Vývoj potravinové legislativy EU

Souhrn principů potravinového práva EU.

Přehled o situaci v nejvýznamnějších průřezových problematikách, změny z poslední doby, záměry pro nejbližší budoucnost.

1. Podstatou základního nařízení ES pro potraviny 178/2002 je, že potravinové právo je buď přímo regulováno (nařízení, nebo usměrňováno (směrnice) především společnými předpisy. Vyplynula z toho řada změn národních předpisů jednotlivých členských států.
2. Od 1. 5. 2004 platí (podle Smlouvy EHS, č. 28-30) pro všech 25 členských států volný pohyb zboží, což znamená, že jsou mezi členskými státy zakázána množstevní omezení dovozu a vývozu a opatření s podobnými dopady.
3. Na druhé straně jsou to právě potraviny, které jsou spjaty s tradicí, a je třeba je takovými nejen zachovat, ale i chránit před konkurencí. Proto mohou být v tomto smyslu vydávány obchodní předpisy členských států s určitými omezujícími opatřeními.
4. Z toho ovšem vznikají spory, které musí být řešeny soudem: od případu Skotské whisky – „Dassonville“, francouzského rybízového likéru „Cassis de Dijon“, recepturní čistoty pro pivo v Německu a pro těstoviny v Itálii – „Reinheitsgebot“, až po v poslední době časté případy týkající se doplňků stravy (v Německu platí pro vitaminy pravidlo nejvýše trojnásobné doporučené dávky, v Rakousku 1-násobné dávky), které navazují na případ vitaminizovaných potravin z r. 1983 „Sandoz“.
5. Nejednoznačnost některých případů vyvolala potřebu jasných pravidel, které vedly k harmonizaci práva v různých okruzích:
– kontrola potravin (směrnice 89/397 nahrazena nařízením 882/2004),
– označování potravin (směrnice 200/13),
– hygiena potravin (směrnice 93/43 nahrazena nařízeními 852-854/2004, tzv. hygienickým balíčkem),
– ozařování (např. směrnice 1999/2),
– přídatné látky (rámcová směrnice 89/107, směrnice o sladidlech 94/34, o barvivech 94/36, o ostatních aditivech 95/2),
– kontaminanty a rezidua (např. nařízení 466/2001),
– o dietních potravinách (směrnice 89/398),
– o potravinách nového typu a o GMO (nařízení 258/97 upřesněné nařízením 1829/2003),
– pravidla pro jednotlivé komodity a doplňky stravy.
6. Množství předpisů je v protikladu k požadavkům na deregulaci. Kdo by deregulaci očekával, musí být zklamán.
7. Pravidla jsou nutná právě proto, aby byla zachována možnost volného trhu se zbožím a zároveň vysoká úroveň bezpečnosti, ochrany zdraví a informovanosti spotřebitele.
8. Přestože podle nové strategie v potravinovém právu, by kvůli koexistenci harmonizace i vzájemného uznávání, měla být harmonizace omezena především na všeobecné (horizontální) záležitosti (označování, kontrola, ochrana zdraví), existují přesná pravidla (vertikální) i pro některé komodity (např. káva a kávové extrakty, kakao a čokoládové výrobky, ovocné šťávy, džemy).
9. Významným krokem bylo přepracování a zpřehlednění evropských předpisů o hygieně, čehož výsledkem byl hygienický balíček.
10. K dalším důležitým krokům z posledních let patří např.
– změna směrnice o označování 2003/89 (povinné označování alergenů, zrušení pravidla 25 %),
– směrnice 2002/46 o doplňcích stravy,
– změna pravidel o obecné bezpečnosti výrobků (směrnice 2001/95),
– řada změnových nařízení o kontaminantech, prostředcích na ochranu rostlin, veterinárních prostředků a jejich reziduí,
– změny legislativy o potravinách pro zvláštní výživu,
– změny týkající se GMO (nařízení 1829/2003) a označování a vysledovatelnosti potravin z GMO (nařízení 1830/2003) – potraviny z GMP vyžadují nyní schválení bez výjimky.
11. Pro další vývoj legislativy již existují návrhy Komise nebo probíhá projednávání na následující témata:
– sjednocení směrnic o úředním dozoru,
– reforma legislativy o přídatných látkách a nutrientech (vzhledem k stálým problémům s přípustností omezujících předpisů členských států např. ohledně přídavku vitaminů, minerálií a dalších látek), místo dosavadních čtyř směrnic by mělo vzniknout jediné nařízení s jednotným uspořádáním,
– nařízení o nutričních a zdravotních tvrzeních (kompromisní řešení se nachází se ve stavu před posledním schválením).
12. Evropský soudní dvůr je v poslední době stále zavalován nejen případy sporů ohledně vymezení hranice mezi potravinami (suplementy) a léčivy a ohledně restriktivních národních předpisů přijatých kvůli ochraně zdraví, ale i spory o ochraně označení původu (PDO, PGI). Podle rozhodnutí soudu jsou členské státy často oprávněny požadovat přiměřená množstevní omezení příslušného zboží.
13. Řízení EU na více úrovních vyžaduje, aby i v členských státech odpovídala organizační struktura té v EU. Platí to např. pro rozdělení sféry hodnocení rizik a řízení rizik.
14. „Poevropšťování“ potravinového práva je má souvislost i s volným pohybem zboží v zemích Evropského hospodářského prostoru (EHP = Norsko, Lichtenštejnsko a Island) a některých dalších třetích zemích (asociační dohody s Tureckem, Švýcarskem).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *