Případ verminózní pneumonie u kočky

J. HNÍZDO, T. FIALA, K. NAJMAN AA-Vet, Veterinární klinika, Praha Veterinářství 2003;53:199-201.

SOUHRN
Hnízdo J., Fiala T., Najman K. Případ verminózní pneumonie u kočky. Veterinářství 2003;53:199-201.
Příspěvek popisuje případ čtyřměsíční kočky trpící chronickým nechutenstvím a respiračními problémy. Pomocí klinického, rentgenologického a cytologického vyšetření byla prokázána infekce larvami plicnivek Aelurostrongylus abstrusus. Při koprologickém vyšetření byly v prezentovaném případě kvůli premedikaci anthelmintiky před odběrem vzorku diagnosticky přínosné pouze roztěr trusu a v jednom případě i flotace trusu. Terapie byla vedena symptomaticky (antibiotika, parenterální a enterální výživa) a odpovídajícími anthelmintiky (fenbendazol, ivermectin). Následně jsou diskutována diferenciální diagnóza, etiologie, patogeneze a laboratorní diagnostika onemocnění, se zvláštním důrazem na odběr, metodiku a interpretaci cytologického vyšetření a závažných hematologických změn.

SUMMARY
Hnízdo J., Fiala T., Najman K. A case of vermineous pneumonia in a cat. Veterinářství 2003;53:199-201.
The article describes a case of a 4 month old male DSH cat, suffering from chronic inappetence and severe respiratory problems. A lungworm infection with Aelurostrongylus abstrusus is demonstrated by clinical, radiological and cytological examination (FNAB of lung tissue). Regarding parasitological diagnostic methods, only a native fecal smear and fecal flotation is in this case diagnostically helpfull on account of premedication with anthelmintics few days before sample collection. Therapy is performed symptomatically (antibiotics, parenteral and enteral support) and with adequate anthelmintics (fenbendazol and ivermectin). The text gives informations about radiological findings and laboratory diagnostic procedures, with a special emphasis on sample collection and methods of cytological examination and interpretation. Besides the cytological findings (first stage larvae in granulomas, macrophages 71,4 %, neutrophils 22,7 %, few lymphocytes and eosinophils) and parasitological diagnosis, significant changes in haematology and electrophoresis of serum proteins are recorded (leukopenia, gammaglobulinaemia). Serologically, the cat is FeLV and FIV negative. During a follow up examination after six weeks of treatment, a very mild regenerative anaemia with sphaerocytosis and polychromasia and leucocytosis is documented. The cat suffers fom a mild Haemobartonella felis infection. Aside from this, the cat is doing well, the clinical examination is without any relevant pathological finding. These haematological abnormalities disappear after treatment with doxycyclin over the following 21 days. Finally the results are discussed as well as aethiology, pathogenesis, immunological reactions and prognosis of the disease.

Mezi každodenní problémy řešené v běžné praxi malých zvířat z hlediska prevence a terapie postižených jedinců patří helmintózy nejrůznější etiologie. Většinou léčíme gastrointestinální symptomy (vomitus, průjmy, kachexie, dehydratace atd.), vzácněji se v této souvislosti setkáváme s izolovanými respiračními potížemi (kašel, dušnost, výtoky z nosu atd.).1

Klinický případ
Anamnéza: Dne 3. 10. 2002 byl na našem pracovišti vyšetřen čtyřměsíční domácí krátkosrstý kocour, hmotnost 1,1 kg. Před 14 dny byl léčen kvůli suspektnímu zánětu horních cest dýchacích doxycyklinem (Deoxymykoin, aplikováno zhruba 7 dnů). Kromě toho byla zároveň diagnostikována otitis parasitaria, léčená lokálními výtěry akaricidní emulzí (lindan, Jacutin) a aplikací ivermectinu (Ivomec), vše nám v neznámém dávkování. Od té doby kočka stále méně přijímala běžnou potravu, majitelem byla pozorována progresivní kachexie, v posledních dnech i apatie. Zvíře nezvracelo, příjem tekutin byl v normě. Vzácně byl registrován neproduktivní kašel. V domácnosti se nachází ještě jedna kočka a dva psi. Obě kočky nejsou očkovány, mají možnost výběhu na zahradě.
Klinický obraz: Při všeobecném klinickém vyšetření byla nápadná pokročilá kachexie zvířete. Hydratace byla mírně snížená. Visus a vnímání okolí nebyly narušené, pouze se projevovala určitá celková slabost a mírná apatie. Postoj a pohyb byly bez patologického nálezu. Kocour vykazoval mírnou smíšenou dyspnoi. Rektálně měřená teplota byla 38,5 °C, hmatatelné periferní mízní uzliny nebyly zvětšeny. Sliznice dutiny ústní byly také bez patologického nálezu. Nejnápadnějším auskultačním nálezem bylo výrazné trubicové dýchání a mírné bronchovezikulární šelesty a chrůpky prokazatelné bilaterálně v celém rozsahu plicního pole. Srdeční akce byla pravidelná, frekvence 160 pulzů/min, bez nálezu patologických šelestů. Dutina břišní byla prohmatná, bez patologického nálezu.
Další klinické vyšetření: Na základě auskultačního nálezu jsme provedli rentgenologické vyšetření dutiny hrudní. Výsledkem byl výrazný, nepravidelný nodulární intersticiální a alveolární plicní vzor multifokálně v rozsahu celého plicního pole. S ohledem na tyto masivní radiodenzní změny nebylo možné objektivně posoudit ostatní anatomické struktury dutiny hrudní, lokalizovat solidní masy (například tymus) či určit lateralizaci popsaných změn.
Hematologické vyšetření: Erytrocyty: 10,72 x 1012/l, leukocyty 3,9 x 109/l, neutrofilní granulocyty – tyčky: 0, segmenty: 2,18 x 103/ml (56 %), lymfocyty 0,82 x 103/ml (21,2 %), monocyty 0,33 x 103/ml (8,75 %) eozinofilní granulocyty 0,55 x 103/ml (14 %).
S ohledem na klinické a rentgenologické nálezy a možné diferenciální diagnózy (viz níže) bylo zároveň provedeno biochemické vyšetření na albumin (28,4 g/l) a celkovou bílkovinu (91,6 g/l) a elektroforéza bílkovin v séru – S globulin: 63,2 g/l, poměr albumin/globulin: 0,45, a-globulin: 21,8 g/l, b-globulin: 6,2 g/l, g-globulin: 35,2 g/l.
Diferenciální diagnóza: Zahrnuje veškeré difuzní, granulomatózní a infiltrující procesy v plicním parenchymu:
– Infekční etiologie: virová onemocnění (FeCV/FIP, FeLV, FIV, …), primární nebo sekundární bakteriální či mykotické pneumonie, toxoplazmóza, infekce hlísticemi, případně jen přechodná migrace nematodů s následnou imunitní a zánětlivou reakcí.
– Neinfekční etiologie: diseminovaná miliární neoplazie, felinní astma, ostatní hypersenzitivní reakce, vaskulitidy/lymfomatoidní granulomatóza (nepravděpodobné u kočky), chronická plicní fibróza, kardiogenní a nonkardiogenní plicní edém. Vzhledem k chronickému průběhu případu jsou málo pravděpodobné: inhalace kouře, plicní embolizace (ARDS), intoxikace, aspirační pneumonie.
Cytologie: S ohledem na rentgenologický nález a značně pokročilé stadium onemocnění jsme torakocentézou odebrali tenkojehelná aspirační biopsie plicního parenchymu (FNAB běžnou technikou, jehla 22 G, přímá aspirace běžnou injekční stříkačkou obsahu 5 ml, bez výplachu fyziologickým roztokem). Pro odběr vzorku jsme zvolili pravý kaudální plicní lalok. Místo vpichu jsme lokalizovali v dorzální třetině osmého interkostálního prostoru. Samotnou aspiraci jsme provedli pod sonografickou kontrolou. Odebraný preparát byl zpracován metodou barvení dle Pappenheima (May-Grünwald, Giemza-Romanovsky).
Vzorek obsahoval velké množství zachycených larev oblých červů s masivním infiltrátem aktivovaných makrofágů (včetně mnohojaderných; 71,4 %), dále byly zastoupeny neutrofily (22,7 %), lymfocyty (4,2 %) a eozinofily (1,7 %). Vzorek byl pouze mírně kontaminován krví. Nebyly patrné změny související se souběžnou bakteriální infekcí. Některé larvy byly již ve stadiu rozkladu.
Parazitologické vyšetření trusu: Rutinním vyšetřením trusu flotační metodou byly prokázány zhruba 350 -­ 400 mm dlouhé larvy (L1) metastrongylidů Aelurostrongylus abstrusus. Kontrolní vzorek trusu jsme zároveň zaslali do jiné, specializované veterinární laboratoře. Zde byla flotační i larvokopická vyšetření dle Baermana2,3 bez parazitologického nálezu, stejně jako provedené rutinní negativní barvení na přítomnost kryptosporidií a barvení Victoria blue na přítomnost giardií. Vzorek trusu byl odebrán majitelem několik dní po aplikaci ivermectinu a pyrantelu, což je pravděpodobně důvod, proč laboratoř larvoskopickou metodou larvičky nezachytila. Teprve dodatečně laboratoř pomocí roztěru plného trusu i v kontrolním vzorku potvrdila infekci plicnivkami.
Sérologie: Pacient je FeLV negativní, FIV negativní (Witness FeLV/FIV).
Diagnóza: Verminózní pneumonie způsobená masivní infekcí plicnivkami Aelurostrongylus abstrusus.
Terapie: Ještě před stanovením definitivní diagnózy byla nasazena širokospektrální antibiotika (amoxicilin klavulanát 20 mg/kg p. o. 2x denně, Synulox) a zahájena symptomatická terapie (B-komplex, acidum ascorbicum, diazepam 0,2 mg/kg i. m. jako chuťové stimulans), parenterální výživa (5% roztok glukózy a Duphalyte s. c.). Asistované krmení rekonvalescenční dietou (Hill´s prescription diet a/d) prováděl majitel. Po vyhodnocení cytologického preparátu byla přechodně aplikována širokospektrální antiparazitika (pyrantel 20 mg/kg p. o., Banminth Katze a ivermectin 400 mg/kg s. c., Ivomec). Po definitivním určení nematodů flotací a roztěrem trusu jsme o několik dní později aplikovali fenbendazol (Panacur) dle následujícího schématu: 55 mg/kg/den první týden, následujících 7 dní poloviční dávka. Po pětidenním přerušení terapie byl dokončen cyklus opakovanou pětidenní aplikací fenbendazolu v dávce 50 mg/kg/den. Po dobu čtyř týdnů jsme podávali širokospektrální antibiotika.
Kontrolní vyšetření: Po přechodném zhoršení udával majitel po prvních pěti dnech terapie výrazné zlepšení stavu, a to pouze po aplikaci ivermectinu, pyrantelu a antibiotik. Dušnost se subjektivně zmírnila, pacient začal přijímat dobrovolně potravu. Vzhledem k pozitivnímu parazitologickému nálezu v trusu byla terapie upravena (viz výše). Dvacátý den od zahájení léčby přijímal pacient normální množství své běžné potravy. Dušnost vymizela, auskultačně bylo ovšem stále prokazatelné výrazné trubicové dýchání. Zvíře bylo podvyživené.
Šest týdnů od zahájení terapie byl pacient v růstu značně retardován, vážil 1,5 kg. Celkový stav byl dobrý, příjem potravy též. Auskultačně bylo možné registrovat jen velmi decentní trubicové dýchání. Rentgenologicky se parenchym mírně projasňoval, přetrvával miliární, nyní převážně intersticiální nodulární plicní vzor. Kontrolní parazitologické vyšetření trusu bylo bez nálezu. Hematologie: Erytrocyty: 5,7 x 1012/l, leukocyty: 23,8 x 109/l, neutrofilní granulocyty – tyčky: 0 %, segmenty: 16,2 x 103/ml (68 %), lymfocyty: 4,1 x 103/ml (17,2 %), monocyty 0,4 x 103/ml (1,7 %), eozinofilní granulocyty: 3,1 x 103/ml (13,1 %). Dále byla prokázána polychromazie erytrocytů, sférocytóza a ojediněle na erytrocytech Haemobartonella felis. Kontrolní elektroforéza bílkovin v séru odpovídá víceméně rozboru před šesti týdny, pouze s mírným poklesem globulinemie (TP 80,5 g/l, S globulin 58,1 g/l, alb./glob. 0,39).
S ohledem na hematologický nález (výrazný pokles erytrocytů, mírná leukocytóza a identifikace hemobartonel v krevním nátěru) byl opět nasazen doxycyklin (5 mg/kg 2x denně po dobu 21 dnů).
Status praesens: Čtrnáctým dnem terapie doxycyklinem je krevní obraz (kromě mírné eozinofilie) již bez patologického nálezu. Pacient nevykazuje žádné náznaky onemocnění. Majiteli jsou doporučeny rentgenologické kontroly dutiny hrudní v odstupu šesti měsíců. Majitel byl také upozorněn na možnost recidivujících pneumonií, které mohou proběhnout – vzhledem k masivním chronickým změnám – akutně a případně i fatálně.

Diskuse
Kočky jsou v našich podmínkách hostitelé několika druhů helmintů migrujících v rámci vývojového cyklu do dolních cest dýchacích. Nejdůležitějšími plicními parazity jsou z podřádu Metastrongyloidea Aelurostrongylus abstrusus a Angiostrongylus vasorum, z řádu Ascaridida migrující Toxocara cati (syn. mystax). Dalším nematodem putujícím do plicního parenchymu je Capillaria aerophila.1-3 Kromě toho sem můžeme také řadit filarie rodu Dirofilaria, do střední Evropy nejčastěji importované z mediteránní oblasti a USA. Plicní paragomnióza je způsobena trematodem Paragomnius kellicotti a P. westermani.4 Sporadicky může být zavlečena ze subtropických a tropických regionů. Krenozomóza (Crenosoma vulpis) hraje u Felidae jen podřadnou roli,5 podobně jako Strongyloides sp.4,6 V našich podmínkách jsou zcela nevýznamnými plicními nematody Bronchostrongylus subcrenatus (Afrika)7 a Troglostrongylus sp. (Blízký východ).4,8
Klinické projevy mohou být velmi variabilní v závislosti na druhu parazita, závažnosti postižení, sekundární infekci a imunitním stavu hostitele. Většina pacientů vykazuje jen nevýrazné symptomy, jakými jsou kašel, tachypoe či dyspnoe a intolerance zátěže.9,10 Výtok z nosu nemusí být evidentní ani při velmi pokročilé afekci dolních cest dýchacích. Často zde ovšem pozorujeme pokročilou kachexii.
Aelurostrongylus abstrusus je rozšířen celosvětově. I ve střední Evropě je tento parazit poměrně běžně diagnostikován. Autorům nejsou známy údaje o prevalenci a incidenci aelurostrongylózy v České republice. Pravděpodobně je ale tento metastrongylid často přehlížen, jelikož infekce většinou probíhá subklinicky a běžnou flotační metodou nelze vždy v trusu prokázat jeho larvální stadia. Zřejmě ale není tento parazit v České republice nijak vzácný. Vývoj je vázán na mezihostitele (suchozemští plži), případně paratenické hostitele (drobní savci, ptáci, obojživelníci atd.). V mezihostiteli se vyvíjí infekční larva III. V paratenickém hostiteli larva encystuje a takto přežívá několik měsíců. Hostitel (kočka) se infikuje pozřením mezihostitele či paratenického hostitele. Larva se dostává během asi 24 hodin přes peritoneální a pleurální dutinu do respiračního ústrojí. V bronchiolech a alveolách se ukončí její ontogeneze. Adultní samičky jsou ovoviviparní. Larvy I se líhnou přímo v plicním parenchymu a dostávají se vykašláním a opětovným polknutím do gastrointestinálního traktu, ze kterého jsou vylučovány trusem. Inkubační doba trvá 1 – 2 dny, prepatence asi 4 – 9 týdnů, patence 4 – 24 měsíců (až 2 roky).2-4,11-13 S ohledem na nutnost mezihostitele je jasné, že se kočky častěji infikují ve venkovských oblastech. Postižena jsou většinou mladá zvířata (0 – 2 roky).
V případě aelurostrongylózy dochází k mechanickému uzavření alveol a jejich vývodů larvami, adultními nematody a zánětlivým detritem. Vznikají tak miliární subpleurální nodulární léze v průměru 1 – 10 mm. Následkem chronických obstruktivních změn dochází k hypertofii hladkého svalstva v bronchiolech, alveolarních vývodech, ale také v tunica media menších plicních artérií, která je spojená s proliferací endoteliálních buněk. Tato hypertrofie a hyperplazie intimy a medie pulmonálních cév může v chronických případech vést k jejich obliteraci.14 Pulmonální hypertenze nebyla prokázána ani u experimentálně infikovaných koček.15-17 Zároveň se odvíjejí nejrůznější zánětlivé a imunitní reakce v parenchymu.
Mezi nejdůležitější diagnostické kroky patří po důkladném všeobecném klinickém vyšetření RTG18,19 a parazitologické vyšetření trusu včetně larvoskopie. Pozitivní rentgenologický nález je indikací k odběru vzorků pro cytologické, případně histologické vyšetření. Při nižším stupni patologických změn je vhodná transtracheální či lépe bronchoalveolární laváž. Při výskytu solidních ložisek a/nebo změn větších rozměrů je vhodnější tenkojehelná aspirace či biopsie true-cut jehlou. Je třeba si uvědomit, že vzorky získané transtracheální či bronchoalveolární laváží poskytují pouze informace o intraluminálních procesech (tj. v tomto případě lze očekávat pozitivní nález), nikoliv o změnách v intersticiu (například u chronické plicní fibrózy, tumorů či intersticiální bronchopneumonie).
Výsledek cytologického vyšetření může být v případě pozitivního nálezu bakterií indikací k mikrobiologickému kultivačnímu vyšetření. Hematologický rozbor je stejně jako biochemické a sérologické analýzy v diagnostickém algoritmu samozřejmým pro vyloučení multiorgánového postižení, respektive některých infekčních nemocí. V případě plicní helmintózy je ovšem nespecifickým doplňujícím vyšetřením (eventuální eozinofilie).20 Ultrasonografie je užitečná při odběru bioptátu ze solidních ložisek v konsolidovaném parenchymu a při diagnostice dirofilariózy.
Fekální flotace prokazuje vajíčka některých nematodů (Ascaridia, Capilaria), larvoskopickými metodami diagnostikujeme první larvální stadia A. abstrusus.
V prezentovaném případě došlo ke klinickým projevům následkem masivní infekce plicního parenchymu nematody spojených s rezultující chronickou vysilující zánětlivou reakcí. U našeho pacienta se mohla rozvinout takto výrazná verminózní pneumonie i v důsledku patologie imunitního systému. Dá se totiž do určité míry předpokládat, že se u zdravého imunokompetentního jedince onemocnění nebude prezentovat v takto masivní formě. Jednoznačně odlišit příčiny a následky patologického procesu je ovšem obtížné. Možné je totiž i vyčerpání imunitního systému jako konsekvence debilitující choroby a tím spojeného chronického stresu. Výraznější leukocytopenie může být vyvolána chronickou zátěží organismu látkami z rozpadajících se těl hlístic a déle trvající zánětlivou reakcí. Na neutrocytopenii se mohou podílet i autoimunitní procesy. Hyperglobulinemie a dlouhodobě přetrvávající nízký poměr albumin/globulin ukazuje též na chronický zánětlivý stav a výraznou imunitní stimulaci, dle elektroforetogramu je patrné, že se na navýšení globulinů podílejí proteiny akutní fáze zánětu (a-frakce) a hlavně nárůst protilátek (g-frakce). V souvislosti s nálezem v hematologickém vyšetření potvrzuje ELFO vyčerpávající reakci v organismu na invazi larev metastrongylidů. Do jaké míry se celkový stav pacienta zhoršil po prvních aplikacích ivermectinu, jako následek rozkládajících se larviček v plicním parenchymu, nelze objektivně posoudit.
Cytologický obraz ukazuje na silou granulomatózní reakci v plicním parenchymu následkem migrace larev helmintů. Jednotlivé zastoupení buněk závisí na stadiu procesu. Převažující eozinofilní a neutrofilní infiltrát je předpokládán na počátku patologického stavu, v dalším rozvoji zánětlivé reakce mohou převažovat makrofágy.21 Rozkládající se larvy v plicním parenchymu zapříčiňují nynější přetrvávající granulomatózní patologii, která volně přechází do chronického procesu, z něhož bude s velkou pravděpodobností rezultovat trvale snížená vitální kapacita plic a náchylnost orgánu k recidivujícím infektům (locus minoris resistentiae).
Follow-up vyšetření v odstupu několika týdnů demonstruje, že změny v krevním obraze jsou poměrně rychle reverzibilní. Nález hemobartonel je s ohledem na rozvrat imunitního systému našeho pacienta relevantní a vyžaduje adekvátní terapii.

Závěr
Jak ukazuje předložená kazuistika, je vždy nezbytné zohlednit infekci helminty v diferenciální diagnóze onemocnění dolních cest dýchacích, zvláště u juvenilních a subadultních jedinců. Kromě toho je pro další terapeutický postup při řešení tohoto komplexního problému a pro stanovení objektivní prognózy evidentní nutnost důkladné diagnostiky. V prezentovaném případě se prokázalo cytologické vyšetření aspirátu z plicního parenchymu jako metoda s největší senzitivitou.
Přímá tenkojehelná aspirace plicního parenchymu je sice poněkud nestandardní metodou, nicméně zde bylo prokázáno, že je metodou nejen diagnosticky přínosnou, ale také bezpečnou v porovnání s bronchoalveolární laváží a s ní spojenou sedací. Vzhledem k rozsahu rentgenologických změn byla FNAB v tomto případě metodou volby (minimální riziko pacienta + velká pravděpodobnost získání reprezentativního vzorku). Parazitologické vyšetření trusu flotací bylo jen v jednom případě diagnosticky užitečné, kontrolní larvoskopie téhož trusu byla nejprve falešně negativní. Koprologie prováděná ze vzorku několik dní po terapii anthelmintiky prokázala, že k určení druhu nematodů je nutné provést všechny dostupné metody k detekci, včetně roztěru plného trusu (toto vyšetření má ovšem poměrně nízkou senzitivitu). Běžné migrační larvoskopické metody totiž mrtvé larvičky neprokáží. Samotná rentgenologická vyšetření jsou stejně jako doplňující hematologické a biochemické parametry pouze nespecifickými, nekonstantními ukazateli onemocnění.
Aplikace ivermectinu potvrdila jeho již dokumentované omezené působení,22 přestože se v řadě publikací tento preparát v terapii aelurostrongylózy uvádí jako velmi účinné antiparazitikum. Pyrantel byl aplikován před vyslovením definitivní parazitologické diagnózy a vzhledem k jeho neúčinnosti vůči plicnivkám byl nahrazen fenbendazolem, který je v terapii aleurostrongylózy lékem volby.2,3,23,24 Kratší perioda léčby a nižší dávky fenbendazolu, než uvedeno v daném schématu, zřejmě nevedou k uspokojivým výsledkům.25 Je ovšem nutné vždy zvážit nutnost antiparazitární terapie. Odumírající paraziti v plicním parenchymu mohou stav subklinicky infikovaného pacienta totiž výrazně zhoršit. Z předložené kazuistiky názorně vyplývá, že je vždy nezbytné při odpovídající symptomatice zvážit možnost verminózní pneumonie i přesto, že byla pacientovi anamnesticky opakovaně aplikována širokospektrální anthelmintika.

Autoři děkují paní Janě Bulantové z oddělení parazitologie Př. F. UK za provedení důkladného parazitologického rozboru trusu a definitivní určení larev .

Literatura:
1. Johnson L. R., Padrid P. A. Bronchopulmonary Disease. In: Birchard S., Sherding R. Saunders Manual of Small Animal Practice. Philadelphia; W. B. Saunders Comp., 2000:642-658.
2. Mehlhorn H., Düwel D., Raether W. Diagnose und Therapie der Parasitosen von Haus-, Nutz- und Heimtiere. Stuttgart; Gustav Fischer Verl., 1993:529.
3. Boch J., Supperer R. Veterinärmedizinische Parasitologie. Berlin; Verlag Paul Parey, 1983:533.
4. Svobodová V., Svoboda M. Klinická parazitologie psa a kočky. Brno; Česká asociace veterinárních lékařů malých zvířat (ČAVLMZ), 1995:238.
5. Kraft W., Dürr U. M. Katzenkrankheiten. Hannover; Verl. M u. H Scharper GmbH., 1996:1219.
6. Speare R., Tinsley D. J. Strongyloides felis: an „old“ worm rediscovered in Australian cats. Austral. Vet. Pract. 1986;16:10-18.
7. Fitzsimmons W. M. Bronchostrongylus subcrenatus (Raillet et Henry, 1913) a new parasite recorded from the domestic cat. Vet Rec. 1961;190:1309-1310.
8. Gerichter C. B. Studies on the nematodes parasitic in the lungs of felidae in Palestinae. Parasitology 1949;39:251-262.
9. Charan K., Sheik-Dawood M. M. Lungworm infestation in a cat. Ind Vet Med J 1984;8:245­247.
10. Pennisi M. G., Nuitta P. P., Gianetto S. Lung worm disease in cats caused by Aelurostrongylus abstrusus. Tijdschr. Diergeneeskd 1995;120:130-133.
11. Hamilton J. M., McCaw A. W. The role of the mouse in the life cycle of Aelurostrongylus abstrusus. J. Helmintol. 1967;41:309-312.
12. Macerras M. J. Observations of the life history of the cat lungworm Aelurostrongylus abstrusus (Rillet, 1898) (Nematoda: Metastrongylidae). Austral J. Zool. 1957;5:188-195.
13. Hobmaier M., Hobmaier A. Intermediate hosts of Aelurostrongylus abstrusus of the cat In: Proceedings of Soc. Exp. Biol. med. 1935a;32:1641-1647.
14. Nayron J. R., Hamilton J. M., Weatherley A. J. Changes in the ultrastructure of feline pulmonary arteries following infection with the lung worm Aelurostrongylus abstrusus. Brit. Vet. J 1984;140:181-190.
15. Rawlings C. A., Losonsky J. M., Lewis R. E., Hubble J. J. et al. Response of feline heart to Aelurostrongylus abstrusus. J. Am. An. Hosp. Assoc. 1980;16:573-578.
16. Martinez A. R., Santa-Cruz A. M., Lombardero O. J. Lesiones histopatologicas en la aelurostrongylosis felina. Rev. Med.Vet.1990;71:260-264.
17. Stockdale P. H. G. The pathogenesis of the lesions elicited by Aelurostrongylus abstrusus during its prepatend period. Pathol. Vet. 1970;7:102-115.
18. Mahaffey M. B. Radiograpic-pathologic findings in experimental Aelurostrongylus abstrusus infection in cats. J. Am. Vet. Rad. Soc. 1979;20:81.
19. Burk R. L., Ackerman N. Small Animal Radiology and Ultrasonography. A diagnostic Atlas and Text. Philadelphia; W. B. Saunders Comp. 1996:644.
20. Center S. A., Randolph J. F., Erb H. N., Reiter S. Eosinophilia in the cat: retrospective study of 312 cases (1975 – 1986). J. Am. An. Hosp. Assoc. 1990;26:349-358.
21. Cowell R. L., Tyler C. D., Meinkoth J. H. Diagnostic Cytology and Hematology of the Dog and Cat. St. Louis; Mosby Inc., 1999:338.
22. Kirkpatrick C. E., Megalla C. Use of ivermectin in treatment of Aelurostrongylus abstrusus and Toxocara cati infection in a cat. J. Am. vet. Med. Assoc. 1987;48:670-672.
23. Vig M. M., Murray P. A. Successful treatment of Aelurostrongylus abstrusus with fenbendazole. Comp. cont. educ. Pract. Vet. 1986;8:214-222.
24. Löscher W., Ungemach F. R., Kroker R. Grundlagen der Pharmakotherapie bei Haus- und Nutztieren. Berlin-Hamburg; Verl. Paul Parey, 1994:437.
25. Roberson E. L., Burke T. M. Evaluation of granulated fenbendazole (22,2%) against inducead and naturally occuring helminth infections in cats. Am. J. Vet. Res. 1980;41:1499-1502.

Adresa autora:
MVDr. Jan Hnízdo
AA-Vet. Veterinární klinika
Chmelová 2920
106 00 Praha 10
e-mail:hnizdo@aavet.cz
http://www.aavet.cz

Kompletní text včetně obrazového materiálu naleznete ve Veterinářství 2003;53:199-201.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *