Autor
Kategorie:
Nezařazené

Riziku týrání je třeba předejít

V uplynulých týdnech byla veřejnost právem pobouřena nakládáním s nosnicemi vyřazenými z drůbežáren. Drůbežáři po snáškovém cyklu, tj. asi po 11 měsících, slípky vyřazují, protože pro ně není ekonomické čekat měsíc až přepeří a začnou snášet znovu. Tisíce slepic po umělým světlem prodlužovaném snáškovém cyklu, nalezly dosud své místo na trhu buď jako levnější maso, popřípadě jako maso do výroby.

Někdy se jich část prodá drobnochovatelům k dalšímu chovu. Letos se pro turnusově vyřazovaná kvanta nosnic na trhu nenašlo místo. A tak se dostaly slepice do rukou překupníků. Na tom by nakonec nebylo nic tak špatného, kdyby slepice odvezli do odpovídajících prostor, k tomuto účelu kolaudovaným, napájeli je a krmili je do doby, než by je v drobném prodali.
Státní veterinární správa v podstatě včas, tři týdny před prvním zjištěným případem upozornila, že by mohlo dojít k problémům právě proto, že je málo drůbežích porážek, které mají o maso z takovýchto slepic zájem. Když pak byly zjištěny případy tisíců slepic v neodpovídajících podmínkách, byli všichni rozsáhlostí problému zaskočeni. Všichni. Orgány státního veterinárního dozoru, policie i obce.
Jak se dá týrání bránit? To je snadná otázka a těžká odpověď. Aby zvířata byla chována v podmínkách, které jim vyhovují, znamená to dostatečně znát jejich fyziologické i psychické požadavky. To platí především v zájmových chovech a drobnochovech. Pak to znamená brát zvíře jako živého tvora a nikoli hračku. U velkochovatelů to pak chce ještě něco navíc. Nevidět ve zvířeti jenom „stroj“ na vejce nebo na maso. A asi v neposlední řadě umět si odepřít trochu zisku a tyto peníze vynaložit na řešení odpovídajícího ustájení, krmení, ale i do řešení slušného ukončení jejich životů. A to, ať už jde o normální porážku nebo utracení.
V případě zmiňovaných slepic se ukazuje jako dobrý nápad, aby se „výrobci vajec“ dohodli na společném vybudování drůbežích jatek, tak by problémům, které jsme zaznamenali v uplynulých dnech, účinně předešli. Dá se předpokládat, že by se jim investice mohla vrátit, i kdyby maso nemohli udat do výrobků pro lidi, ale třeba do konzerv pro zvířata chovaná v zájmovém chovu.
Co si ale počít nyní, za nastalé situace? Především přísnými postihy odradit překupníky. Když se totiž najdou zájemci o koupi vyřazených nosnic, drůbežáři jim je pochopitelně rádi prodají, a to i za jednu až dvě koruny.
Proto také na základě dvou křiklavých zkušeností Státní veterinární správa vypracovala jednoduché shrnutí, či návod, jak urychleně řešit podezření nebo průkazné týrání zvířat. Informovala o tom všechny krajské veterinární správy, aby se takovýmto problémům snažily předcházet a pokud nastanou, rychle je řešit.
Když krajská veterinární správa zjistí porušení veterinárního zákona – chovatel neplní své povinnosti – nebo byla zvířata přemístěna mimo kraj bez veterinárního osvědčení, okamžitě zahájí správní řízení o uložení pokuty. Případ se musí posuzovat i podle zákona na ochranu zvířat proti týrání. Při podezření dají obci podnět k projednání přestupku, popřípadě návrh na odebrání zvířat. Při podezření ze spáchání trestného činu (například velký úhyn zvířat) musí případ okamžitě předat k řešení policii. Zmíněné kroky je pochopitelně potřebné a žádoucí podniknout rychle.
O všech případech týrání se obec, veterinární dozor, či policie nedozví, proto je třeba poděkovat těm, komu není osud živých tvorů lhostejný a na jednu z těchto tří adres se obrátí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *