, že i některé složky krmiva mohou mít tyreostatický účinek.
Předmětem intenzivního výzkumu v současné době je dotace tuků do krmné dávky. Z tuku je možné získat dvojnásobek energie, než je v obilovinách. Do krmné dávky ho můžeme dotovat v podobě tekuté (rostlinný olej) nebo pevné (hydrogenovaný tuk). Pevný tuk je méně vhodný, protože v bachoru obalí vlákninu a mikroorganismy nejsou schopny ji rozkládat. Jistým řešením je použití chráněného tuku. Jeho principem je, že se volné mastné kyseliny (VMK) kombinují s ionty Ca2+. V bachoru, kde se pH pohybuje mírně pod 7, se takto upravený tuk netráví ani nerozkládá, ale ve slezu, kde se pH pohybuje okolo 2, nastane disociace, Ca2+ se odštěpí a VMK se pak vstřebávají.8 Udává se, že na dojnici, která dojí 35 l mléka se 4% obsahem tuku (a tedy denně vyloučí mlékem 1,4 kg tuku), by se tedy mělo přidat do krmné dávky také 1,4 kg tohoto chráněného tuku. Při takovémto krmení se udává snížený výskyt osteoporózy, onemocnění končetin, problémů spojených s energetickým deficitem po porodu a samozřejmě to má kladný vliv na obsah tuku v mléce.9

Syndrom nízké tučnosti mléka
Problematikou syndromu snížené tukuprosté sušiny v mléce spolu se syndromem nízké tučnosti mléka se odborná veřejnost začala zabývat asi před dvaceti lety. První práce na toto téma vznikly ve Skandinávii. Etiologie je polyfaktoriální a souvisí s vysokou užitkovostí moderních plemen dojnic.
Syndrom nízké tučnosti mléka se vyznačuje sníženým obsahem tuku v mléce u klinicky zdravých dojnic během kratšího či delšího období. Vyskytuje se především u vysokoprodukčních krav nížinných plemen ve vyspělých chovatelských zemích. V našich podmínkách byl tento syndrom rovněž diagnostikován.10 I když etiologie tohoto onemocnění není zcela objasněna, bylo prokázáno, že na vzniku syndromu se podílí:
1) Snížená dostupnost acetátu pro syntézu mléčného tuku v mléčné žláze v důsledku:
• snížené tvorby acetátu v bachoru,
• snížené endogenní produkce acetátu,
• zvýšené syntézy acetátu v tukové tkáni organismu.
Prekurzorem mléčného tuku je hlavně acetát, který pochází z bachoru. Naproti tomu propionát je prekurzorem glukózy s výrazným glukoneogenetickým potenciálem. Při změně poměru acetát/propionát ve prospěch propionátu dochází také ke zvýšení glukoneogeneze a tím stoupá glykemie. Přežvýkavci ovšem mají v porovnání s jinými savci hodnoty glykemie velmi nízké, a proto se začíná ve zvýšené míře vyplavovat inzulin. Ten, mimo to, že utilizuje glukózu, má i lipogenní efekt. Tím zpomaluje uvolňování mastných kyselin z tělesných buněčných zásob, což následně snižuje dostupnost vysokomolekulárních mastných kyselin pro buňky mléčné žlázy.
2) Snížená dostupnost beta-hydroxybutyrátu pro syntézu mléčného tuku v mléčné žláze v důsledku snížené produkce kyseliny máselné v bachoru.
3) Relativní nedostatek volných mastných kyselin v důsledku esterifikace těchto kyselin v tukové tkáni organismu.
4) Neschopnost mléčné žlázy využít strukturálně změněné mastné kyseliny pro syntézu mléčného tuku.
5) Různé poruchy bachorové fermentace, které vedou ke změnám tvorby TMK a změnám v zastoupení bachorových mikroorganismů.
V důsledku působení celé této řady etiologických faktorů dochází k poruše tvorby mléčného tuku, který představuje hlavní energetickou složku mléka. Onemocnění je doprovázeno celkovým snížením produkce mléka a vedle snížení tučnosti je relativně častý pokles obsahu bílkovin v mléce. Rozhodujícím preventivním opatřením je vyrovnaná krmná dávka.11

Materiál a metodika
Naše sledování probíhalo ve stejných chovech vysokoužitkových zvířat plemene H ve třech různých chovech jako předcházející sledování obsahu bílkoviny. Užitkovost se pohybovala od 7800 – 9100 l mléka za normovanou laktaci. Krmnou dávku tvořila kukuřičná siláž, jetelotravní senáž (vojtěšková senáž), seno, jadrná směs a minerální doplňky. Ve všech chovech se jednalo o směsnou krmnou dávku a dojnice byly krmeny 2x denně, v první fázi laktace 3x denně. Dojení probíhalo v rybinové dojírně Alfa-Laval. Na základě dlouhodobého klinického sledování a provedení metabolických testů u vybraných krav byly vytvořeny skupiny: zdravé krávy (20 kusů), dojnice s acidózou bachorového obsahu (10 kusů), dojnice s alkalózou bachorového obsahu (10 kusů), dojnice se subklinickou ketózou (20 kusů) a dojnice s klinickou ketózou (6 kusů). U těchto skupin krav byla stanovena denní užitkovost a vybrané parametry mléka. Mimo zmíněnou metabolickou poruchu, nebyly u zmíněných zvířat pozorovány žádné příznaky dalších systémových onemocnění. V této práci uvádíme pouze užitkovost a obsah bílkovin.
Výsledky byly statisticky zpracovány v programu Microsoft Excel a spočítán průměr, směrodatná odchylka průměru, variace a u jednotlivých onemocnění byl udělán T-test, který porovnává, zda rozdíl naměřených hodnot je statisticky průkazný.

Výsledky
Při acidóze bachorového obsahu jsme zjistili průměrnou užitkovost 37,9 l při obsahu tuku 3,21 %. Skupina dojnic s alkalózou bachorového obsahu vykazovala průměrně 35,6 l mléka a 3,97 % tuku. U dojnic se subklinickou formou ketózy byl průměrný denní nádoj 30,65 l mléka a obsah tuku 4,14 % a u klinické formy tohoto onemocnění 22,1 mléka a 4,24 % tuku. Vše bylo porovnáno se skupinou zdravých krav, kde byla dojivost 41,2 l a obsah tuku 3,96 %.

Diskuse
Obsah tuku v mléce se zvyšuje při zvýšeném obsahu strukturální vlákniny v krmné dávce a při deficitu pohotové energie v krmné dávce. Dále pak při zvýšeném příjmu kyseliny octové a máselné při zkrmování nekvalitních siláží. Přechodně dochází ke zvýšení obsahu tuku v mléce v počátečním období ketózy, kdy krávy hubnou a využívají pro krytí energetických potřeb zásobní tuk.
Ke snížení obsahu tuku v mléce dochází při acidóze bachorového obsahu, která je vyvolána zvýšeným obsahem lehce fermentovaných sacharidů (glukóza, fruktóza, sacharóza, škrob), k čemuž dochází při překrmování jadrnými krmivy, řepou cukrovkou, pařenými a silážovými bramborami a melasou.10
Konstantní monitorování koncentrace mléčného tuku může rychle odhalit problémy s tzv. syndromem nízké tučnosti mléka. Náhlá redukce mléčného tuku může být také způsobena příliš malým množstvím objemného krmiva. Změny obsahu mléčného tuku v mléce mají ale nízkou vypovídací hodnotu na to, aby mohly diagnostikovat určitou chorobu.13 Fyziologické rozmezí je 3,5 – 4,5 g/100 g. Minimum pro mlékárnu bývá 3,3 g/100 g.
Graf 1 přehledně znázorňuje kolísání procenta tuku v mléce v celostátním měřítku v průběhu let 1997 až 2001. Pochází ze sledování Sdružení centrálních laboratoří.14 Z grafu je jasně patrné kolísání procentuálního obsahu tuku v závislosti na ročním období. Podobný graf jsme již uvedli v článku týkajícím se obsahu bílkovin. I zde je jasně vidět, že obsahu tuku je nejvyšší v zimě. Dá se tedy obecně říci, že mléko je nejkvalitnější v zimním období a v létě jeho kvalita klesá. To poukazuje na rezervy, které v tomto ohledu jsou jednak v kvalitě krmiva (které se vlivem nevhodné konzervace a skladování v letním období zhoršuje) a jednak v zoohygienických aspektech ustájení, kde se může uplatnit tepelný stres, který je u vysokoprodukčních dojnic již okolo 20 °C.
Tab. 6 udává, jak se měnil v průběhu posledních let obsah tuku v mléce. Údaje jsou zpracovány Sdružením centrálních laboratoří a poslední laboratoř je z CL – Pardubice.
Poslední údaje z Centrální laboratoře Pardubice udávají obsah tuku za leden 2004 – 4,19 %, za únor 4,17 % a za březen 4,16 %. Zařadit tab. 6
V naší práci byly studovány kvalitativní a kvantitativní změny mléka ve vztahu ke konkrétní metabolické poruše.
Acidózu bachorového obsahu jsme diagnostikovali u skupiny 10 krav, a to na základě stanovení pH bachorové tekutiny elektronickým pH metrem a smyslovým posouzením. Hodnota pH se v naší skupině pohybovala pod hodnotou 6. U sledovaných krav byla zaznamenána snížená užitkovost a snížený příjem krmiva. Kováč11 udává pokles mléčného tuku o 2 % při chronické formě onemocnění. Tuk se obecně považuje za velice nespecifický ukazatel, nicméně téměř vždy klesá při acidóze, a to poměrně významně. V naší skupině jsme však zaznamenali pokles jen asi o 0,8 %. K tomu je nutno zmínit, že skutečný pokles obsahu tuku v mléce do značné míry závisí na etiologii samotné acidózy bachorového obsahu. Kováč,11 Illek a Matějíček12 udávají, že při zkrmování nekvalitních siláží, které obsahují velký podíl kyseliny octové a máselné, nemusí být snížení obsahu tuku v mléce tak markantní nebo se jeho obsah může dokonce zvýšit. Tyto TMK mají při tvorbě tuku zásadní význam, protože jsou jeho prekurzory.
Další sledovanou skupinou byly dojnice s alkalózou bachorového obsahu. Skupinu tvořilo deset krav, u kterých byly zjištěny hodnoty pH nad 7. Podle Kováče11 může mléčná produkce při těžkém průběhu alkalózy bachorového obsahu klesnout až na nulu. Illek a Kadlec13 udávají pokles o 15 – 20 %. V naší skupině se pokles dojivosti blížil průměrně spíše 15 %. Musíme však upozornit na velkou individuální variabilitu v tomto údaji.
Co se týká obsahu tuku, v naší skupině jsme nezaznamenali statisticky významnou odchylku oproti skupině 20 zdravých dojnic. Kováč11 vysvětluje pokles tuku tím, že v bachoru poklesne tvorba TMK jako prekurzorů mléčného tuku. Naše výsledky však tento předpoklad nepotvrzují. Také T-test, který porovnával obsah tuku v mléce naší skupiny s obsahem tuku v mléce zdravých dojnic, neprokázal statistickou významnost rozdílu obou hodnot. Existuje pro to několik možných vysvětlení. Buď tvorba TMK v bachoru není při alkalóze alterována tak zásadním způsobem, nebo se zde ve větší míře uplatňuje ACC. Tento enzym syntetizuje mléčný tuk de novo i z prekurzorů, které nemají původ v bachoru a řídí syntézu tuku v mléčné žláze stejně jako v tukové tkáni. Záleží pouze na momentální potřebě a stavu organismu. Zde se může též uplatňovat etiologie alkalózy (alkalózní stav může být způsoben i velkým množstvím strukturální vlákniny). V souladu s jinými autory byly zjištěny významné změny ve skladbě mléka u krav s výskytem subklinické i klinické formy ketózy. Jak už bylo uvedeno v předchozím článku, stupeň ketózy lze spíše posoudit dle výše nádoje. Illek a Kadlec13 zjistili pokles dojivosti u krav s klinickou ketózou o 50 – 80 %. Nám se nepodařilo prokázat pokles o více než zmiňovaných 50 %. Nicméně soubor šesti dojnic, které byly v této skupině, nemá velkou vypovídací hodnotu. Stejní autoři udávají u subklinické ketózy pokles až o 20 %.13 To se v některých případech naší skupiny ukázalo jako podhodnocené. Užitkovost nižší o 25 % není výjimkou. Údaj, že v počátečních stadiích ketózy se zvyšuje obsah tuku díky zvýšení acetátu a butyrátu a mobilizací tuku z nadměrných zásob,10 potvrzují i naše výsledky. U klinické formy ketózy může být relativní zvýšení tuku způsobeno celkovým poklesem nádoje.
Znovu je třeba v této souvislosti zmínit důležitost prevence před energetickým deficitem dojnice v první fázi laktace a s ním související ketózou a lipomobilizačním syndromem.
Jak již bylo uvedeno minule, tak takovéto rozdělení dojnic do skupin dle metabolické poruchy může být do značné míry subjektivní. My jsme se snažili vybrat taková zvířata, která vykazovala na základě vyšetření bachorové tekutiny a metabolického testu jasné příznaky dané metabolické poruchy. Při praktické aplikaci těchto výsledků však také předpokládáme rutinní znalost jejich diagnostiky. Samostatná diagnostika a její metody u jednotlivých metabolických poruch proto nejsou předmětem tohoto článku.
Dále je také nutné mít na paměti, že stav individuálního pacienta je třeba posuzovat komplexně. Proto je třeba změny ve složení mléka využít, podle našeho názoru, především při stádové a preventivní diagnostice.

Závěr
V práci byly studovány kvalitativní a kvantitativní změny obsahu bílkoviny mléka, ve vztahu ke konkrétní metabolické poruše.
Při acidóze bachorového obsahu jsme zjistili průměrnou užitkovost 37,9 l při obsahu tuku 3,21 %. Skupina dojnic s alkalózou bachorového obsahu vykazovala průměrně 35,6 l a 3,97 % obsahu tuku. U dojnic se subklinickou formou ketózy byl průměrný denní nádoj 30,65 l a 4,14 % tuku a u klinické formy tohoto onemocnění 22,1 l při 4,24% tučnosti. Vše bylo porovnáno se skupinou zdravých krav, kde byla dojivost 41,2 l a obsah bílkoviny 3,26 %.
Kolísání hodnot obsahu tuku v mléku je velmi nespecifické a nepatognomické. Ale jak již bylo uvedeno minule, ve spojení s dalšími parametry lze těchto výsledků velmi dobře použít při posuzování celkového zdraví stáda a úrovně jeho výživy.

Literatura:
1. Boisgard R. Roads taken by milk proteins in mammary epithelial cells. Livestock production science 2001:49-61.
2. Illek J. Vliv výživy na zdravotní stav dojnic a kvalitu mléka. In: Výživa a zdraví vysokoprodukčních dojnic. Brno; Veteduca, 2002:7-8.
3. Jelínek P. Sekrece mléka. In: Fyziologie hospodářských zvířat. Brno; MZLU Brno, 2003:344-348.
4. Church D. C. Metabolic problems to ruminants. In: Church D. C. et al. Digestive physiology and nutrition of ruminants. Alabamy; O + B books, 1974:682.
5. Mayes P. A. Přehled intermediárního metabolismu. In: Muray R. K. Harperova biochemie. MU Praha; H a H Jinočany, 1998:161-189.
6. Skřivánek M. Zooveterinární aspekty managementu vysokoprodukčních dojnic In: Výživa a zdraví vysokoprodukčních dojnic. Sborník z odborného semináře Animal Vetex 11. 4. 2002:15-20.
7. Pokorný P. Stimulace bachorového metabolismu u vysokoprodukčních dojnic I. Veterinářství 2003;53(4):146-147.
8. Grum D. E., Drackley J. K., Clark J. H. Fatty acid metabolism in liver of dairy cows fed supplemental fanad nicotic acic during an entire lactation. J Dairy Sci 2002;85(11):3026-3034.
9. Chouinard P. Y., Corneau L., Butler W. R. et al. Effect of dietary lipid source on conjugated linolenic acid concentrations in milk fat. J Dairy Sci 2001;84(3):680-690.
10. Kudrna V. Produkce krmiv a výživa skotu. Praha; Agrospoj Praha, 1998:131-266, 303-325.
11. Kováč G. Choroby hovädzieho dobytka. Prešov; M a M, 2001:319-326, 451-454,459-462.
12. Illek J., Matějíček M. Dopady sekundárně fermentované kukuřičné siláže na zdraví a užitkovost vysokoprodukčních dojnic. In: Pěstování kukuřice a výroba kukuřičné siláže. Sborník z odborného semináře NutriVet, spol. s r. o., Velké Pavlovice 2001:46-57.
13. Illek J., Kadlec I. Výživa dojnic a její vliv na jakost a složení mléka. In: Kadlec I. Požadavky a příčiny nízké jakosti mléka. Pardubice; ÚVO Pardubice, 1995:69-106.
14. Kadlec I., Roubal P., Seydlová R., Snášelová J. Hodnocení jakosti syrového mléka v centrálních laboratořích České republiky v roce 2000. SCL Praha, 2001.

Adresa autora:
MVDr. Slavík Petr
Ústav výživy zootechniky a zoohygieny FVHE VFU Brno
Palackého 1/3
612 42 Brno
e-mail: slavik.pe@seznam.cz

Kompletní text včetně obrazových příloh naleznete ve Veterinářství.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *