Prevalence močové inkontinence u kastrovaných fen: 566 případů

Získaná močová inkontinence (AUI, acquired urinary incontinence) je považována za dlouhodobý důsledek ovariohysterektomie (OHE)

Předchozí studie hovoří až o 20% prevalenci výskytu inkontinence po kastraci. Mezi popsané rizikové faktory patří specifické plemeno (střední až velké), kupírování ocasu a obezita. Bylo dokázáno, že postižené feny mají kratší uretru, snížený tonus močové trubice a krček močového měchýře uložený kaudálněji ve srovnání s fenami bez inkontinence. V jiné studii byly hodnoceny komplikace prepubertální gonadektomie a bylo zjištěno, že pouze u 2 % fen kastrovaných před dosažením pohlavní dospělosti došlo k rozvoji močové inkontinence (ve sledovaném období 41 měsíců po kastraci).
Diagnóza inkompetence sfinkterového mechanismu (USMI, urethral sphincter mechanism incompetence) je obvykle vyslovena na základě anamnézy, normálního klinického vyšetření a odpovědi na terapii estrogeny na agonisty a-adrenergních receptorů. Ideální je v tomto případě doplnění diagnostiky o vyšetření moči a zobrazovací metody. Všechny postižené feny nereagují na terapii a u nich by mělo být provedeno další vyšetření k potvrzení sníženého uzavíracího tlaku v uretře. Hladina estrogenu je podobná ve srovnání kontinentních a inkontinentních fen a nástup inkontinence je po OHE variabilní, tak je pravděpodobné, že na vzniku inkontinence se podílí ještě další faktory. V předchozích studiích byl hodnocen obsah kolagenu v periuretrální tkáni a nebyl zjištěn signifikantní rozdíl mezi kastrovanými a nekastrovanými fenami. Přesná příčina získané inkontinence je neznámá, ale zdá se, že se jedná o změny ve struktuře a funkci dolních cest močových, nicméně jsou nutné další studie.
Účelem této studie bylo zjistit prevalenci AUI a určit spojitost mezi AUI a dalšími faktory u velké populace kastrovaných fen.
Do studie byly zařazeny feny kastrované v letech 2003-2008. Z lékařských záznamů byla zjištěna anamnéza, výsledky klinického vyšetření a dalších diagnostických testů. Majitelé pak vyplnili dotazník týkající se výskytu močové inkontinence: kdy se poprvé objevila inkontinence ve vztahu k věku a kastraci, charakteristika inkontinence (kdy se objevuje – denní doba, při vzrušení, během spánku, kontinuálně, intermitentně); byla fena kvůli inkontinenci vyšetřena, pokud ano, jaké diagnostické testy byly provedeny, jaká byla terapie; zhodnocení míry inkontinence na stupnici 1-10; byla fena kastrována pro pyometru, obtížné porody nebo jiné onemocnění dělohy; předchozí hárání a popis dalšího zdravotního stavu feny. Data byla statisticky zpracována, feny s dalšími abnormalitami močového traktu byly ze studie vyloučeny. Podle doby kastrace byly feny rozděleny do tří skupin: kastrace provedena ve věku méně než 6 měsíců, ve věku 6-18 měsíců nebo ve věku na 18 měsíců. Podle hmotnosti byly feny rozděleny do dvou skupin: do 15 kg a nad 15 kg. Byl také zaznamenán počet předchozích vrhů: žádný nebo 1 a více. Kastrace byla kategorizována jako elektivní nebo pohotovostní zákrok.
Do studie bylo zařazeno 566 kastrovaných fen. Z těchto se inkontinence objevila u 29 (5,12 %), což je statisticky významně nižší podíl než u předchozích studií. Inkontinence se rozvinula v průměru ve třech letech (rozmezí 1-5,25 roku). Čas mezi kastrací a vznikem inkontinence byl 2,3 roky (0,5-4 roky). Ve studii bylo 26 uniparních fen, z toho u jedné se objevila inkontinence (3,84 %). Zbylých 540 fen bylo nuliparních a z těchto se inkontinence rozvinula u 28 fen (5,18 %). Rozdíl mezi těmito dvěma skupinami není statisticky významný. Podobně nebyl zjištěn rozdíl mezi kastrací provedenou jako pohotovostní nebo elektivní zákrok. Z celkového počtu bylo 109 fen (19,3 %) kastrováno ve věku nižším než 6 měsíců, inkontinence se objevila u 6 fen (5,5 %), 355 fen (62,7 %) bylo kastrováno v rozmezí 6-18 měsíců a k rozvoji inkontinence došlo u 17 z nich (4,8 %), u 102 fen (18 %) byla OHE provedena až po 18 měsících věku a inkontinence se rozvinula u 6 z nich (5,9 %). Porovnáním těchto hodnot tak nebyl zjištěn významný rozdíl mezi věkem, kdy byla kastrace provedena. V celé populaci bylo 292 fen (52 %) o hmotnosti nižší než 15 kg, v této části se inkontinence objevila u 4 zvířat (1,37 %). 274 fen (48 %) bylo těžších než 15 kg a v této skupině se inkontinence rozvinula u 25 fen (9,12 %). V tomto případě se jedná o statisticky významný rozdíl. Vztah mezi tělesnou hmotností a rozvojem inkontinence nezávisel na věku, kdy byla kastrace provedena, ani na počtu předchozích porodů nebo typů zákroku (elektivní vs. pohotovostní).
Prevalence močové inkontinence v této studii byla 5,12 %, což je statisticky významně méně než ve studiích předchozích. V dříve publikovaných pracích byl udáván vyšší výskyt inkontinence u fen s hmotností nad 20 kg, v této studii byla inkontinence sedmkrát častější u fen těžších než 15 kg. Nebyl zjištěn žádný vztah mezi vznikem inkontinence a dobou, kdy byla kastrace provedena, případně typem zákroku (elektivní nebo pohotovostní).
Nevýhodou této studie je její časová omezenost, výskyt inkontinence byl zjišťován 4-7 let po zákroku, je tedy možné, že inkontinence se mohla rozvinout ještě v dalších letech. Navíc někteří majitelé kastrovaných fen nebyli pro dotazování zastiženi.
 
Forsee KM, Davis GJ, Monat EE, Salmeri KR, Bastian RP. Evaluation of the prevalence of urinary incontinence in spayed female dogs: 566 cases (2003-2008). J Am Vet Med Assoc 2013; 242: 959-962. 
 
Z anglického originálu přeložila MVDr. Simona Králová – Kovaříková
 
  

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *