Tasemnice rodu Mesocestoides u tří psů v České republice

V. DVOŘÁK,1 M. BORKOVCOVÁ2 1Soukromá veterinární ordinace Tišnov 2Ústav zoologie a včelařství, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita Brno Veterinářství 2004;54:205-209

SOUHRN
Dvořák V., Borkovcová M. Tasemnice rodu Mesocestoides u tří psů v České republice. Veterinářství 2004;54:205-209.
Tasemnice rodu Mesocestoides jsou parazité s poměrně složitým vývojovým cyklem s několika vývojovými stupni a u většiny druhů není dosud vyjasněno druhové spektrum mezihostitelů. Během našeho sledování parazitóz psů v rurálních oblastech České republiky byly zachyceny gravidní články tasemnice rodu Mesocestoides, poprvé v srpnu roku 2003 u dvou ročních hlídacích psů v okrese Brno- venkov, další nález byl uskutečněn v listopadu 2003 na jiném místě okresu u dvanáctiletého hlídacího psa. Masivní a dlouhodobé vylučování gravidních článků bylo provázeno výrazným zhoršením zdravotního stavu psů. Léčba se ukázala být komplikovaná a dlouhodobá, ovlivněná pravděpodobným hojným výskytem larválních stádií v prostředí. Diagnostika tasemnic v exkrementech je problematická. Je třeba také upozornit na zoonotický význam některých druhů rodu Mesocestoides.

SUMMARY
Dvořák V., Borkovcová M. Tapeworm of the genus Mesocestoides in three dogs in Czech Republic. Veterinářství 2004;54:205-209.
Tapeworms of the genus Mesocestoides are parasites with a quite complicated life cycle with several evolution degrees. In most of the species the amount of the intermediate hosts is not known. During our investigation concerning canine parasites in the rural areas of the Czech Republic, we found pregnant segments of tapeworms beloging to Mesocestoides in two dogs. The first one in August 2003 in Brno-venkov district in two eight-month-old puppies of watchdogs, and either one was detected in November 2003 in another area of the same district in twelve-year-old watchdog. Massive and long-lasting shedding of pregnant segments was seen together with a serious deterioration of the health status of dogs. The treatment was shown to be complicated and long-lasting In addition, success of the treatment might be affected by occurrence of larvas in the environment. Diagnostic of this tapeworms in excrements is problematic. There is also a need to draw attention to zoonotic importance of some species of the genus Mesocestoides.

V mnoha zemích Evropy byly publikovány nálezy tasemnic rodu Mesocestoides u domácích i volně žijících šelem1-3, a to především lišek4-7, psů8,9 a koček.10,11 V České republice zachytil tyto tasemnice Prokopič (1965)12 u lišek a recentně u psů Borkovcová a Tenora (2004).13

Systematické zařazení
Taxonomie tasemnic rodu Mesocestoides je poměrně složitá a odborná literatura14-18 je nejednotná pokud se týká vnější morfologie, rozměrů jednotlivých druhů, ale především počtu druhů jako takových.
Pro evropskou část palearktické oblasti je ve starší odborné literatuře14 uváděno až devět druhů, recentní evropská zahraniční literatura1 a naše kompendia a učebnice17,19-21 uvádí pro tasemnice nalezené u psů název Mesocestoides lineatus – tasemnice norčí, zatímco u ostatních šelem, především lišek, je popisován M. litteratus,12,19 M. leptothylacus,22 ale také M. lineatus, u polárních lišek potom M. canislagopodis.23
Tasemnice norčí (M. lineatus), která je považována za tasemnici pro ČR nejvýznamnější z rodu Mesocestoides,19 je v současné době zařazována takto:15
Třída Cestoda – tasemnice
Podtřída Eucestoda – šestiostní
Řád Cyclophyllidea – kruhovky van Beneden
Čeleď Mesocestoididae Benham, 1901
Rod Mesocestoides Vaillant, 1863
Druh Meocestoides lineatus (Goeze, 1782) Railliet, 1893

Biologie a vývojový cyklus
Tasemnice rodu Mesocestoides cizopasí v adultním stadiu v tenkém střevě u různých druhů řádu Carnivora a Falconiformes. V dokumentovaných případech14 se dospělé tasemnice vyskytují u hostitele v různém počtu, od jednoho do 500 kusů v jenom hostiteli, přičemž nejvyšší počet tasemnic je obvykle nacházen u mladých zvířat, zatímco celková prevalence se prokazatelně zvyšuje s věkem.23 Nákaza jde perorální cestou. Vývoj dále probíhá přes dvě larvální stadia, prvními mezihostiteli jsou Evertebrata, druhými Vertebrata.16,19,24-27 Prepatentní perioda u definitivních hostitelů je 16 – 21 dnů, patentní trvá několik měsíců. Při experimentálních studiích vycházely z hostitelů gravidní články i po 13 měsících.
Člověk může být za určitých okolností především hostitelem některých druhů rodu Mesocestoides.28 Údaje o parazitaci druhého larválního stadia (tetrathyridia) u člověka jsou v současné době zmiňované v učebnicích.19
Vývojový cyklus: Všechny recentně popisované evropské druhy parazitující u psovitých šelem (M. lineatus, M. litteratus, M. leptothylacus, M. canislagopodis) mají vývojový cyklus, který je vázán na hostitele a dva mezihostitele.1,14-16,19
a) M. lineatus: Hostitelem jsou různé druhy šelem. Prvním mezihostitelem jsou roztoči Oribatei, ve kterých se z vajíčka vyvíjí larvální stadium – cysticerkoid. Druhým mezihostitelem jsou především drobní savci, obojživelníci, plazi a ptáci. Invazní larvy v druhém mezihostiteli jsou typu tetrathyridium.
b) M. litteratus: Hostitelem jsou různé druhy šelem, v Evropě parazituje především u lišek. Prvním mezihostitelem jsou koprofágní brouci. Druhým mezihostitelem, ve kterém parazituje tetathyridium, jsou především ptáci. Není exaktně známo, zda druhým mezihostitelem jsou také obojživelníci, plazi, savci, eventuálně člověk.
c) M. leptothylacus: hostitelem jsou lišky a kočky v Evropě. První mezihostitel není znám, druhý mezihostitel M. arvalis Loos 1980, Cl. glareolus a Cl. flavicolis.
d) M. canislagopodis: hostitelem je Alopex lagopus, první mezihostitel není znám, druhý mezihostitel pravděpodobně A. sylvaticus, M. musculus a R. norvegicus.23

Morfologie jednotlivých vývojových stadií
Podle literárních údajů15 jsou první larvální stadia typu cysticerkoid mikroskopických rozměrů – několik desetin mm. Tetrathyridia jsou již patrná pouhým okem, měří od 1 do 4 – 7 cm. V literatuře15,19 jsou většinou popisována jako útvary s vyvinutou hlavičkou, na které jsou patrné čtyři přísavky. Toto vývojové stadium se může množit i nepohlavně. Dospělá tasemnice dosahuje délky 30 – 250 cm, v nejširší části je strobila široká 3 mm. Hlavička je bez rostella se čtyřmi přesně ohraničenými přísavkami. Gravidní články jsou delší než širší, rozměry se pohybují od 0,252 – 1,915 x 1,300 – 2,700 mm a obsahují uvnitř svého těla kulovitý útvar s pevným obalem. Jedná se o paruterinní orgán, do kterého jsou deponována vajíčka po dozrání v děloze. Na mikroskopických preparátech měří v průměru 0,4 x 0,7 mm; na jedné straně je citronkovitý výběžek. Vajíčka v něm uložená jsou mírně oválná o rozměrech 0,04 – 0,06 x 0,035 – 0,043 mm. Článek nemá postranní pohlavní vývody.16

Patologický nález
U psů parazitovaných tetrathyridii tasemnic rodu Mesocestoides se vytváří lokální zánětlivé reakce na orgánech a tkáních, kde se vyvíjejí.19 Nejčastěji jsou to játra a pobřišnice, byl však také publikován početný nález tetrathyridií v srdci psa.23 Na orgánech nebo volně v břišní dutině jsou vidět bílé až smetanově zbarvené útvary různé velikosti.

Klinické příznaky
Literárně jsou popisovány patogenní příznaky až v případě, že definitivní hostitel je parazitován tetrathyridii, která pronikají z dutiny střeva do dutiny břišní, kde se začnou nepohlavně množit. U postižených jedinců se pak projeví poškození jater, peritonitida, pleuritida, případně ascites a tvorba granulomů a nákaza může být až fatální.19
Dospělé tasemnice v tenkém střevě pak způsobují nechutenství a celkovou sešlost psů, nejen svojí lokální destrukcí stěny střeva, ale také vzhledem k produkci toxinů do hostitelského organismu. Při obzvlášť silné nákaze může dojít k ucpání dutiny střeva. Bylo rovněž pozorováno střídání nechutenství a žravosti, průjmů a zácpy, u mladých zvířat krnění růstu. U člověka byla pozorována nevolnost, bolest v žaludku a anemie.14

Diagnostika
Klasickými flotačními metodami je tato tasemnice téměř nedetekovatelná, protože samostatně se vajíčka do exkrementů uvolňují jen výjimečně. Přítomnost tasemnic se dá určit podle gravidních článků na exkrementech.19 Larvální stadia jsou zjistitelná především pitvou, ale klinicky byla ověřena rovněž možnost potvrzení nákazy larválními stadii tetrathyridii u psů s ascitem cytologickým rozborem abdominální tekutiny.29 Tato tekutina obsahuje zejména zvápenatělé krystaly a zbytky buněk, typické průvodní znaky napadení tasemnicemi. Tekutina může být zánětlivě změněná, zhnisaná, s příměsí krve a nekrotickými zbytky. Absolutním důkazem je zachycení nepoškozených tetrathyridií. Pro tetrathyridia uvádí literatura lokalizaci v břišní a hrudní dutině, buďto volně nebo na vnitřních orgánech.19
Potvrzení parazitace u člověka je stejné jakou psů – zjišťujeme gravidní články tasemnic ve faeces.

Vlastní pozorování
Anamnéza: Dne 8. 9. 2003 byly do ordinace předvedeny dvě feny (plemene německý ovčák a border kolie) ve stáří kolem jednoho roku. Majitelé kladli důraz na skutečnost, že fenky pravidelně měsíčně jednorázově odčervují preparáty DRONTAL plus a AMBEX a přesto stále nacházejí ve výkalech drobné pohyblivé bílé „larvičky“. Psi stále hubnou a mají trávicí problémy přes zvýšenou doporučenou dávku granulí.
Klinické vyšetření: Klinickým vyšetřením psů jsme nezjistili žádné výrazné změny v chování, rovněž trias byl ve fyziologických normách. Obě feny však jevily znaky výrazné vyhublosti až kachexie; krmeny byly granulemi pro štěňata ve zvýšené denní dávce doporučené výrobcem. Vzhledem k tomu, že jsme se v naší praxi ještě nikdy nesetkali s tak neúspěšnou aplikací výše uvedených širokospektrálních antiparazitik, rozhodli jsme se pro šetření případu přímo v místě chovu. Majitelé psů bydlí v nedávno zakoupené staré selské usedlosti na Vysočině, která je v současnosti ve stadiu rekonstrukce. Kromě psů chovají několik koní a koček. Jak jsme však byli nuceni konstatovat dle zaschlých starých výkalů ve stájích, historie tohoto stavení pamatuje snad všechny druhy hospodářských zvířat. Předpokládali jsme, že právě zde bude zdroj neznámé parazitární invaze. Vizuálním vyšetřením čerstvého trusu psů jsme zjistili řádově stovky pohybujících se parazitů bílé barvy velikosti asi 2 – 3 mm. (Majitelé před 20 dny jednorázově odčervovali přípravkem DRONTAL Plus.) Jedinci postupně ztráceli mobilitu a do dvou hodin jejich pohyb ustal úplně. Po odběru vzorků jsme ve fyziologickém roztoku separovali několik jedinců a provedli mikroskopické vyšetření. Tvar parazita byl mírně listovitý s výraznou žlutou skvrnou uprostřed těla.
V případě třetího psa, dvanáctiletého německého ovčáka, byly příznaky parazitární infekce téměř shodné s výše popsanými příznaky.
Laboratorně bylo provedeno makroskopické vyšetření trusu, sebraného bezprostředně po defekaci. Zatímco v exkrementech nebyly zjištěny prakticky žádné gravidní články, sběrná nádoba měla stěny hustě pokryté migrujícími články. V obsahu trusu o objemu přibližně 40 cm3 bylo nacházeno od několika málo článků až po několik set. Flotací nebyla zjištěna žádná vajíčka tasemnice. Další vyšetření materiálu provedl prof. Tenora (MZLU Brno), který determinoval pohybující se útvary jako gravidní články tasemnice z rodu Mesocestoides. Dále byla provedena morfometrická analýza nalezených článků. Průměrné rozměry námi nalezených gravidních článků byly 2,8 x 1,7 mm, vajíčka měřila průměrně 0, 021 x 0,025 mm. Bližší určení nalezených článků do druhu přesto zatím nebylo možné provést, vzhledem k disproporcím v metrických údajích i vnější morfologii udávané v literatuře.1,14,15,18 K přesné determinaci je potřeba prověřit alespoň dospělé články tasemnice, nejlépe však strobilu kompletní. Proto byl náš materiál determinován pouze jako Mesocestoides sp.
Terapie: Pro vlastní léčbu jsme po diagnostice rodu Mesocestoides zvolili dle zahraniční literatury doporučovanou kombinaci účinných látek pyrantel, febantel, praziquantel v přípravku DRONTAL PLUS tbl. ad us. vet. Po jednorázové aplikaci došlo k úplnému vymizení článků z trusu. První jednotlivé články se opět začaly objevovat za 14 dnů po aplikaci. Účinnější se nám jevila kombinace niclosamid, levamisol v přípravku AMBEX – 10 tbl. ad us. vet., kdy k opětovnému sporadickému vylučování článků došlo přibližně za 21 dnů. Podávání antiparazitik jsme tedy zkrátili na interval 21 dnů z původních 28 dnů. Bohužel chovatel není schopen vzhledem k lokalizaci nemovitosti uprostřed pastvin a volnému pohybu psů zajistit přerušení vývojového cyklu tasemnic, takže se v trusu první jedinci dosud objevovali vždy s neúprosnou pravidelností i přes pravidelné podávání antiparazitik.
Prevence: Momentální výskyt tasemnic rodu Mesocestoides má zřejmě ohniskový charakter. Vzhledem k množství hojně se vyskytujících nespecifických mezihostitelů je však jenom otázka času, kdy výskyt nabude plošného charakteru s hlavním rezervoárem v přírodě liškou a hlodavci. Preventivní opatření ve vesnických a příměstských aglomeracích bude velmi obtížné realizovat, neboť neustále bude docházet ke kontaktu psů s mezihostiteli – jak zemními roztoči, tak hlodavci a obojživelníky. Z tohoto důvodu u všech psů při abnormálním výskytu parazitů v trusu bude nutné neprovádět pouze rutinní antiparazitární léčbu, ale vždy se zaměřit na koprologické vyšetření a druhové určení parazita. Vzhledem k dosud nevyjasněné možnosti parazitace larválních stadií tetrathyridií u člověka je potřeba upozornit na nutnost preventivních opatření, tj. především důsledné dodržování hygieny v oblasti s prokázaným výskytem tasemnic rodu Mesocestoides, zejména při konzumaci ovoce a zeleniny a dále je třeba doporučit konzumaci tepelně dobře opracovaných masných potravin. Při výskytu náhlých nespecifických onemocnění člověka v těchto oblastech preventivně a diagnosticky provádět sérologické vyšetření na možnou přítomnost tetrathyridií v těle člověka.

Diskuse a závěr
Jak ukázalo naše sledování, lze přítomnost dospělé tasemnice u psů zjistit pečlivou makroskopickou prohlídkou především zcela čerstvých exkrementů. Protože články jsou poměrně malé a téměř průhledné, snadno uniknou pozornosti při zběžném prohlédnutí, na rozdíl například od velkých a dobře viditelných článků tasemnice Dipylidium caninum. Gravidní články, které odcházejí při defekaci z těla psů ven, mají schopnost aktivního pohybu a migrují do okolního prostředí. Při prohlídce exkrementů pouhé dvě hodiny po defekaci je pravděpodobnost nálezu článků v exkrementech minimální. Zdá se, že uvedená skutečnost měla zásadní vliv na dosud sporadické nálezy tasemnic rodu Mesocestoides u psů. Jak v české, tak i zahraniční literatuře (v jednotlivých publikacích, souborných kompendiích a učebnicích1,14,15,18,19) není vždy jednotný názor na vývojový cyklus tasemnic rodu Mesocestoides; rovněž není jednotný názor na zoogeografické rozšíření; počet jejich mezihostitelů, eventuálně nomenklaturu jejich larválních stadií. Vzhledem k disproporcím v metrických údajích i vnější morfologii udávané v literatuře17 je přesné určení druhu pouze podle gravidních článků prakticky nemožné. Ze známého rozšíření určitých druhů rodu Mesocestoides v Evropě, ze spektra mezihostitelů a také vzhledem k velikosti vajíček lze však s velkou pravděpodobností tasemnice nalezené v našem případě přiřadit spíše k druhu M. lineatus než. M. litteratus nebo M. leptothylacus, či M. canislagopodis. V případě potvrzení tohoto druhu na území České republiky by vystala do popředí i otázka možné parazitace u člověka. Zatímco v oblasti nearktické jsou jako parazité člověka uváděny až čtyři druhy rodu Mesocesoides (M. lineatus, M. corti, M. vogae, M. variabilis),28 v oblasti palearktické a afrotropické se soustřeďuje pozornost především na druh M. lineatus. V evropské části palearktické oblasti zatím nálezy druhu M. lineatus u člověka neznáme. Přesto je potřeba vzhledem k potvrzenému nálezu tasemnice tohoto rodu v České republice upozornit na tuto možnost. V zásadě existuje několik okolností, za kterých může k nákaze člověka dojít. V současné době rozvinuté turistiky a pronikání části obyvatelstva z jižní polokoule do Evropy můžeme očekávat hlášení případů napadení cizinců žijících v České republice. Lze rovněž předpokládat zachycení nákazy u Čechů, kteří při návštěvě jiných států konzumovali nedostatečně tepelně upravené druhé mezihostitele. Z velmi silné a stále se opakující nákazy u sledovaných psů a poměrně obtížné léčby lze však také usuzovat, že diseminace tohoto druhu v prostředí je poměrně rozsáhlá. Druh M. lineatus případně M. litteratus nebo Mesocestoides sp. byl navíc dalšími autory zaznamenán v Evropě u mnoha druhů divoce žijících i domestikovaných šelem,2,4,5,10,11 především lišek, jezevců, psů a koček, což je situace velmi příhodná k napadení některých jeho druhých mezihostitelů a vytváří se tak možnost pro konzumaci těchto mezihostitelů člověkem. Všechny tyto zmiňované skutečnosti nevylučují, že dříve nebo později budou v Evropě zaznamenány nálezy tasemnic rodu Mesocestoides u člověka.

Poděkování:
Rádi bychom touto cestou poděkovali prof. RNDr. Františku Tenorovi, DrSc. za determinaci nalezeného materiálu a za výraznou a nezištnou pomoc při vyhledávání potřebné literatury.

Literatura:
1. Loos-Frank B. Cestodes of the genus Mesocestoides (Mesocestoididae) from Carnivores in Israel. Israel J Zool 1990;37:3-13.
2. Papadopoulos H., Himonas C., Papazahariadou M., Antoniadou Sotiriadou K. Helminths of foxes and other wild carnivores from rural areas in Greece. J Helminthol 1997;71:227-231.
3. Yanchev Y. I., Petrov I. K. Mesocestoides melesi sp. n. (Cestoda, Mesocestoididae) in Meles meles L. from Bulgaria. Doklady Bolgarskoj akademii nauk, Tom 38 1985:247-251.
4. Andras T. Data on the parasitological status of the red fox in Hungary. Magy Allator Lap 2001;123:100-107.
5. Willingham A. L., Ockens N. W., Kapel C. M. O., Monrad J. A helminthological survey of wild red foxes (Vulpes vulpes) from the metropolitan area of Copenhagen. J Helminthol 1996;70:259-263.
6. Rajkovic-Janje R., Marinculic A., Bosnic S., Benic M., Vinkovic B., Mihaljevic Z. Prevalence and seadonal distribution of helminth parasites in red foxes (Vulpes vulpes) from the Zagreb County (Croatia). Z Jagdwissenschaft 2002;48:151-160.
7. Balicka-Ramisz A., Ramisz A., Pilarczyk B., Bienko R. Fauna of gastro-intestinal parasites in red foxes in Western Poland. Med weter 2003;59:922-925.
8. Kulisic Z., Pavlovic I., Milutinovic M., Aleksic-Bakrac N. Intestinal parasites of dogs and role of dogs in epidemiology of larva migrans in the Belgrade area. Helminthologia 1998;35:79-82.
9. Barutzki D., Schaper R. Endoparasites in dogs and cats in Germany 1999-2002. Parasitol Res 2003;90:148-150.
10. Andras T., Peter T. Data on worm infestation of domestic cats (Felis catus) in Hungarian hunting areas. Magy Allator Lap 2002;124:26-30.
11. Raschka C., Haupt W., Ribbeck R. Studies on endoparasitization of stray cat. Monatsch Veterinarmed 1994;49:307-315.
12. Prokopič J. Helmintofauna u šelem Československa. Československá parasitologie 1965;12:207-226.
13. Borkovcová M., Tenora F. Tasemnice rodu Mesocestoides (larv.) – cizopasníci člověka. In: Holková R., Totková A., Klobušický M. (eds.). Aktuálne problémy humánnej parazitológie. Bratislava 2003; 11-13.
14. Tschertkowa A. H., Kosupko G. A. Tetrabotriata and Mesocestoidata-tapeworm parasites of birds and mammals. Osnovy Cestodologii 1978;9:118-229.
15. Sprehn C. E. W. Lehrbuch der Helminthologie. Berlin, 1932;998.
16. Loos-Frank B. The common vole, Microtus arvalis Pall. as intermediate host of Mesocestoides (Cestoda) in Germany. Zeitschrift Parasitenkunde 1980;63:129-136.
17. Yancev Y. Morphology, Taxonomy and Distribution of the species of Genus Mesocestoides Vaillant, 1863 in Bulgaria. Sofia; BAN, 1986, Helminthology: 45-65.
18. Witenberg G. Studies on the genus Mesocestoides. Arch Zool Ital 1934;20:467-509.
19. Svobodová V., Svoboda M. Klinická parazitologie psa a kočky. Brno; ČAVLMZ, 1995:238.
20. Jurášek V. Parazitológia a invázne choroby. Bratislava; Príroda, 19xx: 386.
21. Jírovec O. Parazitologie pro zvěrolékaře. Praha; Avicenum, 19xx: 300.
22. Loos-Frank B. The common vole, Microtus arvalis Pall. as intermediate host of Mesocestoides (Cestoda) in Germany. Z Parasitenkde, 1980;63:129-136.
23. Kapel C. M. O., Nansen P. Gastrointestinal helminths of arctic foxes (Alopex lagopus) from different bioclimatological regions in Greenland. J Parasitol 1996;82:17-24.
24. Biserkov V., Kostadinova A. Intestinal helminth communities in the green lizard, Lacerta viridis, from Bulgaria. J Helminthol 1998;72:267-271.
25. Pfaller K., Tenora F. Ueber Cestoden-Larvenstadien aus Muriden und Microtiden (Rodentia) in Tirol (Oestereich). Ber Nat-Med Ver Innsbruck 1972;59:25-28.
26. Štefančíková A., Gajdoš O., Macko J. K., Tomašovičová O. Helminth fauna of small mammals in the urban and suburban area of Košice. Biologia 1994;49:147-152.
27. Wiger R., Tenora F. Studies of the helminth fauna of Norway XXXVIII: On helminths in rodents from Fennoscandia. Norw J Zool 1976;24:133-135.
28. Fuentes M. V., Galan-Puchades M. T., Malone J. B. Short report – A new case report of human Mesocestoides infection in the United States. Am J Trop Med Hygiene 2003;68:566-567.
29. Caruso K. J., James M. P., Fisher D., Paulson R. L., Christopher M. M. Cytologic diagnosis of peritoneal cestodiasis in dogs caused by Mesocestoides sp. Vet Clinic Pathol 2003;32:50-60.

Adresa autora:
MVDr. Viktor Dvořák
Soukromá veterinární ordinace
Brněnská 156
666 01 Tišnov

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *