Vysoká prevalence urátové urolitiázy

u černých ruských teriérů a dalmatinů.

Relativně vysoká prevalence urátové urolitiázy, jejíž příčinou je defekt v metabolismu purinů, byla pozorována u dalmatinů. Defekt při membránovém transportu je příčinou významně nižší absorpce kyseliny močové játry u tohoto plemene než u bíglů.
V roce 2001 bylo v urologickém centru v Budapešti vyšetřeno 277 močových kaménků psů; byla provedena kvantitativní a kvalitativní analýza pomocí ultramikrochemické metody a infračervené spektroskopie. 68 kaménků (24,5 %) odebraných od 13 různých plemen psů tvořily uráty (soli kyseliny močové), z toho např. močan amonný (AU), močan sodný (SU) anebo kyselina močová (UA), se vyskytovaly ve více než 70 %. Poněvadž je vyšší riziko tvorby urátových urolitů pro dalmatiny typické, nepřekvapil nás nejvyšší záchyt, 47 vzorků (69 %) u tohoto plemene. Ke druhému plemeni s vysokým počtem urátových urolitů patřil černý ruský teriér. V roce 2001 bylo v Budapešti provedeno sčítání celé populace psů (124 006 psů) na základě hlášení měsíčního hlášení o vakcinaci proti vzteklině. Srovnáním počtu případů urátové urolitiázy v Budapešti v roce 2001 s celkovým počtem psů každého postiženého plemene bylo možné stanovit prevalenci u každého plemene. Zjištěná prevalence u černého ruského teriéra a dalmatina byla přinejmenším čtyřikrát vyšší než u všech ostatních vyšetřovaných plemen psů.
Podle sdělení praktických veterinárních lékařů a majitelů nevykazovali teriéři žádné jiné příznaky onemocnění než urolitiázu. Šest teriérů, psů, dosahovalo v době odstranění kaménků průměrného věku 4,7 (od dvou let do 9 let); psi byli krmeni komerční dietou. Četné kaménky, odebrané od těchto šesti teriérů a od jiných vyšetřovaných psů, měly podobné morfologické znaky, byly kulaté a drsné na povrchu, v průměru od 1 do 8 mm, barvy bílé až po olivově zelenou. Histologickými řezy byla potvrzena vícevrstevná struktura kaménků. Kvantitativně analytickou metodou byl prokázán 100 % AU ve třech případech a v dalších jednotlivých vzorcích bylo složení 95 % AU + 5 % struvit, 50 % AU + 50 % UA a 50 % UA + 50 % SU. Po odstranění kaménků byli psi krmeni bezbílkovinou dietou a dostávali allopurinol (Milurit; Egis). Psi byli bez klinických příznaků a bez relapsu. Dva teriéři podstoupili další vyšetření, abdominální ultrasonografii, ale žádné morfologické změny nebyly zjištěny. U těchto dvou a u dalšího vyšetřeného teriéra odpovídaly biochemické ukazatele normálu. Naměřené hodnoty kyseliny močové dosahovaly u zmíněných psů 78, 48 a 127 µm/l.
Uvedené nálezy potvrzují, že riziko tvorby urátových kamenů je u černých ruských teriérů i dalmatinů vysoké. Počet identifikovaných případů byl statisticky nízký na to, abychom mohli spolehlivě říci, že černý ruský teriér je plemeno s vyšší predispozicí než populace psů obecně. Přesný mechanismus poruchy metabolismu zahrnutý v tomto procesu nebyl stanoven, předpokládá se však, že je podobný jako u dalmatinů.

Bende B., Németh T. High prevalence of urate urolithiasis in the Russian black terrier. Vet Rec 2004;155:239-240.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *