Problematika dirofilariózy psů v České republice

P. MIŠOŇOVÁ,1 I. NÁGL,2 V. SVOBODOVÁ1 1Ústav parazitologie, Fakulta veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity Brno 2Státní veterinární ústav Praha Veterinářství 2003;53:449-454

SOUHRN
Mišoňová P., Nágl I., Svobodová V. Problematika dirofilariózy psů v České republice. Veterinářství 2003;53:449-454.
Sledovali jsme výskyt dirofilariózy psů v České republice. Potvrdili jsme jeden případ importované dirofilariózy u feny pocházející z Texasu (USA). Specifické protilátky proti mikrofiláriím Dirofilaria immitis jsme detekovali u 18 psů z 52, kteří pobývali v zemích s výskytem této infekce, nebo u jejich potomků.

SUMMARY
Mišoňová P., Nágl I., Svobodová V. Canine dirofilariosis in the Czech Republic. Veterinářství 2003;53:449-454.
We investigated dirofilariosis in dogs in the Czech Republic. We confirmed the 1st case of imported dirofilariosis in female dog from Texas (USA). We detected the specific antibodies against microfilariae Dirofilaria immitis in 18 dogs from 52 ones which were in countries where this infection occurs or their offsprings.

Možnosti cestovat nejen v rámci Evropy, ale i po celém světě využívá stále více lidí a čím dál častěji majitele doprovází i jeho pes. S nárůstem cestování se psy stoupá riziko importovaných parazitárních infekcí, mezi něž řadíme i dirofilariózu. Původcem dirofilariózy (heartworm disease) je hlístice vlasovec psí Dirofilaria immitis. Dospělci mají velmi štíhlé tělo dobře uzpůsobené k životu v cévách. Samice dosahují délky 25 – 31 cm, samci jsou menší (12 – 20 cm). Při slabé infekci zahrnující méně než 50 dospělých hlístic se nacházejí převážně v plicních arteriích. Při silném napadení aktivně migrují z plicních arterií do pravé srdeční předsíně a komory, příležitostně i do vena cava. Samice kladou drobné larvičky (mikrofilárie) přímo do krevního oběhu, kde cirkulují. Jako mezihostitelé se uplatňuje více než 60 druhů komárů (rody Culex, Aedes a Anopheles),1 včetně druhů vyskytujících se běžně na území České republiky. Jsou-li vhodné klimatické podmínky, které závisejí na počtu dní v roce s průměrnou denní teplotou nad 18 °C, pak v mezihostiteli proběhne během dvou týdnů až jednoho měsíce vývoj mikrofilárií z neinfekčního stadia L1 do infekčního stadia L3. Laboratorní studie ukázaly, že zrání v mezihostiteli vyžaduje průměrnou denní teplotu vyšší než 18 °C udržovanou po dobu přibližně jednoho měsíce. Přesto občasný několikahodinový pokles teploty pod vývojový práh 14 °C zpomalí zrání, dokonce i když průměrná denní teplota podporuje plynulý vývoj.2 Infekční mikrofilárie proniknou při následném bodnutí do budoucího hostitele, kde migrují v podkožní a svalové tkáni. Během 70 – 110 dní larvy ukončí somatickou migraci a ve stadiu L5 penetrují periferní vény a vnikají do krevního oběhu. Migrují do plicních arterií, kde další tři měsíce dozrávají. Pohlavně zralé, schopné kopulace a produkce mikrofilárií jsou dirofilárie nejdříve za 190 dní po infekci definitivního hostitele. Dospělci žijí u psů 5 – 7 let, ale mikrofilárie mohou cirkulovat v periferní krvi ještě 2,5 roku po zániku adultních forem. Dojde-li k přenosu mikrofilárií transplacentárně nebo transfuzí, nevyvinou se do adultních forem.3 Komár v roli mezihostitele je tedy nezbytný k uzavření vývojového cyklu.
Hlavním napadaným druhem je pes domácí, dalšími definitivními hostiteli mohou být například domácí i divoké kočky, lišky, fretky, nutrie a tchoři. Člověk, stejně jako někteří další savci, může figurovat jako aberantní hostitel, ve kterém vývojový cyklus Dirofilaria immitis není dokončen. Přesto se dirofilarióza řadí mezi nebezpečné zoonózy a terapie je pouze chirurgická.4
Endemická oblast výskytu D. immitis se postupně rozšiřuje z oblastí s tropickým a subtropickým klimatem do oblastí mírného pásma. Dirofilarióza je v současnosti problémem v USA, Kanadě, Jižní Americe, Africe, Austrálii, Asii a v jižní Evropě, především v oblasti Středozemního moře – Itálie, Francie, Portugalsko, Španělsko, Řecko. Všechny dosud popsané případy z Anglie, Nizozemí, Švédska, Rakouska, Maďarska, Polska a Německa byly v přímé souvislosti s importem nebo vycestováním psů do endemických oblastí.5 Podle posledních výzkumů se zařadilo mezi země s endemickým výskytem D. immitis i Švýcarsko.6 Největší prevalence dirofilariózy v Evropě je v oblasti údolí řeky Pád v severní Itálii, kde je 40 až 80 % psů, kteří nejsou chráněni preventivní medikací, pozitivních na dirofilariózu.7 Srovnání studie z let 1966 až 1967 a 1991 až 1992 mapující prevalenci výskytu Dirofilaria immitis v severozápadní Itálii přineslo zjištění, že došlo k trojnásobnému zvětšení endemické oblasti a čtyřnásobnému nárůstu prevalence.8,9
Většina případů dirofilariózy probíhá asymptomaticky. Při klinické manifestaci se dirofilarióza projevuje jako chronické kardiopulmonální onemocnění, dostavuje se intolerance zátěže, sporadický kašel a hubnutí. Změny ve stěně cév spolu s přítomností vlastních parazitů v lumen vedou ke zvýšení tlaku v malém krevním oběhu a následně k srdeční insufucienci, vyvíjí se cor pulmonale. Objevuje se anémie, tachypnoe, tachykardie až s přechodem do mdloby. Při velmi silné infekci, kdy se hlístice nacházejí i v duté žíle, dochází k akutní dirofilarióze (syndrom vena cava). Nastává hemolytická anémie, diseminovaná intravaskulární koagulace a hypovolemický šok. Stagnací žilní krve ve velkém krevním oběhu vzniká kongesce jater a ascites. Patologické změny jsou však způsobeny nejen dospělými hlísticemi, ale významně se uplatňují i produkované mikrofilárie, které ucpávají kapiláry a může se na ně u některých psů vyvinout hypersenzitivita. Příležitostně jsou popisovány ektopické lokalizace např. v přední oční komoře, hrudní dutině, kůži nebo CNS.
Diagnostika dirofilariózy je založena na průkazu mikrofilárií a detekci antigenu v krevním séru pomocí ELISA testu. Klinické příznaky a laboratorní nálezy jsou nespecifické. Senzitivita testů k detekci antigenu D. immitis závisí na počtu hlístic, na jejich pohlaví i stáří, neboť testy detekují pouze antigen dospělých, pohlavně zralých samic. Falešně negativní výsledek sérologických testů se může snadno objevit při vyšetřování psů z oblastí, které nejsou pro D. immitis endemické, což je způsobeno malým počtem hlístic v hostitelském organismu. Specifita testů na detekci antigenu je velmi vysoká. Falešně pozitivní výsledky mohou být získány, pokud dospělci uhynou méně než 3 měsíce před testem, jestliže se monoklonální protilátky naváží na antigeny jiných nematod nebo na jiné složky séra, k čemuž může dojít zejména tehdy, je-li evidentní hemolýza nebo lipolýza.10
K průkazu mikrofilárií jsou v zahraničí k dispozici komerční sety (Difil Test) nebo se používá modifikovaný Knottův test. Pokud v periferní krvi cirkuluje velký počet mikrofilárií, lze je nalézt i v přímém krevním nátěru. Krevní nátěr (využití 0,05 ml krve) zachytí 80,9 % mikrofilaremií, které byly prokázány modifikovaným testem dle Knotta (využití 1 ml krve). Přímým krevním nátěrem se zachytí 100 % mikrofilaremií, pokud je více než 50 mikrofilárií v 1 ml krve. Pokud je jich méně, krevním nátěrem diagnostikujeme pouze 44,3 %.11
Je možné nalézt psy s velkým počtem mikrofilárií v krvi a zároveň s nízkým nebo dokonce negativním výsledkem na průkaz antigenu dospělých samic D. immitis, neboť je-li počet dospělých hlístic malý, zánětlivá reakce a imunitní odezva hostitelského organismu je méně agresivní proti těmto parazitům a tím mají lepší podmínky k reprodukci.12 Není známo žádné sezonní ani denní kolísání v počtu mikrofilárií, odběry krve mohou být tedy prováděny v kteroukoli denní i roční dobu. Jsou-li mikrofilárie nalezeny v krvi štěňat mladších 7 měsíců, jedná se o transplacentární přenos a vývojový cyklus nemůže být dokončen. U 20 – 30 % infikovaných psů se vyskytují pouze dospělé hlístice, nikoli mikrofilárie (okultní infekce). Negativní modifikovaný Knottův test tedy nevylučuje infekci.
Při nálezu mikrofilaremie je třeba diferenciálně diagnosticky odlišit mikrofilárie Dipetalonema reconditum, Dipetalonema repens, Dipetalonema dracunculoides a Dipetalonema grassi. Dirofilaria immitis se vyznačuje mikrofiláriemi velikosti 220 – 340 μm s kónickou přední částí, malým cefalickým háčkem a rovnou ocasní částí. Při použití modifikovaného Knottova testu odpovídá průměr „stínových“ erytrocytů průměru těla mikrofilárií Dirofilaria immitis.
Bylo popsáno mnoho terapeutických postupů, ten nejvhodnější musí být zvolen podle individuálních potřeb každého pacienta. Je třeba odstranit jak dospělé hlístice, tak za 2 až 3 týdny od zahájení adulticidní terapie i cirkulující mikrofilárie. Jednotlivé terapeutické kroky vyžadují rozdílná chemoterapeutika a zároveň je třeba pacienta chránit proti tromboembolickým komplikacím. Detailnější popis terapie je již nad rámec tohoto článku. Vhodnou metodou prevence onemocnění v oblastech endemického výskytu je pravidelná aplikace preventivních preparátů v měsíčních intervalech po celé období aktivity komárů. Užívají se komerční preparáty obsahující účinnou látku selamectin (Stronghold®, Revolution® – spot on), ivermectin (Heartgard® – p. o.; Sentinel® – kombinace s lufenurolem – p. o.) nebo milbemycin oxim (Interceptor® – p. o.) v dávkování dle návodu výrobce. Jediným preparátem dostupným na našem trhu je Stronghold®. Selamectin je při topické aplikaci 6 mg/kg ž. hm. pro psy všech plemen včetně kolií od 6 týdnů věku zcela bezpečný. Prolongovaný účinek je zárukou bezpečnosti i u psů s dospělými hlísticemi Dirofilaria immitis a mikrofiláriemi.13 Selamectin byl testován i v oblasti Evropy s největší prevalencí dirofilariózy (údolí řeky Pád), kde u psů při pravidelné měsíční aplikaci během období přenosu dirofilariózy (květen – listopad) v dávce 6 mg/kg ž. hm. prokázal bezpečnost a 100% účinnost v prevenci proti D. immitis.7
Cílem naší práce bylo sledování možnosti výskytu dirofilariózy psů v České republice a ověření diagnostického postupu.

Materiál a metodika
Vyšetřovaní psi byli rozděleni do čtyř skupin, kde I. skupinu tvořilo 46 psů importovaných ze zemí s endemickým výskytem (USA, Kanada, Brazílie, Peru, Uruguay, JAR, Tunisko, Španělsko, Itálie, Chorvatsko, Albánie, Řecko). II. skupina čítala 47 psů, kteří do těchto oblastí pouze vycestovali ať už za účelem výstav, krytí nebo doprovodu majitele na dovolené (země výše uvedené, navíc Indie, Thaj-wan, Turecko, Mexiko, Portugalsko, Afghánistán). Zařazeni jsou i záchranářští psi, kteří vycestovali do jižních zemí na záchranné akce a pravidelná výcviková soustředění, stejně jako psi Armády ČR pracující při zahraničních misích. III. skupinu tvořilo 6 psů importovaných ze zemí, kde dosud nebyl endemický výskyt potvrzen. Ve IV. skupině bylo 18 psů, kteří sice neopustili území naší republiky, ale splňovali možnost autochtonní infekce (jsou potomky importovaných psů nebo žijí ve společných kotcích).
Odběry vzorků krve jsme prováděli u dospělých importovaných psů bez časového omezení. Připadlo-li období výskytu komárů v zemi původu na termín importu, brali jsme v úvahu i možnost infekce v době těsně před opuštěním domoviny a v indikovaných případech jsme zpětně za 7 měsíců kontaktovali majitele. V případě vycestování jsme krev odebírali nejdříve za 7 měsíců (minimálně 190 dní) od suspektní infekce, aby bylo již možné prokázat antigen pohlavně zralých samic (krevní sérum) a zjistit přítomnost mikrofilárií (plná krev do zkumavky s heparinem, krevní nátěry). Jednalo-li se o importované štěně do věku 7 měsíců, odebírali jsme pouze plnou krev do zkumavky s heparinem pro průkaz mikrofilárií přenesených transplacentárně.
Preventivní medikaci po dobu zahraničního pobytu užíval jediný pes z vyšetřovaného souboru (Sentinel® p. o. – přípravek registrovaný v místě pobytu – Kanadě).
1. Vyšetření plné krve – průkaz mikrofilárií
Modifikovaný Knottův test:14 K 1 ml nesražené krve přidáme 10 ml 2 % formalínu, odstředíme po dobu 5 minut při 2000 otáčkách za minutu. Supernatant slijeme otočením zkumavky. Smícháme 1 kapku 0,1% methylenové modři se sedimentem a veškerý sediment přeneseme na podložní sklíčka. Vyšetřujeme při malém zvětšení (100x).
Krevní nátěry: Zhotovené krevní nátěry byly barveny panopticky dle Papenheima.
2. Sérologické vyšetření
a) Detekce antigenu dospělých pohlavně zralých samic D. immitis
PetChek® (IDEXX Laboratories, Portland, Maine, USA): Diagnostický set PetChek®, který detekuje antigen pohlavně zralých samic v krevním séru, vykazuje senzitivitu 75 % a specifitu 99,6 %.10 Senzitivita testu klesá ze 100 % u psů s více než deseti dospělými samicemi na 40 až 50 % u psů s méně než pěti. Set pracuje na principu ELISA testu.
b) Detekce protilátek proti mikrofiláriím a juvenilním jedincům D. immitis
Heartworm Antibody 120-test IFA Test Kit (Fuller Laboratories Fullerto, CA, USA): Vybraná séra testovaná na antigen byla simultánně vyšetřena na přítomnost specifických protilátek nepřímou fluorescenční reakcí (NFR) a jako antigen byly využity části těl mikrofilárií.
3. Pitva
Byla provedena regulerní pitva uhynulého psa a zhotoveny krevní nátěry z nesražené srdeční krve.
Pro ověření zvládnutí diagnostiky dirofilariózy pomocí testu PetChek® a modifikovaného Knottova testu jsme získali vzorky krve z přirozeně infikovaných psů z Itálie (Dr. Genchi, Veterinární univerzita Miláno, garant pro problematiku dirofilariózy v Evropě). Mikrofilaremie zachycená modifikovaným Knottovým testem je zobrazena na obr. 1 a 2.
K posouzení vhodnosti klimatických podmínek pro uzavření vývojového cyklu dirofilárií v ČR jsme zhotovili graf 1, který zobrazuje průběh průměrných denních teplot v Brně v období od 1. května do 30. září 2002. Hodnoty teplot jsme čerpali z internetových stránek http://www.meteo.aki.cz.

Výsledky
Celkem jsme vyšetřili 117 psů. Použitou diagnostickou metodu jsme volili nejen v závislosti na věku pacienta, ale také dle dostupnosti potřebných vzorků. Importovaná dirofilarióza byla zjištěna přímým průkazem u jednoho psa, u 18 psů s udávaným zahraničním pobytem nebo jejich potomků jsme potvrdili kontakt s patogenem na základě detekce protilátek. Autochtonní dirofilariózu jsme neprokázali.
1. Vyšetření plné krve
Modifikovaný Knottův test: Vyšetřili jsme celkem 99 psů a mikrofilárie Dirofilaria immitis jsme neprokázali.
U jednoho psa, který vycestoval do Turecka na záchranné práce po zemětřesení v roce 1999, jsme zachytili mikrofilaremii Dipetalonema repens.
Krevní nátěr: Ve 117 vyšetřených krevních nátěrech jsme nalezli pouze v jednom případě shodně s výsledkem modifikovaného Knottova testu mikrofilárie Dipetalonema repens.
2. Sérologické vyšetření
PetChek®: Detekci antigenu pohlavně zralých samic metodou ELISA jsme provedli na 106 sérech a všechna vyšetřovaná séra byla negativní.
Heartworm Antibody 120-test IFA Test Kit: Nepřímou fluorescenční reakcí jsme vyšetřili 52 sér a specifické protilátky byly zjištěny v 18 vzorcích. Pozitivní byli jak psi z importu (Tunisko, Řecko, Peru) a po vycestování (Mexiko, Turecko, Afghánistán), tak i potomci importovaných fen (USA, Kanada).
3. Pitva
První diagnostikovaný případ importované dirofilariózy na území ČR: Fena plemene patterdale teriér byla importována v roce 1997 ve věku 5 let ze státu Texas v USA. Na našem území odchovala dva vrhy štěňat a po celou dobu byla bez klinických obtíží. Po dvou letech od importu náhle uhynula. Pitva prokázala přítomnost dospělců D. immitis v srdci (obr. 3) a zároveň i mikrofilárie v periferní krvi.
Z grafu 1 vyplývá, že v roce 2002 se v Brně mohl uskutečnit vývoj až do infekčního stadia L3 v mezihostiteli infikovaném přibližně od poloviny června do konce srpna. Červená vodorovná linie značí teplotu 18 °C, která je hraniční pro plynulý vývoj Dirofilaria immitis v mezihostiteli. Zařadit graf

Diskuse
Dirofilarióza psů je závažné onemocnění, jehož endemická oblast se neustále rozšiřuje. Vzhledem ke kosmopolitnímu výskytu mezihostitelů D. immitis a nepříliš vyhraněným nárokům dirofilárií na klimatické podmínky lze předpokládat další šíření komáry, ale zejména zavlékáním infekce do nových oblastí spojeným s importem infikovaných psů. Včasná diagnostika a následná terapie je proto velmi důležitá jak pro zajištění zdraví psů, tak i pro omezení rizika vzniku autochtonní dirofilariózy v České republice. Důležitou roli v zabránění šíření dirofilariózy hraje prevence. S příchodem nového avermectinu selamectinu i na český trh se naskytla možnost zcela bezpečné a účinné prevence dirofilariózy.
Ve vyšetřovaném souboru 117 psů jsme přímým průkazem v jednom případě diagnostikovali importovanou dirofilariózu. Onemocnění bylo zjištěno až postmortálně, fena tedy během dvouletého pobytu v ČR fungovala jako rezervoár infekce a za přítomnosti mezihostitele a vhodných klimatických podmínek mohlo dojít k rozšíření infekce. Vyšetřili jsme pouze potomky feny a psy žijící s ní v těsném kontaktu, ale stejně tak by mohl být infikován jakýkoli pes v okruhu stovek metrů, v případě mezihostitele Aedes vexans, pro kterého není problém překonávat velké vzdálenosti, až 20 kilometrů. Při srovnání výsledků studie z Německa, kdy prokázali 10% prevalenci u 170 psů importovaných z Itálie, Španělska a Portugalska, je zřejmé, že se diagnostice dirofilariózy budeme muset věnovat i nadále.
Protilátky proti mikrofiláriím a juvenilním jedincům D. immitis jsme detekovali u 18 psů z 52 vyšetřených, což nasvědčuje tomu, že se psi při zahraničním pobytu setkávají s touto infekcí a detekce protilátek je reálným důkazem možného nebezpečí při inokulaci většího počtu mikrofilárií. Otázkou je i senzitivita testu detekujícího antigen adultních samic, který odhalí až přítomnost 5 – 10 jedinců a udávaný 20 – 30 % výskyt okultních infekcí, kdy se v krvi nevyskytují mikrofilárie.
Z uvedeného grafu vyplývá, že v roce 2002 se v Brně mohl uskutečnit vývoj D. immitis až do infekčního stadia L3 v mezihostiteli infikovaném přibližně od poloviny června do konce srpna. Vezmeme-li v úvahu minimální denní teploty a tvrzení, že i několika hodinové poklesy teploty pod vývojovou hranici 14 °C zbrzdí vývoj, dokonce i pokud průměrná denní teplota podporuje plynulý vývoj, pak mohl vývoj až do infekčního stadia L3 proběhnout toho roku v dané lokalitě pouze v komárovi infikovaném ke konci července. Tímto chceme demonstrovat, že i když pro uzavření vývojového cyklu na území naší republiky nejsou podmínky ideální, je vznik autochtonního ohniska v určitém časovém období možný. Na základě podmínek vhodných pro vývoj dirofilárií bylo území naší republiky zařazeno do pásma s možným vznikem jedné až dvou generací ročně.3
Přestože je nyní pozornost soustředěna na jižní Evropu, podobnost se situací v severní Americe, kde se nemoc rychle rozšířila z Floridy do Kanady, spojená s vysokou prevalencí infekcí, nedovoluje vyjmout zbytek Evropy z oblasti budoucího ohrožení.

Závěr
V našich podmínkách je v současnosti aktuální prevence spočívající v ochraně psů, kteří vycestují do endemických oblastí, aplikací selamectinu (Stronghold) v pravidelných měsíčních intervalech po celou dobu zahraničního pobytu. V případě importovaných psů doporučujeme provést nejdříve za 190 dní od suspektní infekce vyšetření krevního séra a nesražené plné krve, které zajišťuje Prof. Vlasta Svobodová, Ústav parazitologi FVL VFU Brno.

Literatura:
1. Ludlam K. W., Jachowski L. A., Otto G. F. Potential Vectors of Dirofilaria immitis. JAVMA 1970;157(10):1354-1359.
2. Knight D. H. a kol. Guidelines for the Diagnosis, Prevention and Management of Heartworm (Dirofilaria immitis) Infection in Dogs. AHS Guidelines 1999, dostupný z: http://www.heartwormsociety.org/ahsguide.htm.
3. Schrey Ch. F., Trautvetter E. Canine and feline heartworm disease-diagnosis and therapy. Waltham Focus 1998;8(2):23-30.
4. Jíra J. Dirofilarióza. In: Jíra J. Lékařská helmintologie, helmintoparazitární nemoci. Praha; Galén, 1998;303-306.
5. Schrey C. F. Epidemiologische Fallanalyse der kardiovaskulären Dirofilariose (Herzwurmerkrankung) bei Hunden in Deutschland. Dissertation for the Degree of Doctor of Veterinary Medicine, der Freien Universität Berlin, 1996:125.
6. Bucklar H., Scheu U., Mossi R., Deplazes P. Breitet sich in der Südschweiz die Dirofilariose beim Hund aus? Schweizer Archiv für Tierheilkunde 1998;40(6):255-260.
7. Clemence R. G., Sarasola P., Genchi C., et al. Efficacy of selamectin in the prevention of adult heartworm (Dirofilaria immitis) infection in dogs in northern Italy. Veterinary Parasitology 2000;91:251-258.
8. Rossi L., Pollono F., Meneguz P. G., Gribaudo L., Balbo T. An epidemiological study of canine filarioses in north-west Italy: What has changed in 25 years? Veterinary Research Communications 1996;20:308-315.
9. Poglayen G., Martini M., Bomben L., Roda R. An updating of the occurence of canine heartworm disease in northern Italy. Veterinary Research Communications 1996;20:303-307.
10. Klotins K. C., Martin S. W., Bonnett B. N., Peregrine A. S. Canine hertworm testing in Canada: Are we being effective? Can Vet J 2000;41(12):929-937.
11. Courtney C. H., Zeng Q. Y. Relationship between microfilaria count and sensitivity of the direct smear for diagnosis of canine dirofilariosis. Veterinary Parasitology 2001;94:199-204.
12. Genchi C. Interpretace výsledků diagnostického setu. Veterinární univerzita v Miláně, Itálie 2002 (ústní sdělení).
13. Novotny M. J., Krautmann M. J., Ehrhart J. C. a kol. Safety of selamectin dogs. Veterinary Parasitology 2000;91:377-391.
14. Georgi J. R., Georgi M. E. Heartworm and other filariids. In: Georgi J. R. And Georgi M. E. Canine Clinical Parasitology. Philadelphia; Lea & Febiger, 1992:193-200.

Práce byla podporována grantovou agenturou FRVŠ – č.344/02.

Adresa autora:
MVDr. Petra Mišoňová
Veterinární klinika
Obránců míru 580
268 01 Hořovice
e-mail: pmisonova@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *