Terapie endoparazitóz psů a koček

E. VERNEROVÁ, V. SVOBODOVÁ1 Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv v Brně; 1Fakulta veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity Brno Veterinářství 2002;52:16-20

SOUHRN
Vernerová E., Svobodová V. Terapie endoparazitóz psů a koček. Veterinářství 2002;52:16-20.
Příspěvek se zabývá účinností jednotlivých chemoterapeutik na původce endoparazitóz u psů a koček. V článku jsou krátce popsány farmakodynamické vlastnosti účinných látek a v tabulkové úpravě jsou uvedena doporučená dávkovací schémata anthelmintik zpracovaná na základě literárních zdrojů.

SUMMARY
Vernerová E, Svobodová V. Treatment of endoparasitic infections in dogs and cats. Veterinářství 2002;52:16-20.
The article summarises current data on the efficacy of chemotherapeutics against causative agents of endoparasitic infections of dogs and cats, describes pharmacodynamic characteristics of active drug components, and presents dosage schemes in tabulated form.

Původci parazitárních infekcí se vyznačují rozdílnou vnímavostí vůči chemoterapeutikům. Účinné látky obvykle nepostihují rovnoměrně ani všechny zástupce jedné třídy, např. tasemnice. Z tohoto důvodu eliminace parazitů vyžaduje specifické množství určitého přípravku v dávce jednorázové nebo opakované. Nedodržení nutného dávkování nezaručí dostatečný účinek a obvykle nastane jen přechodné zlepšení zdravotního stavu. Takto prováděná antiparazitární terapie a prevence pacientovi neprospěje, naopak organismus zbytečně zatěžuje a napomáhá vzniku rezistentních kmenů parazitů. Rozdílnou vnímavostí k chemoterapii se vyznačují i hostitelé, psi a kočky, u nichž mohou být indikovány výrazně odlišné dávky nebo naopak je známa kontraindikace.
Cílem tohoto článku je seznámení veterinárních lékařů s účinností a dávkováním jednotlivých chemoterapeutik obsažených v antiparazitárních léčivých přípravcích a usnadnit tak volbu optimální terapie a prevence. Vzhledem k šíři celé problematiky nejsou zahrnuta antiprotozoika ani terapie ektoparazitóz, pokud se nejedná o širokospektrální přípravky.
Údaje uvedené v tabulkách vypovídají o účinnosti antiparazitárních léčivých přípravků potvrzených sérií testů publikovaných v námi dostupné literatuře.1-12 Zdůrazněny jsou také poznatky o potvrzené snížené účinnosti nebo neúčinnosti daného chemoterapeutika. Pokud proti určitým parazitům nebyly tyto testy prováděny anebo nebyly publikovány, není tento údaj v tabulce vyznačen.

Skupina imidazolů
Levamizol, tetramizol: Způsobují zástavu syntetické aktivity mitochondriálních enzymů (fumarát reduktáza), které regulují anaerobní metabolizmus karbohydrátů u nematod. Účinek spočívá v enzymatické inhibici, která zablokuje neuromuskulární aktivitu s následující svalovou kontrakcí. Do těla parazitů penetrují hlavně přes kutikulu, kde rychle dosáhnou enzymů – specifického cíle inhibice.
Spektrum účinnosti zahrnuje u psů a koček nejrozšířenější nematodózy, tj. řád Ascaridida (Toxocara canis, Toxocara cati, Toxascaris leonina), řád Strongylida (Ancylostoma caninum, Uncinaria stenocephala, Ancylostoma tubaeformis).
Účinné látky nepůsobí vůči tasemnicím, motolicím, protozoím a velmi málo jsou účinné vůči Trichuris spp.

Skupina jednoduchých heterocyklických sloučenin
Piperazin: Anthelmintický účinek piperazinu a jeho derivátů spočívá v blokádě působení acetylcholinu v myoneurálních spojích parazitů. Imobilizované hlístice nejsou schopny se udržet v těle hostitele a jsou živé vypuzovány peristaltikou střeva. Piperazin je absorbován z proximální části gastrointestinálního traktu.
Piperazin je účinný vůči dospělcům škrkavek (80 – 100 %). Dávku je nutno zvýšit, pokud se jedná o vývojová stadia. Vzhledem k malé účinnosti resp. neúčinnosti není piperazin vhodný proti Ancylostoma spp., Uncinaria stenocephala, Trichuris spp. a Strongyloides spp.

Skupina syntetických benzimidazolů
Benzimidazoly inhibují syntézu mikrotubulů nematod a giardií. Narušují absorpci glukózy, důsledkem je ztráta pohyblivosti střevních parazitů a jejich pozvolné odumření. K odstranění parazitů z gastrointestinálního traktu nemusí dojít ani během několika dní po zakončení léčby. Účinnost benzimidazolů kolísá v závislosti na rychlosti průchodu gastrointestinálním traktem, intenzitě infekce a na tom, zda lék je či není rozkousán.
Většina benzimidazolů je účinná vůči larvárním stadiím a dospělcům nematod, fenbendazol, oxfendazol a oxibendazol jsou také ovocidní.

Skupina izotiokyanátů
Nitroskanát: Snižuje energetickou tvorbu buněk in vitro dvojím způsobem. Jednak inhibicí fosfatáz (adenosintrifosfatázy ATP a fruktózo-1,6-difosfatázy), jednak zvýšením exkrece laktátu a acetátu. Je vysoce toxický pro kočky!
Nitroskanát je širokospektrální antihelmintikum účinné vůči nematodům řádů Ascaridida, Strongylida, Rhabditida a tasemnicím rodu Taenia a Dipylidium. Nižší účinnost byla zaznamenána u rodu Echinococcus a rod Trichuris nepostihuje nitroskanát vůbec.

Skupina salicylanilidů
Niklosamid: Podstatou účinku niklosamidu u tasemnic je inhibice oxidativní fosforylace a působení na tvorbu ATP. Hlavním místem účinku je scolex a proximální segment. Po odumření parazita se scolex uvolňuje ze střevní stěny.
Je vysoce účinný vůči tasemnicím psů a koček a to rodům Taenia a Dipylidium. Echinococcus spp. je poměrně odolný, účinnost niklosamidu je nižší než 50 %.

Tetrahydropyrimidinová skupina
Pyrantel; analog pyrantelu oxantel Pyrantel je cholinergním agonistou, který působí jako excitační neurotransmiter na nikotinenergních receptorech v gangliích. Jeho výsledným efektem je spastická paralýza vnímavých nematod, kteří jsou vypuzeni peristaltikou střeva v živém stavu z těla hostitele.
Spektrum účinnosti pyrantelu postihuje hlístice rodů Toxocara, Toxascaris, Ancylostoma a Uncinaria, nepostihuje rody Trichuris ani Strongyloides. Působí proti nezralým a dospělým formám citlivých helmintů ve střevě, nezasahuje však migrující stadia ve tkáních. Pyrantel nepůsobí vermicidně ani ovocidně.
Oxantel má úzké spektrum účinku, postihuje především rod Trichuris.

Syntetické pyrazinové deriváty
Praziquantel a epsiprantel: Farmakodynamický účinek těchto látek na vnímavé zástupce tasemnic a motolic je shodný – choliesterázový antagonismus, který paralyzuje přenos nervových vzruchů. Způsobuje zvýšení permeability buněčné membrány určitých monovalentních a bivalentních kationtů, zvláště kalcia. Dochází tak ke svalovým kontrakcím a spastické paralýze svaloviny parazita. Objevuje se vakuolizace tegumentu a jeho rozpad. Parazit je následující aktivizací hostitelova obranného mechanizmu eliminován. Účinnost je dosažena u zralých i nezralých stadií tasemnic a motolic. Vakuolizace tegumentu je u tasemnic omezena na přední část strobily, u motolic je rozptýlena na větší povrch těla.
Oblastí antihelmintického účinku praziquantelu jsou cestoda a trematoda, vůči nematodům není možno tuto látku použít. Epsiprantel působí pouze proti tasemnicím především řádu Cyclophylida, vůči motolicím je neúčinný stejně jako vůči hlísticím.

Pro-benzimidazoly
Febantel: Antihelmintický účinek vykazují teprve jeho metabolity fenbendazol, oxfendazol a oxfendazolsulfon, které se váží na tubulin nematodů a blokují přenos vzruchů na mikrotubulární membráně. Paraziti rezistentní na benzimidazoly jsou rezistentní vůči pro-benzimidazolům, protože antiparazitárně působí až metabolity febantelu-benzimidazoly.
Spektrum účinnosti febantelu postihuje hlístice rodů Toxocara,Toxascaris, Ancylostoma, Uncinaria a Trichuris. Febantel má také ovocidní účinek.

Skupina makrolidů
Avermectiny a milbemyciny jsou fermentačními produkty plísní druhu Streptomyces avermitilis a Streptomyces cyanogriseus. Jedná se o přirozené nebo semisyntetické makrocyklické laktony. Působí na synapsi, kde blokují neurotransmisi. Cílem jejich účinku jsou glutamátové chloridové kanálky v nervových buňkách nematod a svalových buňkách členovců. Jejich zvýšenou permeabilitou na postsynaptické membráně pro chloridy dochází k inhibici elektrické vodivosti způsobující paralýzu nebo úhyn a následnou eliminaci parazitů z těla hostitele.
Jsou účinné proti nematodům a široké škále ektoparazitů, ale nezasahují trematoda a cestoda.
Ivermektin je v České republice registrován pouze pro subkutánní aplikaci u hospodářských zvířat. Pro kočky a především pro psy jej nelze doporučit vzhledem k nebezpečným vedlejším příznakům, které se mohou projevit nejen v závislosti na plemennou příslušnost (kolie). V současné době je subkutánní aplikace ivermektinu zbytečným rizikem pro pacienta i jeho veterinárního lékaře.

Diskuse
Volba vhodného antiparazitárního přípravku podléhá obdobným zákonitostem jako volba antibiotického přípravku. V případě psů a koček nejsme sice omezováni pravidly platnými pro hospodářská zvířata (stanovení reziduí), naproti tomu je vyžadován individuální přístup k pacientům. Optimální situací je terapie parazitózy potvrzené některou z diagnostických metod, což umožní správnou volbu antiparazitika. Základní kriteria, kterými se řídíme při preventivní volbě vhodného přípravku, jsou věk, období gravidity a laktace, stav imunitního systému (oportunní infekce), způsob života, celková péče a epizootologická situace. Antiparazitární opatření jsou nezbytná u mláďat, kdy jsou zaměřena především proti toxokaróze (preimaginální dehelmintizace), ale zvýšenou pozornost je třeba věnovat také protozoárním infekcím (giardióza, izosporóza). Prevence proti parazitárním infekcím je nutná při oslabení imunity, u zvířat s volným pohybem v přírodě a s loveckým pudem, ve velkých chovatelských stanicích, v oblastech výskytu nebezpečných parazitů (echinokokóza). V těchto případech musíme zvolit antiparazitikum cíleně na základě vyhodnocení dané situace. V obecných podmínkách by měla naopak prevence zaštítit eventuelní eliminace nejčastějších parazitů, ale nemůže nahradit vyšetření trusu. Zejména u dospělých psů je obecná prevence často překážkou správné diagnózy, protože není obvykle schopna eliminovat např. trichuriózu, dipylidiózu, echinokokózu apod. Tyto infekce vyžadují cílenou terapii, která je při náhodně zvoleném antiparazitiku obvykle neúčinná. Pro široce používanou prevenci doporučujeme střídání různých účinných látek, abychom omezili riziko vzniku rezistentních kmenů. Pokud se u pacienta objeví nespecifické klinické příznaky, je nezbytné zahrnout do diagnostických metod i parazitologické vyšetření a nespoléhat na preventivně podané antiparazitikum.
V současné době je na trhu velké množství antiparazitik, je však důležité se v nabídce orientovat a vybrat cíleně. Přípravek volíme pro konkrétní účel podle obsahu a množství účinných složek, aplikační formy a nakonec na žádost klienta i s přihlédnutím k ceně. I když značná část výrobků může být použita u psů i koček, přesto se musíme přesvědčit, zda hodláme použit antiparazitikum určené pro psa nebo kočku. Přípravky se mohou lišit v množství účinné látky (pyrantel pro psa nebo pro kočku) nebo záměna může způsobit těžké poškození zdraví (nitroskanát pro kočky). Samozřejmě zkontrolujeme věkový limit pro použití, doporučení pro březost a laktaci a zdravotní kontraindikace. Pokud složení antiparazitika odpovídá danému účelu a přesto výsledky nejsou opakovaně uspokojivé, musíme zvažovat buď vzniklou rezistenci či sníženou účinnost veterinárního léčivého přípravku, tedy jeho nežádoucí účinek. V těchto případech se obraťte se svým hlášením na Ústav pro státní kontrolu veterinárních přípravků a léčiv v Brně. Tím umožníte další jeho prošetření.
I když obvykle výrobci antiparazitik deklarují vysokou spolehlivost svých výrobků v boji proti parazitům, odpovědnost za zdravotní stav pacienta nese veterinární lékař.

Literatura:
1. Deplazes P., Eckert J. Veterinary aspects of alveolar echinococcosis – zoonosis of public health significante. Veterinary Parasitology 2001;98:65-87.
2. Eckert J., Thompson R. C. A., Bucklar H., Bilger B., Deplazes P. Efficacy evaluation of epsiprantel (Cestex®) against Echinococcus multilocularis in dogs and cats. Berliner und Münchener Tierärztliche Wochenschrift 2001;114:121-126.
3. Edited by Adams H. R. Veterinary Pharmacology and Therapeutics. 7th ed. Iowa State;University Press, Ames, 1995:1181.
4. Barragry T. B. Veterinary drug therapy, Philadelphia, USA;Lea  Febiger1, 1994:1076.
5. Oakley G. A. Anthelmintics for cats and dogs. Hertfordshire, England;Anpar Books, 1991:447.
6. Lőscher W., Ungemach F. R., Kroker R. Pharmakotherapie bei Haus- und Nutztieren. Berlin;Parey Buchverlag, 1999:485.
7. Mehlhorn H. Parazitolog in Focus, Heidelberg;Springer-Verlab Berlin, 1998:866.
8. Seznam registrovaných veterinárních léčivých přípravků 2001. Hradec Králové; Nukleus HK, 2001:810.
9. Compedium of Data Sheets for Veterinary Products.Suffolk, Great Britain; NOAH, 1998-99:861.
10. Ľ informatore Farmaceutico di Veterinaria e Zootecnia. Milano-Via Pallizi; OEMFspa, 2000:1375.
11. Het FIDIN Repetitorium Diergeneesmiddelen. Amsterdam; FIDIN, 1996:455.
12. Dictionnaire Médicaments Vétérinaires et des produits de Santé Animale. Maison-Alfort;Edicions du Point Vétérinaire, 1999:1660.

Adresa autora:
MVDr. Eva Vernerová
Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv
Hudcova 56a
62100 Brno

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *