Synkopa: patofyziologie a diferenciální diagnóza

Davidow E. B., Proulx J., Woodfield J. A. Syncope: Patophysiology and differential diagnosis. Comp Cont Edu 2001;23(7):608-620.

Synkopa je akutní dočasná ztráta vědomí se spontánním zotavením způsobená krátkodobým deficitem kyslíku nebo ostatních základních živin v mozku. Vyskytuje se při přechodném přerušení krevního toku v mozku nebo při zhoršeném zásobování mozku kyslíkem či ostatními živinami. Synkopa vzniká buď na základě snížení arteriálního krevního tlaku, nebo zvýšení intrakraniálního tlaku.
Kardiální synkopa je často spojena se stresem nebo námahou, protože poškozené srdce není schopno zvýšit srdeční výdej adekvátně ke zvýšeným nárokům na kyslík. Běžné a dobře popsané příčiny přechodné ztráty vědomí psů a koček jsou arytmie. Typickými arytmiemi vedoucími k synkopám jsou bradyarytmie (A-V blok 3. stupně, sick sinus syndrom, sinoatriální arrest). Tachyarytmie přímo způsobují (supraventrikulární či ventrikulární arytmie), nebo podporují (atriální fibrilace) vznik synkop. Kontraktilita srdce je omezena strukturálními onemocněními (dilatační kardiomyopatie u psů, hypertrofická a restriktivní kardiomyopatie u koček). Pokles srdečního výdeje mohou také způsobit obstrukce srdečního průtoku (pulmonální stenóza, pulmonální hypertenze, srdeční tumory, aortální stenóza). Z dalších příčin lze uvést Eisenmengerův syndrom či Fallotovu tetralogii.
Hypotenze může vyplývat ze snížení srdečního výdeje nebo periferní rezistence (extrémní dehydratace, akutní krvácení). Nitroglycerin, enalapril a hydralazin mohou způsobit nadměrnou vazodilataci (iatrogenní příčiny hypotenze). Neurokardiogenní synkopy, reflexní vagální syndrom a vazomotorická instabilita mají podstatu v reflexním mechanismu spojeném s neadekvátní vazodilatací a/nebo bradykardií. V humánní medicíně je běžná situační synkopa či ortostatická hypotenze. Ve veterinární medicíně se vyskytuje typ situační vagální synkopy – synkopa spojená s kašlem.
Neurologické synkopy vznikají na základě neurologických onemocnění zvyšujících intracerebrální tlak s následným snížením perfuze mozku. Mezi možné příčiny patří edém a tumory mozku, meningitidy, encefalitidy nebo cerebrální vaskulární obstrukce. Tyto poruchy však častěji než k synkopám vedou k depresi, stuporu, křečím nebo komatu.
Metabolické synkopy vyplývají z náhlého snížení zásobení mozku kyslíkem nebo živinami, které nesouvisí s perfuzí mozku. Hypoglykemie (inzulinom) může způsobit synkopy, ale častěji vede ke křečím nebo slabosti.
Pro diagnostiku synkop je nezbytná podrobná anamnéza a fyzikální vyšetření, hematologické (anémie, polycytemie) a biochemické (hypoglykemie, elektrolyty) vyšetření krve a vyšetření moči (elektrolytové dysbalance). Dále by měl být změřen krevní tlak, provedeno EKG, užitečné může být i RTG vyšetření hrudníku (srdce, onemocnění plic). Při podezření na funkční nebo morfologické abnormality by mělo být provedeno ultrazvukové vyšetření srdce (Doppler). Při provádění EKG na klinice je pravděpodobnost záchytu arytmie poměrně nízká. Výhodnější metodou je kontinuální monitoring srdeční činnosti po 24 hodin (Holter), nebo záznamníky srdečních příhod (nutnost spolupracujícího klienta, který aktivuje přístroj při zpozorování synkopy, a ten uloží do paměti stanovený časový úsek EKG před a po srdeční příhodě).
Prognóza synkop se odvíjí od příčiny. V humánní medicíně je mortalita u synkop vznikajících na základě poruch kardiovaskulárního systému významně vyšší než u ostatních příčin. U zvířat nebyly podobné studie provedeny.

Davidow E. B., Proulx J., Woodfield J. A. Syncope: Patophysiology and differential diagnosis. Comp Cont Edu 2001;23(7):608-620.

MVDr. Martin Sosnar

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *