Veterinární lékař na závodech koní

Z. ŽERT Klinika chorob koní, Fakulta veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity Brno Veterinářství 2004;54:155-158

SOUHRN
Žert Z. Veterinární lékař na závodech koní. Veterinářství 2004;54:155-158.
V příspěvku jsou shrnuta a komentována pravidla výkonu funkce zvěrolékaře na závodech koní. Vedle kontrolní funkce spočívající v dohledu na veterinární dokumentaci účastnících se koní je kladen důraz na poskytování kvalifikované první pomoci a dohled na chování jezdců a majitelů koní. Článek je koncipován jako první příspěvek do diskuse o úkolech zvěrolékaře na závodech koní, která by měla vyvrcholit definitivní legislativní úpravou.

SMMARY
Žert Z. The role of the veterinarian at horse races. Veterinářství 2004;54:155-158.
The role of the veterinarian at horse races are discussed in the article. In addition to supervision on a veterinary administration, also qualified assistance in the case of emergent situations and supervision on rider´s and horse owner´s manners present the important parts of veterinarians´competency.

Vztah člověka ke koni se neustále vyvíjí, narůstá odpovědnost lidí za zacházení s koňmi. V naší zemi jsme byli konfrontováni s rozsáhlou vlnou odporu proti Velké pardubické, která měla svůj původ v kampani proti tomuto dostihu v západní Evropě. Ochránci zvířat, ať nám připadali jakkoli „divní“, dosáhli toho, že smrtelných zranění koní ubylo, zvýšila se sportovní a hlavně kulturní úroveň dostihu. Nejstarší dostih kontinentu byl zachráněn, stal se opět zajímavým pro sponzory a bude ještě dlouhou dobu zdrojem inspirace pro majitele, chovatele a trenéry koní, aby udržel tradici chovu dostihového koně v naší zemi.
Jezdecký a westernový sport i vytrvalostní jízdy se zdají být hlediska týrání zvířat nekonfliktní. V Německu však několik jezdců mělo problémy s barováním skokových koní, drezúrnímu výcviku jsou vyčítány brutální metody, kritizován je cirkusový dril koní, neúměrná se zdá zátěž koní při vytrvalostních jízdách delších 100 km. Westernový sport přináší prudké obraty kolem barelů a tyčí, dlouhé rainingové sliding stopy a náročné spiny mohou být příčinou specifických ortopedických potíží westernových koní. Samostatným problémem je všestranná způsobilost. Proti této tradiční olympijské disciplíně se zvedla taková vlna odporu, že jí hrozí reálné vyškrtnutí z programu letních olympijských her.
Při všech výše uvedených sportovních akcích musí být přítomen na základě Pravidel jezdeckého sportu a Dostihového řádu zvěrolékař, kterého si najímá pořadatel soutěží s vědomím orgánů státní veterinární správy, aby zajistil dodržování předpisů o svodech koní a podílel se na respektování pravidel welfare. V porovnání s vyspělými státy západní Evropy je u nás jezdeckých a dostihových podniků relativně malé množství, ale přesto stupeň angažovanosti praktických veterinárních lékařů na tomto poli roste. Proto bych chtěl tímto příspěvkem vyprovokovat diskusi, která by v budoucnosti vyvrcholila přesným stanovením povinností zvěrolékaře na nejrůznějších svodech koní, upřesnila jeho minimální vybavení, vyslovila se k jeho právům a kompetencím, ošetřila problém jeho honorování a spolupráce s orgány státní veterinární správy. Uvítám, když se k této problematice vyjádří kompetentní zástupci státní veterinární správy, a současně uvítám věcné připomínky a podněty všech kolegů z praxe.

Definice pojmu zvěrolékař závodů
Zákon o veterinární péči ani zákon o komoře veterinárních lékařů povinnost přítomnosti zvěrolékaře na závodech neukládá. Pořadatel musí nahlásit konání závodů územně příslušnému státnímu zvěrolékaři a uvědomit jej v rozpise, který praktický veterinární lékař bude zajišťovat veterinární servis. Účast zvěrolékaře na závodech předepisují pořadateli Pravidla jezdeckého sportu, resp. Dostihový řád. Podle nich a podle veterinárních předpisů Mezinárodní jezdecké federace (FEI) má veterinární lékař na závodech tyto základní úkoly:
– funkce poradce pořadatele a sboru rozhodčích;
– provádění konkrétních úkonů spojených s pořádáním závodů (kontrola identity koní, revize veterinární dokumentace, dopingové a kondiční zkoušky);
– poskytování první pomoci nebo definitivního ošetření v případě zranění nebo onemocnění koní.
Kvalifikace veterinárního lékaře, který může službu na závodech nebo dostizích vykonávat, není nijak předepsána ani upravena. V Německu a Velké Británii je požadováno, aby vyhovoval následujícím kritériím:
– být na seznamu krajských či celostátních jezdeckých nebo dostihových autorit jako člověk vzdělaný v pravidlech příslušné disciplíny s přirozenou autoritou mezi účastníky a minimálně dvouletou praxí v oboru chorob koní;
– být pravidelně proškolován vzdělávacími institucemi komory veterinárních lékařů v aktuálních problémech veterinární péče na závodech;
– mít druhou atestaci pro choroby koní (v Německu titul Fachtierarzt für Pfrerde).
V naší zemi se situace zatím vyvíjí spontánně a konkrétní legislativní kroky dosud provedeny nebyly.
Stálá přítomnost zvěrolékaře na závodech
Na většině závodů koní je nezbytná nepřetržitá přítomnost zvěrolékaře hlavně z důvodu potřeby poskytnutí okamžité a kvalifikované první pomoci, resp. definitivního ošetření. Dosažitelnost zvěrolékaře na telefonu je i při existenci mobilní telekomunikace nedostatečná. Skokové jezdecké závody, dostihy, soutěže všestrannosti nesmí pořadatel bez osobní přítomnosti zvěrolékaře na kolbišti zahájit a v případě, že se zvěrolékař musí z jezdeckého nebo dostihového areálu vzdálit, by měl soutěž přerušit.
Na vícedenních soutěžích je nutné, aby se zvěrolékař účastnil nepřetržitě celého sportovního programu a současně musí počítat s tím, že jej pořadatel využije také pro příjem koní na závody a bude muset být dosažitelný v noci na řešení akutních problémů vzniklých ve stájích. Ideální je situace, když se pořadatel se zvěrolékařem domluví, že je již při navážení koní na závody přítomen u každé vykládky a ještě před ní zkontroluje veterinární a sportovní dokumentaci a totožnost účastnících se koní.
Honorář, který jsou pořadatelé zvyklí a schopní platit za výkon funkce zvěrolékaře na závodech v našich podmínkách, odpovídá poplatkům vypláceným rozhodčím soutěží a je z hlediska ušlého zisku v praxi, investovaného času a úsilí zatím nedostatečný. Funkce zvěrolékaře na závodech je tedy ve většině případů spíše záležitostí čestnou a uplatňují se v ní dříve aktivní jezdci, příbuzní a známí pořadatelů, kteří berou účast na závodech jako svůj příspěvek na rozvoj jezdeckého a dostihového sportu. Přesto problém honorování veterinárního lékaře na závodech otevírám a ptám se, jaká výše hodinového poplatku za stálou pohotovost na kolbišti nebo dostihové dráze je dostatečná. V Německu je běžná sazba 80 – 200 euro.

Smlouva jako základ
Zatím není běžnou záležitostí, aby u nás uzavíral zvěrolékař s pořadatelem závodů smlouvu o zajištění veterinární služby na závodech. Vyhotovení písemného kontraktu však může předejít mnoha nedorozuměním týkajícím se honoráře, nepřetržité přítomnosti, zajištění technických prostředků a pomocného personálu. Zvěrolékař se smluvně zavazuje být nepřetržitě přítomen na závodech, podílet se na přejímce koní a jejich kondičních a dopingových kontrolách. Svým podpisem také stvrzuje své pojištění pro případ hrubého zanedbání povinností a profesního pochybení. Smluvně také prohlašuje, že je dostatečně erudovaný funkci vykonávat. Ve smlouvě by měl také uvést jméno a adresu zvěrolékaře, který jej na závodech v případě jeho neodkladné nepřítomnosti zastoupí, případně jméno pomocníka, kterého spolu s ním na zajištění veterinární služby na závodech pořadatel najme.
Pořadatel je smlouvou zavázán vyplatit patřičný předem stanovený honorář, zajistit pomocný personál pro zajištění veterinární činnosti, provedení kondičních a antidopingových zkoušek, zajistit naložení a transport zraněného nebo mrtvého koně z kolbiště na místo provizorního ustájení, resp. uložení.
Záměrně neuvádím ve svém příspěvku návrh formuláře, který je k tomuto účelu používán v zahraničí. Pokud se k tomuto tématu v budoucnosti vrátíme, měl by být formulář smlouvy s uvedením sazeb za poskytnutí služeb jedním z dokumentů, na kterém by se měly dohodnout Komora veterinárních lékařů ČR a jezdecké a dostihové autority.

Úkoly zvěrolékaře na závodech
Jestliže se termín závodů přiblíží, je nutné, aby se každý, kdo má na starosti veterinární servis na závodech, seznámil s jejich přesným časovým plánem a zajistil si veterinární praxi tak, aby tam mohl být postrádán. Na většině našich závodů jsou službu konající zvěrolékaři obecně známi, na větších závodech nebo mezinárodních soutěžích je vhodné, aby byl zvěrolékař všem účastníkům představen, určeno jeho stanoviště a byl vybaven vhodným komunikačním zařízením s pořadateli, popřípadě s účastníky. V zásadě není vhodné, když pozornost diváků upoutávají veřejná upozornění a vyvolávání prostřednictvím hlasatele, která mohou později komplikovat převoz pacienta nebo jeho likvidaci, strhávat pozornost sdělovacích prostředků a přivodit nežádoucí publicitu nepříjemných událostí apod.
Pro kvalifikované zajištění závodů je důležité si uvědomit, o jaké disciplíny se jedná (drezúra, skoky, terénní zkoušky, dostihy), kolik se jich účastní koní, jaké jsou půdní podmínky, jaká je předpověď počasí. Pohotovostní vybavení na závody by mělo být koncentrováno do pohotovostního kufříku nebo automobilu, aby veterinární lékař byl schopen v průběhu několika minut poskytnout pomoc kdekoli na sportovišti. Z těchto důvodů by se také měl účastnit prohlídky trati nebo parkúru, vědět jaké jsou kursy dostihů a jaké jsou přístupové cesty k překážkám a možným místům zranění koně.
Při závodech koní přichází v úvahu řešení následujících problémů:
– akutní kulhání koně (poranění kostí, šlach a vazů);
– otevřená poranění (končetiny, trup, hlava, oči);
– ulehnutí koně (přehřátí, otřes mozku, zalknutí, zlomení páteře);
– svalové problémy koní (zátěžová myopatie, tying up);
– anestezie a utracení koně.
Zvěrolékař by měl být vybaven dostatečným množstvím obvazového materiálu, různými typy dlah, několika krabicemi (20 ks) kastových obinadel. V pohotovostním kufříku by měly být dvě až tři sady sterilních nástrojů na ošetření rány a sada šicích materiálů. Nezbytná jsou anestetika a prostředky na utracení koně. Chybět nesmí protizánětlivé prostředky a antibiotika, lonže, pouta, náhradní ohlávka a nosní skřipec.
Je nutné ujasnit komunikaci s referenčním pracovištěm pro řešení složitých případů, zvěrolékař musí dopředu vědět, kam zraněného koně pošle na ošetření nebo zda bude muset zvládnout ošetření sám.
Ve Švýcarsku a na velkých jezdeckých podnicích (olympijské hry nebo světové jezdecké hry) je na veterinární zabezpečení používána profesionální služba, která se úkolů s veterinárním zajištěním zhostí na zakázku. Je dokonale vybavena převozními i nakládacími mechanismy, má školený personál, spolupracuje s vybranými referenčními pracovišti. Její použití je však drahé a nevím, zda tento vzor budeme schopni někdy v budoucnosti uplatnit v našich podmínkách. Pro nás z toho však vyplývá jedna důležitá povinnost, na kterou profesionálové myslí automaticky. Každý zvěrolékař by si před závody měl zkontrolovat, jak je pořadatel schopen naložit na nejfrekventovanějším a nejsledovanějším místě ležícího nebo mrtvého koně a jak je schopen odvézt jej na odlehlé místo, kde bude definitivně ošetřen nebo uskladněn. K dispozici musí být také zástěna, která zabrání, aby se manipulace se zraněným nebo mrtvým zvířetem odehrávala před zraky diváků. Kontrola předem se vyplatí, protože pak bude vystaven kritice především sám veterinář a nikoli nepřipravený pořadatel.
Poskytování první pomoci a rozhodování o utracení koně při jeho vážném poranění klade velké nároky na odbornou kvalifikaci zvěrolékaře a jeho zkušenost. Pokud poranění koně nespadá do kategorie, které jsou jednoznačně spojeny s eutanazií (otevřené a roztříštěné zlomeniny dlouhých kostí, otevřené luxace, zlomeniny obratlů apod.), je vhodnější nepřijímat rozhodnutí o eutanazii pod tlakem veřejnosti, ale koně uspat, naložit na přívěs a odvézt na odlehlé místo, kde lze rozhodnutí v klidu prodiskutovat s majitelem či jeho zástupcem, provést rentgenové nebo sonografické vyšetření. V našich podmínkách zatím majitelé nenaléhají zachovat život koně za každou cenu a většinou se s nimi zvěrolékař dohodne na radikálním řešení i z důvodu finanční náročnosti většiny metod složitějších ošetření. Ale základním pravidlem se i u nás dříve nebo později stane zásada, že by zvěrolékař měl u zraněného koně mít nejprve na mysli jeho kompletní uzdravení a návrat na závodní dráhu. Proto by měl být připraven přiložit fixační obvazy na zlomeniny podle pravidel jejich ošetření, ošetřit šokový stav koně infuzemi a podporou cirkulačních funkcí. Důležité je, aby si každý, kdo takovou náročnou práci zajišťuje, zjednal svědka, který mu v případě nepřítomnosti zástupce majitele zvířete dosvědčí, za jakých podmínek se rozhodoval.
Velkým problémem se v budoucnosti může stát pojištění koní. Pojišťovací agentury mohou vyžadovat přítomnost svého revizního lékaře při definitivním řešení případu a angažovat do jeho řešení svá referenční pracoviště. V současnosti jsou u nás koně pojištěni pro případ smrti, a tak zatím unáhlené utracení komplikace nečiní. V případě eutanazie však musíme pro majitele a jeho jednání s pojišťovnou zajistit doklad o likvidaci kadaveru a vyřešit dopředu úhradu poplatků za odvoz a zneškodnění uhynulého nebo utraceného koně.

Kontrolní úkoly
Zvěrolékař na závodech se stává součástí pořadatelského týmu a na základě Pravidel jezdeckého sportu nebo Dostihového řádu zajišťuje kontrolu koní a podmínek pro ně. Jedná se o jakýsi autokontrolní systém bez vlivu státních autorit, ale s jejich vědomím. Při příjmu koní by měl zvěrolékař závodů zkontrolovat jejich zdravotnickou dokumentaci – zkontrolovat identitu zvířete, prověřit jeho vakcinaci, aktuálnost zdravotních zkoušek a veterinární osvědčení k transportu koní na závody.
Každý kůň, který se účastní závodů, by měl být v imunitě proti influenze, tzn. že by měl mít provedenu a zaznamenánu ve svém zdravotním průkazu primární vakcinaci (v intervalu 28 – 56 dní), a zatím platí, že interval mezi následnými revakcinacemi by neměl přesahovat 12, rep. 9 měsíců. Všeobecně známý fakt, že takto prováděná vakcinace ochranu koní před chřipkou nezajistí, vede jezdecké i dostihové autority ke zkracování intervalu a v krátké době se můžeme setkat s nařízením, které bude předepisovat revakcinaci v intervalu kratším 6 měsíců. Ve Spojených státech je považován za částečně chráněného kůň, který je revakcinován v intervalu tří měsíců. Žádná jiná vakcinace není závazně vyžadována.
Sérologické vyšetření krve na přenosné choroby lichokopytníků je na našich kolbištích požadováno ne starší 6 měsíců, stejně tak jako potvrzení krajského epizootologa o povolení transportu na jezdecké závody. Toto potvrzení však nestačí pro účast na mezinárodních závodech, kde je nutné respektovat přepis veterinárního osvědčení pro dočasný vývoz do určité země.
Tyto náležitosti, které mohou být důvodem vyřazení koně ze závodů, by měl zvěrolékař kontrolovat vždy před vyložením koně po transportu, protože pozdější kontrola po zavedení koní do společných stájí již ztrácí smysl. Nároky na provádění této kontroly jsou enormní a musí být zohledněny v honoráři zvěrolékaře.
Na mnoha závodech jsou součástí programu kondiční zkoušky (některé významné dostihy, soutěže všestranné způsobilosti, vytrvalostní závody). Kondiční zkoušky zavedly dostihové a jezdecké autority proto, aby v závodě nedošlo k zatížení koně trpícího závažným akutním nebo chronickým bolestivým procesem, který by vedl k utrpení zvířete během závodu, přetížení druhostranné končetiny, prohloubení patologických změn apod. Kondiční zkouška má svá přesná pravidla a veterinární lékař při ní má jen poradní hlas, protože rozhodnutí přijímá z právních důvodů sbor rozhodčích nebo jeho předseda. Kůň je při zkoušce zásadně posuzován bezkontaktním vyšetřením, je posouzen v klidu a v pohybu na rovné tvrdé předváděcí dráze. V případě, že zřetelně kulhá, je ze soutěže vyřazován. Kulhající kůň má s největší pravděpodobností na končetinách bolestivý proces, který je zdrojem potíží a takový kůň nesmí bez dalšího pátrání po příčině a lokalizaci procesu v závodě startovat. V případech mírného kulhání nebo nepravidelnosti chodu je možné provést palpační vyšetření koně v zadržovacím boxu a podle jeho výsledku sbor rozhodčích na základě posudku zvěrolékaře rozhodne o pokračování v soutěži nebo zadržení koně. Pro soutěže všestranné způsobilosti a vytrvalostní závody jsou kondiční zkoušky tak důležitou součástí pravidel, že zvěrolékaři vykonávající funkci členů veterinárních komisí musí prodělat školení vedená jezdeckými autoritami.
Nezanedbatelným dílem kontrolní práce zvěrolékaře na závodech je stále více zdůrazňovaná funkce korektora chování jezdců a ošetřovatelů ke koni. Zvěrolékař by si měl všímat práce s koňmi na opracovišti, používání biče, ostruh, uzdění. Důležité je společně se sborem rozhodčích posoudit povětrnostní a půdní podmínky a upravit nároky na zvířata tak, aby nedocházelo k poškozování jejich zdraví.
Dopingová kontrola – odběr vzorků, u nás do působnosti zvěrolékaře na závodech koní zatím nespadá. Jak dostihová, tak jezdecká autorita se rozhodly zajistit odběr vzorků speciálně proškolenými zvěrolékaři, kteří kvůli ceně vyšetření provádí odběry jen na vybraných závodech. Problematika dopingu je tak rozsáhlá a složitá, že k ní připravíme samostatný příspěvek i s ohledem na případy dopingu, které se v posledních letech v jezdeckém a dostihovém sportu řešily.

Závěr
Funkce zvěrolékaře na závodech je důležitou součástí hipiatrické praxe, jejíž význam u nás stále poroste. Téma jsem otevřel proto, že řada odborných sdružení zvěrolékařů řešící problematiku koní (AAEP – American Association of Equine Practitioners, BEVA – British Equine Veterinary Association a mnohá další) upravuje svými předpisy výkon této funkce a považuje ji za závažnou, společensky důležitou prezentaci svých členů. Domnívám se, že nazrála doba, abychom se i u nás touto tématikou zabývali a vytvořili pro ni věcně správnou funkční legislativní platformu.

Literatura:
AAEP: Guide for Veterinary Service and Judging on Equestrian Events. American Association of Equine Practitioners, 4th ed., 1991.
FEI: Veterinary Regulations 5th ed., 1990.
Schüle E. Der Tierarzt in Ablauf und Organisation des Turnierens. Der Prakt Tierarzt 1992;73(8):703-708.
Schüle E., Herling A. Tierärztliche Betreung von Pferdesportverantstaltungen ab dem Jahr 2000. Pferdeheilkunde 2000;16(2):127-136.

Adresa autora:
MVDr. Zdeněk Žert, CSc.
Klinika chorob koní FVL VFU Brno
Palackého 1 – 2
612 42 Brno

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *