Terapie onemocnění mitrální chlopně před nástupem kongestivního srdečního selhání

Nejčastější kardiologické onemocnění, se kterým se veterinář v praxi potká, je myxomatózní degenerace mitrální chlopně (MMVD). Praktičtí lékaři i majitelé by chtěli vědět, zda lze pomocí farmakoterapie předcházet nebo oddálit progresi onemocnění a zda lze snížit morbiditu a prodloužit život, pokud se rozvine kongestivní selhání srdce.

 

 

Pouze u malého procenta psů s MMVD dojde k rozvoji kongestivního srdečního selhání. Farmaceutické firmy v devadesátých letech zahájily výzkum časné intervence s různými léky, jako první byl zkoumán enalapril u kavalír king charles španělů.  Výzkumy SVEP (Scandinavian veterinary enalapril prevention trial)  neprokázaly žádný efekt časného nasazení ACE inhibitorů, studie byla založena na dávkovacím protokolu, ačkoliv subanalýza neprokázala žádné rozdíly ve výsledcích mezi konkrétními dávkami a byla použita u jediného plemene, což nemusí reprezentovat obecně psy malých plemen. Studie Vetproof (veterinary enalapril trial to prove reduction in onset of failure) sledovala různá malá plemena s prokázaným zvětšením levé síně, výsledkem opět nebyl žádný efekt léčby. Třetí retrospektivní studie (zdánlivě nelogické) prokázala přínos časné léčby ACE inhibitory, chyby v této studii však znehodnocují závěry autorů.

Studie vlivu pimobendanu u preklinické MMVD je nyní v běhu, ale minimálně dvě studie předpokládají, že dlouhodobé podávání pimobendanu klinicky zdravým psům a psům s mírnou MMVD může zhoršit chlopňové patologie. Proto je nutné přínos podávání tohoto léku u preklinické MMVD dále zkoumat. Dosud nebyla publikována data, potvrzující přínos antagonistů aldosteronových receptorů při preklinickém onemocnění mitrální chlopně. Jedna studie se zabývala efektem amlodipinu u psů s klinickým i subklinickým MMVD a zjistila redukci regurgitační frakce, ale nezhodnotila vliv amlodipinu na progresi kongestivního selhání srdce.

Nové vědecké práce o patogenezi onemocnění mitrální chlopně hodnotí vliv serotoninu na rozvoj MMVD, proto by dostatečně včasné ovlivnění serotoninu mohlo oddálit progresi onemocnění. Jedna studie zkoumala vliv antagonistů serotoninových receptorů na rozvoj regurgitace a nezjistila žádný efekt (zahrnuto bylo ale extrémně malé množství vzorků s různými stadii onemocnění při vstupu do studie).

Arytmie jsou u psů s MMVD časté, náhlý úhyn je ale málo pravděpodobný. Většina arytmií je supraventrikulárních v důsledku distenze síní. Terapie je většinou empirická, daná frekvencí a trváním arytmie, existuje riziko vzniku selhání myokardu v důsledku tachyarytmie. Využívají se obvykle léky jako diltiazem, atenolol nebo digoxin. Přínosy léčby arytmie však nejsou u malých plemen psů s MMVD předmětem žádné studie.

Je třeba si uvědomit, jak málo dosud víme o možnostech terapie v kardiologii, bez správně provedené prospektivní studie je optimalizace terapie obtížná, rozhodnutí o terapii je většinou založeno na osobní zkušenosti, neověřených důkazech a názorech specialistů.*

Rishniw M. Treatment of mitral valve disease prior to the onset of CHF – the bad and the ugly. In: Proceedings of the European Veterinary Conference Voorjaarsdagen, Amsterdam, Netherlands. 2014.

 

Z anglického originálu přeložila MVDr. Jolana Snížková

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *