Ustájení prasnic v EU od roku 2013

Přestavba stájí na skupinový chov březích prasnic a prasniček si vyžádá nemalé náklady, chovatelé a majitelé si mohou vybrat z několika variant.

(ÚZEI, Agronavigator.cz) – Březí a jalové prasnice musí být v celé Evropské unii počínaje 1. lednem 2013 ustájeny ve skupinách. Podle předpisů mají být prasnice a prasničky ustájeny nejpozději od 29. dne březosti až do jednoho týdne před předpokládaným termínem oprasení. To se netýká pouze podniků, které mají ve stavu méně než 10 prasnic. Zde je individuální ustájení nadále možné, prasnice ale musejí mít v kotci tolik prostoru, aby se mohly otočit.
Varianta 1
Většinou se skládá z prostoru pro krmení a ležení v klecovém stání a z prostoru pro aktivity a kálení na betonové celoroštové podlaze anebo pevné nastýlané ploše.
Dveře (zábrana) v klecovém stání musí být podle nařízení pro ochranu a ustájení zvířat ovládána zvířetem tak, aby mohlo do stání přijít nebo jej opustit. Šířka stání by měla být uzpůsobena tak, aby si zvíře při poloze na boku mohlo pohodlně natáhnout končetiny, doporučení je cca 70 cm vnitřní průměr. Pokud jsou stání uspořádána do dvou řad, musí být mezi řadami chodba minimálně 2 metry široká. Zkušenosti z praxe však ukázaly, že to nestačí – pro bezproblémový pohyb zvířat se doporučuje 3,5 až 4 m.
Výhodou tohoto systému je ochrana prasnic při krmení. Snadněji se provádí i ošetření prasnic. Stávající klece s klecovým ustájením mohou být při adekvátních prostorových poměrech relativně jednoduše přestavěny. Nevýhodou tohoto systému je, že prasnice stojící níže na pomyslném hierarchickém žebříčku nechtějí ze strachu opouštět stání. Při špatném nastavení stojanů může být ve stáji velký hluk, který u prasnic vyvolává stres, proto by na kovových trubkách neměly chybět jednoduché gumové zarážky.
Varianta 2: Krmení pomocí automatu (kompident) při konstantní nebo měnící se skupině
Stanice kompidentu může zajistit bez stresu krmení pro 40 až 50 prasnic. Před automatem by měl být dostatečně rozšířený prostor, aby se mohla zvířata vytlačená od stanice bez zranění vzdálit. V blízkosti stanice je nutné nabízet objemné krmivo s dostatečným množstvím vlákniny, aby čekající prasnice, většinou zvířata níže postavená v hierarchii, příliš netrpěla stresem, než se dostanou k vlastnímu příjmu jadrné směsi.
Výhody tohoto systému spočívají v krmení jednotlivých plemenic podle jejich kondice a možnost zachovat přirozený způsob chování v jednotlivých funkčních odděleních. Tento systém je velmi praktický i pro přestavby stávajících starých budov, protože není předem dán žádný vymezený prostor a např. dveře atd. v kotci nenarušují provedení přestavby. Nevýhodou tohoto sytému je, že zvířata nemohou žrát současně a to u nich generuje stres. Současně jsou vyšší požadavky na ošetřovatele zvířat, jak po technické stránce stanice včetně elektronického zpracování dat, tak po stránce vizuální kontroly.
Varianta 3
Jednotlivé funkční oblasti jsou v tomto sytému oddělené. Prasnice se krmí ve stáních, která na rozdíl od stání pro krmení a ležení musí být jen 50 cm široká. Kóje pro ležení jsou k dispozici v izolované oblasti na rovné betonové ploše s nižší podestýlkou. Tato plocha musí být pro prasnici cca 1,3 m2 a pro prasničku 0,95 m2. Funkční oblasti jsou zpravidla ve volně větratelné stavbě, doporučuje se izolovaná střecha, která chrání v létě před velkým vedrem.
Výhody tohoto systému spočívají v jasně strukturovaném uspořádání kotce a současný příjem krmiva všemi prasnicemi. Během žraní je možné jednoduše a přehledně zvířata kontrolovat. Nevýhodou je o něco vyšší potřeba místa na zvíře a nižší teploty pro chovatele v zimním období ve srovnání s teplou stájí. Z hlediska zákonných povolení není také možné provozovat volně větratelnou stavbu s odpovídajícími emisemi všude.
Varianta 4
Stabilnější kotec než pro výkrm prasat. Kotec od počtu 6 prasnic musí být dlouhý minimálně 2,8 m. V kotcích se krmí většinou do jednoho dlouhého žlabu. Technika krmení může být tekuté nebo suché krmení. U tekutého krmení se osvědčil systém oddělených krmných míst, aby se zabránilo sporům o krmení, není to však povinné.
Výhodou tohoto systému jsou nízké stavební náklady stejně jako vysoká flexibilita ve využití prostoru (především při přestavbách starých stájí) a jednoduché čištění a dezinfekce kotců. Nevýhodou tohoto systému je, že může docházet k velkému rozpětí kondice zvířat ve skupině. Funkční oblasti pro kálení, aktivity a ležení se překrývají a prasnice je nemusejí respektovat.
K těmto čtyřem variantám existuje celá řada modifikací a provedení. Konečné rozhodnutí je na majiteli podniku nebo chovateli, jak bude podle okolností a specifik postupovat a který systém bude pro podnik nejvhodnější. V zásadě se u všech čtyř variant ukazuje, že zákonem předepsané minimální požadavky na plochy často k úspěšnému chovu prasnic ve skupinách a s odpovídající vysokou biologickou užitkovostí nestačí.
 
 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *