Šroubovici DNA je padesát let

Padesáté výročí oslaví v letošním roce struktura dvojité šroubovice DNA. Dva mladíci - James Watson a Francis Crick – sice neměli bádání nad DNA v popisu práce, nicméně za tento objev dostali v roce 1962 Nobelovu cenu. Kyselinu deoxyribonukleovou izoloval z hnisu už v roce 1869 švýcarský chemik Fritz Mieschner.

Cavendishova laboratoř v Cambridgi, kde oba pracovali, bádala v té době nad bílkovinami. Watson pracoval na struktuře myoglobinu a Crick se podílel na výzkumu krevního barviva hemoglobinu.
Práci nad DNA vedl v londýnské King’s College novozélandský fyzik Maurice Wilkins. Používal k tomu snímky krystalů pořízené pomocí rentgenových paprsků. K Wilkinsovi byla angažována Rosalind Franklinová, jejíž příchod byl v lednu roku 1951 obrovským přínosem. Právě ta totiž pořídila nejlepší rentgenové snímky DNA, jaké byly v té době k mání. Mezi účastníky vědeckého sympozia, kde snímky ukazovala, našla pozorného diváka v mladičkém Jamesi Watsonovi, který si už na zpáteční cestě do Cambridge skládal v hlavě model molekuly DNA inspirovaný snímky od Rosalind Franklinové.
V Cambridgi zašel Watson nejprve do knihkupectví pro učebnici o chemických vazbách a pak během jediného týdne vytvořil s Crickem model DNA – trojitou šroubovici držící pohromadě jen díky iontům vápníku a hořčíku. Crick pozval Wilkinse a Franklinovou, aby se na ten „zázrak“ přijeli podívat. Franklinové stačil letmý pohled, aby poznala, že takhle DNA rozhodně nevypadá.
Franklinová měla rozluštění DNA na dosah. Z rentgenových snímků odvodila, že DNA tvoří dvojitá šroubovice a že se její čtyři základní komponenty adenin, guanin, cytosin a thymin nacházejí v jejím nitru. Nebylo však jasné, jak tam do sebe zapadají. K řešení tohoto klíčového problému se už nedostala, protože dostala nabídku z londýnské Birkbeck College, kam také odešla.
K výsledkům Franklinové se dostal Watson a Crick, kteří se snažili prostřednictvím guaninu, cytosinu, adeninu a thyminu oba řetězce spojit. Watson s Crickem zkoušeli všechno možné, ale bez úspěchu. Nakonec Watson v náhlém popudu mysli spároval v protějších řetězcích dvojité šroubovice adenin s thyminem a guanin s cytosinem a vše do sebe nádherně zapadlo.
Převratná stať vyšla v časopise Nature 25. dubna 1953 spolu s dalšími dvěma články Rosalind Franklinové a týmu Maurice Wilkinse věnovanými rovněž struktuře DNA.
Zdroj: LN

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *