Spontánní perforace GIT u koček

Perforace gastrointestinálního traktu je život ohrožujícím stavem, může způsobit septickou peritonitidu a bez terapie i smrt. Je definována jako spontánní, pokud se objevuje bez přítomnosti cizího tělesa, gastrické dilatace a volvulu, traumatu, porušení předchozí gastrotomie nebo anastomózy nebo iatrogenního poškození.

 

U lidí je nejčastější příčinou perforace peptický vřed. Spontánní perforace v důsledku divertikulitidy nebo malignity jsou méně časté. Předchozí podávání nesteroidních antiflogistik (NSAID) nebo v menší míře kortikosteroidů zvyšuje riziko komplikací peptického vředu 3-5x. U koček jsou perforace gastrointestinálního traktu málo popisované. Předchozí publikované práce zahrnují individuální kazuistiky nebo malé série případů. Je tak poměrně málo informací o klinické charakteristice, frekvenci a predispozičních faktorech spontánní perforace gastrointestinálního traktu koček. Zvažovány mohou být podobné příčiny jako u psů: aplikace NSAID, kortikosteroidů, onemocnění jater, urémie, epizody významného stresu, šok a další příčiny, které způsobují nedostatečnou cirkulaci krve v gastrointestinálním traktu, hyperacidita žaludku v důsledku systémové mastocytózy nebo gastrinomu, další neoplazie gastrointestinálního traktu nebo idiopatické zánětlivé onemocnění střev. Mezi vzácné příčiny patří hypereozinofilní syndrom, stafylokokový granulom a pozření listů diefenbachie. Žádná z příčin však neměla v popsaných případech významnější podíl. Cílem této studie bylo popsat klinickou charakteristiku a frekvenci maligních a nemaligních lézí jako příčin spontánních perforací GIT u koček. Hlavní hypotéza zněla, vzhledem ke klinické zkušenosti, že nejčastější příčinou spontánních perforací je lymfom a podávání NSAID nebo kortikosteroidů patří spíše mezi vzácné příčiny.

Pro účely studie byly vyhledány zdravotní záznamy koček s perforací GIT z let 2010-2013. Pro zařazení do studie bylo nutné potvrzení diagnózy chirurgickým zákrokem. Rozhodnutí o operaci bylo provedeno na základě přítomnosti septické tekutiny získané abdominocentézou, přítomnosti pneumoperitonea nebo na základě podezření na perforaci GIT podle rentgenografických nebo ultrasonografických nálezů. Ze studie byli vyloučeni pacienti s nekompletními záznamy, s perforacemi v důsledku traumatu, úniku tekutiny z předchozích enterotomií nebo anastomóz nebo v důsledku přítomnosti cizích těles.

Ve sledovaném období bylo nalezeno 21 záznamů koček s perforacemi GIT. Z této skupiny bylo vyřazeno 5 pacientů pro přítomnost cizích těles a 3 pro nekompletní lékařské záznamy. Do studie tak bylo zařazeno 13 koček. Jednalo se o 11 koček domácích krátkosrstých, jednu perskou a jednu sibiřskou kočku. Ve skupině bylo 7 kocourů (z toho 6 kastrovaných) a 6 koček (z toho 5 kastrovaných). Nebyla zjištěna pohlavní predispozice. Věk postižených koček se pohyboval v rozmezí od 9 měsíců po 17 let.

Výsledky testů na FIV/FeLV byly známy u 7 koček, všechny byly negativní. U pěti koček bylo zjištěno souběžné onemocnění: virová infekce horních cest dýchacích (3/13), pankreatitida (1/13), chronické onemocnění ledvin (1/13), hypertrofická kardiomyopatie (1/13), dermatofytóza (1/13) a hypertyreóza (1/13). Podle anamnézy dostávaly kočky v předchozích třech měsících antibiotika (6/13: metronidazol, enrofloxacin, marbofloxacin, amoxicilin, cefalexin, gentamicin), nesteroidní antiflogistika (2/13: meloxikam) nebo kortikosteroidy (4/13: prednisolon, dexametazon), H2-blokátory (4/13: cimetidin, ranitidin), ACE-inhibitory (1/13: benazepril).

Nejčastější klinické příznaky byly inapetence (11/13), zvracení (8/13) a apatie (7/13). Objevilo se také hubnutí, distenze abdomenu nebo melena. Při klinickém vyšetření byla zjištěna dehydratace, hypertermie, abdomenalgie, bledost, dyspnoe a ikterus. Kompletní hematologické a biochemické krve bylo provedeno u 8 pacientů. Nejčastějším nálezem byla hypoalbuminemie (7/8) a neutrofilní leukocytóza. Rentgenografické vyšetření dutiny břišní se provedlo u 6 pacientů, u 4 byl viditelný plyn v dutině břišní. Ultrasonografické vyšetření bylo provedeno u 10 pacientů, nejčastějším nález byl hyperechogenní mezenteriální tuk, fokální zesílení stěny GIT, ulcerace nebo volný plyn. Cytologické vyšetření abdominální tekutiny bylo provedeno u 3 koček s nálezem septického hnisavého procesu. Kultivací byl zjištěn Enterobacter cloacae a Klebsiella pneumoniae, dále pak samostatně E. coli a Streptococcus sp. U 6 koček byla nalezena perforace žaludku, u 4 koček perforace duodena a u 3 perforace jejuna. U tří koček byla zjištěna generalizovaná peritonitis, u zbylých deseti pak lokální.

U 11 koček bylo provedeno histopatologické vyšetření tkáně. U šesti koček byl diagnostikován alimentární lymfom, u zbylých pak lymfocytárně-plazmacytární enteritis a nekrotická hnisavá enteritis.

Při absenci pneumoperitonea jsou klinické příznaky a klinicko-patologické abnormality perforace nespecifické. Šok a kolaps jako příznaky perforace byly překvapivě vzácné. Pro získání diagnózy je vhodné využít kombinaci vyšetřovacích postupů, aby nedošlo k prodlení. Histologické vyšetření tkáně je nezbytné, u všech koček se spontánní perforací by měl být lymfom na předním místě diferenciální diagnózy. Omezením této studie je malý počet zahrnutých jedinců.*

 BERNARDIN, F., RIVERA, L. M., RAGETLY, G., GOMES, E., HERNANDEZ, J. Spontenous gastrointestinal perforation in cats: a retrospective study of 13 cases. J Feline Med Surg 2015;17:873-879.

Z anglického originálu přeložila MVDr. Simona Králová-Kovaříková

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *