Vrozená onemocnění srdce: review u 976 psů

Kardiovaskulární malformace představují významný podíl v příčinách morbidity a mortality psů mladších jednoho roku. Je obtížné určit přesný výskyt těchto defektů, protože některé z nich nezpůsobují slyšitelný šelest a některé vedou k úhynu v krátké době po narození. U lidí jsou kardiovaskulární defekty nejčastější vrozenou anomálií. Velmi důležité je včasné rozpoznání problému, protože to umožňuje adekvátní management a tím se zlepšuje prognóza. Z toho důvodu hraje epidemiologie kardiovaskulárních defektů významnou roli.

Mezi nejčastěji popisované vady patří patentní ductus arteriosus, pulmonální a subaortální stenóza, ventrikulární septální defekty, trikuspidální dysplazie a Fallotova tetralogie. Cílem této studie bylo zjistit incidenci kongenitálních srdečních vad ve velké populaci psů v Itálii.

Retrospektivní studie hodnotila psy, u nichž byly dostupné záznamy anamnézy a výsledky klinického vyšetření, RTG, EKG angiografie a případně pitvy.

Do studie bylo zařazeno 976 psů, u nichž bylo v letech 1997-2010 diagnostikováno vrozené onemocnění srdce. Jednalo se o 21,7 % pacientů z celkového počtu 4480 psů. Samostatná vada byla zjištěna u 832 psů (85 %), dvě vady u 132 psů (14 %) a tři vady současně u 12 případů (1 %). V celkovém součtu se jednalo o 1132 srdečních defektů. Nejčastější vadou byla pulmonální stenóza (32,1 %), subaortální stenóza (21,3 %) a perzistentní ductus arteriosus (20,9 %). Méně často byly zjištěny ventrikulární septální defekty (7,5 %), aortální stenóza (5,7 %) a trikuspidální dysplazie (3,1 %).

V souboru bylo zastoupeno 77 různých plemen, nejčastěji se objevovali boxeři (26 %), němečtí ovčáci (10 %), kříženci (9,9 %), angličtí buldoci (3,7 %) a novofundlandští psi (3,7 %). Byl zjištěn statisticky významný rozdíl mezi zastoupením plemen ve skupině psů s vrozenými srdečními vadami a celkovou populací. U čistokrevných psů byla identifikována vyšší pravděpodobnost výskytu vrozené srdeční vady ve srovnání s kříženci. Mírně zvýšené riziko pro výskyt vrozeného srdečního defektu bylo zjištěno u sedmi plemen: čivava, anglický buldok, labrador, italský mastif, německý ovčák, zlatý retrívr a West Highland White teriér. Střední riziko bylo rozpoznáno u boxerů, amerických stafordširských teriérů a novofundlandských psů. Významné riziko bylo identifikováno u výmarských ohařů, francouzských buldočků, kníračů a australských ovčáků.

Predispozice pro pulmonální stenózu byla zjištěna u boxerů, francouzských buldočků, amerických stafordširských teriérů a kníračů. Predispozice pro subaortální stenózu byla identifikována u boxerů, bordeauxských dog a novofundlandských psů. U boxerů a kníračů byla zjištěna predispozice pro aortální stenózu, u pinčů a francouzských buldočků pro ventrikulární septální defekty, u australských ovčáků a německých ovčáků pro patentní ductus arteriosus. U labradorů, zlatých retrívrů a anglických buldoků byla identifikována predispozice pro trikuspidální dysplazii.

Srdeční vady byly diagnostikovány častěji u samců (54 %) než u samic (46 %). Specifická predispozice u samců byla zjištěna u pulmonální stenózy, aortální stenózy a subaortální stenózy, u fen pak pro perzistentní ductus arteriosus. Průměrný věk při vyšetření byl 42 měsíců, v rozmezí od jednoho do 187 měsíců.

V kombinaci se nejčastěji vyskytovala pulmonální stenóza se subaortální stenózou, pulmonální stenóza s ventrikulárními septálními defekty a pulmonální stenóza společně s perzistentním ductus arteriosus.

V této studii byla pulmonální stenóza nejčastěji zjišťovaná  defektem. Ve srovnání s předchozími studiemi je tento podíl vyšší a to může být způsobeno větším zastoupením boxerů ve sledované skupině, kteří jsou k tomuto onemocnění predisponovaní. Druhou nejčastější vadou byla subaortální stenóza, která byla podle předchozích studií vadou nejčastější. U samců byla zjištěna predispozice, což je v rozporu s výsledky předchozích studií, kdy pohlavní predispozice byla prokázána pouze u plemene boxer, ale ne v celkové populaci. Ve zjištěné skupině psů se subaortální stenózou byl podíl boxerů téměř poloviční (49,8 %). Údaje skupiny byly následně hodnoceny bez tohoto plemene, a i když stále převažovali samci, nebyla zjištěna statistická významnost.

Třetím nejčastějším defektem v této studii byl perzistentní ductus arteriosus. V této studii byl zjištěn vyšší výskyt a významné riziko u německých ovčáků, což je v rozporu s předchozími zprávami. Naopak nebyla zjištěna predispozice u pudlů, pomořanských špiců a yorkshirských teriérů popsaná v předchozí práci. Rozdíl může být vysvětlen v odlišné popularitě plemen a jejich výskytu.

Vzhledem ke zjištěným plemenným predispozicím se jeví jako rozumné systematické sledování pro vrozené srdeční vady ještě před zařazením zvířete do chovu, což by mohlo snížit výskyt defektů srdce. Mělo by se jednat zejména o boxery, novofundlandské psy, francouzské buldočky, anglické buldoky, německé ovčáky, zlaté retrívry a labradory, tedy plemena, u nichž bylo zjištěno vysoké riziko.*

 

Oliveira, P., Domenech, O., Silva, J., Vannini, S., Bussadori, R., Bussadori, C. Retrospective review of congenital heart disease in 976 dogs. J Vet Intern Med 2011;25:477-483.

Z anglického originálu přeložila MVDr. Simona Králová-Kovaříková

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *