Salmonelové infekce prasat – narůstající zdravotní problém

F. ŠIŠÁK Výzkumný ústav veterinárního lékařství Brno Veterinářství 2002;52:443-446

SOUHRN
Šišák F. Salmonelové infekce prasat – narůstající zdravotní problém. Veterinářství 2002;52:443-446.
Práce shrnuje dílčí aktuální poznatky o salmonelových infekcích prasat a jejich zvyšujícím se zdravotním a ekonomickém významu. Uvádí změny v jejich etiologiii, patogenezi a šíření původců onemocnění. Prasata a vepřové maso jsou zdrojem nových epidemických kmenů Salmonella typhimurium multirezistentních k antibiotikům (ACSSuT), zejména fagotypu DT 104, které vyvolávají velmi závažné alimentární onemocnění. Jejich mezinárodní rozšíření u lidí, zvířat a v potravinách má vzestupný trend. Ochrana chovů prasat a produkce vepřového masa před kontaminací salmonelami je proto naléhavým problémem, jehož řešení by mělo vést ochrany chovů prasat a produkce před kontaminací a snížení rizika vzniku alimentárních onemocnění u lidí.

SUMMARY
Šišák F. Salmoneloses in pigs – growing health problem. Veterinářství 2002;52:443-446.
The whole article is a review of up-to date information about salmonellae’s infection in swine in both clinical and economic aspects. It describes variety of changes in etiology, pathogenesis, as well as transmission of these serious etiological agents. Swine, as well as pork meat are the main source of new strains of Salmonella typhimurium, (ACSSuT), namely DT 104 highly resistant to various kinds of antibiotics. These strains are responsible for serious alimentary infections. Nowadays, borderless spreading of these agents is alarming and protection of breeding colonies and pork meat production farms has become an urgent task for protection of meat-consumers and maintenance of safety in food production.

Zajištění kvality a zdravotní nezávadnosti živočišných produktů v celém produkčním řetězci je prioritou nejen veterinární služby, ale i celého agropotravinářského komplexu. Zejména se jedná o uplatňování přístupu „od farmy až na stůl“ dle dokumentu Evropské komise „White Paper on Food Safety“ k zamezení kontaminace finálních produktů bakteriálními původci alimentárních zoonóz (salmonely, kampylobaktery, listerie, verotoxigenní kmeny Escherichia coli), mykotoxiny, chemickými látkami (těžké kovy, pesticidy aj.). Dále jde o omezení vzniku a šíření antibiotické rezistence u bakterií, využívání geneticky modifikovaných mikroorganismů (GMO), recyklovatelných živočišných odpadů a antibiotických stimulátorů růstu ke krmným účelům. Velký důraz pro zajištění kvality a zdravotní nezávadnosti živočišných produktů je kladen na realizaci preventivních opatření již na farmách, označovaných jako „pre-harvest food safety“.1-3
Stoupající výskyt salmonelových infekcí v chovech prasat vyvolaný kmeny Salmonella typhimurium rezistentními k antibiotikům a přenos těchto patogenů živými zvířaty na jatka, kde kontaminují vepřové maso, je významný mezinárodní problém z hlediska ochrany zdraví lidí, který byl zjištěn teprve nedávno. Má dopady na ekonomiku a hygienicko-technologickou úroveň celého sektoru prasat – u chovatelů a producentů vepřového masa. Přímé ztráty způsobené klinickou manifestací onemocnění a náklady na léčbu jsou mnohem nižší oproti nepřímým ztrátám na porážkách prasat, které ohrožují zdravotní nezávadnost vepřových produktů. Kontaminace vepřových půlek a technologických zařízení na jatkách salmonelami prostřednictvím střevního obsahu a mízních uzlin je vysokým rizikem pro zdraví lidí. Z těchto důvodů některé země Evropské unie přistoupily k povinnému bakteriologickému a sérologickému monitorování salmonel v chovech prasat.4
Evropská komise podpořila řešení tohoto závažného problému a financovala v letech 1996 – 2000 výzkumný projekt s názvem „SALINPORK“ v programu FAIR, na němž se podílelo šest zemí – Dánsko, Holandsko, Německo, Řecko, Švédsko a Velká Británie. Cílem projektu bylo získat epidemiologické údaje o výskytu salmonel v jednotlivých zemích, vyvinout a ověřit nové diagnostické metody (zejména metodu ELISA k průkazu salmonelových protilátek v séru prasat a v masové šťávě) a vyhodnotit účinnost metod pro tlumení salmonel na farmách prasat a na jatkách.
Výměna informací na mezinárodním fóru a počet publikovaných prací týkajících se salmonel a jiných původců alimentárních nákaz přenášených vepřovým masem má vzestupný trend. V posledních letech byla uskutečněna v této problematice čtyři monotematická světová sympózia. První bylo v roce 1996 v USA v Ames, Iowa druhé v roce 1997v Kodani, třetí v roce1999 ve Washingtonu a čtvrté se konalo v roce 2001 v Lipsku.5

Původci, příznaky onemocnění a šíření salmonel u prasat
Etiologie, průběh a šíření salmonelových infekcí prasat jsou uvedeny v tab. I.
Hostitelsky specifické sérovary: Salmonelóza prasat, jejímž původcem je hostitelsky specifický sérovar S. choleraesuis var. kunzendorf, vyvolává u všech věkových kategorií prasat, zejména však u odstávčat, systémové onemocnění s akutním a chronickým průběhem, které je doprovázeno horečkou, apatií a náhlými úhyny. Morbidita činí kolem 10 % a je zpravidla spojena se stresovými stavy. Ještě vyšší patogenitou pro prasata se vyznačuje antigenně blízce příbuzný sérovar S. typhisuis. Nejčastějšími příznaky onemocnění jsou akutní septikemie, bronchopneumonie, gastroenteritidy, encefalitidy a aborty. Typickým nálezem u uhynulých prasat je rozsáhlá cyanóza a eflorescence kůže na ušních boltcích, zádi a na spodní části břicha. Nákaza se šíři vertikálně z prasnice na selata a dále horizontálně přímým kontaktem mezi zvířaty, fekálně-orální a aerogenní cestou. Zásadní význam pro tlumení nákazy v chovu má zamezení přenosu salmonel z latentně infikovaných prasnic na odstavená selata.
S. choleraesuis je prevalentním sérovarem u klinicky nemocných prasat v Severní Americe. Jeho kmeny vyvolávají alimentární onemocnění zřídka, průběh u lidí je však velmi závažný.Výskyt tohoto hostitelsky specifického sérovaru pro prasata nebyl v Evropě zjištěn již několik desetiletí. Výjimkou je Velká Británie, kde bylo jedno ohnisko nákazy u prasat zjištěno v roce 1997. Příčina této rozdílné nákazové situace ve výskytu S. choleraesuis není známa, zřejmě však souvisí s odlišnými chovatelskými praktikami a organizací chovu prasat v Severní Americe a v Evropě.6
Hostitelsky adaptovaný sérovar: Za dominantním sérovarem S. typhimurium je ve většině zemí světa zastoupen na druhém místě sérovar S. derby, který je hostitelsky adaptován na prasata; je velmi zřídka původcem alimentárních onemocnění u lidí. Vyskytuje se zejména na farmách, kde jsou prasnice, a v odchovnách selat. Šíří se vertikálně i horizontálně.6
Hostitelsky nespecifické sérovary: Hlavním původcem salmonelových prasat, je Salmonella enterica subspecies enterica sérovar typhimurium a jeho varieta copenhagen (Antigen O5 negativní). Nejčastějšími příznaky onemocnění jsou nekrotické enterokolitidy a lymfadenitidy, ale i meningitidy a pneumonie odstávčat a mladých prasat. Dalšími klinickými příznaky mohou být ulcerativní záněty rekta, které způsobují zúžení koncových úseků střev a striktury anu. Na klinické manifestaci onemocnění se podílejí stresové faktory, které vznikají zejména po odstavu selat, při přeplňování kotců, při hladovění, současně probíhajících infekcích, nízké úrovni zoohygieny a při nepříznivých klimatických vlivech. Rozhodující úlohu při přenosu mají bacilonosiči, kteří dlouhodobě vylučují salmonely trusem a udržují tak nákazu v chovu pomocí vektorů, jakými jsou krmivo, prach, hlodavci, hmyz, přepravní prostředky a další. Důležitou branou vstupu do organismu je kromě střevního traktu při koprofagii i horní respirační trakt. Tonzily a plíce jsou místem, kde dochází k invazi, multiplikaci a diseminaci salmonel. Kmeny tohoto sérovaru, ke kterým je velmi vnímavý i člověk, jsou dále diferencovány dle rozdílných fágových typů DT („definitive types“) a dalších fenotypových a genotypových markerů, které jsou využívány v epidemiologii k objasnění přenosu nákazy. Pro své mimořádné biologické vlastnosti jsou spolu s kmeny S. enteritidis označovány jako „invazivní sérovary“; jsou u lidí hlavními původci salmonelóz přenášených potravinami.7
V menší míře s na etiologii salmonelových infekcí prasat podílí široké spektrum různých sérovarů, které jsou označovány vzhledem k místu izolace a geografickému výskytu jako „exotické“. Jejich zdrojem je zejména kontaminované krmivo a prostředí. Nevyvolávají zpravidla klinické onemocnění u prasat, kontaminují však vepřové maso a ohrožují tím jeho zdravotní nezávadnost. Nejčastěji zastoupenými sérovary v chovech prasat ze séroskupiny B (antigen O 4) jsou S. agona, S. schwarzengrund, S. brandenburg a S. heidelberg; ze séroskupiny C (antigeny O 6, 7) je to S. infantis, S. mbdanaka, S. montevideo, S. hadar, S. tennessee a S. newport; ze séroskupiny D (antigen O 9) je to S. enteritidis a S. panama a ze séroskupiny E (antigeny O 3, 10) je to S. anatum a S. senftenberg. Salmonely se často přidružují i k jiným střevním bakteriálním patogenům, jako je Lawsonia itracellularis, Brachyspira hyodysenteriae a patogenní kmeny Escherichia coli, kde způsobují superinfekce a zhoršují průběh primárního onemocnění u prasat.7
Ve většině zemí Evropy převládá subklinická forma salmonelózy, kdy prasata po celou dobu výkrmu intermitentně vylučují salmonely trusem a přenášejí je na jatka. Prevalence salmonel v průběhu výkrmu prasat v trusu se pohybuje v rozmezí od 0 až do 60 % i více nejvyšší je zpravidla v odchovnách a v předvýkrmu u mladých prasat. Část prasat (5 – 10 %) vylučuje salmonely trusem v nízkých počtech i po ukončení výkrmu. V průběhu transportu na jatka a při ustájení těsně před porážkou se infekce rozšiřuje na další prasata. Po poražení prasat a jejich evisceraci, která je hlavním rizikem, dochází ke znečištění vepřového masa trusem a tkání rozříznutých mízních uzlin. Při nedodržování technologických postupů a hygienických předpisů na jatkách jsou suroviny křížově kontaminovány salmonelami.8,9

Antibiotická rezistence u salmonel
Nárůst sérovaru S. typhimurium, který má ubikvitární výskyt u mnoha druhů hostitelů (savci, ptáci, plazi, hmyz aj.), byl zaznamenán v chovech prasat na celém světě přibližně od poloviny 90. let. Jeho zvýšený výskyt je dáván do souvislosti s postupující intenzifikací živočišné výroby a širokým používáním antibiotik a růstových stimulátorů v chovech hospodářských zvířat.10
Oproti S. enteritidis a jiným sérovarům salmonel má velkou schopnost vzniku rezistence k jednomu nebo více antibiotikům. Multirezistence je nejvíce rozšířena u fagotypů DT 104, DT 12, DT 193 a DT 208. Zvláštní pozornost zasluhuje pentarezistentní fagotyp DT 104 s antibiotickým profilem ACSSuT, který je charakterizován chromozomálně integrovanými geny rezistence k ampicilinu, chloramfenikolu, streptomycinu, sulfonamidům a tetracyklinům rovněž se zvyšuje rezistence ke quinolonům, které patří v humánní medicíně k nejúčinnějším antibiotikům.11,12 Nejdříve byly jeho kmeny izolovány koncem 80. let ve Velké Británii z telat na mléčném výkrmu, ze skotu a lidí. Postupně se rozšířily na různé druhy domácích i divoce žijících zvířat, ptáků a v zevním prostředí.13 Jejich zvýšený výskyt v humánní populaci, u zvířat, v potravinách a v různých zdrojích byl popsán v Evropě, v Severní Americe a v mnoha zemích světa včetně České republiky.14-18 Nebezpečnost těchto nových epidemických kmenů S. typhimurium spočívá v jejich vysoké virulenci. Onemocnění má u lidí těžký klinický průběh a léčba antibiotiky není účinná. Dalším zdravotním rizikem je přenos genů antibiotické rezistence na jiné bakterie prostřednictvím mobilních DNA elementů – chromozomálních integronů. Zvýšená odolnost S. typhimurium DT 104 proti teplu, vysušení a účinku dezinfekčních prostředků spolu se schopností vytvářet biofilmy jim umožňuje přežití v nepříznivých podmínkách prostředí.19
Bylo zjištěno, že významnými rezervoáry fagotypu DT 104 a dalších epidemických kmenů S. typhimurium jsou kromě prasat dále krůty, kachny, husy a bažanti, méně již nosnice a brojleři.20
Infekce S. typhimurium DT 104 má u odstavených selat a mladých prasat po krátké inkubační době 12 – 48 hodin charakter akutní sepse a enterokolitidy. Salmonely jsou po dobu jednoho až dvou týdnů masivně vylučovány trusem u 80 – 100 % infikovaných zvířat; dále je vylučování intermitentní u malého počtu prasat, avšak může být zvýšeno stresovými stavy před porážkou. Predilekčním místem pro izolaci salmonel z poražených prasat jsou tonzily, mízní uzliny submandibulární a mezenteriální, obsah slepého a tlustého střeva. Dospělá prasata jsou k infekci S. typhimurium DT 104 rovněž velmi vnímavá, nákaza však probíhá v klinicky asymptomatické formě; časté je bacilonosičství ve střevním traktu a v regionálních mízních uzlinách. Z hlediska epidemiologického jsou nejvíce riziková odporažená selata a mladá prasata, u nichž mohou salmonely perzistovat nejen ve střevním obsahu, ale i v mízních uzlinách ve svalovině.21

Ochrana chovů a masa
Z hlediska ochrany zdraví lidí jsou chovy prasat a vepřové maso druhým nejvýznamnějším zdrojem salmonel a alimentárních onemocnění. Na prvním místě jsou chovy drůbeže a drůbeží produkty kontaminované hostitelsky adaptovaným sérovarem S. enteritidis, který je od konce 80. let stále dominantní v populacích lidí. Ve většině zemí nejsou dosud objasněny vztahy mezi případy onemocnění lidí a kontaminací vepřového masa a dalších vepřových produktů salmonelami.22 V Dánsku bylo prokázáno, že 15 – 20 % případů salmonelózy u lidí je spojováno s konzumací kontaminovaného vepřového masa a tepelně neopracovaných vepřových produktů. Bylo zde zjištěno, že fágový typ DT 12, který se vyskytoval u 57,3 % všech izolátů S. typhimurium u lidí, byl rovněž dominantní v chovech prasat.23
Prevalence epidemických kmenů S. typhimurium v chovech, na jatkách a na povrchu těl jatečně opracovaných prasat je extrémně variabilní, pohybuje se od 0 do několika desítek procent. Závisí na nákazové situaci v jednotlivých zemích, v regionech a v chovech, na ročním období, technologii krmení na farmách a hygienicko-technologické úrovni na porážkách prasat a dalších faktorech k posouzení míry rizika přenosu salmonel, označované „quantitative risk assessment“ (QRA). Vysoká úroveň technologie a hygieny na jatkách a uplatňování preventivních opatření na principu analýzy kritických kontrolních bodů (HACCP – Hazard Analysis Critical Control Points) může zamezit fekálnímu znečištění vepřových půlek a tím snížit zdravotní riziko kontaminace salmonelami.24,25
V Dánsku, jehož ekonomika je silně závislá na exportu vepřového masa, byl z důvodů zvýšení jeho kvality a zdravotní nezávadnosti a posílení konkurenceschopnosti zaveden od roku 1993 národní program tlumení salmonel (Veterinary and Food Advisory Service, Danish Bacon and Meat Council). Tento program zahrnující celý produkční řetězec vepřového masa – míchárny krmiv, plemenné chovy, výkrm prasat a jatka – je povinně monitorován na výskyt salmonel. V plemenných chovech prasat je nákazová situace monitorována sérologicky. Vzorky sér jsou vyšetřovány komerčně vyráběným testem Mix-ELISA, který detekuje salmonelové protilátky proti epitopům O –antigenů 1, 4, 5, 6, 7, 12 (zahrnuje 95 % všech sérotypů salmonel vyskytujících se u prasat). Ve výkrmu prasat se stejným testem prokazují salmonelové protilátky v masové šťávě odebrané na porážce. Na základě výsledku sérologického vyšetření ELISA jsou farmy rozděleny do tří kategorií. Kategorie 1 – negativní nebo velmi nízké hodnoty protilátek, kategorie 2 – intermediární a kategorie 3 – vysoké titry, které jsou nepřijatelné. Farmy, které mají index 3 jsou nuceny zavést intervenční opatření v chovech a na jatkách ke snížení rizika kontaminace těl poražených prasat salmonelami cestou fekálního a faryngeálního znečištění. Kromě toho jsou farmy kategorie 2 a 3 postiženy finančně placením penále ve výši 2 % a 4 % z celkové ceny dodaných prasat na porážku. V průběhu tohoto programu tlumení salmonel v chovech prasat a na jatkách došlo k poklesu výskytu salmonel ve vepřovém mase ze 3,5 % v roce 1993 na 0,7 % v roce 2000. Současně byl zjištěn pokles salmonelózy u lidí způsobené vepřovými produkty z 1144 hlášených případů onemocnění v roce1993 na 166 případů v roce 2000. Chovy, kde byla zjištěna infekce prasat multirezistentními kmeny S. typhimurium DT 104, mají zvlášť přísná restriktivní opatření; zahrnují požadavky na vypracování intervenčního plánu, na omezení produkce a na likvidaci kejdy a odpadů z farem.26 Programy tlumení salmonel v chovech prasat a na jatkách, založené na podobných principech jako v Dánsku, byly zavedeny v průběhu let 1995 – 1998 v dalších evropských zemích – v Holandsku,27 Švédsku,28 Finsku, Norsku,29 Rakousku,30 Německu a ve Velké Británii.31

Literatura:
1. Commission of the European Communities. White Paper on Food Safety. EC Document 12 Jan 2001:52.
2. Thorns C. J. Bacterial food-borne zoonoses. Rev sci tech Off int Epiz 2000;19(1):226-239.
3. Blaha T. Pre-harvest food safety as integral part of quality assurance. Systems in the Pork Chain from “Stable to Table”. In: Proceedings of 4th International Symposium on Epidemiology and Control of Salmonella and other Foodborne Pathogens in Pork. Leipzig 2001:7-13.
4. Van der Wolf P. J. Salmonella in the pork production chain. Feasibility of salmonella-free pig production. Wijk bij Duurstede; ADDIX, 2000:199.
5. Van der Wolf P. J., Hensel A. Editorial. Towards successful control of Salmonella in pigs and pork. Berl Münch Tierärztl Wschr 2001;114:321-322.
6. Schwartz K. J. Salmonellosis. In: Straw B. E., D‘Allaire S., Mengeling W. L., Taylor D. J. 8th Edition Diseaseses of Swine. Ames; Iowa State University Press, 1999:535-551.
7. Fedorka–Cray P. J., Gray J. T. and Wray C. Salmonella Infections in Pigs. In: Wray C., Wray, A. Salmonella in Domestic Animals. New York; CABI Publishing, 2000:191-207.
8. Baggesen D. L., Wegener H. C., Bager F., Stege H., Christensen J. Herd prevalence of Salmonella enterica infections in Danish slaughter pigs determined by microbiological testing. Prev Vet Med 1996;26:201-213.
9. Stege H., Jensen T. K., Moller K., Baebko P., Jorsal S. E. Prevalence of intestinal pathogens in Danish finishing pig herds. Prev Vet Med 2000;46:279-292.
10. Tollefson L., Miller M. A. Antibiotic use in food animals: controlling the human health impact. J AOAC Intern 2000;83(2):245-254.
11. Poppe C., Smart M., Khakhiria R., Johnson W., Spika J. and Prescott J. Salmonella typhimurium DT 104: a virulent and drug resistant pathogen. Can Vet J 1998;39:559-565.
12. Akkina J. E., Hogue A. T., Angulo F. J., et al. Epidemiologic aspects, control, and importance of multiple-drug resistant Salmonella Typhimurium DT104 in the United States. J Am Vet Med Assoc 1999;214:790-798.
13. Threlfall, E. J., Frost J. A., Ward L. R. and Rowe B. Epidemic in cattle and humans of Salmonella typhimurium DT 104 with chromosomaly integrated multiple drug resistance. Vet Rec 1994;143:577.
14. Besser T. E., Gay C. C., Gay J. M. et al. Salmonellosis asociated with S.typhimurium DT 104 in the USA. Vet Rec 1997;140(3):75.
15. Glynn M. K., Bopp C., Dewitt W., Dabney P., Mokhtar M. and Angulo F. Emergence of multidrug-resistant Salmonella enterica serotype typhimurium DT 104 infections in the United States. N Engl J Med 1998;338:1333-1337.
16. Imberechts H., Filette M. D., Wray C., Jones Y., Godard C., and Pohl P. Salmonella typhimurium phage type DT 104 in Belgian livestock. Vet Rec 1998;143:424-425.
17. Karpíšková R., Beneš Č., Dědičová, D. Emergence of multidrug resistant Salmonella typhimurium DT 104 in the Czech Republic. Eurosurveillance 1999;4,5:56-58.
18. Šišák F., Havlíčková H. Salmonella control in pig rearing and its importance for the production of high-quality safe pork. In: Proceedings of the 11th International Symposium Current Problems of Breeding, Health and Production of Pigs. České Budějovice, 2002:93-94.
19. Helmuth R. Antibiotic resistance in Salmonella. In: Wray C., Wray A. Sallmonella in Domestic Animals. New York; CABI Publishing, 2000:89-106.
20. Szmollény G., Kostyák Á., Kovács S. et al. Epidemiology and characterization of animal Samonella enterica subspecies enterica serotype Typhimurium DT 104 in Hungary. Acta Vet Hung 2000;48:407-420.
21. Exsel A., and Tielen A. C. A. Salmonella infections in finishing pigs in the Netherlands: bacteriological herd prevalence, serogroup and antibiotic resistance of isolates and risk factors for infections. Vet Mirob 1999;67:263-275.
22. Swanenburg B. R., Berends B. R., Urligs H. A. P., Snijders J. M. A., van Knapen F. Epidemiological investigations into the sources of salmonella contamination of pork. Berl Münch Tierärztl Wschr 2001;114:356-359.
23. Wegener H. C., Baggesen D. L. and Gaardslev K. Salmonella typhimurium phage types from human salmonellosis in Denmark 1988-1993. Acta Path Microb Immun Scand 1994102:521-525.
24. Davies R. H., McLaren I. M., Bedford S. Observations on the distribution of salmonella in a pig abattoir. Vet Rec 1999;145:655-661.
25. Käsbohrer A., Protz D., Helmuth R. et al. Salmonella in slaughter pigs of German origin: An epidemiological study. Europ J Epidem 2000;16:141-146.
26. Nielsen B., Alban L., Sorensen L. L. et al. A new Salmonella surveillance and control programme in Danish pig herds and slaughterhouses. Berl Münch Tierärztl Wschr 2001; 114:323-326.
27. Van Winsen R. L., van Nes A., Keuzenkamp D. et al. Monitoring of transmission of Salmonella enterica serovars in pigs using bacteriological and serological detection methods. Vet Microb 2001;80:267-274.
28. Thorberg B. M., Engvall A. Incidence of Salmonella in five Swedish slaughterhouses. J Food Prot 200164,4:542-545.
29. Sandberg M., Hopp P., Jarp J., Skjerve E. An evaluation of the Norwegian Salmonella surveillance and control program in live pig and pork. Int J Food Microb 2002 72:1-11.
30. Pless P., Kofer J., Fuchs K. Salmonella surveillance in Styrian meat cutting plants. In: Proceedings of 4th International Symposium on Epidemiology and Control of Salmonella and other Foodborne Pathogens in Pork, Leipzig 2001:36-38.
31. Davies R.H., Dalziel R., Wilesmith J.W. et al. National survey for Salmonella in pigs at slaughter in Great Britain. In: Proceedings of 4th International Symposium on Epidemiology and Control of Salmonella and other Foodborne Pathogens in Pork, Leipzig 2001: 162-173.

Práce byla podporována projektem Ministerstva zemědělství ČR, NAZV QD 1192.
Fotografie zhotovil Doc. MVDr. Roman Halouzka, DrSc.

Adresa autora:
MVDr. František Šišák, CSc.
Výzkumný ústav veterinárního lékařství
Hudcova 70
621 32 Brno

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *