Výsledky screeningového vyšetření na přítomnost antikoagulačních rodenticidů u psů: 123 případů

Otravy antikoagulačními rodenticidy (AR) patří mezi nejčastější otravy u psů.

Antagonizují vitamín K-epoxid-reduktázu a mohou vést ke vzniku život ohrožující koagulopatie. Tento enzym je nutný k redukci vitamín K-epoxidu zpět na vitamín K. Pokud tedy nedochází k recyklaci vitamínu K, nedochází ke karboxylaci faktorů II, VII, IX a X, což je krok nutný ke vzniku aktivních faktorů. Pokud jsou hladiny těchto faktorů v plazmě snížené, rozvíjí se koagulopatie. Screeningové vyšetření na přítomnost antikoagulačních rodenticidů je užitečný nástroj pro potvrzení intoxikací AR a to zejména v případech, kdy pozření látky proběhlo beze svědků. Toto vyšetření je vhodné také v případech, kdy majitelé tvrdí, že k pozření látky nemohlo dojít. Klinické příznaky intoxikace AR jsou obvykle vágní a mohou zahrnovat apatii, anorexii, dyspnoi, hemoptýzu, tachykardii, slabý pulz, bledé sliznice a kolaps sekundárně díky krvácení. Při auskultaci mohou být zjištěny tlumené plicní ozvy v důsledku pleurální efuze nebo tlumené srdeční ozvy při přítomnosti perikardiální efuze. Nicméně tyto příznaky se objevují jako důsledek jakékoliv koagulopatie. Při vyšetření pacienta s těžkou koagulopatií patří do diferenciální diagnostiky intoxikace AR, diseminovaná intravaskulární koagulace (sekundárně k neoplaziím, úpalu, sepsi nebo syndromu systémové zánětlivé odpovědi), hemofilie nebo jiná dědičná porucha koagulace, selhání jater nebo vážné autoimunitní onemocnění jako je imunitně zprostředkovaná trombocytopenie. Z těchto příčin má intoxikace AR nejlepší prognózu, nicméně je nutná včasná diagnostika a terapie. Cílem této studie byl screening na přítomnost antikoagulačních rodenticidů u pacientů s podezřením na intoxikaci a identifikace jakékoliv korelace mezi prodloužením protrombinového času (PT, prothrombin time) a aktivovaného parciálního tromboplastinového času (aPTT, activated parcial tromboplastine time) a koncentrací a typem AR a zhodnocení prognostického významu.
Do studie bylo zařazeno 123 záznamů od psů, u kterých bylo provedeno vyšetření na přítomnost AR. Byla doplněna anamnéza, klinické příznaky, možná nebo vědomá konzumace látky, výsledky klinického vyšetření, výsledky hematologického vyšetření, PT, aPTT, výsledky toxikologického vyšetření, počet dní strávených na hospitalizaci, finální diagnóza a výsledek terapie. Plná krev nebo sérum byly vyšetřeny pomocí kapalinové chromatografie na přítomnost brodifacoumu, bromodiolonu, diphacinonu, chlorophacinonu, pindonu, valonu a warfarinu.
U 75 psů (61 %) byl zjištěn pozitivní výsledek, u 48 psů (39 %) negativní. Medián věku v pozitivní skupině byl 3,5 roku (rozmezí 0,3-11 let), v negativní skupině pak 4 roky (0,08-14 let). Jednalo se o skupinu složenou z několika různých plemen, z nichž nejčastěji se objevovali kříženci, labradoři, bišonci a kokršpanělé. Údaj o jisté nebo možné konzumaci látky byl uveden u 60 psů z celkového počtu 123. V negativní skupině nebyla zjištěna žádná jistá konzumace, u 12 psů byla možnost konzumace látky připuštěna. V pozitivní skupině byla u 49 zaznamenána možnost nebo jistota konzumace AR. Počáteční klinické příznaky byly zaznamenány u 121 psů. Nejčastěji se jednalo o apatii /73/121), inapetenci nebo anorexii (49/121), zvracení (39/121), dyspnoi (25/121) a kašel (22/121). Nebyl zjištěn žádný rozdíl mezi negativní a pozitivní skupinou. Mediány rektální teploty, tepové a dechové frekvence se mezi skupinami nelišily. Nebyl zjištěn ani rozdíl mezi hematokritem, počtem trombocytů a aPTT. Medián hodnot byl v pozitivní skupině statisticky významně prodloužený ve srovnání se skupinou negativní. Pozitivní skupině bylo aplikováno významně vyšší množství FFP (fresh frozen plazma) ve srovnání s negativní skupinou. Naopak nebyl zjištěn rozdíl mezi podanou erytrocytární masou.
U pozitivních psů byl zjištěn brodifacoum (60/75), diphacinon (14/75) a chlorophacinon (2/75). U jednoho psa byl zjištěn současně brodifacoum a diphacinon. Nebyla zjištěna žádná korelace mezi hladinou AR a prodloužením PT nebo aPTT. Mezi skupinami nebyl zjištěn rozdíl v délce trvání hospitalizace. Významně více pacientů z pozitivní skupiny přežilo (74/75) oproti přeživším z negativní skupiny (30/48). Jediný pes z pozitivní skupiny, který nepřežil, bylo štěně původně vyšetřované pro vážný respiratorní distres a došlo u něj ke kardiopulmonální zástavě. Všichni psi, kteří v negativní skupině nepřežili, byli utraceni. Nejčastější finální diagnózou v negativní skupině byla neoplazie (15/48), imunitně zprostředkované onemocnění (7/48), těžké krvácení z gastrointestinálního traktu (5/48). Dále se objevilo selhání jater, deficit faktoru X, onemocnění ledvin a gastroenteritida. U 14 psů z negativní skupiny nebyla diagnóza určena.   
 
Wadell, L.S., Poppenga, R.H., Drobatz K.J. Anticoagulant rodenticide screening in dogs: 123 cases (1996-2003). J Am Vet Med Assoc 2013; 242: 516-521.
 
Z anglického originálu přeložila MVDr. Simona Králová-Kovaříková
 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *