Využití interferonů k léčbě závažných onemocnění u koček

Z. KNOTEK Fakulta veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity Brno Veterinářství 2005;55:250-252

SOUHRN
Knotek Z. Využití interferonů k léčbě závažných onemocnění u koček. Veterinářství 2005;55:250-252.
Komplexní přístup k pacientům se sekundárními imunodeficiencemi zahrnuje kromě základní léčby i různé formy podpory imunitního systému. V tomto směru se jeví jako velmi perspektivní použití interferonů. Jejich účinek při terapii virových infekcí u koček spočívá v přímé podpoře imunitních reakcí a současném působení proti viru a rozvoji případných neoplazií. Původní používání humánních interferonů (rHuIFN) ve veterinární medicíně malých zvířat, které vykazovalo při zdolávání virových infekcí dobré výsledky, naráželo na následné komplikace s tvorbou protilátek. Z tohoto důvodu se pozornost zaměřila na přípravu a klinické ověření rekombinantního kočičího interferonu-ω (rFeIFN—ω). Práce naznačuje některé možné indikace k použití (rFeIFN—ω) v klinické praxi u koček, shrnuje určité pozitivní zkušenosti z ověřování na zahraničních pracovištích a zdůrazňuje nezbytnost pečlivého přístupu k jeho klinickému hodnocení.

SUMMARY
Knotek Z. Management of interferons in therapy of serious diseases in cats. Veterinářství 2005;55:250-252
General approach to the patients with secondary immunodeficiences includes not only basic therapy but also allowance of various forms of immune system. Usage of interferons appears very perspective in this trend. Their effect in therapy of viral infections in cats consists in the direct support of immune reactions and simultaneous activity against a virus and development of eventual neoplasia. Former usage of humane interferons (rHuIFN) in veterinary medicine of small animals that brought good results during negotiation of viral infections stroke against the consecutive complications with antibody productions. For this reason, the attention was aimed at preparation and clinical verification of recombinant feline interferon-ω (rFeIFN—ω). This work suggests some possible positive indications for rFeIFN—ω employment in feline clinical practice, summarises certain positive knowledge from confirmation at foreign surgeries and point out necessity of careful access to its clinical evaluation.

Závažná postižení imunitního systému u koček představují sekundární imunodeficience. Příkladem komplexního přístupu u koček se sekundární imunodeficiencí může být péče, která je v hospitalizačním oddělení veterinární kliniky poskytována kočce s akutní formou panleukopenie. Klasický základní přístup zahrnuje infuzní terapii poskytující rehydrataci a výživu organismu, antibiotika k potlačení sekundárních bakteriálních infekcí a antiemetika se současným prokinetickým účinkem (metoklopramid) k tlumení zvracení a podpoře střevní peristaltiky. Podpora imunitního systému, který je u koček s panleukopenií výrazně narušen, spočívá v aplikaci preparátů, které mohou stimulovat zejména buňkami zprostředkované mechanismy obrany. Podobně je tomu i v případě infekčních onemocnění dýchacích cest, především při léčbě klinické formy kalicivirózy nebo rinotracheitidy. Důležitou zásadou je dodržení pravidla, že odůvodněná volba kterékoli z metod stimulace imunity je podmíněna jasným definováním problému, určením správné diagnózy a možností kontroly efektu.
Jako zajímavá možnost rozšíření léčby zvířat s omezenou aktivitou imunitní obrany se jeví použití interferonů.1-2 Jejich účinek spočívá v přímé podpoře imunitních reakcí pacienta a současně vykazují i schopnost omezit aktivitu viru.3 Původní volba humánních interferonů (rHuIFN) vykazovala při léčbě virových infekcí u koček velmi dobré výsledky,4 ale jejich dlouhodobé nebo opakované použití naráželo na problém s postupným omezením efektu. Jedním z možných vysvětlení je přítomnost protilátek a z tohoto důvodu byla pozornost věnována přípravě rekombinantního kočičího interferonu-ω (rFeIFN—ω).5-6

Zařazení interferonu do léčby rinitid, gingivitid a stomatitid virové etiologie
Celosvětově je prokázáno, že kaliciviróza a rinotracheitida se v klinické formě stále vyskytují v koncentrovaných chovech koček (například v útulcích).7-10 Zde mohou u koťat dosahovat až 100% morbidity a téměř 70% mortality. U koček středního věku se rinotracheitida projeví zpočátku katarální rinitidou a konjunktivitidou, alterací tělesné teploty (teplotami nad 40 °C) a nechutenstvím. Zprvu řídký výtok z nozder a spojivek se díky sekundární bakteriální infekci mění v hustý až hlenohnisavý. Častý je výtok krve z nozder, které se ucpávají krustami zasychajícího exsudátu a macerovaná kůže v okolí očí krvácí. U dospělých koček se v souvislosti s herpetickým virem rozvíjí zánět rohovky, který může být později příčinou oslepnutí. Při kaliciviróze jsou prvotními projevy onemocnění apatie a nechutenství. Postupně se dostavují vysoké teploty (přes 41 °C) a projevy ztíženého dýchání (dýchání otevřenou dutinou ústní). Nápadné jsou změny na povrchu jazyka, na tvrdém patře, na sliznicích a v nozdrách. Drobné, zprvu čiré vezikulární léze se plní krví, praskají a během 1 – 2 dní se mění v hluboké eroze.11 Na horní ploše jazyka tvoří léze charakteristický obraz písmene U. Ukládání imunokomplexů na synoviálních membránách vyvolává omezení pohybu postižených kloubů.12 Bolestivé ulcerace v meziprstí a na polštářcích chodidel jsou společně s bolestivostí kloubů a svalů příčinou nechuti k pohybu. Pacienti jsou celkově přecitlivělí a na dotyk reagují nepřirozeně. Gingivitidy a stomatitidy u koček velmi často odolávají i pečlivě vedené komplexní terapii. V souvislosti s možnostmi řešení problému virových infekcí dýchacích cest a úporných gingivitid a stomatitid byly v posledních letech uveřejněny velmi nadějné výsledky s použitím rekombinantních interferonů. V současné době jsou již k dispozici výsledky ověření interferonu-ω (rFeIFN—ω) u koček s chronickými gingivitidami a stomatitidami, při koordinovaném klinickém sledování na soukromých klinikách v Německu, ve Francii a ve Velké Británii.13

Možnost léčby koček s retrovirovými infekcemi
Retrovirové infekce stále patří mezi nejzávažnější virózy koček. Pro kočky s klinickou formou virové leukémie je charakteristická omezená spolupráce mezi T a B lymfocyty při tvorbě protilátek a aktivita lymfocytů v podmínkách in vitro je minimální. Jakékoliv další negativní ovlivnění aktivity imunitního systému (současný průběh jiného infekčního onemocnění či terapie kortikoidy) může výrazně zvýšit závažnost kontaktu kočky s virem FeLV.
Virová imunodeficience koček (infekce FIV) je charakteristická dlouhou latentní periodou. Koťata mohou být infikována virem in utero. Pokud chybí výrazné klinické projevy sekundárních či oportunních infekcí, může být možná souvislost zdravotních komplikací s infekcí FIV opomenuta. I v pokročilém stadiu nemoci si majitelé povšimnou pouze nechutenství a ztráty hmotnosti, která může dosáhnout až 20 %. Laboratorní vyšetření u takového pacienta prokazují pokročilé změny v krevním obrazu a generalizovanou lymfadenopatii. Klasická forma nespecifická terapie je zaměřena na omezení oportunních infekcí a podporu celkového zdravotního stavu. Jedná se o infuzní terapii, podání širokospektrálních antibiotik a antiparazitik. Úspěch závisí na rozsahu poškození imunitního systému a lze jej proto očekávat spíše v prvních stadiích onemocnění. Zcela univerzální účinná a spolehlivá terapie všech forem infekcí FeLV a FIV zatím neexistuje. Při doporučované kombinaci vinkristinu, prednisolonu a cyklofosfamidu lze příznivý efekt očekávat maximálně u 20 % pacientů. V případech lymfoidní a myeloidní leukémie bývá tato terapie často neefektivní.
Možnost terapie retrovirových infekcí koček pomocí interferonů je odbornou veřejností v zahraničí hodnocena příznivě.14-15 Jsou uváděny případy úspěšné léčby koček s FIV i FeLV pomocí série injekcí interferonu-ω (rFeIFN-ω).16 Kontrolované klinické studie byly uskutečněny na velkém počtu koček a uváděné rozdíly v přežívání pacientů oproti kontrolním skupinám jsou velmi zajímavé.13,16
V České republice nebyla doposud terapie retrovirových infekcí u koček v širší míře uskutečněna, neboť realizace kontrolované klinické studie nezískala potřebnou finanční podporu. Sledování se proto omezila na spolupráci s chovateli, jejichž pacienti se nacházeli v domácí péči. Výjimkou bylo několik případů, kdy byly kočky léčeny ve spolupráci se zahraničními pracovišti.

Léčba koček s infekční peritonitidou
Zřejmě nejvíce otevřenou otázkou je možnost léčby klinické formy infekční peritonitidy. Z našich poznatků vyplývá, že kočky s FIP vykazují výrazný pokles aktivity lymfocytů v podmínkách in vitro.17 Z tohoto důvodu jsme nerealizovali léčbu klinických případů (především efuzivní formy FIP), neboť nabízené terapeutické protokoly zahrnovaly aplikaci prednisolonu a neodpovídaly našim praktickým zkušenostem.
Zcela nový pohled na možnost léčby koček s FIP přinášejí práce realizované v Japonsku. Jsou uváděny případy úspěšné terapie u koček s efuzivní formou onemocnění, jejichž stáří se na začátku léčby pohybovalo v rozmezí 6 – 16 let.18 Faktem je, že v naší populaci se efuzivní forma FIP u koček tohoto věku většinou vůbec nevyskytuje. Věk našich pacientů s rozvinutou formou infekční peritonitidy se většinou pohybuje v rozmezí od několika měsíců po 1 – 3 roky. Při léčbě mladších koček s FIP (stáří 3 měsíce – 5 let) dosáhli citovaní autoři prodloužení předpokládaného přežívání o několik dní až měsíců. Pravdou je, že předběžné pozitivní informace o léčbě efuzivní formy FIP u koček interferonem-ω byly rovněž publikovány kolegy z renomovaných pracovišť ve Skotsku.13 V žádném z dokumentovaných pozitivních případů léčby koček nebyl interferon-ω použit jako jediná forma terapie. Léčba byla vždy komplexní a zahrnovala antibiotika, steroidy a další léky symptomatické terapie.

Závěr
Tak jako v mnoha jiných evropských zemích, může i v České republice zařazení rekombinantních interferonů do klinické praxe poskytnout požadované rozšíření možností léčby infekčních onemocnění u koček (tab. 1). Přesto je třeba upozornit na skutečnost, že nekritické přejímání nadějných výsledků ze zahraniční není na místě. Zejména v tak citlivých případech, jakými jsou retrovirové a koronavirové infekce u koček, nelze očekávat dosažení úspěchu bez patřičných zkušeností a důrazu na dodržovaní léčebného režimu. Krátkodobá, ale především opakovaná léčba rekombinantním interferonem představuje pro majitele finanční zátěž a není možná bez absolutní důvěry a perfektní spolupráce mezi chovatelem a ošetřujícím lékařem.

Literatura:
1. Minagawa T., Ishiwata K., Kajimoto T. Feline interferon-ω treatment on canine parvovirus infection. Vet Microbiol 1999;69:51-53.
2. Martin V., Najbar W., Gueguen S., Grousson D., Eun H. M., Lebreux B., Aubert A. Treatment of canine parvoviral enteritis withinterferon-omega in a placebo-controlled challenge trial. Vet Microbiol 2002;89:115-127.
3. Mochizuki M., Nakatani H., YoshidA. Inhibitory effects of recombinant feline interferon on the replication of feline enteropathogenic viruses in vitro. Vet Microbiol 1994;39:145-152
4. Weiss R. C. Synergistic antiviral activities of acyclovir and recombinant human leukocyte (alpha) interferon on feline herpesvirus replication. Amer J Vet Res 1989;50:1672-1677.
5. Ueda Y., Sakurai T., Kasama et al. Pharmacokinetic properties of recombinant feline interferon and its stimulatory effect on 2´,5´-oligoadenylate synthetase activity in the cat. J Vet Med Sci 1993;1:1-6.
6. Ueda Y., Sakurai T., Yanai A. Homogeneous production of feline interferon in sikworm by replacing single amino acid code in signal peptide region in recombinant baculovirus and characterization of the product. J Vet Med Sci 1993;2:251-258.
7. Goto H., Horimoto M., Shimizu K. et al. Prevalence of feline viral antibodies in random-source laboratory cats. Jikken Dobutsu 1981;3:283-290.
8. Harbour D. A., Howard P. E., Gaskell R. M. Isolation of feline calicivirus and feline herpesvirus from domestic cats 1980 to 1989. Vet Rec 1991;128:77-80.
9. Lauritzen A., Jarrett O., Sabara M. Serologic analysis of feline calicivirus isolates from the United States and United Kingdom. Vet Microbiol 1997;1-2:55-63.
10. Mochizuki M., Kawakami K., Hashimoto M., Ishida T. Recent epidemiological status of feline upper respiratory infections in Japan. J Vet Med Sci 2000;7:801-803.
11. Knowles J. O., McArdle F., Dawson S., Carter S. D., Gaskell C. J., Gaskell R. M. Studies on the role of feline calicivirus in chronic stomatitis in cats. Vet Microbiol 1991;27:205-219.
12. Dawson S., Bennett D., Carter S. D. et al. Acute arthritis of cats associated with feline calicivirus infection. Res Vet Sci 1994;2:133-143.
13. De Mari K. Veterinary Interferon Hanbook. Virbac SA, 2004:147.
14. Weiss R. C, Cummins J. M., Richards A. B. Low-dose orally administered alpha interferon treatment for feline leukemia virus infection. J Amer Vet Med Assoc 1991;199:1477-1481.
15. Steed V. P. Improved survival of four cats infected with feline leukemia virus after oral administration of interferon. Feline Pract 1987;17:24-30.
16. De Mari K., Maynard L., Sanquer A., Lebreux B., Eun H. M. Therapeutic effects of recombinant feline interferon-ω on feline leukemia virus (FeLV)-infected and FeLV/feline immunodeficiency virus (FIV)-coinfected symptomatic cats. J Vet Intern Med 2004;18:477-482.
17. Knotek Z., Toman M., Faldyna M. Clinical and immunological characteristics of cats affected by feline infectious peritonitis. Acta Veterinaria Brno, 2000;69:51–60.
18. Ishida T., Shibanai A., Tanaka S., Uchida K., Mochizuki M. Use of recombinant feline interferon and glucocorticoid in the treatment of feline infectious peritonitis. J Fel Med Surg 2004;6:107-109.

Adresa autora:
Prof.MVDr.Zdeněk Knotek, CSc.
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
Palackého 1-3
612 42 Brno

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *