Ultrasonografická a rentgenologická diagnostika onemocnění plic

Sonografická a rentgenologická vyšetření poskytují cenné informace k posouzení typu a závažnosti plicního onemocnění u koní.

Diagnóza plicního onemocnění a jeho terapie patří v koňské praxi k denní rutině. Obvykle se provádí klinické vyšetření adspekcí, perkuzí a auskultací. Navíc může být proveden zátěžový test. Dále jsou možná specializovaná vyšetření jako vyšetření arteriálních plynů a endoskopické vyšetření dýchacích cest s anebo bez bronchoalveolární laváže (BAL). Při BAL získáváme výplašek sekretu průdušnice a vyšetřujeme ho mikroskopicky stejně jako bakteriologicky.
Rentgenologické vyšetření hrudního koše je ve všeobecné výjezdové praxi téměř neproveditelné, vzhledem k tomu, že kvalita rentgenových snímků z mobilního rentgenu, především vzhledem k velké tloušťce vyšetřovaného objektu, nebývá příliš uspokojivá.Proto je obecně nezbytné stacionární zařízení. Pro rentgenové snímky by měly být použity rastry (poměr 10 : 1). Jestliže tyto nejsou k dispozici, může být ponechán mezi pacientem a deskou kus místa (tzv. airgap technika). Ke kompletnímu posouzení hrudníku jsou nutné čtyři rentgenové snímky. V některých případech postačují snímky dva. Snímky by se měly překrývat a měly by být umístěny kaudoventrálně stejně jako kaudodorzálně, kranioventrálně a kraniodorzálně. Při tom se ventrální část nachází vždy ve výšce ramene a dorzální část se nachází ve výšce sedacího hrbolu. Expozice může za určitých okolností plicní nálezy zkreslit. U všech snímků by měly být brány v úvahu věk, velikost, objem hrudníku a fáze dechu koně. Rentgenologicky viditelné změny nemusí mít nevyhnutelně klinickou relevanci.
Mediastinum, pravý apikální plicní lalok a oblasti plic, které jsou překryté srdcem, nemohou být rentgenologicky hodnoceny. Dobře diagnostikovatelná jsou naopak zátěží indukované plicní krvácení, intersticiální pneumonie, chronická obstruktivní bronchitida, edém plic a abscesy ležící hlouběji v plicním poli. Která strana plic je postižena, je často radiologicky obtížně zjistitelné. V těchto případech přestavuje sonografické vyšetření vhodné doplnění diagnostiky. U onemocnění, která jsou doprovázena hromaděním volné tekutiny, u onemocnění s patologickým procesem umístěným na periferii plicních laloků a u plicních onemocnění, která jsou doprovázena horečkou, je sonografické vyšetření metodou volby.
Pro prezentaci procesů, které jsou uloženy hlouběji v plicním parenchymu, je však sonografie nevhodná, protože ultrasonografické vlny jsou ve větší hloubce silně utlumeny a zpětně odraženy vzduchem. U periferních onemocnění plic, kde dochází k hromadění volné tekutiny, je sonografické vyšetření oproti tomu velmi vhodné.
Shrnutím lze zjistit, že rentgenologické a ultrasonografické vyšetření není bezprostředně nutné pro stanovení diagnózy plicního onemocnění, avšak může nabídnout cenné doplňující informace o jaký typ a rozsah onemocnění se jedná. Nejsmysluplněji se jeví použití kombinace obou metod.
Gehlen, H., Niedermaier, G., May, A. Was bringt die Rentgen – und Ultraschalluntersuchung bei Lungenerkrankungen des Pferdes? Pferdeheilkunde 2009;25(4):288-301.
Přeložila MVDr. Zuzana Dominiková
 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *