Srovnání dvou protokolů k terapii diabetické ketoacidózy koček

Diabetická ketoacidóza (DKA) představuje život ohrožující komplikaci diabetes mellitus (DM). Terapie DKA může být obtížná, protože stav obvykle komplikuje metabolická acidóza, nedostatečný objem cirkulující krve a nerovnováhy elektrolytů. Léčba zahrnuje podání infuzních roztoků a úpravu metabolických poruch, nicméně základ terapie představuje aplikace inzulinu.

 Obvykle je podáván krátkodobý inzulin v kontinuální infuzi, ale může být aplikován i subkutánně neb intramuskulárně. Terapie DKA může být komplikována epizodami hypoglykemie, hypokalemie a hypofosfatemie, a tak je nutný pravidelný monitoring parametrů krve. Podle výsledků se pak přizpůsobuje složení infuzních roztoků a aplikace dalších látek. Často je tento stav spojený s delší hospitalizací a výraznějšími finančními náklady.

V humánní medicíně je snaha o zjednodušení léčby DKA. Diabetická ketoacidóza je významnou příčinou morbidity a mortality u lidí a zůstává nejčastější příčinou smrti u dětí s DM typu 1. Standardem v terapii zůstává aplikace nízkých dávek krátkodobého inzulinu v kontinuální infuzi, nicméně jsou testovány i další protokoly.

Glargin je vhodný pro udržovací terapii koček s DM, ale zatím nebyl srovnáván s kontinuální infuzí krátkodobého inzulinu pro terapii DKA. Glargin je dlouhodobě působící inzulin a je aplikován subkutánně. V kombinaci s krátkodobě působícím inzulinem by mohl být účinný v terapii DKA u koček. Cílem této studie je tak srovnání standardní aplikace krátkodobého inzulinu v kontinuální infuzi s kombinací krátkodobého insulinu podávaného intermitentně intramuskulárně a dlouhodobého inzulinu aplikovaného subkutánně.

Do studie byly zařazeny kočky s diabetickou ketoacidózou, diagnóza DKA byla vyslovena na základě těchto nálezů: pH venózní krve nižší než 7,35, ketonemie nebo ketonurie, hyperglykemie (> 14 mmol/l). Vybrané kočky byly náhodně rozděleny do dvou skupin podle zvolených terapeutických přístupů. Jedné skupině (CRI skupina) byl podáván krátkodobý inzulin v kontinuální infuzi, druhé skupině (SC/IM skupina) pak kombinace intermitentní intramuskulární (IM) aplikace krátkodobého inzulinu a subkutánní aplikace dlouhodobého inzulinu. Současně byly všechny kočky léčeny pomocí infuzní terapie ve snaze pokrýt deficit a pokračující ztráty tekutin, suplementace draslíku a fosforu, případně antibiotik nebo transfuze krve, pokud bylo třeba. Hladina glukózy v krvi byla měřena u všech koček po 2-4 hodinách, ketolátky v krvi po 8 hodinách, krevní plyny, elektrolyty a renální parametry taktéž po 8 hodinách. První skupině byl aplikován krátkodobý inzulin v dávce 1 U/kg/den naředěné ve 240 ml fyziologického roztoku, rychlost aplikace se řídila podle hladiny glukózy v krvi. Druhé skupině byl dlouhodobý inzulin podáván v dávce 0,25 U/kg subkutánně po 12 hodinách. Dále byla aplikována 1 jednotka krátkodobého inzulinu intramuskulárně až 4x denně (po 6 hod), pokud byla hladina glukózy v krvi > 14 mmol/l. V jiných časech nebyl krátkodobý inzulin aplikován. Pokud byla glykemie < 14 mmol/l, byla do infuzního roztoku přidána glukóza. Konec této studie byl v okamžiku, kdy došlo k normalizaci pH krve (7,35 – 7,44). Současně byly sledovány tyto parametry: délka hospitalizace, doba do prvního příjmu krmiva, doba do vyřešení hyperglykemie, ketonemie a doba do stabilizace bikarbonátu.

Do studie bylo zařazeno celkem 16 koček, které byly rovnoměrně rozděleny do dvou skupin (CRI 8, SC/IM 8). Mezi skupinami nebyl statisticky významný rozdíl ve věku, pohlaví, plemeni, hmotnosti a BCS (body condition score). Současně nebyly zjištěny rozdíly v hladině ketolátek, pH krve, bikarbonátu nebo biochemických parametrech.  

Propuštění z hospitalizace se dožilo 11 koček (69 %). Jedna kočka uhynula v důsledku srdeční zástavy, zbylé čtyři kočky byly utraceny na žádost majitele kvůli zhoršujícímu se stavu nebo nedostatečné odpovědi na terapii. Mezi skupinami nebyl rozdíl v přežití (CRI 6, SC/IM 5).

Ve skupině SC/IM byla zjištěna signifikantně kratší doba do vyřešení hyperglykemie, ketonemie a normalizace pH krve bikarbonátu ve srovnání s CRI skupinou. Současně byla v SC/IM skupině zaznamenána kratší doba hospitalizace (medián 54 hodin SC/IM vs. 111 hodin CRI). Doba do prvního příjmu krmiva se mezi skupinami nelišila.

Kombinace subkutánní aplikace dlouhodobě působícího inzulinu a intramuskulární aplikace krátkodobého inzulinu se podle této studie jeví jako platná v terapii DKA u koček. Mohla by tak představovat jednodušší způsob terapie spojený s kratší hospitalizací, a tak nižšími finančními náklady. Nicméně k ověření jsou nutné ještě další studie.*

 

GALLAGHER, B.R., MAHONY, O.M., ROZANSKI, E.A., BUOB, S., FREEMAN, L.M. A pilot study comparing a protocol using intermittent administration of glargine and regular insulin to a continuous rate infusion of regular insulin in cats with naturally occurring diabetic ketoacidosis. J Vet Emerg Crit Care 2015;2:234-239. 

 Z anglického originálu přeložila MVDr. Simona Králová-Kovaříková

   

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *