První záchyt přirozeně získané klinické sarkocystózy u chovných prasat

Sarcocystis spp. jsou heterogenní protozoární parazité. Prasata jsou mezihostitelé tří druhů sarkocyst: S. miescheriana, S. suihominis a S. porcifelis. Definitivními hostiteli S. miescheriana jsou psi, mývali, vlci, lišky, šakali, u S. suihominis jsou to primáti a definitivním hostitelem S. porcifelis jsou kočky.

K nakažení prasat dochází výhradně ingescí sporocyst vyloučených definitivním hostitelem v trusu. Během akutní fáze infekce probíhá merogonie v endoteliálních buňkách kapilár a arteriol řady vnitřních orgánů  a namnožení merozoiti napadají příčně pruhovanou svalovinu, kde vytvářejí sarkocysty. Sarkocysty, které dosahují délky až 1500 μm, obsahují mnoho tisíc bradyzoitů banánovitého tvaru. Po pozření sarkocyst definitivním hostitelem parazité dokončují pohlavní cyklus ve střevě, kde probíhá gametogonie a sporogonie s tvorbou infekčních sporocyst, které  odcházejí s trusem do vnějšího prostředí.

Sarcocystis miescheriana a S. suihominis mohou být  pro prasata patogenní. Patogenní potenciál S. porcifelis  není jednoznačný a dokonce byla existence tohoto druhu diskutována, jelikož byl popsán zatím pouze jedenkrát.

Experimentálně navozená infekce prokázala, že S. miescheriana může způsobovat hubnutí, svalový třes, abortus, ztížené dýchání, trombocytopenii, purpuru, diseminovanou intravaskulární koagulopatii a dokonce úhyn. Infekce může mít subklinický průběh v závislosti na množství pozřených sporocyst. Sarcocystis hominis může být příčinou podobných klinických příznaků jako S. miescheriana. U prasat nebyl dosud publikován  případ přirozeně získané infekce Sarcocystis spp. Podle informací autorů je toto první případ fatální akutní sarkocystózy ve stádě plemenných prasat po přirozeně získané infekci.

Dvouletý kanec plemene velké bílé anglické z chovného stáda čítajícího 88 zvířat ve věku  minimálně 9 měsíců z indoorové farmy ve Švýcarsku byl prezentován s anorexií, sníženou celkovou kondicí a horečkou (40 ºC). Kanec byl léčen dvoudenní aplikací   prokain penicilinu a  dihydrostreptomycinu, jednodenní aplikací dexametazonu. Po počátečním klinickém zlepšení se po dvou dnech u kance vyskytla těžká dyspnoe, cyanóza rypáku, břicha a skrota. Léčba byla změněna na oxytetracyklin podávaný dva dny a meloxikam podaný jedenkrát, ale kanec uhynul čtvrtý den od nástupu klinických příznaků.

Současně dvě další zvířata ze stejné skupiny vykazovala mírné zvýšení rektální teploty, sníženou celkovou kondici a anorexii, ale během tří dnů u nich došlo ke zotavení i bez terapie.

Hlavní alterace hematologických parametrů všech tří pacientů bezprostředně po objevení se klinických příznaků zahrnovaly trombocytopenii a přítomnost reaktivních lymfocytů. U všech tří  prasat byl proveden ELISA test s negativním výsledkem na Aujeszkyho chorobu, mor prasat a  PRRS. Prasečí chřipka byla vyloučena hemaglutinačně inhibičním testem a infekce Mycoplasma suis metodou PCR. Bylo provedeno postmortální a histopatologické vyšetření a během pitvy byl také odebrán mozkomíšní mok z lumbosakrální oblasti pro bakteriologické vyšetření. Po úhynu kance, ještě před stanovením diagnózy, byla všechna zvířata ošetřena kombinací chlortetracyklin hydrochlorid, sulfadimidin a tylosin kvůli zabránění dalším ztrátám.

Při pitvě nebyly nalezeny žádné makroskopické změny, histopatologické vyšetření prokázalo multifokální degeneraci a nekrózu myokardiálních vláken s intersticiálním edémem, těžkou nehnisavou myokarditidu, nehnisavou hepatitidu a nehnisavou intersticiální nefritidu. V lézích na srdeční svalovině byly nalezeny skupiny mikroorganismů připomínající tachyzoity patřící mezi  Apicomplexa. V plicích, na slezině a na pankreatu nebyly nalezeny žádné změny. Sekvenační analýzou DNA získané ze vzorku srdeční tkáně byla zjištěna 100% identita se sekvencemi pro S. miescheriana uloženými v GenBank. Bakteriologickým vyšetřením mozkomíšního moku byla zjištěna 1 CFU/ml bakterie Enterococcus hirae. Parazitologické vyšetření vzorků podestýlkové slámy a pilin flotací bylo se zaměřením na průkaz sporocyst Sarcocystis spp.  negativní.

Dřívější záznamy o klinicky probíhající sarkocystóze u prasat jsou založeny pouze na experimentálních infekcích vyvolaných především S. miescheriana. Během akutní fáze nemoci je u zvířat popisována bifázická horečka s maximy 5. až 9. a 11. až 19. den po infekci, která odpovídá první a druhé merogonii. Klinické příznaky jsou markantnější  během 2. fáze horečky (anémie, snížení celkové kondice, anorexie, v některých případech cyanóza a smrt). Není známo, zda u zvířat v této studii bifazická horečka proběhla, jelikož teplota byla změřena až po objevení se klinických příznaků, a tak je možné, že první zvýšení teploty nebylo zaznamenáno. U prasat se subletálními dávkami sporocyst S. miescheriana  se během akutní fáze infekce objevuje trombocytopenie poukazující na nízký stupeň diseminované intravaskulární koagulopatie. V tomto případě byla trombocytopenie pozorována u všech tří postižených prasat. Histopatologické změny  zahrnující nehnisavé záněty myokardu, jater a ledvin pozorované u uhynulého kance byly pozorovány u experimentálně infikovaných prasat během akutní fáze sarkocystózy. Typické tkáňové cysty charakteristické pro chronickou infekci nebyly pozorovány. Ostatní běžné infekce prasat byly vyloučeny sérologickými testy nebo metodou PCR. Enterokoky jsou schopny vyvolávat meningitidy, sepse nebo myokarditidy, ale patomorfologické vyšetření nepotvrdilo bakteriální příčinu. Malé množství bakterie Enterococcus hirae v mozkomíšním moku je výsledek pravděpodobné kontaminace při odběru vzorků, jelikož tento druh je součástí fyziologické střevní mikroflóry prasat.

Histopatologické vyšetření a molekulární analýza v kombinaci s klinickými příznaky, absence ostatních patologických agens vysoce naznačují, že příčinou smrti chovného kance byla akutní infekce S. miescheriana.

Zdroj infekce se nepodařilo  prokázat, ale vzhledem k vysokým hygienickým standardům na farmě (hygienická smyčka, zákaz vstupu psům, tepelné ošetření potravy, veřejný vodovod jako zdroj vody) je pravděpodobné, že sporocysty S. miescheriana vyloučené psy nebo jinými definitivními hostitely byly na farmu zavlečeny kontaminovanou slámou používanou jako stelivo i přesto, že žádné sporocysty nebyly v této slámě nalezeny. Přirozeně získané infekce sarkocystami u volně chovaných  prasat probíhají obvykle inaparentně především kvůli  imunizaci opakovanými nízkými dávkami sporocyst.

Toto je první publikovaný případ přirozeně získané akutně probíhající fatální sarkocystózy u stáda chovných prasat. Protože u faremně chovaných prasat jsou v současné době dosahovány vysoké hygienické standardy a prasata jsou stále více uzavřena vůči zevnímu prostředí, přirozená imunizace proti S. miescheriana může být v budoucnu nižší a klinické manifestace se mohou objevovat. U neobjasněných případů horečky, cyanózy a úhynů by měla být infekce způsobená S. miescheriana zahrnuta do diferenciálních diagnóz.*

 

CASPARI, K., GRIMM, F., KÜHN, N., CASPARI N. C., BASSO,W. First report of naturally acquired clinical sarcocystosis in a pig breeding stock. Vet Parasitol 177 (2011) 175–178.

 Z anglického originálu přeložila MVDr. Petra Malátková.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *