Ozdravování skotu od paratuberkulózy

J. HENYCH Soukromý veterinární lékař Veterinářství 2004;54:406-414

SOUHRN
Henych J. Ozdravování skotu od paratuberkulózy. Veterinářství 2004;54:406-414.
Článek pojednává o paratuberkulóze přežvýkavců a hlavních přístupech při jejím tlumení. Zmiňuje rizikové faktory a srovnává postupy tlumení paratuberkulózy v České republice s ozdravovacími programy v USA a Austrálii. Článek se rovněž zabývá analýzou výskytu a tlumení paratuberkulózy u jednoho masného stáda skotu v České republice.

SUMMARY
Henych J. Paratuberculosis elimination in a cattle. Veterinářství 2004;54:406-414.
This article deals with ruminant paratuberculosis and the main steps to eliminate it. The detection of the causative agent in cattle is mentioned, comparing the steps in eradication of paratuberculosis in the Czech Republic using preventive measures in the USA and Australia. The study also analyses the occurrence and paratuberculosis and its eradication in one bovine herd in the Czech Republic.

OIE (Office International des Epizooties) řadí paratuberkulózu skotu do seznamu B, mezi nebezpečné nákazy mezidruhově přenosné, podobně jako vzteklinu, antrax, Q horečku, leptospirózu a další. Původcem choroby je Mycobacterium avium subsp. paratuberculosis (MAP), které vyžaduje ke svému růstu oproti ostatním patogenním mykobakteriím pro zvířata růstový stimulátor „mykobaktin“.1

Vnímavá zvířata a člověk
Paratuberkulóza je onemocněním jak domácích, tak i divoce žijících přežvýkavců. U člověka byl prokázán výskyt MAP především u pacientů s Crohnovou chorobou (Crohn disease – CD), která je chronickým onemocněním zažívacího aparátu, které v mnohém připomíná paratuberkulózu přežvýkavců.2 Vztah mezi CD a MAP je dále zkoumán včetně rizik při požívání potravin a možnosti jejich kontaminace původcem paratuberkulózy.3 V zásadě se může člověk nakazit buď jídlem (mléčné výrobky a maso), nebo pitím vody kontaminované MAP.
Lidé nemocní CD a zvláště jejich příbuzní zakládají organizace, kterou je např. v USA neziskové sdružení PARA (Paratuberculosis Awareness & Research Association; www:alan.kennedy.name/crohns/welcome.htm). To vykazuje značnou aktivitu při komunikaci se státními institucemi i senátem a snaží se řešit situaci 400 až 500 tisíc pacientů s CD v USA.
Léčení CD je provázeno opakovanými operacemi s resekcemi postižených částí zažívacího aparátu a podáváním řady léků po mnoho let – od antibiotických koktejlů až po analgetika. Poslední stadium CD je často charakteristické nutností podávání výživy parenterální cestou.2,4,5 V České republice je Crohnovu chorobu postiženo přes čtyři tisíce lidí (statistické údaje, www.crohn.cz). Další výskyt MAP je zaznamenán u lidí, kteří prodělali imunosupresivní léčbu (při léčení rakoviny, při transplantacích apod.). Komplikace spojené s infekcí trávicího traktu MAP znamenají vždy vážné ohrožení života pacienta.

Přenos MAP
Nejdůležitějším zdrojem přenosu původce paratuberkulózy u zvířat jsou trus, infikované pastviny a napajedla. Původce nákazy se šíří hlavně přesunem infikovaných zvířat (nákup, prodej, zapůjčení plemeníků, společná pastva jalovic z různých chovů a další). MAP se může u nakaženého jedince rozšířit ze střevního traktu do reprodukčních orgánů včetně tkáně mléčné žlázy a mléka.1

Rizikové faktory (Risk factors)
Kohortové studie pro tuto chorobu velmi přehledně rozpracovávají rizikové faktory do tabulek pro jednotlivé typy chovu i kategorie zvířat. Rozlišují se Attribute (vnitřní rizikové faktory – genetické, hmotnost, pohlaví atd.) a Exposure (vnější rizikové faktory – výživa, ustájení, ošetřování, toxické či infekční zatížení). Podílem rizikového faktoru infikovaného stáda a zdravého získáme relativní risk (Relative Risk – RR), který musí být pro rizikový faktor nakaženého stáda větší než 1. V konečné fázi ozdravování můžeme RR vyjádřit jako Exposure Odds Ratio (ORe), který se chápe stejně jako RR.
Pravděpodobnost infekce (P (S – I)) se dá modelovat podle vzorce P(S – I)=1 – qExp (kde Exp je exposure = Risk factor externích rizik a q je konstanta). Konstanta „q“ chovu závisí hlavně na podmínkách chovu a s časem se u paratuberkulózy nemění.7 Tento vzorec je dnes rozpracován pro jednotlivá rizika a kategorie skotu, kdy se „q“ i „Exp“ rozvádí do dalších konstant a proměnných v lineární i exponenciální formě (viz níže).
Výpočty rizik: Pro výpočet jednotlivých rizik se vytvářejí počítačové programy, které obsahují všechny doložitelné údaje o chorobě a jsou trvale aktualizovány vkládáním výsledků vědeckých prací do svých databází, aby mohly co nejpřesněji simulovat průběh choroby v libovolně zvoleném stádě.
Dělení zvířat na kategorie dle rizika nákazy v počítačovém modelu Pensylvánské univerzity:
A. Zvíře náchylné k nemoci (mladší jednoho roku).
B. Zvíře odolné k nemoci (starší jednoho roku a neinfikované).
L. Latentně nemocné zvíře, které nešíří MAP.
D. Zvíře s nízkou infekciozitou, které vylučuje MAP jen dva měsíce po porodu.
E. Zvíře s vysokou infekciozitou, které vylučuje MAP.
K. Klinicky nemocné zvíře vylučující MAP trvale ve velkém množství.
Všechny typy infekce jsou dány rizikovým profilem farmy, který zahrnuje zoohygienické podmínky, způsob chovu i schopnost odhalení nemocných zvířata testováním a detekcí klinicky nemocných jedinců. Věková rezistence zvířat je v tomto modelu velmi zjednodušená a jako takovou ji je nutné při hodnocení výsledků korigovat.
1. Pravděpodobnost infekce plodu: Riziko intrauterinní infekce plodu nelze vyloučit jinak než odhalením a poražením infikovaných matek. U nich závisí riziko infekce na stupni infekce matky, respektive na délce intervalu mezi porodem a prvními klinickými příznaky nemoci.
Výpočty Pensylvánské university vycházejí ze studií autorů Seitz a kol.,7 Sweeney a kol.8 a Doyle.9
Infikovaná kráva tak nakazí intrauterinně tele s pravděpodobností 3,5 až 50,0 % podle stadia infekce matky.
2. Pravděpodobnost infekce během porodu: Pravděpodobnost infekce během porodu závisí na míře infekciozity matky a na procentu infikovaných zvířat ve stádu.
Je-li telení individuální a s vysokou hygienickou úrovní, má odchov zdravých telat ve stádu, kde jsou nakažená zvířata, velmi dobré výsledky (pravděpodobnost infekce je jen 2,5 % u telat pocházejících od zdravých krav). Pokud je však telení skupinové a tele není po porodu ihned od krávy odebráno, je pravděpodobnost infekce telat podstatně vyšší (10 až 95 %).
3. Pravděpodobnost infekce kolostrem: U krav s nízkou infekciozitou (skupina C) je pravděpodobnost infekce MAP jen 0,3 (30 %) a u krav s vysokou infekciozitou (E nebo K) je pravděpodobnost infekce 1, tele se tedy nakazí se 100% jistotou! Při používání směsného kolostra se pravděpodobnost nakažení MAP (P) vypočítá dle vzorce: P (kolostrum) = 1 – (1 – a/b)n, kde „a“ představuje počet telat, která pijí kolostrum od jedné krávy, „b“ je počet telat do šesti měsíců stáří (telata na mléčné výživě) a „n“ představuje počet krav s infekčním kolostrem (kolostrum obsahující MAP).
Pokud farmáři budou oddělovat telata od krav po porodu a budou používat neinfikované kolostrum či jeho náhražku, je pravděpodobnost infekce kolostrem nula! V opačném případě je riziko infekce maximální.
4. Pravděpodobnost infekce telete mlékem: U mléčného stáda existují tři způsoby napájení. Prvním z nich je napájení mlékem z bazénu (určeného pro lidský konzum), při kterém je pravděpodobnost infekce telete MAP stejně vysoká jako při druhém způsobu napájení nestandardním mlékem vylučovaným z dodávky do mlékárny. Třetí způsob, při kterém se pro napájení telat používá mléčná náhražka, je naprosto bezpečný a možnost nakažení telete je nulová.
Jen 20 % zvířat klinicky nemocných či s vysokou infekciozitou (skupina D) může vylučovat dostatečné množství MAP, které je schopno nakazit telata ze směsného vzorku mléka.
Procento pravděpodobnosti kontaminace MAP vylučovaného mléka (P) se vypočítá dle známého vzorce:
P (mléko) = 1 – (1 – a/b)n , ve kterém „a“ představuje počet telat, která dostávají mléko od jedné krávy, „b“ je celkový počet telat ve stádu a „n“ znamená počet krav s mlékem k vyloučení (nestandardní mléko vylučované z dodávky do mlékárny).
5. Pravděpodobnost infekce způsobená kontaminací prostředí (Reed Frostova metoda): Pravděpodobnost podle této metody závisí na množství infikovaných krav vylučujících MAP v trusu (skupina D, E a K), což je ve shodě s nálezem Rosenbergové a kol.10 Dalším vstupem je počet efektivních kontaktů (k), které znamenají četnost styku mezi zvířaty a telaty a odráží i způsob chovu.11 Při výskytu infekce způsobené MAP v mléčném stádu skotu je také důležité, jak dlouho jsou matky v přímém kontaktu s telaty po porodu a zoohygienické podmínky při telení a ustájení zvířat.12
P (nakažení z prostředí) = 1 – (1 – (k x S)/N)I,
kde k = počet efektivních kontaktů (mezi telaty a kravami nad dva roky stáří), S = vnímavost, N = počet krav starších dvou let, I = počet infekciózních krav (skupina D, E, K).
ad I – počet infekciózních krav nesmí zahrnovat latentně nemocná zvířata, která chorobu nešíří trusem. Přitom tato zvířata tvoří velkou část z infikovaných.13,14
ad k – zajímavým parametrem je konstanta „k“, která je u izolovaných zvířat nula, u zvířat, kde dojde k efektivnímu styku každého s každým, pak rovna počtu dospělých krav.
Collins a Morgan12 stanovili tuto konstantu pro jimi sledované stádo na k = 2,1. Počítačový model Pensylvánské univerzity počítá s konstantou k = 5 u běžného mléčného stáda a s konstantou k = 2,5 u stáda s vysokou zoohygienickou úrovní. Ve skutečnosti se však konstanta (k) během ozdravování snižuje stejně, jako se snižuje pravděpodobnost infekce S. Obě veličiny lze pak v počítačové simulaci dosazovat do vzorce jak v lineární, tak i exponenciální podobě v závislosti na čase, čímž dosáhneme větší přesnosti výpočtů: pro konstantu k (x ,y) = (eintercept* y – eintercept* x )/( eintercept* 180 – eintercept* 0 )* k (tot); kde e = Eulerovo číslo = 2,718.., intercept = -0,01, x, y časový interval, k (tot) je celkový počet efektivních kontaktů v prvních 180 dnech stáří telete.
6. Přímý kontakt mezi jalovicemi a kravami do 4 let a staršími zvířaty je důležitým ukazatelem pro pravděpodobnost nakažení z prostředí. Vypočítá se dle výše uvedených vzorců, pokud ovšem vůbec existuje separace kategorií. Pokud tato separace kategorií neexistuje, potom je konstanta (k) pro zbytek stáda rovna počtu zvířat (N) a pravděpodobnost infekce je přímou úměrou odolnosti zvířat vůči infekci (S). Odolnost zvířat se v některých zemích zvyšuje vakcinací, přičemž šíření choroby se tím nezastaví, ale jen zpomalí. Vývoj nových účinnějších vakcín je předmětem výzkumu, protože stávající inaktivované vakcíny pouze zabrání výskytu klinicky nemocných zvířat, nikoli však zvířat vylučujících původce onemocnění v trusu.15
7. Infekce způsobené přesuny zvířat u otevřeného obratu stáda: Přesuny zvířat jsou stresovým faktorem a jako takové nejsou při ozdravování doporučovány. Pokud jsou přesuny nezbytné, pravděpodobnost infekce závisí na počtu přesunovaných zvířat (za rok) a prevalenci paratuberkulózy ve stádu, odkud jsou zvířata přesunována. Ve státech, ve kterých je prováděn dobrovolný ozdravovací program, jsou povoleny přesuny jen negativních zvířata ze stád s nižším či stejným rizikem zamoření (viz program VJDPMP – Voluntary Johne´s Disease Preventive Management Program). Díky tomuto faktu se mísí z hlediska rizika infekce dvě stejné skupiny zvířat a riziko infekce paratuberkulózou se nezvětšuje.
U neozdravovaných stád je riziko, že bude zakoupena infikovaná kráva či jalovice během roku v průměru 20 % (údaj Pensylvánské university), což je vysoký rizikový faktor šírení choroby. Největší riziko pro šíření MAP představují především výstavy zvířat.

Ekonomický dopad
Ztráty způsobené paratuberkulózou jsou způsobeny hlavně sníženými přírůstky, užitkovostí, horšími reprodukčními ukazateli a jsou u dlouhodobě infikovaného stáda konstantní. Gunn at al.16 počítali se ztrátou kvůli infekci MAP ve stádu se 100 kravami, ve stádě byly dvě klinicky nemocné krávy a prevalence onemocnění byla 17,5 %.
Ihned po započetí ozdravování byla klinicky nemocná zvířata brakována a šíření choroby uvnitř stáda bylo omezeno vakcinací. Kultivační vyšetření trusu od každého zvířete se provádělo 1x ročně a pozitivní jedinci byli následně poraženi (metoda „test and cull“ neboli vyšetření a porážka).
Náklady na ozdravování stáda byly prvních pět let vyšší, než kdyby se stádo neozdravovalo. Po deseti letech se náklady snížily na minimum a stádo nebylo prosté paratuberkulózy ani po dvaceti letech.
V následujících letech bylo na základě mnoha studií konstatováno, že u neozdravovaných stád se špatnou úrovní zoohygieny se ekonomické ztráty zvyšují a u stád s dobrou úrovní zoohygieny se ekonomické ztráty stabilizují na střední hranici, kde se trvale udržují. Pokud se začne stádo ozdravovat metodou „test and cull“, aniž by se zlepšily zoohygienické podmínky a zavedlo se oddělení jednotlivých kategorií zvířat, nedojde ke snížení prevalence paratuberkulózy skotu a investice do ozdravování jsou zmařeny.
Konkrétní propočty finančních ztrát vycházejí z výpočtů rizik, počítají i s budoucími ztrátami a jsou nad rámec této práce.

Případ z praxe
V roce 2000 prodal chovatel A krávy chovateli B do masného stáda skotu v jiném okresu. V roce 2003 bylo několik krav z chovu B odesláno jako zdravé na jatky, kde státní veterinární lékař při veterinárně hygienickém vyšetření zvířat po poražení pojal podezření na paratuberkulózu, a proto odebral vzorky na laboratorní vyšetření. U dvou kusů krav bylo prokázáno MAP. Na základě tohoto zjištění bylo u zvířat v chovu A provedeno sérologické vyšetření 30 kusů zvířat ve stádě. Jednalo se o historicky první plošné sérologické vyšetření na paratuberkulózu v obou chovech skotu obou okresů. Žádné jiné stádo dříve ani později plošně testováno nebylo (ani stáda sousedních chovatelů či ta stáda, do kterých byl prodán skot z nakaženého stáda v době, kdy se ve stádě nemocní jedinci již prokazatelně vyskytovali!). U sedmi z 30 testovaných zvířat bylo vyšetření pozitivní.
Chovatel A vlastní asi 250 kusů masného skotu, má jako jediný na okrese status IBR prostého chovu a je ekologickým hospodářem. Zvířata pase na pastvinách v chráněné krajinné oblasti, všechny uhynulé kusy nechával pitvat (požadavek pojišťovny), měsíčně posílal několik kusů skotu na porážku a čile se zvířaty do vyhlášení ohniska nákazy obchodoval. Z epizootologického hlediska patřil bezesporu k nejlepším chovům v tomto okresu.
Po sérologickém průkazu protilátek proti původci paratuberkulózy byla vydána předběžná opatření při podezření z nebezpečné nákazy skotu paratuberkulózou a po kultivačním průkazu pak mimořádná veterinární opatření při výskytu nebezpečné nákazy paratuberkulózy skotu. Na hospodářství byla uvalena karanténa se zákazem nákupu a prodeje zvířat (s výjimkou prodeje na jatky), byla stanovena povinnost vybudovat hygienickou smyčku pro osoby i stroje, oplocení pozemku, sanace pastvin, kultivační vyšetření trusu každých pět měsíců s povinností neprodleně vyřadit z chovu pozitivní jedince a všechny potomky pozitivních matek narozených v posledních 12 měsících.
Všech sedm sérologicky pozitivně reagujících jedinců bylo neprodleně z chovu vyřazeno s následným odběrem vzorků tenkého střeva a korespondujících mízních uzlin na sanitní porážce k laboratornímu došetření. Současně byly rektálně odebrány vzorky trusu všem 229 zvířatům starším 18 měsíců. Kultivační metodou bylo prokázáno MAP u pěti jedinců.
Některá vyhublá zvířata s chronickými průjmy byla z chovu vyřazena s následným laboratorním došetřením orgánů střevního traktu. Celkem bylo v roce 2003 vyřazeno z důvodu paratuberkulózy 21 dospělých zvířat, což představuje 9,2 % zvířat z chovu. Další odběr trusu byl dle metodiky proveden v intervalu pět měsíců od prvního odběru, kdy byl odebrán trus od 224 zvířat starších 18 měsíců. Tento postup se bude opakovat dle metodiky až do utlumení nákazy.
Metodický návod č. 6/2001 SVSČR připouští kromě eliminační metody popsané výše i radikální metodu, kdy je poraženo celé stádo a do asanované farmy je možné po uplynutí určité doby koupit nebo přesunout nové jedince.

Ozdravný program v USA
Hlavní zásady ozdravování jsou: stádový princip, dobrovolnost a nulová restrikce.
Již v letech 1991 až 1996 zorganizovalo Federální ministerstvo zemědělství (USDA) rozsáhlou studii o výskytu paratuberkulózy skotu, na které participovalo 2542 farmářů (se stádem větším než 30 kusů mléčného skotu), kteří reprezentovali 83,1 % mléčných stád ve 20 státech USA, kterých se studie týkala.
Konkrétně sérologické testy se například týkaly 32 622 krav ze 1004 farem. U všech výpočtů bylo počítáno jak se senzitivitou testu, tak specificitou, a výsledky byly přepočítávány. Sérologicky pozitivních bylo 3,4 % krav (Adjusted Prevalence = prevalence vypočítána na senzitivitu 45 % ELISA testu z naměřené Apparent prevalence = zjevná prevalence 2,5 %).
Při sérologickém vyšetření 30 zvířat ze sledovaného stáda se ukázalo, že plných 55,0 % z testovaných stád mělo jen jeden vzorek pozitivní. Při specificitě 99,0 % ELISA testu je pravděpodobnost, že jedno z 30 kusů zvířat ve stádě bude falešně pozitivní, plných 26,0 %! (Pravděpodobnost jednoho falešně pozitivního testu je 22,4 %, dvou či více falešných testů 3,6 %.)
Jistě je zajímavé zamyslet se nad smyslem zkoumat u nás stejný počet zvířat ve stádě i RVK testem, který má pouze 80 – 90% specificitu. Pravděpodobnost, že RVK testem získáme falešně pozitivní zvíře u testovaného stáda je limitou 100 %, čili tento test je jako screeningový naprosto nepoužitelný a znehodnocuje u nás prováděné zbylé dva testy (ELISA a IDT).
Při započítání i ostatních ukazatelů studie, zvláště klinicky nemocných kusů a nálezů na jatkách, bylo konstatováno, že v USA je 21,6 % stád pozitivních na paratuberkulózu. Cílem kontrolního programu bylo u stád s nízkou incidencí onemocnění (1 – 2 %) dosáhnout během jednoho až tří let vymizení klinicky nemocných zvířat a během 5 – 7 let eliminovat většinu nemocných zvířat. Pro zajištění nešíření infekce mezi stády byl vytvořen program VJDPMP, který zaručuje dobrovolným účastníkům programu, že nakoupená zvířata budou pocházet ze stád s nižším či stejným stupněm infekce (pohyb zvířat po spádu rizika infekce). Zóny rizika infekce ukazuje tab. 4. Zařadit tab. 4
United States Animal Health Association (USAHA) zakládá pracovní skupiny National Johne´s Working Group (NJWG), které sdružují odborníky od veterinářů, přes humánní specialisty, zpracovatele potravin a státní orgány, aby vytvářeli jednotné postupy v boji proti této chorobě ve svém regionu (Risk Management). Pracovní skupiny vytvářejí plány a postupy kontroly (Johne´s Disease Control Procedures and Plan), zprostředkovávají komunikaci s médii, obyvateli regionu a provádějí poradenskou činnost od smluvního pojištění chovatelů přes ochranu zdrojů pitné vody, ochranu potravin až po osvětu a vzdělávací akce.
Pro ozdravování stáda je vytvořen program VJDHSP (US Voluntary Johne´s Disease Herd Status Program). Odběry a transport vzorků zajišťuje pouze akreditovaný veterinář a vyšetření se provádějí v akreditované laboratoři.
Hlavní podmínkami ozdravného programu jsou:
1. Zajistit vysokou hygienu telení.
2. Oddělit telata od krávy ihned po porodu.
3. Zajistit, aby kolostrum pro tele bylo pouze od jeho matky či používat sušené kolostrum.
4. Používat mléčné náhražky ke krmení místo mléka.
5. Zamezit kontaktu mezi telaty a dospělými kravami.
6. Identifikovat pozitivní zvířata ve stádě a eliminovat je („test and cull“).
7. Separovat telata do 6 měsíců stáří a telata do 12 měsíců stáří.
8. Separovat skot do stáří 4 let od staršího.
9. Zavést smluvní odchov jalovic („heifer contract rearing“) ve specializovaných provozech.
10. Vakcinovat stáda (u nás se neprovádí) proti paratuberkulóze.
Zásady vyšetřování stáda jsou následující:
1. Testy intravitální diagnostiky mají rozlišnou specificitu a senzitivitu, což je určující pro jejich použití.
2. Brakovat je možné jen ta zvířata, která jsou individuálně vyšetřena, ne screeningově.
3. Testy intravitální diagnostiky mohou být paralelní, tedy ELISA vyšetření i kultivace trusu.
4. Frekvence vyšetření může být rozdílná, tedy každého půl roku, každý rok nebo každé dva roky.
5. Vyřazovat ze stáda se musí také telata pozitivních zvířat.
6. Ne všechna zvířata ve stádě musí být testována, ale jen jejich část.
7. Pro získání statutu chovu prostého paratuberkulózy je nutné používat rozdílné testy a rozlišný výběr testovaných skupin každý rok (střídat ELISA vyšetření a kultivaci trusu!).
Existují dvě cesty, jak dosáhnout 4. stupně pravděpodobnosti negativního výskytu paratuberkulózy skotu: standardní cesta a rychlá cesta. Obě vyžadují čtyři, respektive tři roky po sobě jdoucí negativní vyšetření signifikantního množství zvířat ve stádě střídavě metodou ELISA vyšetření a kultivací trusu. Poté je stádo prohlášeno za prosté paratuberkulózy a je každoročně testováno jen 30 kusů nad dva roky stáří metodou ELISA.
V kontextu těchto postupů se ozdravení stáda od paratuberkulózy v ČR podle Metodického návodu č. 6/2001, které vyžaduje pouze dvě negativní vyšetření trusu v intervalu pět měsíců a pak se už stádo nikdy netestuje, jeví jako zcela nedostatečné a metodicky nesprávné.
Akreditace laboratoří v USA: Vyšetřování smějí provádět jen akreditované laboratoře. Laboratoř každoročně obdrží od NJWG sadu 25 slepých vzorků sér a 20 vzorků trusu z prokazatelně nemocných zvířat a prokazatelně zdravých a musí složit test způsobilosti. Aby získaly na další rok akreditaci, musí mít 90% úspěšnost u sérologických testů, u kultivace trusu musí se 100% jistotou detekovat negativní vzorky (100% specificita) a odhalit 70 % pozitivních vzorků trusu (70% senzitivita).

Metoda ozdravení v Austrálii
Australský program započal roku 1996.17 V červnu 2000 bylo detekováno 2134 infikovaných stád a 1139 neinfikovaných.18 Austrálie je přitom považována za jednu z nejméně zamořených zemí na světě. Svou metodu ozdravení dopracovala v letech 1997 až 2001 a založila ji na kategorizaci území (NJDCP National Johne´s Disease Control Program). Celé území je rozděleno do čtyř zón podle rizika zamoření:
1. Free Zone – území paratuberkulózy prosté: od června 1999 je západní Austrálie vyhlášena územím bez jediného výskytu paratuberkulózy. (Výjimku tvoří nález z 8. 12. 2003, kdy byla ve Free Zone detekována paratuberkulóza u jedné ovce. Tento nález zatím neměl na teritoriální klasifikaci vliv.)
2. Protected Zone – chráněné území proti paratuberkulóze. Queensland a Severní Teritorium je tradičně také prosté paratuberkulózy. Do druhé zóny bylo zařazeno společně s velkou částí Nového jižního Walesu také severní území státu Jižní Austrálie.
3. Control Zone – kontrolovaná území na paratuberkulózu: jih Jižní Austrálie, stát Victoria a část Nového jižního Walesu.
4. Rezidual Zone – zbytková zóna výskytu paratuberkulózy: Tasmánie.
Nákupy ze zóny s větším rizikem zamoření do zóny s nižším rizikem zamoření jsou zakázány, v opačném směru povoleny. Každý rok je vyšetřeno 50 zvířat starších dvou let z každého stáda skotu na paratuberkulózu. Na ozdravení skotu navazují ozdravné programy na tlumení paratuberkulózy u ovcí, koz a spárkaté zvěře a následně pojistné programy (Australian Johne´s Disease Market Assurance Programs). Opatření na tlumení vydávají jednotlivé regiony samostatně, ale schvalovány a distribuovány jsou centrálně. Tato metoda představuje vrchol či konečnou fázi eradikace choroby a je pro Českou republiku v dohledných desetiletích zřejmě nepoužitelná.

Diskuse a závěr
Metody ozdravování skotu od paratuberkulózy používané v České republice dokáží sice mnohonásobně rychleji „ozdravit“ stádo od paratuberkulózy než nejmodernější ozdravné programy ve světě, riziko infekce je však v námi „ozdraveném“ stádě značné a s časem trvale stoupá, místo aby klesalo. Dokonce v den „ozdravení“ může být ve stádě kumulativní roční incidence (Cumulative Annual Incidence) větší než nula a Exposure Odds Ratio (ORe) je zcela jistě výrazně větší než 1, takže z hlediska epizootologických rizik stádo za ozdravené rozhodně považovat nelze.
Při ozdravování skotu od paratuberkulózy v České republice se vychází z těchto chybných předpokladů:
1. Nevyšetřené stádo je zdravé stádo.
2. V ozdravovaném stádě je nutné vyhlásit mimořádná veterinární opatření při výskytu nebezpečné nákazy se všemi z toho plynoucími restrikcemi.
3. Nákaza je zdolána po uplynutí pozorovací doby pěti měsíců.
Díky těmto metodickým chybám a z nich plynoucím postupům jsou investice vložené do ozdravování stád trvale mařeny. Snaha zrychlit ozdravování naráží nejen na dlouhou perzistence MAP v prostředí, na dlouho inkubační dobu paratuberkulózy, dlouhou dobu imunotolerance zvířat a dlouhou latentní fázi nemoci, kdy je záchyt MAP po měsíce až roky znemožněn, ale i na nízkou senzitivitu používaných testů (v praxi nepřekračuje běžně 50 %).
Při vytváření programů je nutno dodržet mimo jiné i tyto zásady:
1) Vytvořit mezinárodně uznávaný program stanovení a udržení statutu chovu prostého paratuberkulózy. Pro získání statutu je nutné stádo čtyři roky testovat (ne jen pět měsíců) s negativními výsledky střídavě metodou kultivační a sérologickou s tím, že případné pozitivní nálezy budou verifikovány kultivačním vyšetřením trusu. K udržení již získaného statutu je nutné testovat dohodnutý vzorek stáda (30 – 50 zvířat) screeningově 1x ročně (viz metodika VJDHSP i NJDCP).
2) Pro chovatele, kteří budou chtít statut chovu prostého paratuberkulózy dosáhnout, vytvořit nový ozdravný program se členěním stád do skupin dle rizika infekce a pohybu zvířat jen po spádu rizika infekce (viz VJDPMP i NJDCP).
Hlavní důraz při ozdravování stáda s uzavřeným obratem je nutno dávat na odchov a separaci mladého skotu, kde je riziko vzniku infekce největší.
3) Při ozdravování stáda zainteresovat chovatele na zlepšení zoohygienických podmínek chovu a nadále používat metodu „test and cull“, tedy provádět kultivační vyšetření trusu všech jedinců ve stádě nad dva roky stáří každých šest či 12 měsíců a porážet pozitivní zvířata a jejich potomky. Větší roli by při ozdravování měli hrát akreditovaní veterináři.
4) Pro účely sérologického screeningového vyšetření stád nepoužívat RVK test, který má nízkou specificitu, ani IDT, který má velmi nízkou senzitivitu.
Ač se jedná o všeobecně uznávané principy, z nichž mnohé již při ozdravování používáme (zvláště kultivační vyšetření trusu), jedině jejich provázanost, zpětná vazba a úplnost zaručí transparentnost boje proti paratuberkulóze.
Při vytváření zpětných vazeb je možno využít systém dotazníků, které akreditovaní veterináři vyplňují společně s chovateli při odběru vzorků. Dotazníky jsou společně s výsledky testů z laboratoří trvale doložitelným zdrojem dat pro výpočty a případné korekce ozdravných programů v budoucnu. Při vytváření dotazníků a srovnávání musíme mít na zřeteli zásady epizootologických proporcí a verifikovat zjištěné závěry zákony kauzality (Hill-Evansovy postuláty 1965 a 1976), abychom nesrovnávali nesrovnatelné a nedocházeli k mylným závěrům.
Ekonomické důsledky paratuberkulózy skotu jsou značné, ačkoli je všeobecně rozšířen přesně opačný názor, a předpoklady budoucích ztrát ještě větší.
Někteří odborníci se domnívají, že je jen otázkou času, kdy se garance nulového výskytu MAP stane podmínkou pro mezinárodní obchod se zvířaty a jejich produkty. Je pravděpodobné, že význam paratuberkulózy bude vzrůstat i vzhledem k četnosti záchytu MAP u lidí.
Vytvoření ozdravného programu proti paratuberkulóze pro Českou republiku založeného na analýze epizootologických rizik stáda, jehož výsledky budou mezinárodně průkazné a doložitelné, je nutným předpokladem pro pozvednutí úrovně boje proti této chorobě a z dlouhodobého hlediska i optimálním způsobem minimalizace ekonomických dopadů na naše hospodářství.

Literatura:
1. Pavlík I., Pavlas M., Bejčková L. Výskyt, ekonomický význam a diagnostika paratuberkulózy. Vet. Med. – Czech 1994;39(8):451-496.
2. Pavlík I., Pavlas M., Fixa B., Komárková O. Výskyt Mycobacterium paratuberculosis u lidí. Česká a slovenská gastroenterologie 1994;48(2):79-81.
3. Herzig I. Činnost Vědeckého výboru veterinárního pro bezpečnost potravin v roce 2003. Veterinářství 2004;54(3):181-182.
4. Fixa B., Komárková O., Bedrna J., Švástová P., Rozsypalová Z., Pavlík I. Crohnova choroba a Mycobacterium avium subspecies paratuberculosis. Česká a slovenská gastroenterologie 2000;54(2):56-61.
5. Fixa B., Komárková O., Bedrna J., Veselý T., Švástová P., Rozsypalová Z., Pavlík I. Crohnova choroba a protilátky proti Mycobacterium avium subspecies paratuberculosis. Česká a slovenská gastroenterologie 2000;54(5):175-179.
6. Stott A. W., Jones G. M., Humphry R. and GunnG. J. Assessment of surveillance and control of Johne´s disease in farm animals in GB. SAC Veterinary Science Division 2000:83-94.
7. Seitz S. E., Heider L. E., Hueston W. D., Bech-Nielsen S., Rings D. H., Spangler L. Bovine fetal infection with Mycobacterium paratuberculosis. J. Am. vet. med. Ass. 1989;194(10):1423-1427.
8. Sweeney R. W., Witlock R. H. and Rosenberg A. E. Mycobacterium paratuberculosisi Cultured from Milk and Supramammary Lymph Nodes of Infected Asymtpomatic Cows. Journal of Clinical Microbilogy 1992;30:166-171.
9. Doyle T. M.: Isolation of Jehne’s bacilli from the udders of clinically affected cows. Br. vet. J. 1954;110:215- 218.
10. Rosenberger A. E., Whitlock R. H., Siebert M., Sweeney R. W., Hutchinson L. J. Isolation of M. paratuberculosis from the environment of dairy farms with a known history of Johne’s disease. The paratuberculosis Newsletter 1991;3:30.
11. Maia J. D. O. C. Some mathematical developments of the epidemic theory formulated by Reed and Frost. Hum. Biol. 1952;24:167-200.
12. Collins M. T., Morgan I. R. Simulation-model of paratuberculosis control in a dairy-herd. Prevent. Vet. Med. 1992;14:21-32.
13. Ayele W. Y., Macháčková M., Pavlík I. The transmision and impact of paratuberculosis infection in domestic and wild ruminants. Vet. Med. – Czech 2001;46.205-224.
14. Whitlock R. H., Wells S. J., Sweeney R. W., Van Tiem J. ELISA and fecal culture: Sensitivity and specificity of each method. Part of research grant „Development of Improved Diagnostic Techniques for Paratuberculosis (Johne’s disease ) in Dairy Cattle“# ME – 4447295, New Boston Center, Kennett Sqare, PA, USA. 1997.
15. Pavlík I., Rychlík I., Dvorská L. Certifikační program proti paratuberkulóze skotu a neúčinnost vakcinace při ozdravování infikovaných chovů skotu v Nizozemsku. Veterinářství 1997;47(12):529-530.
16. Gunn et al. Cost-Benefits of Control for Paratuberculosis in Cattle Herds in GB. Assessment of surveillance and control of Johneś disease in farm animals in GB. SAC Veterinary Science Division 2000;95-102.
17. Kennedy D. J., Allworth M. B. Progress in national control and assurance programs for bovine Johne’s disease in Australia. Vet. Microbiol. 2000;77:443-451.
18. Anon., 2000.

Adresa autora:
MVDr. Jiří Henych
790 58 Velká Kraš 110
e-mail: jhenych@iol.cz

Komentáře ke článku 1

  • Pavel Václav Chrtek

    Dobrý den,
    Chci se zeptat, zda je možné získat chov paratuberkulózy prostý.
    Chováme 1000 dojnic, vyšetření z krve jsem dělal loni R. 2015 výsledek vše negativní
    Teď vyšetřují dojnice před zaprahnutim a zatím je vše negativní.
    Děkuji za odpověď Chrtek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *