Riziko Aujeszkyho choroby v České republice

P. ŠATRÁN, T. KRŮTA, J. VITÁSEK, J. HOLEJŠOVSKÝ Státní veterinární správa ČR Veterinářství 2004;54:680-683

SOUHRN
Šatrán P., Krůta T., Vitásek J., Holejšovský J. Riziko Aujeszkyho choroby v České republice. Veterinářství 2004;54:680-683
Aujeszkyho choroba je celosvětově rozšířené virové onemocnění, jehož hlavním rezervoárem jsou prasata. Vnímavé jsou i další druhy zvířat, u nichž končí fatálně. Onemocnění se projevuje především nervovými a respiračními příznaky. Česká republika má statut země prosté Aujeszkyho choroby. Přesto se v roce 2004 vyskytl případ Aujeszkyho choroby v malochovu prasat. Tento případ potvrdil přetrvávající riziko tohoto onemocnění v ČR především ze strany černé zvěře. Proto je nutné pokračovat v monitorovacím programu a dodržovat preventivní opatření.

SUMMARY
Šatrán P., Krůta T., Vitásek J., Holejšovský J. Riziko Aujeszkyho choroby v České republice. Veterinářství 2004;54:680-683
Aujeszky’s disease is worldwide spread viral disease. Even though pigs are the only reservoar animals of the disease, other species of animals are also affected. Mainly nervous and respiratory signs characterized disease. The Czech Republic has an official status free of Aujeszky’s disease. However, there was one outbreak of Aujeszky’s disease in small pig’s holding. The case confirmed possibility of the disease in the Czech Republic, especially in wild boar. For this reason is necessary carry out monitoring program and take a preventive measures in holdings.

Aujeszkyho choroba (ACH) neboli pseudorabies je infekční virové onemocnění, které poprvé popsal v roce 1902 profesor Aujeszky v Maďarsku u skotu. V seznamu nákaz OIE je zařazena na list B mezi nákazy společné více druhům zvířat.1 ACH je celosvětově rozšířené onemocnění a vyskytuje se na všech kontinentech. Rovněž v Evropě nedošlo zatím v celé řadě zemí i přes výraznou snahu všech chovatelsky vyspělých států k eliminaci této nákazy. Například v sousedním Polsku bylo v roce 2003 zaznamenáno 17 ohnisek a na Slovensku bylo hlášeno celkem sedm ohnisek.2 V současnosti jsou rozhodnutím Evropské komise z března 2004 v rámci EU za území prosté ACH považovány Česká republika, Kypr, Rakousko, Německo, Dánsko, Finsko, Lucembursko, Švédsko, Velká Británie a většina provincií Francie.3 Česká republika provedla úspěšný ozdravovací program a od roku 1988 je podle kritérií OIE považována za zemi prostou ACH. To však neznamená, že hrozba tohoto onemocnění pominula, což potvrzuje výskyt jednoho ohniska v letošním roce. Proto bychom rádi v tomto článku připomněli základní fakta o této nákaze a pokusili se definovat současné problémy při ochraně našich chovů před ACH.

Etiologie
Původcem Aujeszkyho choroby je alfaherpesvirus, obalený DNA virus čeledi Herpesviridae, který má afinitu k nervové soustavě a dýchacímu ústrojí. V zevním prostředí (pH 5 – 9) je poměrně rezistentní. Při zrání jatečného masa a jeho lákování nelze tedy počítat s bezpečnou inaktivací viru. Jatečné maso uchovávané při 4 °C může obsahovat virus 5 – 7 měsíců, v plicích se virus při pokojové teplotě udrží šest týdnů, v moči při 4 °C několik měsíců, v hnoji však nepřežívá více než 2 – 3 dny. Na seně, slámě, obilninách, dřevě a jiných předmětech přežívá virus v zimě (-8 °C) 15 – 40 dní, na jaře (16 °C) a v létě (24 °C) 5 – 15 dní.4

Epizootologie
Rezervoárem viru ACH jsou prasata, která jsou k viru vnímavá při všech způsobech kontaktu s virem. Pomnožení viru v organismu prasat nemusí doprovázet klinické příznaky. Obecně platí pravidlo, že čím jsou prasata při infekci mladší, tím výrazněji u nich onemocnění probíhá. U dospělých prasat proto může onemocnění probíhat nenápadně, bez výrazných klinických příznaků. Existují i latentní infekce, kdy virus přežívá v gangliích velkých hlavových nervů. Prasata jsou zdrojem infekce pro ostatní druhy zvířat, u kterých se onemocnění vždy manifestuje a končí letálně. Jedná se především o skot, ovce, kozy, psy, kočky a kožešinová zvířata. Přirozený výskyt ACH u koní je poměrně vzácný a u ptáků zatím nebyl pozorován. Z volně žijících zvířat se ACH vyskytla u potkanů, myší, lišek, divočáků, srn, jelenů, medvědů a zajíců. Člověk k infekci není vnímavý.
ACH se vyskytuje ve formě epizootií, enzoocií, nebo sporadických případů. U prasat převládají enzootie. V chovu má nákaza převážně protrahovaný průběh a trvá několik týdnů až měsíců. Po odeznění klinických příznaků se může infekce v chovu udržovat ve formě inaparentních infekcí. K přenosu infekce dochází díky poměrně vysoké stabilitě viru ve vnějším prostředí jak přímo při kontaktu s nemocným zvířetem, tak i nepřímo prostřednictvím krmení, pomůcek, oděvů, dopravních prostředků apod.5 Při uzavření chovu a dodržení protinákazových opatření se nákaza zpravidla lokalizuje na jeden chov a nemá tendenci se rychle šířit do sousedních chovů jako např. mor prasat.

Klinické příznaky
Klinické příznaky jsou velmi různorodé a závisí na druhu zvířete a na jeho stáří. U prasat se onemocnění projevuje především příznaky postižení CNS, dýchacího traktu a aborty. U dalších druhů zvířat se projevuje především postižením CNS, které je manifestováno nesnesitelným svěděním. Podle těchto příznaků se můžeme setkat i s označením této nákazy jako „ďábelské svědění“.

Diagnostika
Diagnostika se provádí na základě vyhodnocení epizootologické situace, klinických příznaků, patologicko-anatomického a laboratorního vyšetření.
Pitevní nález je nevýrazný. Zjišťují se zánětlivé změny mozkových plen, záněty nosní sliznice, hltanu, nekrotická ložiska v mandlích, krváceniny v kůře ledvin, edém plic a intersticiální pneumonie.
V rámci laboratorního vyšetření se provádí přímý průkaz viru (izolace viru na tkáňových kulturách, PCR) nebo nepřímý průkaz viru sérologickým vyšetřením na přítomnost specifických protilátek v krevním séru. Při vakcinaci deletovanými markrovými vakcínami je možné sérologickým vyšetřením odlišit postvakcinační a postinfekční protilátky.

Diferenciální diagnostika
Diferenciálně diagnosticky je nutno brát v úvahu všechny nákazy a onemocnění, která se projevují především nervovými příznaky a aborty. Jedná se zejména o klasický mor prasat, streptokokovou meningoencefalitidu, Kloboukovu chorobu, SLAK, brucelózu, parvovirózu, leptospirózu, kolienterotoxemie, hemaglutinující virus encefalitidy prasat, Glässerovu chorobu, edémovou chorobu, vzteklinu, hypoglykemii, otravu solí, arsenem nebo olovem.

Aujeszkyho choroba v ČR
V České republice proběhl úspěšně ozdravovací program, který byl ukončen 31. 12. 1987, v jehož rámci byla ACH úspěšně eliminována z chovů prasat. Od této doby byla rovněž zakázána vakcinace proti ACH.
Od roku 1987 má ACH v chovech prasat na našem území nulovou prevalenci, což akceptovala rovněž Evropská unie a rozhodnutím Evropské komise 2004/320/EC z 31. 3. 2004 uznala náš stát jako stát prostý Aujeszkyho choroby s nároky na dodatečné garance. Dodatečné garance umožňují požadovat zdravotní záruky u dovážených prasat a jsou nezbytnou součástí programu pro udržení dobré zdravotní situace v chovech. Tím je zajištěna ochrana státního území před zavlečením nákazy při importu zvířat ze zahraničí.
To ovšem neznamená, že ACH v současnosti nepředstavuje riziko pro naše chovy. Právě naopak. Dobrá nákazová situace může vést k podcenění možných rizik a opětovnému zavlečení nákazy. Proto je i v současnosti ACH zahrnuta do Metodiky kontroly zdraví zvířat SVS ČR. Do konce roku 2001 bylo každý rok sérologicky vyšetřeno 50 % plemenných prasnic a kanců a 15 % prasnic v produkčních chovech. Od roku 2002 došlo ke změně metodiky a odběr vzorků byl přesunut na jatka. Na jatkách jsou na přítomnost specifických protilátek proti viru ACH sérologicky vyšetřovány všechny poražené prasnice a všichni poražení kanci. V chovech zůstává v platnosti povinnost vyšetření na ACH v případě abortů nebo porodů málo životaschopných selat. Navíc bylo zavedeno každoroční vyšetření všech kanců na inseminačních stanicích. Tato úprava metodiky vedla ke zvýšení počtu vyšetření (tab. 1) a zvýšení senzitivity celého systému kontroly.
O efektivnosti tohoto systému kontroly a o nezbytnosti provádět tento monitorovací program svědčí poslední případ ACH v ČR, který se vyskytl v letošním roce. Nákaza byla diagnostikována u vyřazené prasnice poražené koncem března. Důvodem pro vyřazení byly problémy v reprodukci. Prasnice pocházela ze smíšeného malochovu ve středočeském kraji v okrese Benešov. V chovu byly čtyři prasnice, deset selat a 11 prasat ve výkrmu. Dále bylo na farmě ustájeno 38 kusů hovězího dobytka a devět kusů ovcí různých kategorií. Po ohlášení pozitivního výsledku vyšetření byla krajskou veterinární správou vyhlášena v chovu mimořádná veterinární opatření.
V rámci epizootologického šetření bylo zjištěno, že chovatel je myslivec a v listopadu 2003 vyvrhoval a zpracovával uloveného divočáka na této farmě. Pozitivní prasnice měla přístup k místu tohoto zpracování. Dále bylo zjištěno, že během posledního roku nebyla z tohoto hospodářství žádná prasata prodána ani přemístěna do jiného hospodářství. Do postiženého hospodářství byly koncem března nakoupeny dvě prasnice z hospodářství ve stejném okrese. Sérologické vyšetření u těchto dvou nakoupených prasnic bylo negativní. Došetřování v původním hospodářství nebylo provedeno, protože chov byl zrušen a všechna zbylá prasata byla poražena, aniž by ho před tím opustila.
Výsledek vyšetření vzorků odebraných od všech zvířat na farmě potvrdil pozitivní nález u tří selat od poražené pozitivní prasnice. Tato tři selata byla utracena a neškodně odstraněna. Zbylá čtyři selata pocházející rovněž od této pozitivní prasnice byla negativní. Výsledky vyšetření u ostatních zvířat na farmě byly rovněž negativní. S ohledem na současnou nákazovou situace v ČR a nebezpečí dalšího šíření nákazy bylo nařízeno poražení zbylých 22 prasat a jejich opětovné sérologické vyšetření. Opakované sérologické vyšetření poražených prasat na jatkách bylo negativní.

Rizika vzplanutí nákazy
Při vyhodnocení tohoto posledního případu jsou zřetelné tři hlavní oblasti, na které je třeba zaměřit pozornost v rámci preventivních a monitorovacích akcí, protože v sobě skrývají velká rizika pro vzplanutí a další šíření nákazy.
1. Zdravotní situace v malochovech: Malochovy představují potenciální riziko především z důvodu nedodržování základních protinákazových opatření a minimální veterinární kontroly. Pro velkochovy je dobrá nákazová situace nezbytným předpoklad pro rentabilní produkci. Navíc jsou velké chovy prasat pod neustálou veterinární kontrolou, a proto zde dodržování protinákazových pravidel nebývá problémem. Úplně jiná situace vládne v malochovech. Zde většinou chybí jakákoli základní preventivní opatření, jako je oplocení hospodářství, zákaz vstupu cizích osob, dezinfekce apod. Velice často se jedná o společné chovy více druhů zvířat, kdy jsou spolu ustájeny různé věkové kategorie různých druhů zvířat, a to často v nevyhovujících podmínkách. U těchto hospodářství se můžeme setkat i se zakázaným zkrmováním kuchyňských odpadků. Veterinární péče a zootechnická evidence jsou velmi často nevyhovující. Dalším problémem je i nakládání s kadávery a neškodné odstraňování uhynulých zvířat. Z epizootologického hlediska představují tyto hospodářství „časovanou bombu“ a musí se s nimi vážně počítat při plánování a provádění preventivních a monitorovacích programů.
2. Výskyt ACH v populaci černé zvěře: Dalším významným rizikovým prvkem jsou volně žijící zvířata. V souvislosti s podezřením na zavlečení nákazy při zpracování divočáka na farmě bylo provedeno namátkové sérologické vyšetření 42 vzorků sér divočáků. Výsledek vyšetření byl poněkud překvapivý, celkem 20 (47,6 %) vzorků bylo pozitivních. Z tohoto důvodu se v současnosti zvažuje provedení depistáže na prevalenci protilátek proti ACH v populaci divokých prasat. V praxi to znamená, že při importu prasat ze zahraničí sice můžeme požadovat garance na zdravotní stav, ale ty nás neochrání, pokud bude někde díra v plotu nebo se po hospodářství bude pohybovat spousta nepovolaných osob a prostředků. Nesmíme propadnout iluzi, že se nás nákazy jako ACH či mor prasat netýkají. Tyto nebezpečné nákazy nebyly v ČR eradikovány, jak se mnohdy tvrdí, ale pouze eliminovány. Mezi těmito termíny je velký rozdíl, na který se často zapomíná. Po eradikaci nákazy je u vnímavé populace nulová prevalence a nulová incidence onemocnění a původce se nevyskytuje ani v prostředí. Pro zajímavost, tohoto stavu bylo zatím dosaženo pouze u lidských neštovic. U ostatních nákaz můžeme mluvit pouze o eliminaci nákazy. To znamená, že u vnímavé populace je nulová prevalence a minimální incidence ve výskytu onemocnění a původce se vyskytuje ve vnějším prostředí. Proto riziko vzplanutí nákazy stále trvá.
3. Laboratorní došetřování abortů: Poslední oblastí, která s ohledem na možná rizika musí být zmíněna, je došetřování předčasných porodů, abortů, nebo vrhů málo životných selat. Jak vyplývá z výše uvedené charakteristiky ACH, mohou být reprodukční problémy jediným klinickým příznakem v chovech prasat. Proto je v těchto případech požadováno sérologické vyšetření prasnic na ACH a je uvedeno v metodice kontroly zdraví zvířat mezi povinnými akcemi hrazenými ze státního rozpočtu. Bohužel se v praxi setkáváme s tím, že toto došetřování, přestože je hrazeno státem, není prováděno. Reprodukční problémy se v současnosti připisují většinou tzv. aktuálním nákazám jakými jsou PRRS, PCV2, příp. parvoviru, aniž by jednotlivé případy byly došetřeny laboratorním vyšetřením. Je velice nebezpečné zapomínat na nebezpečí ACH, která se v současnosti v chovech sice nevyskytuje, ale její riziko stále přetrvává, což potvrzuje poslední případ a výsledky vyšetření u divočáků.

Závěr
Nákazová situace ACH je v současné době v chovech velice příznivá a ojedinělý záchyt pozitivního nálezu svědčí o účinném monitoringu této nákazy. Přesto je s ohledem na nákazovou situaci v okolních státech a možnou cirkulaci viru v populaci černé zvěře nezbytné zachovat epizootologickou bdělost a nadále monitorovat a vyhodnocovat aktuální nákazovou situaci. Rovněž je nutné dbát na přísné dodržování všech protinákazových opatření, a to nejen ve velkochovech, ale rovněž v malochovech. Jak ukazuje tento případ, právě malochovy mohou být velkým rizikem pro vznik a šíření nákaz, které jsou v naší republice eliminovány. Letošní výskyt ACH neznamená odebrání statutu země prosté ACH a je v zahraničí vnímán spíše jako známka o kvalitní a poctivé práci veterinární služby. Nicméně musí být snahou veterinární i zemědělské praxe, aby tato příznivá situace zůstala zachována i nadále. Mějme na paměti, že riziko nebezpečných nákaz není zažehnáno a stále trvá.

Literatura:
1. OIE Manual of Diagnostic Tests and Vaccines for Terrestrial Animals 2004.
2. OIE Terrestrial Animal Health Code 2003.
3. Commission Decision 2004/320/EC of 31 March 2004 amending Decisions 93/52/EEC, 2001/618/EC and 2003/467/EC as regards the status of acceding countries with regard to brucellosis (B. melitensis), Aujezsky’s disease, enzoonotic bovine leukosis, bovine brucellosis and tuberculosis and of France with regard to Aujeszky’s disease.
4. Vrtiak J., Hejlíček K. a kol. Špeciálna epizootológia 2. Bratislava; Príroda, 1986:357-375.
5. Taylor D. J. Pig Diseases. 6th ed. St Edmundsbury; St Edmundsbury Press, 1995:312-323.

Adresa autora:
MVDr. Petr Šatrán, PhD.
Státní veterinární správa CR
Slezská 7/100
120 56 Praha
e-mail: p.satran@svscr.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *