Ušní cytologie v praxi malých zvířat

Adspekce, parazitologie a cytologie.

Otitis externa (zánět zvukovodu i boltce z vnější i z vnitřní části) patří u malých zvířat k nejčastějším onemocněním. Ve veterinární medicíně je řazen do dermatologie a je každodenním jevem v praxi malých zvířat. Otitidou onemocní až 20 % populace psů. Parazitologické vyšetření slouží ke stanovení příčiny nemoci, cytologické hlavně k diagnostice přetrvávajících faktorů. Zároveň s klinickým a otoskopickým vyšetřením představují parazitologická a cytologická vyšetření základ vyšetřovacího postupu.
Při klinickém vyšetření ucha poskytuje kvalita exsudátu kvalitní průkaz na možné přetrvávající faktory. Za typický je považován kávově hnědý, drolivý – suchý exudát u koček při napadení roztoči, naproti tomu u psa je mazlavý a málo charakteristický. Při výskytu ušních kvasinek nacházíme u psa i kočky žlutavě nahnědlý voskový až mazlavý povlak. Nahnědlý, vlhký exudát je typický na počátku stafylokokových nebo kvasinkových onemocnění. Klinický obraz otitis externa vyvolaný gramnegativními bakteriemi se vyznačuje žlutavými povlaky a nepříjemným zápachem. Převaha ceruminózního exsudátu svědčí pro poruchy keratinizace či chronicitu.
Otitis externa může v podstatě vyvolat každý ektoparazit. Parazity lze prokázat vizuálně, pouhým okem či lupou (Otodectes cynotis, Neotrombicula autumnalis, Cheyletiella spp.), stěry (Sarcoptes canis, Cheyletiella spp., Notoedres cati, Demodex spp.), výplachy s následným odsáním a vyšetřením jako u vzorku stolice (Cheyletiella spp.), seškraby (Otodectes cynotis, Demodex spp) či sérologicky (Sarcoptes canis, Leishmania sp.). Kožní cytologie, tj. také ušního boltce a zvukovodu může být prostředníkem k poznání buněk, nebuněčných součástí a mikroorganizmů. Vhodný je roztěr exsudátu na podložní sklo. Pokud je materiál olejovitý až voskovitý je možné jej před obarvením zahřát nebo při vysokém obsahu tuku fixovat 100 % acetonem. K barvení cytoplazmatických struktur a buněčných jader jsou doporučeny rychlé barvící metody. Vzhledem k tomu, že se na zánětech podílejí bakterie, je vhodné použít také barvení dle Grama. Mikroskopicky vyšetřujeme nejprve při menším zvětšení k identifikaci buněčných shluků, pak při 100 násobném zvětšení (kvasinky) a při 1000 násobném zvětšení (bakterie).
Podle buněk lze rozlišit zánětlivé, neoplastické a imunologické onemocnění. Výsledek umožňuje rychlou orientaci a pro další diagnózu neoplastických nebo imunologických onemocnění je zapotřebí další histopatologické vyšetření. Pokud jsou zjištěny neutrofilní granulocyty, makrofágy a lymfoplazmatické buňky, lze diferencovat akutní, subakutní (nebo chronické, aktivované) a chronické onemocnění. Akutní zánět se prezentuje více než 70 %, subakutní 50 – 70 %, chronický méně než 50 % neutrofilních granulocytů. Zbývající buňky jsou převážně makrofágy nebo buňky lymfoplazmatické. Bakterie, zvláště jejich toxiny, způsobují v neutrofilních granulocytech toxicko-degenerativní změny cytoplazmy a jádra, které se projeví nabobtnáním jádra a poškozením chromatinové struktury. Dochází k hydropické degeneraci a ztrátě chromatinové struktury. Toxická degenerace a fagocytóza jsou hlavními znaky svědčícími o rozvoji infekce. Pokud si nejsme při hodnocení zcela jisti, musíme zhotovit krevní nátěr, který u zdravého zvířete neobsahuje změněné neutrofilní granulocyty. Převládají-li v cytologickém obrazu monoklonální buňky, mohou se při vyslovené chronicitě vyskytnout také mnohobuněčné megalocyty. Objevují se převážně jako odezva na cizí materiál v uchu nebo na větší organismy (leishmanie, mykózy). Eozinofilní granulocyty určují cytologický obraz zánětu hypersenzitivního původu. Při cytologickém vyšetření zdravého ucha jsou zjišťovány keratinocyty, epidermální buňky ve tvaru šupin, které jsou trvalou součástí cytologických preparátů. Pokud obsahují jádro, pocházejí z hlubších vrstev epidermis, což může svědčit pro patologický proces. Buňky s jádrem lze ve velkém počtu najít při keratinizačních poruchách jako je seborhoe, dermatóza (zinek) nebo při endokrinních poruchách a při infekcích zároveň s bakteriemi, případně s kvasinkami.
Ve zdravém uchu zjišťujeme malé množství exsudátu, který obsahuje něco málo bílkoviny. Nápadné zvýšení bílkoviny, které prokážeme v barveném nátěru jako beztvarou hmotu, je prvním příznakem otitis externa a mohlo by být v denní rutině přehlédnuto.
Vedle mikroorganizmů se v ušní cytologii na otitis externa podílejí i kvasinky. Výskyt více než pěti kvasinek v zorném poli (při zvětšení 1000 x) při klinických potížích svědčí o kvasinkové infekci. Číslo je však třeba považovat za orientační. Otitidy s méně než pěti kvasinkami mohou vyžadovat intenzivní terapii, oproti tomu případy se zřetelně zvýšeným počtem kvasinek s minimálními klinickými potížemi terapii nevyžadovaly.
Nejčastějšími bakteriemi jsou koky (Staphylococcus intermedius) a tyčinky (Pseudomonas spp. a Proteus spp.). V uších zdravých zvířat se bakterie vyskytují jen výjimečně, v menším množství. Více než 20 bakterií v ušním stěru psa a 15 u kočky je třeba považovat za abnormální. Každá otitis externa by měla být hodnocena uvedenými diagnostickými metodami, abychom získali údaje o etiologii a volili cílenou terapii. Můžeme se tak vyhnout vývoji chronické otitidy se známými následky a změnami na sluchovém ústrojí, případně pozdější operaci.

W. Osthold, J. Beck, K. Stechmann, T. Hofmann Ohrzytologie in der Kleintierpraxis- adspektorische, parasitologische und zytologische Aspekte. Praktische Tierarzt 2005;86(6):390-397.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *