Výskyt a klinický význam tasemnice Anoplocephala perfoliata

M. VOJTKOVÁ,1 J. MEZEROVÁ,2 B. KOUDELA3 1Veterinární klinika, Ústí nad Labem 2Klinika chorob koní Fakulty veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity Brno 3Ústav parazitologie Fakulty veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity Brno Veterinářství 2006;56:24-28

SOUHRN
Vojtková M., Mezerová J., Koudela B. Výskyt a klinický význam tasemnice Anoplocephala perfoliata. Veterinářství 2006;56:24-28.
Anoplocephala perfoliata je nejčastěji diagnostikovanou tasemnicí koní a je považována za významný faktor v etiologii jejich kolikových onemocnění. Obsahem příspěvku jsou základní poznatky o biologii této tasemnice, epizootologii, patogenitě, diagnostice a terapii. Podrobně jsou rozebrány klinické příznaky anoplocefalózy, resp. kolikových onemocnění spojovaných s infekcí tasemnicemi.

SUMMARY
Vojtková M., Mezerová J., Koudela B. Occurrence and clinical meaning of the tapeworm Anoplocephala perfoliata. Veterinářství 2006;56:24-28.
Anoplocephala perfoliata is the most frequent tapeworm diagnosed in horses and is consider to be an important factor in aetiology of their colic diseases. Content of this subscription creates primary findings on biology of this tapeworm, epidemiology, patogenity, diagnostics and therapy. Clinical signs of anoplocephalosis are described exhaustively, resp. colic diseases associated with infections caused by tapeworms.

Úvod
Kůň je definitivním hostitelem čtyř druhů tasemnic: Anoplocephala perfoliata, Anoplocephala magna, Anoplocephaloides mamillana a Moniezia pallida. Největší význam je přikládán tasemnici A. perfoliata, která je považována za významný faktor v etiologii kolikových onemocnění koní a je popsáno mnoho případů, u nichž byla tato tasemnice příčinou nejrůznějších poškození střeva. Anoplocephala perfoliata je celosvětově rozšířenou tasemnicí a je také nejčastěji se vyskytujícím druhem.
Problematika koňských parazitóz a s ní spojené prevalenční studie jsou v České republice orientovány z největší části na hlístice a pokud se zmiňují o tasemnicích, pak jen velice okrajově. Je popsán výskyt vajíček tasemnic r. Anoplocephala v trusu u 5 klisen z jednoho chovu, kam byli pravidelně importováni koně ze zámoří.1 Důvodem tohoto opomíjení jak u chovatelské, tak také u odborné veřejnosti je hluboce zakořeněný a po dlouhou dobu tradovaný názor, že tasemnice nejsou pro koně patogenní a jejich výskyt je sporadický. Výsledky získané sledováním vybraných chovů koní i analýzou kolikových pacientů však tento názor vyvrací a i v České republice byly tasemnice u několika případů diagnostikovány jako příčina smrtelného onemocnění.

Biologie tasemnice A. perfoliata
Dospělá tasemnice A. perfoliata měří 2,5 až 8 cm a je 1,5 až 2 cm široká. Kulovitý skolex A. perfoliata je vybaven čtyřmi kulovitými přísavkami a dosahuje velikosti až 3 mm. Jako jediná z tasemnic koní má A. perfoliata na skolexu kaudálně za přísavkami lalůčky, které jsou podobné oušku a velké asi 0,5 až 1 mm. V hostiteli jsou dospělé tasemnice uchyceny v kaudálním ileu, na ileocékální chlopni, v céku a vzácněji ve ventrálních slohách velkého kolonu. Vývojový cyklus tasemnic rodu Anoplocephala je nepřímý. Trusem odcházejí do vnějšího prostředí vajíčka, která mají polygonální tvar a velikost 60 až 80 µm. Tato vajíčka jsou schopna přežít na pastvině až devět měsíců. Mezihostiteli jsou ubikvitárně se vyskytující půdní roztoči čeledí Galumnidae, Oribatulidae a Carabodidae. Po pozření vajíček roztoči se onkosféra uvolní z vajíčka, pronikne do tělní dutiny roztoče a vyvíjí se zde v rozpětí jednoho až čtyř měsíců do infekčního stádia cysticerkoidu. Koně se infikují přijetím krmiva obsahujícího roztoče s cysticerkoidem. Během prepatentní periody, trvající šest až osm týdnů, se z cysticerkoidu vyvíjí dospělá tasemnice, která produkuje vajíčka vylučovaná trusem.1

Rozšíření tasemnice A. perfoliata
Údaje o prevalenci koňských tasemnic se velice různí. Studie, při kterých byly použity koprologické metody, uvádějí podstatně nižší hodnoty prevalence než patologickoanatomická vyšetření, popř. vyšetření koní na jatkách. Prevalenční studie provedené koprologickými metodami v Německu v letech 1972 – 2001 udávají výskyt A. perfoliata v rozmezí 0,7 – 25 %.3,4,5 Prevalence A. perfoliata zjištěná koprologicky na Slovensku v roce 2001 byla 0,11 % a v Polsku 2,1 %.6,7 Američtí autoři srovnávali patologické a koproskopické vyšetření při sledování výskytu tasemnic koní. Od února 1981 do února 1983 bylo na přítomnost tasemnic ve střevě vyšetřeno 363 koní, z toho bylo 353 koní vyšetřeno také koprologicky. Prevalence tasemnic dosáhla při pitvě 54 %, ale koprologicky byly tasemnice potvrzeny pouze u 3,1 % sledovaných koní.8,9 V zatím jediné prevalenční studii zpracované v České republice bylo v období od ledna 2003 do září 2004 koprologicky (flotace) vyšetřeno celkem 432 vzorků trusu od 342 koní různého věku, pohlaví a plemene. Vzorky pocházely ze 17 stájí s větším počtem chovaných koní, kteří měli přístup na pastvu. Z celkového počtu (n = 342) vyšetřených koní 23 (6,73 %) zvířat vylučovalo vajíčka tasemnice A. perfoliata. Vylučování proglotid bylo makroskopickým vyšetřením zjištěno pouze v jednom případě.10 Vzhledem k nízké senzitivitě koprologického vyšetření je zřejmé, že skutečný výskyt tasemnic v chovech koní na území České republiky je vyšší. Při porovnání prevalence tasemnic zjištěné v České republice se zahraničím je zřejmé, že u nás zjištěná hodnota se nachází v rozmezí popisovaném různými autory v různých zemích. Ve sledovaném souboru koní nebyly nalezeny významné rozdíly ve výskytu u jednotlivých plemen a také nebyla nalezena souvislost mezi věkem a napadením tasemnicemi.10

Diagnostika
Koprologické vyšetření jako metoda detekce tasemnic je považováno za nepřesné a málo citlivé. Jeho nízká senzitivita je vysvětlována několika příčinami. Jedním z uváděných důvodů je fakt, že se u druhu A. perfoliata děloha neotevírá bezprostředně po oddělení zralých proglotid od strobila, což vysvětluje nízké promísení vajíček v trusu.11 Další příčinou nízké senzitivity koprologického vyšetření je diskontinuální vylučování proglotid.12 Nexistuje žádný vzájemný vztah mezi intenzitou infekce, která je hodnocena počtem tasemnic ve střevě, a množstvím vajíček v trusu jednotlivých koní, avšak existuje signifikantní souvislost mezi intenzitou infekce a senzitivitou vyšetření trusu.13
Nízká senzitivita koprologických metod je důvodem hledání a vývoje jiných diagnostických technik pro průkaz infekce tasemnicemi u koní. Mezi testované nepřímé metody patří průkaz protilátek proti tasemnicím v séru koní. Pro imunodiagnostiku byly použity somatické antigeny – ze skolexů nebo z celého těla, popř antigeny exkrečně/sekreční.14 Pomocí těchto antigenů lze stanovit specifické protilátky. Diagnostická citlivost sérologických metod je vyšší než u koprologických metod. Sérologické testy jsou užitečné pro zjištění expozice, nikoliv však aktuální infekce, protože protilátky mohou perzistovat i po eliminaci parazitů. Slibnou budoucnost v diagnostice anoplocefalózy naznačuje řetězová polymerázová reakce (PCR). Pomocí PCR je možné identifikovat DNA z povrchu vajíček A. perfoliata v trusu infikovaných zvířat a stanovit aktuální infekci.15

Patogeneze a klinické příznaky anoplocefalózy
Predilekční místo pro přichycení A. perfoliata ve střevě hostitele představuje oblast ileocékální chlopně. Tasemnice však mohou být nalezeny i na sliznici vzdálenější od této lokality. Patologické změny vznikají v místě uchycení tasemnice na sliznici. Závažnost patologických změn roste proporcionálně s počtem přítomných parazitů. Spektrum změn sahá od zesílení a edematizace sliznice přes ulcerace a tvorbu granulační tkáně až po perforaci střevní stěny. Dochází k infiltraci lamina propria a okolních tkání lymfocyty a eozinofilními granulocyty.12,16-18 Koně infikovaní nízkým počtem tasemnic nemusí vykazovat klinické příznaky onemocnění. Při vyšším napadení se objevují intermitentní koliky, průjem a peritonitida. Masivní infekce (více než 100 jedinců) může být doprovázena progresivním hubnutím a anémií, ale příznaky akutní abdominální bolesti jsou pravděpodobnější než chronický průběh anoplocefalózy.

Koliková onemocnění způsobená tasemnicí A. perfoliata
Role koňských tasemnic při vzniku kolikových onemocnění je ve světové literatuře diskutována již po mnoho desítek let. Nejstarší literární údaje připisují koňským tasemnicím neurčitý a pochybný klinický význam. V 80. a 90. letech však vzrostl počet publikovaných klinických případů, které popisují přítomnost či úlohu tasemnic A. perfoliata při vážných a často smrtelných intestinálních onemocnění koní. Tasemnice u koní nemigrují, takže jejich patologické působení je úzce vázáno na střevo, konkrétně na místo přichycení. Pokud se tito parazité vyskytují ve vyšších počtech, mají tendenci se shlukovat do trsů.14 Toto shlukování může zhoršit lokalizované léze, které se tímto mohou rozšířit do submukózy, kde mohou snadněji porušit krvení a nervovou regulaci. Těmito změnami a současně změnami v tloušťce střevní stěny v ileocékálním spojení splňuje infekce A. perfoliata kritéria nezbytná k zapříčinění poruch ve střevní motilitě a integritě.19 Široké spektrum intestinálních poškození zahrnuje střevní invaginace, intramurální hematom, intestinální obturace, střevní divertikl a perforace střeva.19-25
Střevní invaginace: Střevní invaginace (vchlípení, intususcepce) se řadí k vážným příčinám akutních nebo chronických kolikových bolestí, v jejichž etiopatogenezi tasemnice hrají významnou roli.19-22,25 Jedná se o změny polohy střevních kliček ve směru jejich podélné osy, při které se střevní trubice převrátí a ve směru peristaltiky se teleskopicky vsune do sousedního oddílu. Střevní invaginace vznikají na tenkém, slepém nebo tlustém střevě a označují se podle postiženého oddílu střeva. Nejčastěji se vyskytuje ileocékální invaginace a naopak sporadický výskyt je popisován u cékocékální a cékokolické intususcepce.26-29
Přesný způsob, jakým tasemnice iniciují intususcepci, není znám a existuje několik teorií. Některé studie předpokládají, že mechanismus intususcepce tkví v segmentální atonii následkem lokální anoxie způsobené verminózní arteritidou. Hyperperistaltika v segmentu, který sousedí s atonickým úsekem, pak indukuje intususcepci.17 Další autoři míní, že iniciátorem intususcepce je lokální hypomotilita, která vzniká poruchou parasympatiku. Tu způsobuje A. perfoliata, která disponuje velkým množstvím enzymu acetylcholinesterázy. Působením acetylcholinesterázy je synaptický acetylcholin rozštěpen, čímž dochází k lokálnímu omezení střevní peristaltiky. Tak může být snížena motilita střeva v místech, kde jsou lokalizovány tasemnice.30
Klinický obraz intestinálních intususcepcí je poměrně pestrý a závisí na tom, zda je transport zažitiny přerušen částečně nebo úplně. Zatímco jejunoileocékální intususcepce probíhá jako typický akutní ileus tenkých střev, ileocékální invaginace může mít podobu jak akutního tak chronického onemocnění.18,27,29
Při protrahované formě jsou po akutní fázi se středními intenzivními kolikovými bolestmi popisovány asymptomní intervaly, ve kterých zvíře normálně příjímá krmivo a defekuje. Ztráta váhy a pomalu se zhoršující celkový zdravotní stav jsou nejnápadnějšími symptomy. Chronická forma ileocékální invaginace u hříbat je často spojena s výskytem žaludečních vředů. Postižená hříbata neprosperují tak dobře jako jejich vrstevníci, mívají horečku a nejčastěji po krmení vykazují kolikové bolesti. U koní s chronickou formou je většinou nalézáno krátké nestrangulované intususceptum, které působí periodickou obstrukci tenkého střeva.18,27,29
Klinické příznaky cékocékální a cékokolické invaginace se mění s rozsahem cékální inverze a stupněm nekrózy stěny slepého střeva. Inkompletní obstrukce vzniká invertováním cékálního apexu a projevuje se středními intermitentními kolikovými bolestmi, anorexií, ztrátou hmotnosti a redukovanou defekací. Jestliže tento stav progreduje do kompletní obstrukce se strangulací cekálního apexu, jsou pozorovány středně silné až silné kolikové bolesti, endotoxémie a změny v peritoneální tekutině. Kompletní obstrukce je častá u cékokolických invaginací, při kterých se apex céka dostává skrz úzké cékokolické spojení.25,28,30
Stanovení diagnózy je u některých pacientů možné na základě rektální palpace nebo ultrasonografického vyšetření abdomenu. Ve většině případů je však přesná příčina koliky stanovena až při laparotomii nebo pitvě. Intususcepce jsou řešitelné pouze chirurgicky. Prognóza ileocékální, cékocékální a cékokolické invaginace při včasném zachycení a promptním chirurgickém zákroku je dubiózní.22,27,28 Dlouhotrvající jejunoileocékální a cékokolické intususcepce mají prognózu špatnou.27,30
Ruptury střeva: Odborná literatura popisuje několik případů, ve kterých byly tasemnice považovány za příčinu perforací různých střevních úseků. Rizikovou část gastrointestinálního ústrojí představuje v tomto směru slepé střevo. Přitěžujícím faktorem pro vznik perforace céka je vedle tasemnic také porod. Předpokládá se, že plod během svého otáčení při porodu vyvíjí tlak na kolon a rektum. Jestliže je střevo poškozeno, např. tasemnicemi, může snáze dojít k ruptuře.31 Infaustní perforace slepého střeva způsobená tasemnicemi byla popsána také v kombinaci s ileocékální intususcepcí nebo murálním abscesem uzavírajícím cékokolický otvor.12 Masivní infekce tasemnicemi však byla diagnostikována také u koní s perforacemi lokalizovanými v oblasti tenkého střeva a také v těchto případech je zvažován regionální ileus způsobený parazity jako příčina fatálního kolikového onemocnění.32
Ileální impakce: Protože predilekčním místem přichycení tasemnic je oblast ileocékálního spojení a jejich přítomnost v tomto místě vyvolává patologické změny, jsou tasemnice spojovány také s impakcemi posledního úseku tenkého střeva. V jedné studii bylo 81 % ileálních impakcí asociováno s tasemnicemi. Není zatím přesně jasné, jakým způsobem tasemnice ileální impakce způsobují. Předpokládá se, že příčinou je edém a masivní nahloučení tasemnic v místě ileocékálního spojení.33
Hypertrofie ilea a střevní divertikl: Svalová hypertrofie ilea vznikající po poškození tasemnicemi se projevuje rekurentními kolikovými bolestmi, které se s přibývajícím časem zhoršují. Tato hypertrofie může být doprovázena větším počtem malým divertiklů, vzniklých pravděpodobně ze slizničních ulcerací. Tyto divertikly mají podobu měkkých fluktuujících prohlubenin ve stěně ilea. Perforace jejich tenké stěny, která se sestává pouze ze serózy a tenké vrstvy chronickým zánětem změněné tkáně, může vést k fatální peritonitidě.21 Jsou popsány případy trakčního divertiklu těsně před ostium ileocaecale, jehož příčinou vzniku bylo napadení A. perfoliata a dále vznik divertiklu následkem napadení A. perfoliata s následnou rupturu střeva.24

Terapie a prevence anoplocefalózy
Lékem volby je pyrantel pamoate v dvojnásobné (13,2 mg/kg ž. hm.), popř. trojnásobné (19,8 mg/kg ž. hm.) dávce a praziquantel v dávce 1 mg/kg ž. hm.33,34 Skupina makrocyklických laktonů (avermektiny /ivermektin/ a milbemyciny /moxidectin/) nemají na tasemnice žádný vliv. V České republice vhodný lék dlouho chyběl a teprve v nedávné době bylo registrováno antiparazitikum Abamitel® (Krka d. d., Slovinsko), které obsahuje abamektin a praziquantel. Obsahem avermektinu abamektinu a cestodicidního praziquantelu pokrývá svojí účinností celé spektrum parazitů koní. V rámci experimentální studie bylo toto léčivo podáno šesti koním, u nichž byla koprologicky zjištěna vajíčka A. perfoliata, a byla potvrzena spolehlivá účinnost.10
Ve vývojovém cyklu mají důležitou roli půdní roztoči jako mezihostitelé. Jejich eliminace na pastvinách však není možná. Protože se mezihostitelé vyskytují na kultivované půdě pouze vzácně, je doporučováno pravidelné zaorávání pastvin. Smysluplným doplňkem strategie zaměřené proti tasemnicím je také odstraňování trusu z pastvin, jejich orba a osetí nebo střídavé využívání pastvin jinými živočišnými druhy.

Práce byla uskutečněna za finanční podpory FVL VFU jako studentská odborná práce.

Literatura:
1. Lukešová D. Zkušenosti s nálezy protozoí rodu Eimeria, Cryptosporidium, Giardia, a tasemnic rodu Anoplocephala u koní. Veterinářství 1997; 47: 92-94
2. Lichtenfels J. R. Helmints of domestic equids. Ilustrated keys to genera and species with emphasis on North American forms. Proc. Helminth. Soc. Wash. 1975;42:1-92.
3. Brem S., Wojtek S. Beitrag zum Wurmbefall der Pferde, insbesondere das Vorkommen des großen Leberegels. Tierärtztl. Umsch. 1972;27:264-267.
4. Epe C., Behrens T., von Samson-Himmelstjerna G., Schnieder T. Prevalence of tapeworms (Anoplocephalidae) in horses in Northern Germany. Prakt. Tierarzt. 2001;82:37.
5. Beelitz P., Gothe R. Endoparasitenfauna und Befallshäufigkeit der Arten bei Jährlingen und erwachsenen Pferden in oberbayrischen Zuchtbetrieben mit jahrelanger, regelmäßiger Anthelmintikaprophylaxe. Tierärztl. Prax. 1997;25:445-450.
6. Königová A., Varády M., Čorba J. The prevalance of equine gastrointestinal parasites in the Slovak Republic. Helmintológia 2001;38:211-214.
7. Gawor J. J. Prevalence of internal parasites in riding hoses. Medycyna weterynaryjna 2002;58:148-150.
8. Lyons E. T., Tolliver S. C., Drudge J. H., Swerczek T. W., Crove M. W. Parasites in Kentucky thoroughbreds at necropsy: Emphasis in stomach worms and tapeworms. Am. J. Vet. Res. 1983;44:839-844.
9. Kivipelto J., Nicklin C., Asquith R. L. Seasonal variations in patent tapeworm infections in horses in north central Florida. In: Proceedings AAVP, 41st Ann. Meeting 1996; Abstract No. 33.
10. Vojtková M. Výskyt a klinický význam tasemnic rodu Anoplocephala v chovech koní v České republice. Odborná diplomová práce, 2005:56.
11. Rooney J. R. Volvulus strangulation and intussusception in the horse. Cornell Vet. 1965;55:644-653.
12. Beroza G. A., Barclay W. P., Phillips T. N., Foerner J. J., Donawick W. J. Cecal perforation and peritonitis assosiated with Anoplocephala perfoliata infection in three horses. J. Am. Vet. Med. Assoc. 1983;183:804-806.
13. Proudman C. J., Edwards G. B. Validation of centrifugation/flotation technique for the diagnostic of equine cestodiasis. Vet. Rec. 1992;131:71-72.
14. Proudman C. J., Trees A. J. Use of excretory/secretory antigens for the serodiagnosis of Anoplocephala perfoliata cestodosis. Vet. Parasitol. 1996;61:339-247.
15. Drogemüller M., Beelitz P., Pfister K., Schnieder T., von Samson-Himmelstjerna G. Amplification of ribosomal DNA of Anoplocephalidae: Anoplocephala perfoliata diagnosis by PCR as a possible alternative to coprological methods. Vet. Parasitol. 2004;124:205-215.
16. Fogarty U., Del Piero F., Purnell R. E., Mosurski K. R. Incidence of Anoplocephala perfoliata in horses examinated in an Irish abattoir. Vet. Rec. 1994;134:515-518.
17. Christl H. Darmruptur nach Massenbefall mit Anoplocephala perfoliata bei einer Stute: Berl. Münch. tierärztl. Wochenschr. 1971;84:305-307.
18. Rodriguez-Bertos A., Corchero J., Castaño M., Peña L. Luzón M., Gómez-Bautista M., Meana A. Pathological alterations caused by Anoplocephala perfoliata infection in the ileocecal junction of equids. J. Vet. Med. A 1999;46:261-269.
19. Barcley W. P., Phillips T. N., Foerner J. J. Intussusception assosiated with Anoplocephala perfoliata infection in five horses. J. Am. Vet. Med. Assoc. 1982; 180: 752-753.
20. Beroza G. A, Williams R., Marcus L. C., Mille P. Prevalence of tapeworm infection and assosiated large bowel disease in horses. Equine Colic Res. 1986;2:21-25.
21. Edwards G. B. The role of tapewoms in equine colic. Pferdeheilkunde 1999;15:309-312.
22. Gaughan E. M., Hackett R. P. Cecocolic intussusception in horses: 11 cases (1979-1989). J. Am. Vet. Med. Assoc. 1990;197:1373-1375.
23. Kopf N. Protrahierte Magenruptur infolge eines Dünndarmileus und intramurales Hämatom des Jejunums in Verbindung mit Zestodenbefall bei einem Pferd. Pferdeheilkunde 1990;6:169-171.
24. Auer U. Divertikelbildung am Ileum als Kolikursache bei einer fünfjährigen Lipizzanerstute. Wien. Tierärztl. Mschr. 1998;87:138-141.
25. Simhofer H., Auer U. Invaginatio caecocolica bei zwei Isländerstuten nach befall mit Anaplocephala perfoliata-zwei Fallberichte. Wien. Tierärztl. Mschr. 2000;87:122-126.
26. Robertson J. R., Johnson F. M. Surgical correction of caeco-colic intussusception in a horse. J. Am. Vet. Med. Ass. 1980;176:223-224.
27. Freeman D. E. Surgery of the small intestine. Vet. Clin. North Am. Equine Pract. 1997;13:261-301.
28. Dabareiner R. M., White N. A. Disease and surgery of the cecum. Vet. Clin. North Am.Equine Pract. 1997;13:303- 315.
29. Robertson J. T. Disease of the small intestine. In: White N. A.: The equine acute abdomen. Lea & Febiger 1990:347-369.
30. Martin B. B., Freeman D. E., Ross M. W., Richardson D. W., Johnston J. K., Orsini J. A. Cecocecal and Cecocolic Intussusception in 30 Horses. AAEP Proceedings 1998;44:254-255.
31. Platt H. Caecal rupture in partiturient mares. J. Comp. Pathol. 1983;93:343-346.
32. Elce Y. A., Kraus B. M., Habecker P. L., Arnold C. Jejunal perforation in three young horses. Equine Vet. J. 2003;35(7):720-722.
33. Proudman C. J., French N. P., Trees A. J. Tapeworm infection is a significant risk factor for spasmodic colic and ileal impaction colic in the horse. Equine Vet. J. 1998;30:194-199.
34. Lyons E. T., Drudge J. H., Tolliver S. C., Swerczek T. W. Pyrantel pamoate: Evaluating its activity against equine tapeworms. Vet. Med. 1986;81:280-285.
35. Lyons E. T., Tolliver S. C., Ennis L. E. Efficacy of praziquantel (0,25 mg.kg-1) on the cecal tapeworm Anoplocephala perfoliata in horses. Vet. Parasitol. 1998;78:287-289.

Adresa autora:
MVDr. Michaela Vojtková
Veterinární klinika
Drážďanská 25
400 07 Ústí nad Labem

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *