Riziko napadení klíšťaty pro psy v příměstském parku

Pro lidi, domácí i divoká zvířata jsou klíšťata celosvětově důležitým vektorem různých patogenů. Zdá se, že v posledních letech došlo ke zvýšení počtu klíšťat a jejich rozšíření. Tento stav je připisován různým faktorům, jako jsou změny prostředí, klimatu, cestování a změny v počtu hostitelů. Každý z těchto faktorů může mít jinou váhu a ve specifických podmínkách může hrát rozdílnou roli.

Z hlediska medicínsko-veterinárního zájmu je v severozápadní Evropě nejrozšířenějším klíštětem Ixodes ricinus. Tento druh je hlavním přenašečem původce boreliózy a klíšťové encefalitidy u lidí, babesiózy, anaplazmózy a ricketsiózy u domácích a společenských zvířat. Studie ekologie a přenosu patogenů jsou obvykle zaměřeny na venkovské prostředí. Ixodes ricinus je nejčastěji spojován s lesnatými oblastmi, kde je nejvyšší hustota hostitelů. Jeho rozšíření je dáno zejména dvěma faktory: mikroklimatem a dostupností hostitele, což je pevně spjato s typem vegetace. Lesnaté a přechodové zóny, kde se setkávají dva různé vegetační typy, jsou považovány za primární prostředí pro klíšťata díky tomu, že přitahují více různých hostitelů. Vysoká hustota klíšťat a prevalence infekce však byla zjištěna i v městských oblastech určených k rekreaci. V Helsinkách bylo zjištěno, že 32 % testovaných klíšťat bylo infikováno B. burgdorferi. V západním Německu bylo riziko infekce lymskou boreliózou v městském prostředí podobné  jako v lesnatých oblastech. V městských oblastech je omezený počet dostupných zelených ploch. I když zde není prostor pro velké hostitele, riziko přenosu infekce může být zvýšené kvůli blízkosti malých savců, člověka a společenských zvířat, zejména psů. Cílem této studie je tak snaha o popis interakcí mezi vektory a jejich hostiteli v tomto specifickém prostředí, a to konkrétně ve velkém příměstském parku v jihozápadní Anglii.

Jedná se o rekreační park umístěný západně od Bristolu. Jeho rozloha je více než 500 hektarů a zahrnuje listnaté lesy, louky, vodní nádrže a upravované golfové hřiště. Současně jsou v parku dvě obory pro jeleny a daňky. Srnky mohou parkem volně procházet. V parku se vyskytují divocí králíci, hlodavci, lišky a ptáci. Tráva je místy spásána ovcemi a kozami. Park je určen k rekreaci (cyklistika, jízda na koni, venčení psů, různé festivaly). Pro účely studie byly vytvořeny mapy parku s velkým rozlišením (10 x 10 m). Každý čtverec byl popsán podle dominantního vegetačního typu. Ten byl určen návštěvou každého místa. Prostředí bylo rozděleno do pěti kategorií: louka, les, břeh, neobhospodařovaná louka s výskytem vysoké zvěře a neobhospodařovaná louka bez vysoké zvěře.

V období od března do října 2010 byla v celé oblasti 2x týdně sbírána klíšťata metodou vlajkování (použití bílé bavlněné látky o velikosti 1 x 1 m připevněné na dřevěné tyči o délce 125 cm). Všechny nymfy a všichni dospělci přichycení k látce byli odesláni do laboratoře k další identifikaci. Larvy byly spočítány a vráceny do prostředí. V období od října do prosince 2012 a v dubnu 2013 byl chovatelům, kteří venčili své psy v parku, předáván krátký dotazník. Týkal se plemena, pohlaví a věku psů, frekvence venčení v parku, předchozího napadení klíšťaty a terapie ektoparazitóz. Trasa venčených psů byla sledována pomocí GPS.

Ve sledovaném období bylo sesbíráno celkem 728 larev, 584 nymf a 47 dospělců. Všechny nymfy a dospělci byli identifikováni jako Ixodes ricinus. Larvy nebyly aktivní do poloviny dubna a do července byla jejich aktivita relativně nízká. Aktivita nymf rostla stabilně celé jaro až do vrcholu na začátku května. Dospělci byli prvně sbíráni na začátku dubna. Uprostřed léta nebyla sesbírána téměř žádná klíšťata. Většina klíšťat byla zjištěna v lesnatém prostředí, relativně vysoké počty byly na březích a v neobhospodařovaných oblastech s výskytem vysoké zvěře.

Do studie bylo zařazeno celkem 125 psů, kteří navštívili park více než jednou za měsíc a souhlasili s použitím GPS během procházky. Průměrná délka trasy byla 4,2 km. Klíšťata byla dominantně v lesnatých oblastech, na zalesněných březích a v oblastech s výskytem vysoké zvěře. Nejméně klíšťat bylo sesbíráno v místech s posekanou trávou. Infestace klíšťaty byla relativně častá. V průměru se jednalo o jedno napadení klíštětem za rok u psů, kteří chodili na procházku do parku jednou týdně. U některých psů, kteří byli v parku denně, bylo zaznamenáno až čtyři a pět napadení za týden. Riziko napadení klíšťaty bylo pro psy obdobné bez ohledu na trasu procházky nebo její trvání.

Hlavním nálezem této studie je fakt, že napadení psa klíštětem v příměstském parku je relativně časté a je primárně ovlivněno frekvencí vystavení klíšťatům, tedy četností vycházek do oblasti s výskytem klíšťat.*

 

Jennett, A. L., Smith, F. D., Wall, R. Tick infestation risk for dogs in peri-urban park. Parasites & Vectors 2013;6:358-367.

 

Z anglického originálu přeložila MVDR. Simona Králová-Kovaříková, Ph.D.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *