Pokojové a zahradní rostliny – riziko otrav malých zvířat

D. DVOŘÁKOVÁ, Z. SVOBODOVÁ, J. DRASTICHOVÁ Fakulta veterinární hygieny a ekologie Veterinární a farmaceutické univerzity Brno Veterinářství 2002;52:417-420

SOUHRN
Dvořáková D., Svobodová Z., Drastichová J. Pokojové a zahradní rostliny – riziko otrav malých zvířat. Veterinářství 2002;52:417-420.
Pokojové a zahradní rostliny mohou způsobit vážné otravy u psů, koček, okrasného ptactva, hlodavců a dalších domácích zvířat. V článku jsou vybrané druhy rostlin těch čeledí, které představují nejčastější riziko otrav malých zvířat, zejména mláďat. Některé druhy rostlin čeledi Araceae, jako jsou např. Monstera spp., Philodendron spp., Dieffenbachia spp., Anthurium spp., Aglaonema spp. a Zantedeschia spp., obsahují převážně nerozpustné kalciumoxalátové krystalky, které mechanicky iritují sliznici dutiny ústní a vyvolávají lokální zánět. Spolu s proteolytickými enzymy uvolňují kininy a histamin. Rhododendron spp. z čeledi Ericaceae obsahuje hlavně tzv. grayanotoxiny s kardioaktivním účinkem. Nerium oleandr z čeledi Apocynaceae je velmi jedovatá okrasná rostlina, která obsahuje srdeční glykosidy a kardenolidy. Mechanismus těchto glykosidů je podobný účinku digitoxinu. Druhy Amaryllis belladona a Narcisus spp. z čeledi Amaryllidaceae, Tulipa spp. a Hyacynthus spp. z čeledi Liliaceae jsou rostliny, u kterých je nejvíce toxická část jejich cibule. Z toxických látek jsou nejlépe prostudovány alkaloidy lycorin a narcissin, které působí na gastrointestinální trakt a způsobují křeče. Iris spp. je zástupcem čeledě Iridaceae. Kromě irisinu a irigeninu obsahuje ve vysokém množství také iridin. Tyto látky mají převážně účinek na gastrointestinální trakt. Druhy Lilium spp. z čeledi Liliaceae obsahují neznámé toxiny způsobující syndrom akutního renálního selhání u koček. Klinické příznaky otrav jmenovanými druhy rostlin a specifická léčba u malých zvířat jsou podrobně popsány v článku.

SUMMARY
Dvořáková D., Svobodová Z., Drastichová J. House and garden plants-risk of poisonings in small animals. Veterinářství 2002;52:417-420.
House and garden plants can cause serious poisonings in dogs, cats, cage birds, rodents and other domestic animals. In the article some of the most important plant species and their effects are mentioned. Among others, there is big family of Araceae and its species, containing non-soluble calcium oxalate crystals, irritating mucous membranes, releasing also kinnins and histamin. Rhododendron spp. from the family of Ericaceae contains mainly grayanotoxins, dangerous because of their cardioactive effects. Nerium oleandr, member of the family Apocynaceae is very dangerous because of effect of its digitoxin-like glycosides. Species Amaryllis belladona and Narcisus spp., members of family Amaryllidaceae, Tulipa spp. and Hyacynthus spp. from a family of Liliaceae are known for their poisoneous roots. These species represent the highest risk of poisonings in small animals, mainly in young ones. Clinical symptoms of poisonings by individual plant species and their specific treatment in small animals is described in detail in the paper.

V klinické praxi veterinárního lékaře dochází často k situaci, kdy majitel přivádí zvíře s podezřením na otravu po pozření části pokojové nebo zahradní rostliny. Problém nastává v okamžiku, kdy majitelé ve většině případů nejsou schopni sdělit lékaři druhové ani rodové jméno rostliny. Pokud se veterinárnímu lékaři ve spolupráci s majitelem nepodaří odhalit původ možné otravy, nemůže být zahájena včasná specifická léčba a podána vhodná antidota. Identifikace podezřelé rostliny by měla být co možná nejrychlejší. Proto je zapotřebí chovatele zvířat preventivně informovat, aby v případě vzniku klinických problémů u zvířete, které pozřelo část rostliny, přinesli s sebou zbylou část rostliny k jejímu určení. Na druhé straně by veterinární lékaři měli mít k dispozici encyklopedii rostlin, která by jim ulehčila identifikovat rostlinu, kterou zvíře pozřelo.
V předkládaném článku jsme se zaměřili na ty čeledě, které jsou poměrně často zastoupeny v domácnostech, venkovních prostorách a zahradách a jsou významné z hlediska otrav malých zvířat, zejména mláďat.

Rostliny z čeledi Araceae
Monstera spp. (monstera), Philodendron spp. (filodendron), Dieffenbachia spp. (difenbachie), Anthurium spp. (anturium), Aglaonema spp. (aglaonema) a Zantedeschia spp. (kala) jsou tropické rostliny patřící do čeledi Araceae (áronovitých). Řada druhů, rozšířených hlavně jako pokojové rostliny, představuje poměrně velké riziko otrav zejména pro psy, kočky, terarijní zvířata a hlodavce.1 Tyto rostliny jsou potenciálním problémem i pro okrasné ptactvo.2 Jmenované druhy se řadí mezi rostliny obsahující nerozpustné kalciumoxalátové krystalky.1 Kromě nerozpustných oxalátů je u těchto druhů popisována také přítomnost oxalátů rozpustných a kyseliny oxalové.3,4 Jedovaté jsou celé rostliny.3
Kočky většinou pouze okusují části rostlin a jen výjimečně polykají listy nebo květy.1 Psi naopak často žvýkají a rozrušují pozřenou rostlinu, což činí problém při její následné detekci.1
Mechanismus toxického účinku: Z hlediska mechanismu toxického působení je nejvíce prostudována difenbachie, protože nejvíce otrav pokojovými rostlinami je zaznamenáno pozřením právě tohoto druhu.1 Ve vodě nerozpustné kalciumoxalátové krystalky ve tvaru jehliček (tzv. rafidy) jsou uspořádané do svazků ve specializovaných buňkách (idioblasty), nacházejících se v celé rostlině.5,6 Krystalky rafidů se při rozrušení rostlinné tkáně uvolňují z idioblastů.5,6 Tento proces trvá několik minut.7 Uvolněné kalciumoxalátové krystalky mechanicky iritují měkkou tkáň v dutině ústní a spolu s proteolytickými enzymy přítomnými v difenbachii spouštějí lokální uvolnění kininů a histaminu.6,8 Proteolytické enzymy, které obsahují i další druhy čeledi áronovitých, mohou zhoršit dráždivý účinek oxalátů.9,8
Klinický průběh: Klinické příznaky, které se objeví u malých zvířat obvykle do čtyř hodin po požití rostlinných částí,8 jsou často manifestovány lokálním zánětem sliznic dutiny ústní a pruritem.10Postižená zvířata třepou hlavou, škrábou si čenich, objevuje se salivace až pěna,4 různé stupně orálního a periorálního mukózního edému jazyka, pysků, patra a faryngu.1 Otok vede ke ztíženému polykání a dýchání4 a může zapříčinit obstrukci dýchacích cest.3
Zvířata většinou pozřou poměrně malé množství rostlinného materiálu, proto obvykle nedochází ke generalizovanému účinku.1 U některých jedinců se otrava může projevit dávením, zvracením, průjmem,3 dysfagií, dyspnoí, abdomenalgií, hemoragickou gastroenteritidou nebo enteritidou.1 Podobné klinické příznaky jsou popisovány také u druhů monstera a anturium.3
Při pozření difenbachie a dalších druhů z čeledi áronovitých se může vyskytnout i arytmie, mydriáza, kóma a smrt.3
Vzhledem k výskytu rozpustných oxalátů u rostlin čeledi áronovitých může dojít k hypokalcemické tetanii a někdy i k renální oxalóze.4
První pomoc a léčba: Po pozření rostlinného materiálu jmenovaných toxických druhů je potřeba provést v co nejkratším čase vyprázdnění gastrointestinálního traktu a zahájit symptomatickou a podpůrnou terapii.1,3,8 Výplach dutiny ústní vodou nebo mlékem podporuje vyplavení nerozpustných oxalátových krystalků.3 Rozpustné oxaláty se vlivem kalcia obsaženého v mléku vysráží. Při otoku jazyka, měkkého patra a jícnu je nezbytné zabezpečit průchodnost dýchacích cest.3
Pokud je pacient bez příznaků, ale pozřel části rostlin, podávají se emetika a aktivní uhlí (1 – 2 g.kg-1 ž. hm.). Ošetření GIT zahrnuje aplikaci zklidňujících látek (mléko a roztok hydroxidu hlinitého), látek s protektivním účinkem (sukralfát v dávce 0,5 – 1 g orálně třikrát denně u psa a 0,25 – 0,5 g orálně třikrát denně u koček), dále spasmolytik (isopropamid v dávce 0,2 – 1 mg.kg-1 ž. hm. orálně dvakrát denně pro psy a kočky) a analgetik (butorfanol v dávce 0,1 mg.kg-1 ž. hm. i. v. pro kočky a 0,4 mg.kg-1 ž. hm. i. m., s. c. pro psy).1 Podání kortikosteroidů je při léčbě těchto otrav kontraindikováno.1,3 Antihistaminika mohou zlepšit celkový stav pacienta, ale jejich použití musí být uvážené, aby nedošlo naopak k jeho zhoršení.1,3 U pacientů s protrahovaným zvracením se podávají antiemetika, např. metoklopramid (0,1 – 0,5 mg.kg-1 ž. hm. i. m., s. c., i. v. nebo orálně třikrát denně pro psa, 0,2 – 0,5 mg.kg-1 ž. hm. orálně nebo s. c. třikrát denně pro kočku).1 Při velkých ztrátách tekutin nebo při hypotenzi je nezbytná rehydratace organismu podáváním tekutin a elektrolytů.3,8 Celkový stav se obvykle u psů a koček rychle stabilizuje a nedochází k ohrožení života. U většiny případů trvá konzervativní terapie 12 – 24 hod. Ovšem v případě pozření většího množství rostlinného materiálu se terapie prodlužuje až na několik dní.1

Rostliny z čeledi Ericaceae
Některé druhy čeledi Ericaceae (vřesovcovitých), jako je například Rhododendron spp. (azalka) jsou extrémně toxické. Azalka se často pěstuje jako okrasná rostlina v bytech, na terasách nebo v zahradách. Pozření několika málo listů azalky (2 – 3 ks) může vyvolat u psů a koček vážné otravy.1
Stonky, listy, květy i nektar obsahují různé deriváty toxických sloučenin odvozených od grayanotoxinu (andromedotoxin, acetylandromedol, rhodotoxin) a pryskyřičné diterpeny.1,8,11,12
Z azalky bylo izolováno 18 grayanotoxinů, přičemž největší význam vzhledem k toxicitě tohoto druhu má grayanotoxin I.8 Grayanotoxiny I, II, III izolované z nektaru, listů a květů jsou označovány jako kardioaktivní diterpenoidy.4 Vedle těchto toxických látek azalka obsahuje vysoké množství taninu, flavonoidů a fenolických glykosidů.1
Mechanismus toxického účinku: Grayanotoxin se váže na receptory, které otevírají a zavírají Na+ kanál buněčných membrán.3,8 Toxickým působením grayanotoxinu zůstává Na+ kanál otevřený, přetrvává zvýšená dráždivost buněčné membrány jak nervových buněk, tak buněk srdečního svalu, dochází k excitaci a následně ke stálé depolarizaci.1,4,8 Účinek grayanotoxinu na buňky srdečního svalu je podobný digitalisovým otravám, ale mechanismus je odlišný.3
Informace o kinetice a metabolismu grayanotoxinů jsou z literatury velmi omezené. Experimentální práce na myších a krysách prokázaly, že grayanotoxiny jsou velmi rychle metabolizovány a vylučovány.8
Klinický průběh: Klinické účinky nastupují do dvaceti minut až dvou hodin,3,8 v některých případech až do šesti hodin po pozření rostlinného materiálu.1 Poměrně rychle se začnou rozvíjet GIT účinky.3,8 Protože se grayanotoxiny rychle vylučují, příznaky otravy jsou zřídka delší než 24 hod.8 Je pozorována salivace, zvracení, průjem, který může být protrahovaný a hemoragický,1 inapetence, abdomenalgie, třes, pocení, slabost a hypotenze.3,4
K dalším významným klinickým příznakům patří bradykardie,3 deprese CNS, křeče, ataxie, paralýza, tachypnoe, edém plic, pozitivní inotropie.1,4 K exitu vlivem náhlého kardiorespiračního selhání dochází jen výjimečně.8
První pomoc a léčba: Specifické antidotum není k dispozici, léčba je symptomatická a podpůrná.8 Pokud otrava nevyvolá zvracení, pacientovi podáme apomorfin 0,25 mg.kg-1 ž. hm., nebo 3% H2O2 (1 – 2 ml.kg-1 ž. hm. p. o., opakovaně, pokud se zvracení neobjeví do 10 min.).1 Výplach žaludku je indikován pouze u stabilizovaných pacientů. Detoxikace obsahu trávicího traktu se provede podáním aktivního uhlí. Je nutné medikamentózně tlumit křeče, zabezpečit dýchání (použitím endotracheální tubusu) a monitoring srdeční činnosti a krevního tlaku.1
U zvířat s bradykardií má podání atropinu částečný antagonistický účinek vůči grayanotoxinu.8 Atropin se podává v dávce 0,02 mg.kg-1 ž. hm. i. v., rehydratace napomáhá upravit a stabilizovat krevní tlak.1,8 U pacientů s těžkou hypotenzí se současně podává dopamin nebo norepinefrin.1 Minimální doba sledování pacienta je doporučována šest hodin po pozření toxického rostlinného materiálu.8
Diagnostika toxinu (grayanatoxinu) může být potvrzena detekcí v játrech, ledvinách, plících, dále v moči nebo v obsahu GIT.13

Rostliny z čeledi Apocynaceae
K atraktivním rostlinám, které jsou v obytných místnostech pěstovány hlavně přes zimu a v létě na venkovních prostranstvích, patří Nerium oleander (oleandr) z čeledi Apocynaceae (toješťovitých). Tato rostlina má jedovaté listy, stonky a kořen.3 Letální dávka pro zvíře je pozření 0,005 % rostlinného materiálu jeho tělesné hmotnosti.4
Mechanismus toxického účinku: Oleandr obsahuje srdeční glykosidy (oleandrin, neriin) a kardenolidy (gentiobiosyoleandrin, olorsid), které inhibují Na+/K+ ATPázu buněk srdečního svalu.14 Mechanismus působení těchto glykosidů je podobný účinku digitoxinu.3
Klinický průběh: Příznaky otravy se projevují kolikou, zvracením, salivací a průjmem.3,14 Pupily jsou dilatované, puls může být zpočátku pomalý a silný (podobně jako u otrav digitalisovými glykosidy), později zrychlený a slabý.3 Poruchy srdeční činnosti mohou vést k hypotenzi, šoku, ataxii, kolapsu až smrti. Laboratorním vyšetřením krevního séra je zjišťována hypokalemie, hypokalcemie a hypoglykemie.3
První pomoc a léčba: První pomoc spočívá v okamžitém vyprázdnění trávicího traktu (vyvolání emeze), dále v podávání aktivního uhlí a následně v použití projímadla. Celková léčba pacienta je shodná jako u otrav digitalisovými glykosidy.3 Podávají se antiarytmika jako je fenytoin a digitalisové antidotum, tj. FAB fragmenty imunoglobulinu proti digitoxinu a digoxinu.3 V zahraničí jsou tyto protilátky obsaženy např. v přípravku Digibind. Při otravách oleandrem se může dávka Digibindu, pro psy 60 mg.kg-1 ž. hm. i. v., podat opakovaně.3
Toxické účinky difenbachie, oleandru a azalky byly sledovány na druhu kanára Serinus canaria.2 Při podání 120 mg rostlinného materiálu difenbachie byla u kanárů do deseti minut vyvolána deprese, bylo pozorováno dýchání s otevřeným zobákem, salivace, hlen v zobáku, natažení krku, třepání hlavou, agitace a k úhynu došlo do 90 – 120 minut.2 Rostlinný materiál z oleandru v dávce 120 mg vyvolal akutní úhyn do 5 minut a z azalky v dávce 600 mg způsobil u testovaných ptáků přechodné nebo žádné klinické příznaky.2

Cibulovité okrasné rostliny z čeledi Amaryllidaceae a Liliaceae
Toxické cibulovité okrasné rostliny zahrnující druhy Amaryllis spp., Narcissus spp., Tulipa spp., Hyacinthus spp. jsou rovněž nebezpečné z hlediska možných otrav pro malá zvířata.15 Druhy Amaryllis bella-donna (amarylis) a Narcissus spp. (narcis) patří do čeledi Amaryllidaceae (amarylkovitých), Tulipa spp. (tulipán) a Hyacinthus spp. (hyacint) do čeledi Liliaceae (liliovitých). Do čeledi amarylkovitých je řazen i jedovatý druh Hippeastrum spp. (hvězdník), který je často zaměňován s druhem amarylis.
Nejvíce toxické části rostlin jsou jejich cibule,3 které se přes zimu uchovávají v květináčích na balkónech nebo v zahradě. Psi mající volný přístup na balkóny a na zahradu často vyhrabávají takto uchovávané cibulky a snadno tak může dojít i k jejich pozření a následné otravě.1 Kočky naopak velmi rády okusují listy nebo květy těchto rostlin.1
Z toxických látek, které tyto rostliny obsahují, jsou nejlépe prostudovány jejich alkaloidy lycorin (řazen mezi fenantridinové alkaloidy) a narcissin.1 Lycorin je vysoce toxický, LD50 pro psa je 41 mg.kg-1 ž. hm.16
U hyacintu dosud není objasněno, co je příčinou jeho toxicity. Někteří autoři uvádějí, že za toxický účinek odpovídají kalcium oxalátové krystalky, na rozdíl od jiných údajů, které přisuzují toxicitu alkaloidům, jako je již zmiňovaný lycorin obsažený v cibulkách.3,4 Tulipán obsahuje zejména v cibulkách tuliposid A, B (skupina alifatických glykosidů), který se přemění poškozením cibulek na tulipalin A, B (laktonové alergeny).4 Obsahuje také lecitin, který inhibuje syntézu DNA.4
Narcis obsahuje kromě lycorinu3 i oxalátové rafidy a alkaloid galanthamin, který se nachází i v jiných druzích čeledi amarylkovitých.4 Galanthamin působí na centrální nervovou soustavu, vlivem reverzibilního anticholinesterázového účinku.16 Narcis obsahuje další alkaloidy, a to narcissin a narcipoietin.3
Klinický průběh: Při pozření cibulek jmenovaných druhů rostlin většinou dochází k podráždění GIT, průjmu, zvracení, někdy i salivaci, v těžších případech ke gastroenteritidě, ke křečím, tremoru a hypotenzi.3,4
První pomoc a léčba: Pokud nedojde spontánně ke zvracení vyvolanému alkaloidy přítomnými v rostlinách, použijí se emetika nebo se provede výplach žaludku. V další etapě se podává aktivní uhlí a projímadla. Medikamentózně se tlumí křeče a podporuje se rehydratace organismu.3

Rostliny z čeledi Iridaceae
Zástupcem čeledi Iridaceae (kosatcovitých) je toxická rostlina Iris spp. (kosatec). Je to vytrvalá bylina se silným větveným oddenkem. Kosatec obsahuje irisin v listech, kořenu a oddenku, ve kterém se nachází iritující pryskyřice irigenin1a ve vysokém množství také iridin (dráždivý fenolický glykosid).3,4 Kosatec obsahuje i triterpeny a benzochinony (irisochuin).4
Klinický průběh: Pozření částí rostliny může vyvolat zvracení, dávení, průjem, koliku a krvácení do GIT.1,3,4 Otrava může mít za následek poškození jater a pankreatu.1
Léčba je symptomatická a podpůrná.1,3

Rostliny z čeledi Liliaceae
Začátkem roku 1990 byl NAPCC (National Animal Poison Control Center) identifikován syndrom akutního renálního selhání u koček související s požitím Lilium longiflorum, L. tigrinum, L. speciosum a Hemerocallis dumortieri a H. fulva.17
Lilium spp. (lilie) je cibulovitá rostlina z čeledi Liliaceae (liliovitých), která je převážně venkovní okrasnou rostlinou. Rod Lilium zahrnuje asi 100 druhů. Na trh přichází stále nové odrůdy a hybridy, především z USA. U nás se pěstují většinou druhy L. auratum, L. speciosum, L. longiflorum, L. tigrinum a další.
Otrava těmito druhy byla popsána převážně u koček, které jsou velmi citlivé k neznámým toxinům způsobujícím syndrom akutního renálního selhání.1,3,4 Doposud není známo, jestli jsou psi a okrasné ptactvo citliví k těmto neidentifikovaným toxinům nacházejícím se v uvedených rostlinách.3 Jedovatá je celá rostlina.3 U koček souvisela otrava s pozřením květů, listů nebo stonků.1
Klinický průběh: Při popisovaných otravách u koček druhem L. longiflorum se objevila zpočátku salivace a do několik minut, někdy i hodin po pozření došlo ke zvracení.1,4 Zvracení ustávalo po 6 – 12 hodinách, ale může se vrátit do 24 – 72 hod.1 Méně souhlasné údaje jsou v dalších příznacích, jako je disorientace, ataxie, otok tváře a tlapek, dušnost a křeče.1 Zpočátku se renální poškození projevuje polyurií, která se může vyskytnout do 12 hod. po pozření toxického rostlinného materiálu.1 Klinický syndrom akutního renálního selhání pokračuje dále ve formě oligurie až anurie, a to v průběhu 24 až 48 hod.1,3 Anorexie, deprese CNS, dehydratace a hypotermie jsou dalšími popisovanými příznaky této otravy.1
K diagnostice přispívá mírně zvýšený kreatinin, močovinový dusík, fosfor a draslík v krevním séru, dále proteinurie, glykosurie a izostenurie.1 Histopatologickým nálezem je extenzivní renální tubulární nekróza s různými stupni jaterního a plicního překrvení.1
První pomoc a léčba: Úspěšnost navrácení normálního stavu pacienta spočívá v okamžitém vyprázdnění trávicího traktu (emetika, podání aktivního uhlí, projímadla). Následně je potřebné podpořit diurézu pomocí tekutin po dobu 24 hod.1,3 Produkce moči musí být udržována nejméně 2 ml/kg/hod. u koček a 3 ml/kg/hod. u psa.3 Pokud je léčba zahájena po 18 až 24 hodinách po pozření rostliny, může dojít do 3 až 6 dní k renálnímu selhání až smrti.1

Příspěvek byl zpracován v rámci výzkumného záměru MŠMT 162 700004.

Literatura:
1. Knight M.W., Dorman D. C. Selected poisonous plant concerns in small animals. Vet Med 1997;92(3):260-272.
2. Arai M., Stauber E., Shropshire C. M. Evaluation of selected plants for their toxic effects in canaries. JAVMA 1992;200(9):1329-1331.
3. Gfeller R. W., Messonnier S. P. Handbook of Small Animal Toxicology and Poisonings. St. Louis; Mosby Inc., 1998:309-334.
4. Barr C. A. Hausehold and Garden Plants. In: Peterson M. E., Talcott A. P. Small Animal Toxicology. Philadelphia; W. B. Saunders Company, 2001:263-320.
5. Rauber A. Observations on the idioblasts of dieffenbachia. J Toxicol Clin Toxicol 1985;23(2 – 3):79-90.
6. Kuballa B., Lugnier A. J., Anton R. Study of Dieffenbachia-induced edema in mouse and rat hindpaw: Respective role of oxalate needles and trypsin-like protease. Toxicol Appl Pharmacol 1981;58(3):444-451.
7. Cheeke P. R., Schull L. R. Natural toxicants in feeds and poisonous plants. Westport, Conn., USA; AVI Publisching Company, Inc., 1985:492.
8. Campbell A., Chapman M. Handbook of Poisoning in Dogs and Cats.UK, London; The Blackwell Science Ltd., 2000:126-233.
9. Arditti J., Rodriguez E. Dieffenbachia: uses, abuses and toxic constituents: a review. J Ethnopharmacol 1982;5:293-302.
10. Gardner D. G. Injury to the oral mucous membranes caused by the common houseplant, dieffenbachia. A review. Oral Surg Oral Med Oral Pathol 1994;78(5):631-633.
11. Knight A. P. Poisonous plants-Rhododendron and laurel poisoning. Compend. Cont. Ed. 1987;9(1):F26-F27.
12. Rose A., Pitchford W., Monin T. et al. Acute weakness and death in cat. Vet Hum Toxicol 1988;30(4):334-335.
13. Humphreys D. J., Stodulski J. B. Detection of andromedotoxins for the diagnosis of Rhododendron poisoning in animals. J Appl Toxicol 1986;6(2):121-122.
14. Poppenga R. H. Hazards Associated with the Use of Herbal and Other Natural Products, In: Peterson M. E., Talcott A. P. Small Animal Toxicology. Philadelphia; W. B. Saunders Company, 2001:226-262.
15. Garland T., Bailey E. M. Toxic ornamental and garden plants. Kirk’s Current Veterinary Therapy XII Small Animal Practice (ed. Bonagura J. D.). Philadelphia; W. B. Saunders, Pa., 1995:217-222.
16. Harborne J. B., Baxter H., Moss G. P. Dictionary of Plant Toxins.Chichester, England; John Wiley and Sons Ltd., 1996:167-240.
17. Hall J. O. Nephrotoxicity of Easter lily (Lilium longiflorum) when ingested by the cat. J Vet Intern Med 1992;6(2):121.

Adresa autora:
MVDr. Dagmar Dvořáková, PhD.
Ústav soudního a veřejného veterinárního lékařství
Oddělení veterinární toxikologie
FVHE VFU Brno
Palackého 1 – 3
612 42 Brno

Kompletní text včetně obrazového materiálu naleznete ve Veterinářství 2002;52:417-420.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *