Výpovědi respondentů o kočkách v České republice

E. BARANYIOVÁ,1 A. HOLUB,2 M. VOLFOVÁ,1 M. TYRLÍK,3 A. LIČKOVÁ,1 T. SAMKOVÁ1 1Fakulta veterinární hygieny a ekologie Veterinární a farmaceutické univerzity Brno 2Koliště 9, Brno 3Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně Veterinářství 2004;54:490-496

SOUHRN
Baranyiová E., Holub A., Volfová M., Tyrlík M., Ličková A., Samková T. Výpovědi respondentů o kočkách v České republice. Veterinářství 2004;54:490-496.
Cílem naší studie bylo prohloubit znalosti o chování koček v domácnostech České republiky. Z anketní dotazníkové akce o 262 kočkách vyplývá, že kočky respondentů jsou nejvíce chovány v domácnostech dvou a vícečlenných, bez dětí a méně často s dětmi. Náš soubor nelze pokládat za zcela reprezentativní, neboť respondenti představují pouze malou část majitelů koček. (ve venkovských oblastech bývají kočky často chovány jen pro ochranu obydlí před hlodavci). V jednočlenných domácnostech jsou chovatelkami koček téměř výlučně ženy. Tři pětiny koček našeho souboru žije ve městech, z velké části jen v bytech, ale mívají k dispozici též balkon. Kočky chované v rustikálním prostředí se pohybují i venku a polovina se jich toulá mimo zahrady. Plní tam zřejmě širší funkce než ve městech, očekává se, že ochrání obydlí před drobnými hlodavci. Víc než devět desetin respondentů pokládá své kočky za členy domácnosti, dovoluje jim spát v postelích, využívat bytová zařízení, předpokládá vzájemné vnímání nálady, mluví s nimi a pořizuje si jejich fotografie. Z velké většiny je mají za přítulné a hravé, ale též za nezávislé a samostatné. Kočky si zachovávají svou vlastní osobnost a jsou do určité míry na člověku nezávislé. Úskalí jejich soužití s lidmi souvisí s projevy přirozeného chování, jako je např. škrábání po nábytku a kobercích, značkování či požírání květin. Často se vyskytují též projevy agrese vůči členům domácnosti, návštěvníkům či jiným kočkám. V některých případech dochází k nadměrnému kousání a škrábání během her. Přesto jim tázaní věnují velkou pozornost a jsou na své kočky emocionálně fixováni. Tyto problémy mohou nabýt takové závažnosti, že jejich řešení vyžaduje odbornou veterinární pomoc.

SUMMARY
Baranyiová E., Holub A., Volfová M., Tyrlík M., Ličková A., Samková T. Cats in Czech households as viewed by their owners. Veterinářství 2004;54:490-496.
The aim of the present study was to obtain data on behaviour of cats in Czech households. We distributed and evaluated a questionnaire and obtained data about 262 cats. However, we should bear in mind that this group is not representative of all cat owners (e.g. those in rural areas who keep cats only as pest control). Most cats are kept in households with two and more members, with, and less frequently, without children. One-person households are almost exclusively those of women. Three fifths of cats in our study live in cities, mostly in apartments with a balcony available. Cats kept in rural areas move outside the house, and half of them is roaming in the area. These cats are expected to control rodents. Nearly all owners consider their cats as household members, allow them to sleep in beds, use the furniture, claim to understand the moods of cats, talk to them, and have their photographs. Most people describe them as loyal and playful but also independent. Cats keep their personality and are to a certain degree independent of people. Problems in co-existence of cats with people lie in their natural behaviours shown under undesirable circumstances such as scratching, urine marking and eating of house plants. Aggression has been reported to household members, visitors or other cats. Excessive scratching aimed at people and scratching in play has also been reported.. Nevertheless, the respondents pay much attention to their cats and are emotionally bound to them. Owners may seek professional help when confronted with behavioural problems in their cats.

Soužití koček a lidí začalo teprve před 6000 lety,1,2,3 ale prošlo velkými proměnami. V antickém starověku byly postupně domestikovány ve středomoří a odtud se jejich chov rozšiřoval po celém světě. K jejich těsnějšímu sbližování s lidmi docházelo teprve v devatenáctém století, kdy módně začala být, hlavně v pařížských uměleckých a intelektuálních kruzích, oceňována především jejich nezávislost.4,5
Dnes jich žije tolik, že podle kvalifikovaného odhadu připadá globálně jedna kočka na dvanáct lidí.6 V posledních letech jich zvlášť rychle přibývá v postindustriálních společnostech. Např. v USA jich bylo v roce 1983 chováno 24,2 milionů, v roce 1987 27,7 milionů, v roce 1991 57,0 milionů, v roce 1996 59,1 milionů a v roce 2001 již 68,97 až 73,0 milionů.8 Jen za poslední dekádu minulého století se tam jejich počet zvýšil o více než pětinu, takže jich tam na konci druhého milenia bylo o 7,3 milionů víc než psů.9
Nejinak je tomu i v západní Evropě, kde jich v polovině devadesátých let žilo v domácnostech 41 milionů. Poměrně nejvíc jich bylo v Rakousku, Belgii, Francii, Nizozemsku a Švýcarsku. Ve Velké Británii jich bylo víc než psů,10,11 rostoucí podíl tamní kočičí veterinární klientely beletristicky zmiňuje i Herriot.12
U nás je jejich počet k roku 19962 i k roku 200313 odhadován na 1,1 milionu. O jejich soužití s členy našich domácností a o tom, jak se o nich majitelé vyjadřují, víme jen velmi málo.14,15 Proto jsme se pokusili naše poznatky v tomto směru rozšířit a prohloubit.

Materiál a metody
Data jsme získávali pomocí modifikovaného dotazníku,16 který byl zveřejněn v chovatelském časopise “Naše kočky”. Od jeho čtenářů jsme obdrželi 125 odpovědí. Dalších 137 jsme dostali od klientů veterinárních ordinací, jimž jsme dotazníky předávali k vyplnění osobně. Celkem jsme hodnotili chování 262 koček.
Dotazník obsahoval 62 otázek.Odpovědi na ně byly zčásti binární, zčásti vícečetné. Možno je shrnout do několika skupin; a to na údaje: a) o pohlaví, plemenné příslušnosti a věku koček, o době jejich příchodu do domácností a zda a kdy byly nemocné, b) o struktuře domácností (o počtu osob, dětí a zájmových zvířat v domácnostech chovaných) a o způsobu bydlení, c) o denním režimu koček (jejich výživě), d) o dalších různých projevech jejich chování, a to i negativně hodnocených, včetně agresí a f) o hodnocení postavení koček v domácnostech vůbec. K dispozici jsme měli 16 244 údajů, z nichž jsme čerpali dle potřeby. Především nás zajímala četnost výskytu jevů.
V tabulkách uváděné procentuální podíly nebyly vypočítávány z četnosti souboru, nýbrž ze skutečného počtu odpovědí respondentů.

Výsledky
V popisovaném souboru je zhruba dvojnásobně víc koček než kocourů. Třetinu souboru pak tvoří kastráti, samčí, samičí i blíže neurčení (81; 35,3 %).
U tří čtvrtin souboru respondenti udávají i plemennou, rázovou příslušnost. Je velmi pestrá. Častěji se však vyskytují jen čtyři plemena, a to kočka perská, bez prokázaného původu, britská a evropská, které tvoří 56,1 % souboru.
Věk je udáván u 227 koček. Nejvíce jsou zastoupeny dvouleté, tvořící víc než pětinu souboru (52; 22,9 %). Jedinci do stáří pěti let (164) se podílejí na jeho četnosti 72,3 %. S přibývajícím věkem koček do stáří devíti let ubývá. Nejstarší jsou patnáctileté.
Domácnosti, v nichž se kočky chovají, jsou strukturovány různě. Nejčastěji jsou vícečlenné, o dvou a více dospělých osobách. V téměř třetině domácností jsou i děti. Podíl domácností jednočlenných je nejmenší. Žijí v nich téměř výlučně ženy (33 ze 34).
Téměř ze čtyř pětin jsou to domácnosti městské, zbývající jsou venkovské. Víc než třetina městských koček (61; 34,1 %) byty vůbec neopouští, ale téměř polovina (83; 46,4 %) jich má k dispozici balkón. Naproti tomu dvě pětiny koček našeho souboru (44; 38,9 %) žijících rustikálně, v rodinných domcích, ať již se zahradami či bez nich, vycházejí ven a toulají se i mimo zahrady.
Pozoruhodně vysoký je podíl domácností, v nichž nejsou kočky chovány solitárně, samy. Ve dvou třetinách domácností s nimi žijí další živí tvorové, nejvíce kočky (66,9 %) a psi (21,8 %).
Víc než devět desetin respondentů udává, že svým kočkám věnují mnoho pozornosti a dovolují jim využívat bytového zařízení i vybavení. Denně s nimi mluví, téměř se všemi (246; 93,9 %) si hrají, z toho se třemi čtvrtinami denně, se zbytkem alespoň občas, pořizují jim hračky a sloupky na škrábání (231; 88,2 %). Svůj vztah ke kočkám označují za velmi těsný; 211 z 231 (91,3 %) k nim vyjadřuje svou emocionální příchylnost na třech nejvyšších stupních posuzovací škály. Pokládají kočky za členy svých domácností, jsou přesvědčeni, že vzájemně vnímají své nálady, pořizují si jejich fotografie. Téměř ve dvou třetinách případů (146; 60,6 %) se členové domácností kočkám dokonce svěřují. O pevnosti svazku koček s členy domácností svědčí i skutečnost, že jsou ze čtyř pětin (220; 84 %) pokládány za přítulné a z víc než dvou třetin za hravé (182; 69,5 %).
Soužití koček s lidmi má podle výpovědí respondentů i svá úskalí. Negativně bývá hodnoceno především to, že znečišťují byty. Nepříliš často je jim vytýkáno kálení (15; 5,7 %) a močení (15; 5,7 %) mimo kočičí toalety, značkování v bytě (9; 3,4 %), škrábání po nábytku a kobercích (51; 19,5 %). Dále majitelé uvádějí okusování okrasné bytové vegetace (44; 16,8 %) a konzumování nepoživatelných předmětů (5; 1,9 %) či nechutenství (1; 0,4 %) a na druhé straně přílišné loudění potravy, i mňoukáním (26; 9,9 %). Je zmiňováno, že kočky pečují o svou srst nadměrně (3; 1,1 %), ale i to, že ji zanedbávají (1; 0,4 %).
Víc než třetina koček našeho souboru (94; 37,0 %) je majiteli považována za agresivní. Napadají jiné kočky (33; 12,6 %) i členy domácností (6; 2,3 %). Koušou a škrábou je při hrách (29; 11,1 %), útočí na domácí děti (1; 0,4 %) i na cizí osoby (12; 4,6 %). Jsou agresivní při hlazení (5; 1,9 %). při sáhnutí (1; 0,4 %) a při trestání (7; 2,7 %).
Jsou také často, ze dvou pětin, označovány za nezávislé (114; 43,5 %), ale i nadměrně bázlivé (14; 5,3 %). Bojí se a straní psů (36; 13,7 %) i cizích osob (63; 24,0 %).

Diskuse
Pohled na kočky jako společníky lidí byl a je velmi rozporuplný. Byly a jsou dodnes nejvíce pomlouvány. Ve starém Egyptě se staly součástí náboženských rituálů, symbolem kultu plodnosti a mateřství – Bastet.5 V křesťanském světě však byly zatracovány, spojovány s nečistými silami a byly vydávány za společnice čarodějnic. Na rozdíl od řady jiných savců a ptáků nevstoupily ani do zvěrné heraldiky a nenašly místo v křesťanské hagiografii a ikonografii.17
Jejich specifická druhová reprodukční strategie vedla k tomu, že byly již od Aristotela pokládány za tvory lísající se a promiskuitní, což bylo metaforicky přenášeno do života lidí.5,18 Bylo jim mysogynsky přisuzováno pokušitelství, stávaly se symboly spojení s ďáblem. Dokládá to i rozbor čarodějnických procesů od šestnáctého do začátku osmnáctého století v Anglii.5,19 U nás se pozůstatky tohoto v podstatě antifeministického myšlení o kočkách metaforicky uchovávají v pohádkách a vyprávěních, v různých pověrách, rčeních a v některých slangových výrazech dodnes.
Takovouto polarizaci názorů je nutno předpokládat i u nás. Respondenti naší dotazníkové akce zřejmě představují tu část české populace, která má ke kočkám poměr kladný. Zajímá se o ně, pozorně je sleduje a je s to svá stanoviska k jejich chování náležitě formulovat. Někteří čtou odborný časopis a pro své kočky vyhledávají kvalifikovanou pomoc. Proto je nelze pokládat za soubor plně reprezentující obyvatele naši republiky. Lze předpokládat, že část naši populace kočky v oblibě nemá. Spolehlivými daty o rozsahu takovýchto negativních postojů nedisponujeme. Ale ze šetření provedeného v USA vyplývá, že kočky nemá rádo 17,4 % tázaných, zatímco psy jen 2,6 %. 5,20
Nicméně pohlavní rozdíly ve svazku koček a lidí vědecky fundovaně prokázány byly, a to již u dětí a mladistvých; např. kočky má rádo jen 7 % osmi až šestnáctiletých chlapců, ale 18 %, tedy víc než dvojnásobek, stejně starých dívek; psy mají hoši i děvčata v oblibě nerozdílně, ale častěji (32, případně 34 %).5,21 Obdobnou diferenci v emocionálním vztahu ke kočkám jsme zaznamenali i v našem šetření. Např. z demografického profilu našeho souboru je patrné, že podíl domácností o jedné osobě, v nichž žijí kočky, je relativně vysoký, dosahuje 13,0 % – u psů není podíl takových domácností ani poloviční, činí jen 5,2 %14,15,22 – a že tyto domácnosti tvoří téměř výlučně ženy (33 ze 34) (tab. 3). Navíc ženy jsou ve stycích s kočkami obecně víc angažovány.23-27 Pro domácí zvířata obecně nakupují potřeby a produkty častěji než muži, ale u nákupů pro kočky je tento rozdíl největší. Navíc ženy o kočky též více pečují.8 Zčásti lze tento fenomén vysvětlit tím, že městské byty, vesměs domény žen, dvě třetiny koček vůbec neopouštějí. Část jich sice vychází, ale pouze na balkon a jen jedna desetina jich skutečně chodí ven.
Ve venkovských domcích je tomu jinak. Jedna pětina koček z nich chodí ven a toulá se. Nelze opomenout, že chovatelé žijící na venkově mají ke svým kočkám jiný vztah než v městských sídlištích i proto, že kočky jsou vícefunkční součástí provozu domácností. Očekává se, že chrání domácnost před hlodavci. V jejich hodnocení se proto uplatňují odlišná kritéria a dominují jiné chrakteristiky než u koček městských.
Ze srovnání domácností chovajících kočky a psy dále vyplývá, že se kočky chovají v domácnostech s dětmi méně často než psi. Jejich podíl je o jednu čtvrtinu nižší než domácností, v nichž žijí psi s dětmi (30,8 %, případně 38,4 %).14,15,22,28,29
Rozdíly mezi domácnostmi chovajícími kočky a psy dokumentujeme i v podílu dalších spolužijících živočichů (tab.5). Dvě třetiny koček se chová v domácnostech s dalšími kočkami a víc než pětina i se psy. V domácnostech se psy bývá spektrum živočichů druhově pestřejší.22
Městské kočky trvale obývají jen nevelký prostor. Logickým důsledkem tohoto jevu jsou problémy s jeho znečišťováním – defekují a močí, značkují mimo vymezený toaletní prostor. Tento problém však není v našem souboru vykazován příliš často. Byl zaznamenán jen v necelé sedmině domácností našich respondentů (14,8 %). Britská Association of Pet Behaviour Counsellors (APBC) udává podíl vyšší, čtvrtinový (25,5 %), a označuje jej za nejčastější chovatelskou komplikaci.30
Problémem soužití s kočkami je i jejich agresivnost. Dokládají to i britské prameny udávající, že na lidi že útočí přes třetinu koček (36 %) a na psy téměř pětina (19 %).30 Uvedené negativně vnímané projevy chování koček patří k těm, s nimiž se majitelé mohou i u nás obracet na veteináře se žádostí o pomoc.
Domestikaci koček lze interpretovat jako plynulý proces, který začal před tisíci lety vzájemným sbližováním při zabezpečování plodů sklizně před hlodavci. Při tom kočky vedly na lidech poměrně nezávislý vlastní život. Na jejich zdomácňování je však možno pohlížet odlišně. Vždyť ležet v teple u kamen, odpočívat a příst na klíně členů domácností začaly mnohem později a teprve nedávno dostala většina našich koček možnost sdílet komfort našich urbanizovaných domovů. Proto jsou někdy pokládány za domestikované až v posledních sto padesáti letech.5,31 Jejich chování však i nadále nese zjevné prvky nezávislosti a samostatnosti. Jeho interpretaci ztěžuje i to, že kočky se od sebe pohybovými projevy značně liší. I přesná pozorování motoriky jsou těžko přenosná z jednoho na druhého jedince. V současné době však přece jen již disponujeme dílčími spolehlivými poznatky.
Nicméně jsou kočky i nadále opřádány rozporuplnými báchorkami, mýty a předsudky, a to jak jejich odpůrci, tak milovníky. Jsou pokládány za tajuplné, nezávislé, nepředvídatelné, falešné, proradné, záludné, pohlavně nezřízené i za půvabné, hravé, přítulné, zdrženlivé a ostýchavé. K jejich dokonalejšímu poznání a k objektivizaci chápání a výkladu jejich chování a vzájemného vztahu s lidmi je třeba urazit ještě dlouhou cestu.

Literatura:
1. Beaver B. V. Feline Behavior: A Guide for Veterinarians. Philadelphia; W.B. Saunders, 1992:276.
2. Turner D. C., Bateson P. Why the cat? In: Turner D. C., Bateson P. (Eds): The Domestic Cat. The biology of its behaviour. Second edition. Cambridge; Cambridge University Press, 2000: 3-6.
3. Case L. P. The cat. Its behavior, nutrition & health. Ames; Iowa State Press, 2003:165-187.
4. Kete K. The beast in the boudoir: petkeeping in nineteenth century Paris. Berkeley; University of California Press, 1994
5. Serpell J. A. The human-cat relationship. In: Turner D. C., Bateson P. (Eds): The Domestic Cat. The biology of its behaviour. Second edition. Cambridge; Cambridge University Press, 2000: 179-192.
6. Anon. Cats across the world. Anthrozoos 1990;3:196.
7. U. S. Pet Ownership & Demographics Sourcebook. Schaumburg; AVMA, 2002:46.
8. APPMA: 1999-2000 National Pet Owners Survey. Greenwich; American Pet Product Manufacturers Association Inc., 1999:359.
9. Voigt A. 2000 AVMA Directory and Resource Manual. Schaumburg; AVMA, 2000:1022.
10. Nott H. M. R. Eurocats. J Feline Advis Bureau 1996;34:46-47.
11. Rochlitz I. Feline welfare issues. In: Turner D. C., Bateson P. (Eds): The Domestic Cat. The biology of its behaviour. Second edition. Cambridge; Cambridge University Press, 2000:193-206.
12. Herriot J. Zvěrolékař a kočičí historky. Praha; Svoboda, 1995:110.
13. Mahelka B. osobní sdělení 2004.
14. Baranyiová E., Holub A., Volfová M., Tyrlík M., Ličková A., Samková T. Psi a kočky v českých domácnostech – srovnání. In: Program a abstrakta 30. etologické konference, Jičín; ČSEtS, 2003a:42.
15. Baranyiová E., Holub A., Volfová M., Tyrlík M., Ličková A., Samková T. Psi a kočky v českých domácnostech. In: Ochrana zvířat a welfare 2003, část A. Brno; VFUB, FVHE 2003b: 8-12
16. Askew H. R. Behandlung von Verhaltensproblemen bei Hund und Katze. Berlin; Parey, 1997:372.
17. Škrobonja A., Kontošić I., Bačić J., Vučević-Bajt V., Muzur A., Golubovič V. Domestic animals as symbols and attributes in Christian iconography: some examples from Croatian sacral art. Vet Med Czech 2001;46:101-107.
18. Darnton R. The great cat massacre + popular culture and society in early 18th -century France. History Today 1984;34:7-15.
19. Serpell J. A. Demonic pets: the concept of the with´s familiar in early modern England. In: Human Animal Interactions and Zoonoses Prevention and Control in Developing Countries. Prague; WHO/IAHAIO, 1998:83.
20. Kellert S. R., Berry J. K. Knowledge, affection and basic attitudes toward animals in American society: Phase III.Washington DC; US Government Prinitng Office, 1980:162.
21. Freed E. X. Normative data on a self-administered projective question for children. J Project Tech Person Asses 1965;29:3-6.
22. Baranyiová E., Holub A., Janáčková B., Ernstová M. Výpovědi chovatelů o psech v České republice.Veterinářství 2001;51:167-172.
23. Mertens C., Turner D. C. Experimental analysis of human-cat interactions during first encounters. Anthrozoos 1988;2:83-97.
24. Mertens C. Human-cat interactions in the home setting. Anthrozoos 1991;4:214-231.
25. Turner D. C. The ethology of the human-cat relationship. Schw Arch Tierheilk 1991;133:63-71.
26. Turner D. C. Rieger G. Singly living people and their cats: A study of human mood and subsequent behavior. Anthrozoos 2001;14:38-46.
27. Turner D. C. The human-cat relationship. In: Turner D. C., Bateson P. (Eds): The Domestic Cat. The biology of its behaviour. Second edition. Cambridge; Cambridge University Press, 2000: 193-206.
28. Holub A., Baranyiová E. Psi a děti v domácnostech. In: 28. etologická konferencia. Račkova dolina; ČSEtS, 2001a:56-57.
29. Holub A., Baranyiová E. Psi a děti v českých domácnostech. In: Ochrana zvířat a welfare 2001, Brno; vydavatel: 2001b:62-63.
30. Behavioural problems in cats and dogs. Vet Rec 2002;151:252.
31. Bökönyi S. Definitions of animal domestication. In: J. Clutton-Brock (Ed.): The Walking Larder: patterns of domestication, pastoralism, and predation. London; Unwin, 1989:22-27.

Adresa autora:
Doc. MVDr. Eva Baranyiová, CSc.
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
Palackého 1 – 3
612 42 Brno

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *