Svoboda M., Senior D. F., Doubek J., Klimeš J. a kol.: Nemoci psa a kočky, I. díl. Brno; Noviko a. s. 2008:1152. ISBN 978-80-86542-18-8

Recenze druhého vydání.

Jsa neovlivněn čtenářskou či vlastnickou zkušeností 1. vydání recenzované publikace, otevíral jsem tuto knihu pln očekávání, protože téměř po 20 letech demokracie máme všichni odborných textů chtiví zvěrolékaři dost dobrou představu nejen o světové tržní nabídce odborných knih, ale i o tom, co potřebujeme pro svou každodenní praxi.
Tato kniha je svou povahou nadčasová a současná zároveň. Ona současnost je vyjádřena skutečně recentními poznatky a doporučeními, která jsem v ní našel napříč spektrem kapitol. A nadčasovost je dána oním obrovským komplexním záběrem předkládané zdravotní problematiky nejčastějších malozvířecích pacientů – psa a kočky. Bez nadsázky lze totiž publikaci považovat zejména v případě cizojazyčně nenadaných kolegů za jakousi bibli, která může být praktikovi po ruce, kdykoliv potřebuje konzultovat diagnostikovaný problém nebo naopak najít ten správný přístup k další diagnostice.
I na druhém vydání se podílel objemný kolektiv autorů (celkem 45); z těch zahraničních jsou české veterinární obci jistě dobře známá jména profesorů Bedforda, Lappina, Pavlici, Seniora a Spiesse. Je potěšitelné, že mezi autory najdeme i takové, kteří nepůsobí na akademické půdě, ale v soukromém sektoru, což je pro mne nepochybnou reflexí uznání profesionální veterinární medicínské úrovně i mimo univerzity.
Ačkoliv prakticky orientovaný zvěrolékař obvykle hledá svůj klinický problém v knihách podle rejstříku nebo názvů kapitol, přesto – nebo právě proto – bych rád upozornil v členění recenzované publikace na obecnou část. To je část, která se čtenářům mnohdy jeví málo konkrétní, hůře upotřebitelná v praxi a proto nezřídka bývá i méně čtivá. Však v tomto případě tomu tak není! Zde bych hodnotu obecné části maximálně akcentoval, neboť obsahuje kapitoly, které pojednávají o přístupech, jež bývají v české veterinární praxi (přiznejme si to…) mnohdy zjednodušovány, opomíjeny či případně nejsou vůbec brány na vědomí. Mám tím zejména na mysli kapitoly věnující se klinické propedeutice a laboratorní diagnostice, ale i nově zařazenou kapitolu o anestezii a v neposlední řadě významné apendixy: právní předpisy a management veterinární praxe. Ve speciální části knihy se pochopitelně objevují orgánově orientované kapitoly (kůže a kožní deriváty, oči a oční víčka, kardiovaskulární a dýchací systém, ústní dutiny a trávicí systém), nicméně výrazně oceňuji přítomnost kapitoly nesoucí název Akutní a kritické stavy. Těch totiž v praxi nebývá málo a nutnost jejich rychlého a dostupného řešení bývá v praxi velká.
Po nezbytných předmluvách, obsahu a seznamu zkratek začíná vlastní text kratičkým úvodem. Ten přesně vystihuje kritéria úspěšnosti veterinárního lékaře; snad by se praktikovi jen chtělo dodat k jejich seznamu i finanční bonitu klienta. Autoři pokračují kapitolou o klinické diagnostice, v níž bych zdůraznil popsané metody odběrů biologického materiálu. Na druhé straně subkapitola o diferenciální diagnostice základních syndromů je zajímavá spíše z pohledu patofyziologického; pro praktika jsou probírané syndromy (horečka, bolest, anorexie) příliš nespecifické a přitom časté. Publikace pokračuje nesmírně důležitou kapitolou o laboratorní diagnostice, u níž je jen ke škodě, že jí bylo vyčleněno pouze 20 stran. Zdůraznil bych přehledně a dobře zvládnuté subkapitoly o analýze punktátů a cytologickém vyšetření. Dále se autoři věnují zobrazovacím metodám; v této kapitole musím vyzvednout zejména text pojednávající o radiodiagnostice (pro jeho komplexnost a systematičnost), jakož i bohatou, názornou a kvalitní obrazovou dokumentaci. Na nepoměrně užším prostoru vyčleněném sonografii byla rovněž odvedena profesionální práce. Velmi příjemným a praktickým počinem je pak zařazení subkapitoly o endoskopii, jež je vysoce aktuální a to nejen svou praktickou zmínkou o kritériích výběru přístroje. I když scintigrafie, výpočetní tomografie ani magnetická rezonance nebudou v českých podmínkách patrně nikdy rozšířenými vyšetřovacími metodami zvířecích pacientů, je dobře, že jsou rovněž zmíněny spolu s jejich základní charakteristikou. Obecně chrurgická kapitola si jistě neklade za cíl dosažení speciálních chirurgických dovedností, zato je orientovaná velmi prakticky na všeobecné chirurgické principy a na léčbu ran – takřka každodenního chleba prvoliniového praktika. Nově přidaná anestetická kapitola orientuje čtenáře v dané problematice velmi přehledně a co je obzvláště důležité – přináší i souhrnný návod pro volbu anestetik ve speciálních klinických situacích. Kapitola o výživě nepřekročila svůj stín, takže přináší pro praktika poměrně málo upotřebitelné, někdy až diskutabilní informace. Následují další spíše teoretické kapitoly o právních předpisech a zoohygieně, z nichž zejména tu první je vhodné v zájmu sebezáchovy dobře ovládat. Závěr obecné části věnovaný managementu je výborným a semknutým textem, který ocení hlavně praktici, kteří již našli ve veterinárním prostředí své místo a mají tak čas oprostit se od problémů klinických.
Speciální část začíná přehledným a systematickým zpracováním akutních stavů, načež pokračuje standardně zajímavou kapitolou o chorobách kůže. Její silnou stránkou je bohatá a kvalitní obrazová dokumentace s diferenciálně diagnostickými algoritmy. Tématicky navazující kapitola o kožních derivátech přináší oddělený pohled na problematiku uší, drápů a paranálních váčků. U nich pak jen lituji, že jim bylo vyčleněno relativně málo prostoru. Následuje oftalmologická kapitola, jež svým zpracováním (důraz na praktičnost, obrazová dokumentace, tabulky) patří k těm nejlepším oftalmologickým textům, které jsem za poslední léta jako nespecialista četl. Autoři dále poněkud neuspořádaně pokračují kardiologickou tématikou (EKG diagnostika umístěna mimo ostatní diagnostické metody až za patologické subkapitoly). Navazující problematika dýchacího aparátu přináší standardní informace s velmi užitečnými zásadami terapie a návody na provedení bronchoalveolární či transtracheální laváže. Přínosná je i subkapitola o chorobách dutiny nosní. Velmi vysoká kvalita a profesionální přístup přímo čiší z následující kapitoly o chorobách dutiny ústní, jež byly vhodně vyčleněny mimo trávicí trakt; bohatá fotodokumentace a systematický přístup tato pozitiva jen podtrhují. Gastrointestinální problematika je podrobně probírána na posledních 187 stranách publikace. Je příznačná velmi recentními poznatky, skvělým přehledem léčiv a důkladným rozborem chorob žaludku a střev. Autorům nechybí ani smysl pro humor vyjádřený skrytou reklamou na tradiční starobrněnské pivo. Praktické zaměření stati je výborně patrné i z následující citace z odstavce pojednávajícího o léčbě průjmů: „V řadě případů lze pak říci, že pacient se uzdravil navzdory terapii“.
Po prohlédnutí publikace mohu konstatovat, že cíl, který si autoři vytkli již v předmluvě k prvnímu vydání – komplexní pojmutí zdravotní problematiky psa a kočky za účelem maximálního využití takových informací v klinické praxi – byl nepochybně vysoce kvalitním způsobem dosažen i ve vydání druhém. Nezbývá než poblahopřát.

MVDr. Jaroslav Kučera, CSc.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *